Jak jsem si přestal kousat nehty

Co s první výplatou....návrhy letěly na Nový Zéland skrz dráty a družice. Mezi nimi i kytara.
Nakonec to dopadlo tak, že z Aucklandu letěla SMS do ČR, pak podle pokynů z Vizovicka putovala kytara do Brna. Z Brna do Prahy do Senátu Parlamentu České republiky a odtud metrem na Náměstí Míru. Pak se mnou zašla do čajovny, kde se plánovala výstavba stránek a pak metrem do Dejvic.
Kytara je tedy "doma" a já se teď už těším snad jen na nové Eizo, které jsem si byl vyzkoušet ve vzorkové prodejně a u kterého jsem učurával....ale to je zase jiný příběh.
Tento je o nehtech, co by měly začít růst.

Vrány jsou tu

Když jsem v deset vyběhnul směr mlhavá Stromovka, ticho ulice rušilo jen krákání obrovského hejna vran. Ano, paní zima tu bude co nevidět. Podzimní mlhy na Bubenči jsou znát. Internet funguje s pravidelnými výpadky. Pak dvojnásob platí "Díky za každé dobré ráno".
Po doběhu a snídani v jedenáct jsem s radostí zjistil, že je zimní čas, takže je o hodinu méně. Dnešní běh byl tedy "zadarmo" a to mě potěšilo :)

Po půl roce se mi do rukou dostaly diáky ze Španělska...tedy z Maroka, Portugalska, Paříže a Huelvy. Kiosek v Huelvě blízko calle de San Sebastian mi totiž nemohl vyvolat diáky jinak než crossem...což se hodilo na dvacetiletý svitek...ale na novou Provii ? :) No nic. Nechal jsem se unést. Filmy tedy putovaly poštou do Žatce, ze Žatce do fotolabu, pak nazpět, pak na Jižní Město a potom zkrz Klementinum do Dejvic....
Čili skenuju jako barevný...ano ten film je opravdu barevný. A čekám na nový monitor....Protože na noťásku už nic upravovat nebudu...stačilo.

Každopádně na obrázku jde vidět, jak to kdysi vypadalo na mých 4 metech čtverečních...

Přišel jsem, viděl jsem, slyšel jsem. Tarju.

Nacvakaná hala Incheba plná kouře čekala na svou královnu. S více než hodinovým zpožděním začala předkapela potit krev nevděčnému publiku.
Pak se natáhnul přes jeviště bílý závoj a všichni napjatě čekali, až se objeví ona.
Koncert to byl suprový. Tarja svým hlasem pronikala hluboko, měnila kostýmy a lahodila tak oku. Tu měla šaty s límcem a dlouhými rukávci, pak kožený kabátek, bílé roucho či co....prostě toho měla na sobě za ten večer dost. A to, co předváděla pohybově...klobouk dolů. Když si představím, že zpívá v opeře a na vánočních koncertech, příjemně mě překvapilo, když divoce rozhazovala své dlouhé černé vlasy a burcovala dav.
Sice...kritickým okem...koncert byl "nudnější" než Iggyho řádění - nerozjelo se žádné pořádné pogo...ale o tom to asi ani být nemělo. Čili jsem spokojený.
Viděl jsem královnu. Můžu jít v klidu spát.

Neumí ani merengu ...

V řadě kulturních a sportovních radovánek, které mě budou minimálně jeden půlrok provázet je i salsa.
Mám za sebou první hodinu, kdy jakožto jeden z posledních příchozích, vyfasoval jsem místo hned za lektorkou. Netuším, jak může být někdo tak pohybově nadaný jako ona a taky mi nejde do hlavy, proč měla tak krásně krátkou sukni...Ale to k latině asi patří, co já vím.
Ještě ten večer jsem si legálně půjčil Hříšný tanec, abych se inspiroval. Povede se z antitalenta na tanec vytáhnout za půl roku alespoň pohyb v bocích ? To se nechám překvapit.

Donesla jsem melouny.....

Listky koupeny

Pepa sice nespal ve spacaku pred predejnou listku jako lidi v Brne na Cimrmana, ale sponoval me az do poledni pauzy.
Dopadlo to dobre. Listky mame.
A muj problem s penezi na zaplaceni rozlousknul email z financniho, ze si muzeme nechat poslat zalohu na mzdu ;) Tak proc ne :)

Tarja v Praze

Ano, je tomu tak.
Ledová královna Tarja (en) přijede koncertovat do Prahy.
Již na střední škole se začala projevovat má slabost k černovláskám, později jsem začal pociťovat jemný fetiš ke kůži a botám na vysokém podpatku :)
Život mě poučil o zrádnosti černovlasých krásek s modrýma (zelenýma) očima ....
Každopádně, když jsem se dozvěděl, že Tarja bude v Praze, napsal jsem ihned Pepovi, známému to vyznavači metalu, že určitě jdeme.
Očekávám plno emo kids, plno gotiků a dalších podivínů a hlavně hlas Tarjy(i), které prořezává uši a zabodává se do srdce

