...radost... :)

Přemýšlel jsem, co napsat, jetli "Venda skóruje", nebo "Jak Venda ke štěstí přišel"...ale mám radost a to je důležité.
Zkouška začínala v 7:45 na Karláku. Já vstával v 7:32 v Dejvicích.
Za tak rychlý přesun by se nemusel stydět ani Bonaparte.
Dohlížející doktorand byl hodný. Při opravování měl obě oči zavřné.
Písemnou jsem tedy dal za minimum potřebných bodů....a šel jsem do práce.
Po obědě na ústní. Díky konzultacím s ostatními jsem se naučil víc, jak za tři poslední dny.
Zkoušející mě zavolal a pak se čas zastavil. Sedám na židli a celé mi to připomíná známou scénku z filmu "Studoval jsem FLE" (video má 130Mb) :
Zkoušející : "Tak co nejvíc škodí té motorové pile ?"
Zkoušený : " ..... špatná údržba."
Zkoušející : "Ne, je to písek, přijďte příště."
***další termín***
Zkoušející : "Tak co nejvíc škodí té motorové pile ?"
Zkoušený : " Písek."
Zkoušející : "No vidíte, dnes to bylo lepší, takže za tři, berete ?"

A tak (ikdyž s větší dávkou potu na tváři) jsem dal jednu pro mě z nejtěžších zkoušek.....

Mám radost :)

To, co jsem potřeboval

Přišlo to znenadání. Učil jsem se na SRI, proklikával fotoaparát a jeden človíček mi poslal odkaz na tuto fotogalerii. Tomu říkám fotky, tomu říkám pojetí. Nádhera.

Po ránu

Běžíme běžíme

Nenapadá mě nic jiného, než souvislost s textem

Bežíme běžíme vymletým korytem
Točíme možná už jen strženým závitem

Pravdu nehledej ve výkladních skříních
Pravdu nemají nevinní ani vinní
Pravdu nehledej v týhle skurvený době
Pravdu nehledej než jenom sám v sobě
Než jenom sám v sobě


Bežíme běžíme vymletým korytem
Točíme možná už jen strženým závitem

Točím se v kruhu

Má nevýhoda - všechno (pro mě) důlěžité probírám až příliš dlouho a ze všech stran.
Po přečtené snad nejdelší diskuze s názvem "Kinofilm je mrtvý" nejsem vůbec moudrý.
Ale jedno je jasné. Nikdo mi nikdy nebude říkat, jak mám nebo namám fotit. S vyjímkou toho, pokud mi podaný výkon nezaplatí (což už je vlastně předem nesplnitelné).
Druhé je jasné. Focení mi má dávat radost, ne strasti z toho, že to co používám a na co mám finance, nedává takové výsledky, které chci.
Třetí je jasné. Výrobci se snaží uspokojit masu fotografů, kteří si koupí zrcadlovku a pak ji mají jen na obrázky na web. Z toho plyne zhoršení kvality (v rámci úspory) a zvýšení ceny (v rámci poptávky) nižší třídy optiky. Z toho plyne, že moderní kvalitní skla jsou drahé (jako prase). Navíc "dávají" různé vymoženosti, jako třeba stabilizace obrazu. Proč dávají stabilizaci obrazu? Protože je to lepší, řeknou si jedni. Protože jen tak lze dosáhnout kvalitní fotografie, řeknou další. Možná proto, aby ti, kterým se třepe ruka, drželi to, co ostatní...
Čtvrté je jasné. "Uměním" se dnes nazývá i to, když je obraz neostrý a s vinětací. Je to snad trend moderní doby ? Asi, ale já to na mých fotkách nechci.

Připadám někomu jako zaujatý ? Nejsem. Jen nechci krmit firmy nadhodnocující své výrobky.
Proč neprodám nový foťák a nekoupím si zase nějaký starý krám, nebo dokonce nelezu zpátky na strom ? Protože netvrdím, že tělo je špatné. Jen objektivy jsou jaksi jinde v cenové hladině. No a proč nelezu na strom ? Někdy bych to potřeboval, pořádně se protáhnout od toho sezení u kompu.
Proč se na všechno nevykašlu a nejdu dělat něco jiného, když tomuto nerozumím a o fotkách nic nevím a hlavně - kinofilm je mrtvý ? Proč zachraňovat staré auta, když máme nové a kvalitnější ? Taky nevím.

