Jak jsem Bobovi neveřil

V poledne jsem jel odevzdat semestrálku do unixu na Karlák. Cvičící se mě ptal na takové otázky ohledně vytvořeného kódu, až jsem se bál, že zjistí, že ne vše bylo vytvořeno mnou. A na to se mě i zeptal. Jestli jsem semestrálku naprogramoval sám. Naštěstí vše dopadlo dobře.

Večer se hrál fotbal. Byla děsná kosa a celý povrch hřiště byl zmrzlý. Sem tam nějaká zamrzlá kaluž. Bob donesl nějaký klacek a začal bušit do ledu, abysme mohli v klidu a bez zranění hrát. Jak už to ale bývá, klackem to nešlo. Bob donesl rožeň z grilu a začal tedy sekat. I já jsem začal sekat do ledu, ale měl jsem pocit, že to k ničemu nevede a navíc se rozbíjí povrch hřiště. A protože Bob je Bob a Bob přemýšlí, řekl si, že donese sůl a vše nasolí. To jsem mu ale nevěřil a argumentoval jsem svou nevěru (od slova nevěřit) tím, že je moc zima.
Bob se nedal zmást, donesl sůl, a posypal největší kaluže. Chvíli jsme počkali, až celé kouzlo začne působit a pak Bob začal výměníkem tepla z ledničky škrabat led.
Fungovalo to ! Takže jsem se opět poučil :)

Nakonec jsme prohráli 14:9 (nebo 13:9 - to už je jedno). Bylo pár pádů, za které mohly ledové plochy, kterých jsme si nevšimnuli...

Provětral jsem se, zachytal si a nechal si zmrznout nohy :)

Bojovník světla

Každý bojovník světla se už někdy bál jít do boje.
Každý bojovník světla už v minulosti zradil a lhal.
Každý bojovník světla již kráčel cestou, která nebyla jeho.
Každý bojovník světla už trpěl kvůli malichernostem.
Každý bojovník světla si už myslel, že není bojovníkem světla.
Každý bojovník světla již pochybil v duchovních povinnostech.
Každý bojovník světla už řekl ano, když chtěl říct ne.
Každý bojovník světla už zradil někoho, koho miluje.
Proto je bojovník světla; protože tím vším prošel a neztratil naději, že se polepší.

- Paolo Coelho Rukověť Bojovníka světla

Coelho, sny a skutečnost

V noci jsem měl hrozný sen. Přišel jsem do práce a vše bylo jiné, nové a hlavně Pavel Šrut byl šéfem testerů a tak pořád nade mnou stál a říkal jak co mám dělat.

Budík mi zvonil sice o půl osmé, ale do práce jsem dorazil až něco okolo půl deváté. Vše tam bylo jiné. Jeden kolega už s námi nesedí, v místnosti bylo méně stolů.... Zeptal jsem se tedy Pavla Šruta, jestli není šéf, a on že zatím ne.
Opravil jsem poznámky v jednom dokumentu a pak mi bylo řečeno, že peníze na projekt se musí dát jinam, tak ať teď nějakou dobu nechodím do práce...že na to prostě nejsou peníze.

Okolo poledne jsme s Pepou zašli do Luxoru koupit novou knížku od Coelha. Rukověť bojovníka světla. Snažil jsem se uplatnit slevu na již 4 roky starý ISIC. Normálně na něj u Škody nakupuju fotomateriál a nic...no a v Luxoru mě slečna zkontrolovala...snašil jsem se tento "omyl" zahrát na studentský průkaz, ale nic. Nakonec mi slečna řekla, že tedy ano. Že mi tedy dá slevu, ale naposledy :)
Když už není práce, tak je alespoň co na čtení. Na další knížku čekám už totiž skoro rok :)

"Přes všechno, čím jsem prošel, nelituji potíží, do nichž jsem se dostal - neboť práve ty mě přivedly tam, kam jsem toužil dojít. Nyní vše, co mám, je tento meč jejž předám tomu, kdo bude chtít následovat jeho pouť. Nesu na sobě stopy a jizvy bitev - jsou svědky všeho, co jsem prožil, i odměnou za má vítězství."
-John Bunyan (Paolo Coelho - Rukověť bojovníka světla)

Kódování ze všech stran...

Podle Boba jsem se dostal na další level. Podle mě začínám pěkně vlčit. Den nemá žádný řád, vzbudím se okolo oběda, mám pořád hlad...no hrůza.

Každopádně se mi podařilo releasnout administrační rozhraní pro stránky kamaráda. Teď ještě abych tento systém spojil se stránkami a je to.