:)

Ó ty víkendy

Někteří se na víkend těší domů. Utíkají z Prahy tak rychle, že je tu ani nevidím.
Já mám za poslední měsíc přesně 0 víkendů v Praze. Co bych tu taky dělal ? Ptají se ti okolo. To je pravda. Co bych tu tak mohl přes víkend dělat.
Takže se dostáváme k tomuto víkendu. Na plánu bylo rytí a oslava narozenin.
Rytí je relax. Krásný podzím k tomu, jemně navlhlá půda a nabroušený rýč měli za následek to, že rytí bylo za odměnu. Není nad práci, u které se nemusí moc myslet ;)

Jelo se pak volit. Volební komisi se mi podařilo rozesmát dotazem, jestli ta tužka za plentou je na to, abych se na volební lístek podepsal. Řeči o tom, aby mi dali jen volební lístek na komunisty už asi tak vtipný nebyl....asi to bylo věkovým průměrem komise.

Na oslavě narozenin se mi poštěstilo vidět rodinné příslušníky, které normálně nevídám i přes dva roky. Ano, viděl jsem se se svým otcem a protože jsme se dlouho nepotkali, bylo o čem vykládat. Hlavně že byla pohoda.
Dostal mě můj bratránek, co studuje tělovýchovu. Řekl mi, že bych měl přestat "sypat" (brát podpůrné látky na růst svalové hmoty a lepšího spalování tuků) a řeči o tom, že to mám jen z běhání a lezení po stěně, ať si nechávám pro holky, co prý balím. Inu, kdo chce kam, pomožme mu tam ;)
A jinak...kdo by neznal víkendy doma. Je navařeno, napečeno, hraje se Carcassone a prostě čas plyne jinak.

A tak to ma být :)

Kolaudace

Konečně se povedlo najít čas pro kolaudační posezení v novém bydlení na Bubenči (další se plánuje na únor či březen).
Posezení to bylo komorní. Pouze jeden Havana Club, pár doušků Legendaria na ochutnání a dvě vína od vinařství Binder ;)
Celkové hodnocení akce nechám na zúčastněných, ale už jen přeskakování z balkónu na balkón, test výtahu s děvčaty a zlomený otvírák na víno vypovídá za vše...
Ale večer šohaj, ráno šohaj. Vstávání do práce je sice o něco málo horší, ale člověk se alespoň těší na hovězí vývar k obědu.

Z kola ven

Pondělky salsa, úterky stěna, běhání ve Stromovce po ránu (podzim se svou ranní mlhou a popadaným žlutým listím je kouzelný), sezení v práci, fotokomora, společenské akce, vinobraní...
Mělo by tu být ještě diplomka....ale to bych zatím lhal.

Ale pokroky jsou znát. Python v práci zaběhnutý, na stěně když se povede vylezu 4 (možná 4+), ale třesu se jako ratlík, a hlavně, kdyby mi někdo řekl, že budu po ránu běhat, myslel bych si, že si dělá srandu. A salsa je za odměnu :)

Jinak si jedu takto autobusem ze Strahova na Dejvice a nasednou španěláci. Nechávám se unášet jejich mluvou, kdyžtu jeden z grupy se na mě podívá a povídá: "Nechodil jsi náhodou v Huelvě na Softwarové inženýrství ?"

Svět je malý.

Carramba, hned bych sbalil svých pár švestek a odjel na jih...tedy vlastně spíš na Nový Zéland. Ale to už je jiný příběh.

A prace pokracuje

Kafe, D'n'B, Kossy Porta Pro, Python....

A jak me vidi Mellthy ?

geek1: ahoj, co ten novej, ten uz nechodi?
geek2: nevim, stejne byl divnej. Pry nemel rad Apple.
geek1: to je debil.
geek3: pry letel do Tazmanie nebo kam.

A práce začala

Bude tomu tak.
Notebook, káva, houpací křeslo, python.
Naspal jsem toho málo za poslední dny. Ne kvůli práci. Ale všechno se do sebe tak krásně naskládalo, zapadalo, vycházelo vstříc, že by byla škoda, neuvyžít a nežít.

Erasmus skončil

Ano, je tomu tak. Vydělaných 20 kreditů, vyběhané uznání, paradox toho, že ukončení podepsal ten, kdo mě tam nechtěl pustit.
Jedna etapa za mnou.
Trocha nostalgie.