Proč pořád kecám o té vinětaci a co to vlatně je vinětace? Protože jsem na ni nebyl zvyklý u stařičkými Prakticary, o kterých jsem slyšel, že jsou přežité. Prostě jsem v údivu, že za něco, co ji má může někdo chtít pro mě astronomické ceny mnohokráte převyšující zmiňovaných starých objektivů....

Kwět by mi řekl :"Objektiv nepotřebujěš".
Ale to už je jiná pohádka...o tom snad příště.

Samota

Historie se opakuje

Pamatuju jakoby to bylo včera. Přišel jsem ze zkoušky ESY1 a zjistil, že mi nejede komp. Kwět řekl, že začal smrdět, tak ho vypnul. Špatný zdroj - šel jsem koupit nový. Zapojím vše nanečisto, v pořádku. Zapojil jsem tedy disky, zapnul a všechny mé vzpomínky, všechna má práce byla lidově řečeno - v prdeli. Všechny disky začaly hořet. A to i záložní...proto říkám, že zálohy jsou nejlepší dvě :)
Inu dostalo mě to, navíc jsem musel udělat nějakou práci. Zaběhnul jsem opět do obchodu, koupil disk, nainstaloval systém, udělal jsem práci a k ránu zjistil, že jsem se naučil na Teorii pole, na kterou jsem měl ráno jít...
Teď se něco podobného stalo Pejsymu....

Já teorii pole dal. Snad se to Pejsymu taky povede, alespoň kvůli tomu kompu...

Vývoj

S novým věkem přicházejí nové možnosti. Inovace, rekonstrukce. Odložení starých věcí, zdokonalování a kupování nových. Věčný koloběh peněz a myšlenek.
Prodal jsem Prakticu a koupil Canon. To jsem ale ještě netušil, do jakého víru se pouštím. Kdo si koupil Canona se setovým objektivem a nikdy předtím nefotil s ničím jiným, asi mě nebude chápat. Bude si říkat, o čem to kecá.
Pravda je ale taková, že abych dostal stejné snímky ( co se do kvality týče - ostrost, kontrast a tak podobně ) jako s manuálními staršími objektivy, musím si koupit drahé nové sklo. A pokud budu mít štěstí, objektiv nebude trpět například vinětací.
Ve Fotoškoda, jsem si půjčil dva objektivy, udělal zkušební fotky a výsledek mě, dá se říct, šokoval. Setový objektiv je nepoužitelný. Rozkládá barvu tak, že obraz je úděsný. Naproti tomu dražší objektivy kraslily moc krásně. Nevýhoda byla ovšem ve zmíněné vinětaci při malé cloně. A přitom stojí jako tři objektivy na Prakticu. Ten, kdo si teď říká - no jo, on si to oskenoval a viděl rozdíly, pro normální účely to stačí - OMYL. rozdíl je viditelný už na fotce 10*15cm....což je minimum.... :/
K čemu spěje inovace ? Že pokud chci kvalitu, musím ze sebe pořád sypat sumy pro studenta snové ?
Ano, jsem nasraný. Jsem. Možná jsem měl smůlu na vybrané objektivy. Možná ne.
Každopádně tato skutečnost mě dovedla na cestu otázek, díky kterým začínám pociťovat nechuť k focení, ztrácím nápady a radost.
Je kinofilm mrtvý ? Je Praktica lepší ? Jdou na Canon pořídit levné kvalitní objektivy ? A co Jan Tleskač ? Doufám, že se z toho brzo dostanu....