Vzpomínky na Afriku

Půl roku mi trvalo, než se mi povedlo vyrenderovat video z Maroka. Může za to buď Cinelerra, nebo klasika spojení židle klávesnice (pravda, po několika pokusích jsem to vzdal a řekl si, že počkám...). O to ale teď nejde. Jde o brzké svítání na poušti, skoro rozseknutí nohy nad třemi tisíci, spaní s maročany na nádraží, kouření s amíkem pod palmou v oáze uprostřed ničeho...a o vanu na konci.
Když si vzpomenu, co mě čekalo v Tangeru, kde jsem předtím viděl jen pár lodí a prodejce se sklem na kopci nad městem.... :)

4 minuty slávy

Jednou budu říkat: "Vnoučátka moje, toto byl ten legendární skok."

Ano ... měl jsem rozpuštěné vlasy :)

Punkové 20. září, aneb Fixa, Zámek a Iggy Pop

Prolog
Bylo tomu tak - beznaděj z toho, že nejsou lístky brzo přešla, protože brácha přemýšlí a :
Týpek v kožené bundě před halou T-Mobile Arény : "Ty vole já skoro nesehnal lístky, na netu psali, že nejsou."
Brácha : "Stačilo udělat skript, co mi kontroluje stránky, jestli jsou lístky k dostání a pak mi poslat zpávu na Jabber."

Část první
Bratr s kamarády dorazili překvapivě načas. Protože jsem ale čekal v zimě, musel jsem si dát pivo a rum, abych jim nezmrzl. V hale si dávám další pivo, brácha rum a jdeme na led, protože Fixa se už chystá.
Být předkapelou musí být děs. Lidi stojí, zírají, nehýbou se...
Brácha: "Ta Praha je totálně mrtvá"
Tak jsme šli do míst, kde bude kotel a začali skákat. Skákat při předkapele je nevděčná věc, ale pár lidí se přidalo.



Část druhá
Po Fixe nastoupil Zámek a to už se rozjelo pogo na plné kule. Hlavně hráli texty ze života, třeba

Možná na mně čeká láska jenomže ne sama
čekání si v noci krátí s jinejma chlapama....

Zámci rozvášňují dav a získávají si kontrolu nad jeho jednáním, dělají spartakiádní rozcvičku a na ledu začíná být konečně teplo.

Pravdu nehledej ve výkladních skříních
Pravdu nemají nevinní ani vinní
Pravdu nehledej v týhle skurvený době
Pravdu nehledej než jenom sám v sobě

Ale vše v pohodě. Při Traktoru je klasický největší pogo. A to už sundávám mikinu, protože jsem propocený jako sviň.

Část třetí
Iggy más svůj tým. Ten chystá aparaturu, naladí nástroje, vytře zem , nachystá pití.
Pak to přichází, nabíhá The Stooges a za nima polonahý Iggy a rozjíždí to tak, jak bych do šedesátiletého dědy neřekl. Pogovat se skoro nedá, protože se do předních míst nahrnulo plno lidí, ale alespoň se hůř padá.
Iggy se snaží skáčit do diváků, je držen ochrankou, shazuje repreáky na pódiu, vříská na lidi a ti mu to žerou. Zvedač mikráku má plné ruce práce, protože Iggy často stojan s mikrofonem hází na zem. Hudba snad ani neutichá, navazuje se ve zběsilém tempu.
Dostáváme se s bráchou skoro ke hrazení a přichází čas, kdy Iggy nechá vybrat pár jedinců, aby pogovali s ním na pódiu. Zkraťme to - vytáhli i mě. A tak, mezi Iggym a publikem blbneme asi v deseti lidech, Iggy mezi náma pobíhá, vřískáme do mikrofonu a já si nakonec skočím do davu.
Proč to všechno...jak bych si asi vychutnával zmrzlinu, kdyby mě někdo řekl, že je nejspíš moje poslední ? :)
Pak se klasicky valí hraje se Search and Destroy, holka se síťovaným tričkem, černou podprsenkou, obojkem okolo krku a super tetováním rozhazuje dlouhé blond vlasy v tempu neskutečném, Iggy se kroutí na jevišti a leze mu z gatí zadek a já mám co dělat, abych ustál tlak lidí zezadu a snahu o pogo všech okolo.
Naštěstí Iggy hází petky s vodou do davu, takže v pohodě.
Neskutečný zážitek končí v pravý čas. Jsme totálně propocení a unavení. Dokopaní a dodření. Spokojení :)

Epilog Táhnu se přes Stromovku s proviantem, co mi brácha dovezl, burcuju Melltyho, aby zašel na pivo, ale ten má příjemnější povinnosti, čili si dávám sprchu a jdu do baru, kde se holka kroutí u tyče. Popíjím pivo, dívám se na řady lahví nad barem občas se otočím k tyči. Kluci pod holkou jí strkají bankovky za kalhotky a ona je po chvíli ochotně odhazuje. Ještě jednu Havanu a jdu spát.
Byl to super večer.