Potěmkin

Výstava

Ve čtvrtek jsem byl s Reesem na foto výstavě Wernera Bischofa. Povedlo se mu něco, o co se snaží všichni, jejichž fotky spatřuji. Oslovil mě jakožto diváka, který sdílí s fotografiemi jejich život, radosti i strasti. Vrátil jsem se na kolej a z profilu na FA jsem smazal všechny fotografie, které byly špatné. Pouze u portrétů osob mě blízkých jsem byl natolik slabý, že si je nechám. Někdo mi řekl :"Je to hloupost, nemaž to, nemůžeš se s Bischofem srovnávat." Ano, souhlasím. Nemůžu. On totiž něco dokázal. Z tohoto hlediska se s ním srovnávat nehodlám. Ale jedno máme společné. Chceme fotit, máme to rádi a chceme dělat pěkné fotky. Zalezl jsem teda do komory a dodělal fotky ze Slovenska... Dnes řikládám foto "Nejasná zpráva z dětského hřiště." Jakožto pln vnitřních rozporů a otázek.

Jak jsem šel za červeným světlem

Nemohl jsem odolat a tak jsem se po zdařeném fotbalu a nezdařeném pokusu o fotbálek, po chutné večeři a krátké procházce na nákup, vypravim do temné komory. Mám plno fotek, co chci, aby byly na papíře. Hlavně ty Tatry z minulého roku už volají.
Byl jsem tam do půl třetí. Vyvolal zhruba 15 fotek.
Při uklízení jsem si otevřel dveře na balkón, sledoval třpyt nočnímo města a k tomu hrála Shine on you crazy diamond od Pink Floyd. Miluji tu kytaru. Je božská. Vůně komory, svítící město a hádherná hudba.....jsem naplněn, můžu jít spát.

Jak jsme se báli

Tedy nevím, jestli jsme se báli všichni, ale já chvílemi ano.
Byli jsme s Mišáčkem a Reesem fotit v jedné rozbořené sladovně, kde interiér připomíná prostředí klipu Sweet Dreams od Marilina Mansona, či místnost jako vystřiženou z filmu Saw. Sem tam jsem se i bál, protože nikdo nevím, kdo může být v takovým prostorách zalezlý. A protože se tu a tam válely roztrhané pornočasáky a některé místnosti sloužily jako záchody, tento strach byl oprávněný :)
Někdy v noci se vypravíme na komín ...

Jak jsem letěl letadlem

Ano ano. Po té, co jsem zkonil první část písemky ze Systémů a řízení, jsem šel do laboratoře K23, kde se rozdávalo zadání druhé části písemné.
Měli jsme zadané rovnice pro svislý pohyb letadla Boeing 777. Podařilo se navrhnout přenos systému, a regulátor a pak se mohlo s radostí simulovat. Turbolence, nárazy větru, porucha řízení. Vše fungovalo...ale mám pocit, že ostatním cestujícím musí být dost špatně, přeci jen takové překmity-nevím nevím...asi to bude chtít letadlo vybavit více papírovýma pytlíkama...

Jak jsem chtěl napsat něco jiného

Zprvu jsem si myslel, že se tu dlouhosáhle rozepíšu, jak jsem přišel na kobylku panu Laplacemu, ale omyl. Jmenovatel ve výsledném obrazu se stále liší od výsledku v Matlabu, takže stále někde bude chyba....

Jak jsem pogoval

Pátek večer, stanice metra Stodůlky.
Já:"Ty jo, to je vesnice"
Pavel:"Šak jo."
Hledali jsme kulturní dům Mlejn. Ptáme se, hledáme. Poslali nás, že máme hledat modrou budovu tvaru koule. Přeložili jsme si to jako červená budova budova tvaru krychle.
Nakonec to nebylo tak těžké. Fronta do šatny byla v klidu. Dostal jsem číslo 96, což po otočení dávalo 69. Zajímavé. Horší byla fronta na pivo. Stojíme ji hodinu(nepřeháním) . Asi ve tři čtvrtině fronty říkám,"koupím pivo a oni začnou hrát".
Došli jsme ke kase, koupili jsme dvě piva, kolu..a ještě dotáváme grátis jedno pivo od pankáče, co nás předběhnul. A začali hrát. A jsem tam . Koncert Visacího zámku !!!!!