Tah po zajímavých místech Prahy před pohovorem

Stačilo, aby Kwět zavolal, já se vzpamatoval ze smíchu k popukání získaný na vrátnici a vše začalo.
Na fráze typu ... Do desíti, zítra mám pohovor. Do půlnoci, zítra mám pohovor. ... nikdo nebral ohled a nemělo smysl protestovat. Kwěta jsem neviděl tak rok. A Waldu...to už nepamatuju.
Waldou jsem byl ohodnocen jako alternativní metrosexuál, mé chabé pokusy o hodnocení oblečení v C&A lehce odpálkoval tím, že pokud jsem socka, tak proč ne, ale jestli chci mít styl, tak jedině Marks & Spencer.
Po Waldově poradě o ... už ani nevím o čem hošani schůzovali, ale měli tam v galerii pěkné foto knížky a plastiky penisů ... se jelo ... netuším původně kam, ale vím, že jsem vzdal větu s pohovorem.
Rozjeli jsme pseudosklepáckou debatu o tom, jak dlouhý je půl den a zjistilo se, že i čtyřprocentní muži vnímají jinak polovinu dne. Taky jak na co prý.
První zastávka byl Gay klub Valentino, kde sice měli Cuba Libre, ale hráli divnou hudbu, na kterou na parketu pařil jen polonahý teploušek.
Walda zavelel, že jdeme pryč, protože je to prý ubohý Gay klub a jeli jsme do jeho klubu Friends.
Ano ve Friends to žilo, pěkní kluci, sem tam lesbička, dobrá hudba a hlavně - rum Legendario. Připomněl jsem si chuť Španělska a pak jsme do sebe lili Metaxu s colou. Inu proč ne.
Před zavíračkou mi nejspíš jediná heteračka na parketu začala valit do hlavy, že mě zná z Hvězdy. Což, pokud je pravda, má dobrého pamatováka, protože já tam byl dvakrát. A to asi v prváku nebo druháku. Každopádně měla na ňadru vytetovanou květinu a byla k tomu docela dlouhá story o předelávání a motivech na tetování. Nakonec mi ale celé tetování na prsu ukálaza. Bylo pěkné.
Pak cesta taxíkem k Waldovu domu a pěšky až na Bubeneč přes pekárnu, kde jsem koupil deset pivních rohlíků a po cestě žmoulal.
Něco k šesté jsem zalezl do pelechu, stihnul jsem se oholit a umýt vlasy, přeci jen za tři hodiny vstávám na pohovor.
Ten nakonec dopadnul tak, jak jsem ani nečekal. S červenýma očima jsem na něj přišel o 10 minut později, naštěstí ten, kdo tam měl být tam nebyl, místo něj - známý ze střední. A hned to byl pohovor o něčem jiném. Dopadnul dobře.
Nastoupím v říjnu :)

Iggy

Ano a je rozhodnuto.
Maraton počká.
Místo něj se s bratrem vydáme na koncert Iggyho Popa. Předkapely....wait for it.....Visací zámek a Vypsaná fixa :) Když si vzpomenu, že na Visáčích jsem byl s Oskarem, budiž mu země lehká, a na Fixe s Mellthym, budiž mu Bubeneč těsný a utíká co nejrychleji na Orlík, netuším, jak tato akce dopadne. Po běsnění na Zámcích a po tlačenici na Fixe, tak jak to pamatuju, jestli nasoupí Iggy, budu mít co dělat ... budeme mít co dělat.
Ale Iggy už přeci jen není nejmladší. A prý je to jeho poslední turné s The Stooges...prostě tam musíme. Je to naše povinnost ;)
Minulý týden se mě kdosi zeptal, jestli když poslouchám takovou hudbu, jestli poslouchám i Kabáty, Arakainy, Landu a...jak se oni jmenují...jo Divokej Bill. Osobně to beru jako urážku :) Ne, takové pokusy neposlouchám. Ale pravda, od Landy jsem si na základce koupil kazetu...

A jak vypadal Iggy před třiceti lety ? Líbí se mi, jak ho k tomu mikrofonu donesou.... ;)

Výměna rolí

Jel jsem z kongresového centra, kde probíhá měření elektronických pasů v rámci konference
EDTNA/ERCA.
Nastoupily holky, punk nebo emo, to je jedno, měly flašku vína, valily ji do sebe, jedna samý kov a tetování. Dredy. Drsné řeči.
Proč ne.
Na druhé zastávce přistoupil ledabyle oholen kluk s baretkem ve slušivých slunečních brýlích, kratučkém kabátku, růžové košili.
Sednul si přede mě. Jemné prsty s opečovanými nehty, přehodil nožku přes nožku, Konverzky na nohách.
Holky se na něj podívaly, nechápaly.
Ony jej nezajímaly. Vytáhnul z kabelky časopis a listoval.
Proč ne.