Bežíme běžíme vymletým korytem
Točíme možná už jen strženým závitem
Bežíme běžíme vymletým korytem
Točíme možná už jen strženým závitem

Piju první pivo, Pavel kouří první cigaretu, Visáči hrají první song. Piju druhé pivo, Pavel kouří první cigaretu, Visáči hrají druhý song.

U třetího říkám:"Pojďme, nepřišel jsem sem sedět a chlastat pivo."

A jde se.....


Deru se k jevišti, pokládám si pivo k Pixovým nohám. Kolem mě to vře. Všichni pogují a blbnou. Super. Pavel začíná fotit. Nevydržím a prosím o foťáček...
Fotím Pixu a jeho nohy a jeho kytaru, ale za mnou, co se děje, tomu se nedá odolat...
Dodám si kuráže posledními doušky piva a jdu na to.
Jako nevěřící Tomáš se zprvu loudám v dovádění. Ale první žduchnutí do mě mělo za následek vyvedení mě z míry a rozkmitání systému .....


Šel jsem si zablbnout,ale za chvíli jsme se vrátil a zkoušel zase fotit. Netrvalo ale dlouho a Visáci rozjeli Traktor, čemuž se nedalo odolat. Pavel mi dal foťák a šel pařit, já fotil, za chvíli jsme si to prohodili. Zapomněl jsem ale dát Pavlovi jeho brýle a tak jsem byl v chumlu i s nimi v ruce.
Nějaká opilá holka spadla na zem, tak jsem jí zvednul, protože rozvášněný dav byl nebezpečný.
Ona:"Mě je moc dobřeeeee!"
Já:"Tak se drž na nohách, jinak ti bude blbě"
Ona:"Joooooo"




Jede traktor je to Zetor
Jede do hor orat brambor

Pouštím ji a poguju dál. Vytváří se masa která vře a valí se ze strany na stranu. Vracím brýle a jdu dál, skáče se ve zběsilém rytmu punku.
Padám a zase vstávám. Stojím opodál a odpočívám. Najednou ale na mě někdo vrazí a já vrazím do někoho. Do zadu. Omluvím se a skáču do chumlu......


Po tomto běsnění si jdeme odpočinout. Dávám další pivo a Pavel další kolu. Sedáme k prázdnému stolu, kde si nkdo nechal baťoh. Za chvíli se k nám přicourá nějaká opilá děva. Je to ta, co jem ji zvedal. Ona mě nepoznává, já ji ano. Cosi mele zmateného, kašle pivo a pořád kýchá...sem tam i to pivo. Buď je děsně politá, nebo pomočená, ale raději to s Pavlem nehádáme. Zpadne na zem na ten baťoh a spí.....Zjišujeme, že to, co leželo na zemi není věc, ale nějaký boreček...takže už tam spí takový páreček.

Hoří hoří hoří zapálil jsem vánoční stromeček
Hoří hoří hoří to jsem ale pěknej blbeček


Jdeme zas k pódiu, chvíli fotím,ale pak jdu zase blbnout. Pavel leze na pódium a fotí ten zběsilý chumel lidí...super.
Pak koncert končí. Stojím u pódia pod Pixou a tleskám. Skupina odchází. Nějaký boreček vedle mě kope do pódia. Začínám kopat taky a do toho tleskat. Přidávají se další a za chvíli celý sál sborově dupe...a Visáčům nezbývá, nez zahrát ješte ... poslední song.

Nakonec mi dovol poslední poznámku
Ani jsi mě nevzal
Na koncert VISACÍHO ZÁMKU!

Pak vše končí. Rožínají se světla a lidi odcházejí. Využíváme klidu a fotíme zátiší s kytarama. Pak příjde Pixa a já lezu na pódium, že se s ním vyfotím.

U baru nás překvapí. Pivo došlo. Tak si na chvíli sedáme na sucho, protože u šatny je fronta...(pivní)
Zamilovaný pár pořád spí na zemi. Překvapuje mě, kolik je tam dětí. Když myslím dětí, myslím lidí ve věku 12-16 let :)
Prochází Pixa. Říkám:"Bylo to super." Pixa:"To je dobře. Mějte se, čau."

No a pak zběsilé úprky na autobusy, metra, focení v metru, použití křoví a na kolej....

Tam si dávám lahváče a prohlížíme fotky. Hlasitým Visacím zámkem vábíme sousedy a všichni se kocháme obrázky...

Jdeme s Reesem hrát fotbálek....a jdu spát ve čtyři.

Super večer.

PUNK IS NOT DEAD !

Jak jsem míchal vývojku

Ano, dělal jsem to poprvé. O to to bylo krásnější. Z práce jsem si to šinul rovnou do Fotoškoda, kde jsem potkal Dana Bártu, který se bavil se svým kolegou, který byl zřejmě vůl, přotože tak ho Dan každou chvíli oslovoval. Koupil jsem ID-11tku od Ilfordu a po cestě na kolej se moc těšil, až se naučím trichu té pravé alchimie.
Vzal jsem to přes Delvitu, kde bylo moc lidí. Potřeboval jsem destilku a čokoládovou pomazánku.


A pak jsem upaloval rovnou na kolej. Do komory. Ohřál jsem destilku na 40°C, a postupně nasypával část A a B z jednotlivých pytlíků. Všudé samé znaky "Pozor chemikálie". Říznul jsem se do prstu...a ta vývojka v té ráně dost štípala....to jak se vypalovali ti bacilové. Alespoň nebudu mít zánět....

Jak jsem prodal Prakticu

Po té, co jsem si koupil Canona, bylo jen otázkou času, kdy se zbavím mé stařičké Praktici.
Ne, že by byla špatná, to vůbec ne. Ale mít dva 36mm kinofilmové přístroje je na mě moc. Hlavně elektronicky ovládaná uzávěrka u Praktici měla za následek vybíjení baterky při nočním snímání oblohy, což není pro mě přijatelné.
Chtěl jsem jí první darovat bratrovi, ale pak jsem si řekl, že by to byl takový dar nedar. Praktica totiž měla jednu neduhu - špatně posouvala políčka. Někdy méně, někdy více.
Inu časy se mění a názory taky. A jak říkám mít dva přístroje na stejný film, raději zainvestuji do starčího středoformátu, z něhož polezou obrázky jako víno.

Přemýšlím, jakou poslední fotku s ní vyfocenou sem dát.
A napadá mě ta ze Silvestra. aneb "Krysař odchází"

A taky "Král je mrtvý, ať žije král!"

Jak jsem Bobovi neveřil

V poledne jsem jel odevzdat semestrálku do unixu na Karlák. Cvičící se mě ptal na takové otázky ohledně vytvořeného kódu, až jsem se bál, že zjistí, že ne vše bylo vytvořeno mnou. A na to se mě i zeptal. Jestli jsem semestrálku naprogramoval sám. Naštěstí vše dopadlo dobře.

Večer se hrál fotbal. Byla děsná kosa a celý povrch hřiště byl zmrzlý. Sem tam nějaká zamrzlá kaluž. Bob donesl nějaký klacek a začal bušit do ledu, abysme mohli v klidu a bez zranění hrát. Jak už to ale bývá, klackem to nešlo. Bob donesl rožeň z grilu a začal tedy sekat. I já jsem začal sekat do ledu, ale měl jsem pocit, že to k ničemu nevede a navíc se rozbíjí povrch hřiště. A protože Bob je Bob a Bob přemýšlí, řekl si, že donese sůl a vše nasolí. To jsem mu ale nevěřil a argumentoval jsem svou nevěru (od slova nevěřit) tím, že je moc zima.
Bob se nedal zmást, donesl sůl, a posypal největší kaluže. Chvíli jsme počkali, až celé kouzlo začne působit a pak Bob začal výměníkem tepla z ledničky škrabat led.
Fungovalo to ! Takže jsem se opět poučil :)

Nakonec jsme prohráli 14:9 (nebo 13:9 - to už je jedno). Bylo pár pádů, za které mohly ledové plochy, kterých jsme si nevšimnuli...

Provětral jsem se, zachytal si a nechal si zmrznout nohy :)

Bojovník světla

Každý bojovník světla se už někdy bál jít do boje.
Každý bojovník světla už v minulosti zradil a lhal.
Každý bojovník světla již kráčel cestou, která nebyla jeho.
Každý bojovník světla už trpěl kvůli malichernostem.
Každý bojovník světla si už myslel, že není bojovníkem světla.
Každý bojovník světla již pochybil v duchovních povinnostech.
Každý bojovník světla už řekl ano, když chtěl říct ne.
Každý bojovník světla už zradil někoho, koho miluje.
Proto je bojovník světla; protože tím vším prošel a neztratil naději, že se polepší.

- Paolo Coelho Rukověť Bojovníka světla

Coelho, sny a skutečnost

V noci jsem měl hrozný sen. Přišel jsem do práce a vše bylo jiné, nové a hlavně Pavel Šrut byl šéfem testerů a tak pořád nade mnou stál a říkal jak co mám dělat.

Budík mi zvonil sice o půl osmé, ale do práce jsem dorazil až něco okolo půl deváté. Vše tam bylo jiné. Jeden kolega už s námi nesedí, v místnosti bylo méně stolů.... Zeptal jsem se tedy Pavla Šruta, jestli není šéf, a on že zatím ne.
Opravil jsem poznámky v jednom dokumentu a pak mi bylo řečeno, že peníze na projekt se musí dát jinam, tak ať teď nějakou dobu nechodím do práce...že na to prostě nejsou peníze.

Okolo poledne jsme s Pepou zašli do Luxoru koupit novou knížku od Coelha. Rukověť bojovníka světla. Snažil jsem se uplatnit slevu na již 4 roky starý ISIC. Normálně na něj u Škody nakupuju fotomateriál a nic...no a v Luxoru mě slečna zkontrolovala...snašil jsem se tento "omyl" zahrát na studentský průkaz, ale nic. Nakonec mi slečna řekla, že tedy ano. Že mi tedy dá slevu, ale naposledy :)
Když už není práce, tak je alespoň co na čtení. Na další knížku čekám už totiž skoro rok :)

"Přes všechno, čím jsem prošel, nelituji potíží, do nichž jsem se dostal - neboť práve ty mě přivedly tam, kam jsem toužil dojít. Nyní vše, co mám, je tento meč jejž předám tomu, kdo bude chtít následovat jeho pouť. Nesu na sobě stopy a jizvy bitev - jsou svědky všeho, co jsem prožil, i odměnou za má vítězství."
-John Bunyan (Paolo Coelho - Rukověť bojovníka světla)

Kódování ze všech stran...

Podle Boba jsem se dostal na další level. Podle mě začínám pěkně vlčit. Den nemá žádný řád, vzbudím se okolo oběda, mám pořád hlad...no hrůza.

Každopádně se mi podařilo releasnout administrační rozhraní pro stránky kamaráda. Teď ještě abych tento systém spojil se stránkami a je to.

Podařilo se mi ještě porazit Kačera a Pejsyho ve FIFě a s kým jsem hrál fotbálek, ten vyhrál...takže úspešný den.

Dostal jsem zadání na další práci ohledně stránek a začal vymýšlet verzi 2.0 administračního rozhraní a tím mi spadlo do klína kódování. Musím říct, že je pěkně těžké a že mi bude hodnou chvíli trvat, než ho přežvýkám...

Tak snad to dopadne jako s tím fotbálkem...

A zítra vstanu BRZO a půjdu BRZO do práce a dám si do těla...protože takto to nejde.

Studentský život

No rules, no limitations ....

Dlouho se mi už nestalo, abych vstával v jedenáct, snídal oběd z mensy a do práce nešel, či do školy se nepřipravil....
Stává se ze mě vysokoškolský povaleč ?

Camera Obscura

Slýchával jsem tento pojem často. Ovšem jsem zhola nevěděl co to je. Není to ani technický zázrak, ani ničí vynález. Je to vynález přírody a jen na nás záleželo, jak dlouho okolo schovaného tajemství budeme chodit.

A aby ti, co sem občas zavítají a taky neví, co to Camera Obscura je, neumřeli hloupí, píšu tento krátký, leč před zkouškou ze Systémů a řízení vyčerpávající příspěvěk.