Podařilo se mi ještě porazit Kačera a Pejsyho ve FIFě a s kým jsem hrál fotbálek, ten vyhrál...takže úspešný den.

Dostal jsem zadání na další práci ohledně stránek a začal vymýšlet verzi 2.0 administračního rozhraní a tím mi spadlo do klína kódování. Musím říct, že je pěkně těžké a že mi bude hodnou chvíli trvat, než ho přežvýkám...

Tak snad to dopadne jako s tím fotbálkem...

A zítra vstanu BRZO a půjdu BRZO do práce a dám si do těla...protože takto to nejde.

Studentský život

No rules, no limitations ....

Dlouho se mi už nestalo, abych vstával v jedenáct, snídal oběd z mensy a do práce nešel, či do školy se nepřipravil....
Stává se ze mě vysokoškolský povaleč ?

Camera Obscura

Slýchával jsem tento pojem často. Ovšem jsem zhola nevěděl co to je. Není to ani technický zázrak, ani ničí vynález. Je to vynález přírody a jen na nás záleželo, jak dlouho okolo schovaného tajemství budeme chodit.

A aby ti, co sem občas zavítají a taky neví, co to Camera Obscura je, neumřeli hloupí, píšu tento krátký, leč před zkouškou ze Systémů a řízení vyčerpávající příspěvěk.

Kriminalita mládeže

Jede traktor
je to Zetor
jede do hor
orat bramror.

Moc jsem se nevyspal. Podnapilí Kačarovy kamarádi, co tu spali se celou noc chtěli bavit.
Pokusil jsem se je utlumit, ale prostředky pro únavu se vymknuli kontrole a bylo to ještě horší.

Ještě že jsou tu Visáči.

Soustavná příprava na budoucí povolání

První se mi líbila Donna, ale teď to vyhrává Jackie.

Goool !

Přepište dějiny, porazil jsem Pejsyho ve FIFě :) Barcelona - Atl. Madrid (0:2)

Zima

Začala pořádná zima (konečně). Italská a španělská auta přestávají jezdit a rusové si oblékají košile.
Šel jsem vyvolávat do temné komory. V místnosti bylo 21 stupňů. Otevřel jsem dveře na balkón...za 15 sekund teplota klesla o 2,5 stupně.
Takže jsem zavřel....za 5 minut ukazoval teploměr 20 stupňů... takové výkyvy teplot nedělají chemii zrovna nejlépe :(

Nicméně dnes ráno jsem šel rozmrznout ven. Protože jsem vstával skoro v 11 hodin a musel jsem se probrat...

Tak si takhle jdu a dívám se na lidi, jak se chulí do zimníků, sůl na cestě je zmrzlá a najednou, naproti mě jde boreček v kraťasích a triku s krátkým rukávem....ale byla mu zima na ruky...měl je v kapsách..

:)

Punk is not dead

Oslava bratrových narozenin dopadla v naprosté slušnosti. Poobědvali jsme, Tom rozbalil dárky, jedli se zákusky a pak se šlo na kulturní, teda spíš tělovýchovné vyžití.

Hráli jsme kuželky, ve stolním fotbálku jsem předvedl, jak moc se na koleji učím na zkoušky a vůbec nechodím hrát do klubovny a v kulečníku jsem dvakrát nádherně zavěsil černou kouli...do špatné díry :)
Večer se šlo k babičce a od babičky domů.













Jenže. Bratrovi zazvonil telefon a že prý má jít hrát do jedné hospody. Tož proč ně.

U Stloukalů ten den hráli Močopudi (bratrova kapela byla meziskokan), totální punk v celé své kráse. Nechybělo málo a má slova se vyplnila. Jeden boreček se už před pódiem vyslékal a já měl strach, že pomočí zpěváka bráchové skupiny.

No future ! No future !

Atmosféra byla tak hustá, že se dala krájet. Bál jsem se fotit. Totálně sjetí pankáči, kouř, přes který neproniknul blesk, zpěvák Močopudu prskající pivo do davu.

No future ! No future for you !


Ožralé holky ukazující břicha, válející se pár po zemi, který do soulože nemá daleko. Divoké tančící holky, totálně ožralí borci.

God save the Queen !

Bráchova kapela dohrála a nastoupili znovu močopudi. A začalo to nanovo.......


Pak to zabalili a jelo se z jukeboxu, střízlivější holky v čele s barmankou vlezli na stoly a žačala šílená párty. Nějaký ožrala někde ukradl vysoké štafle až po strop, vylezl na ně a začal tancovat s pivem v ruce..tak jak to umí jen mistři natěrači. Nějaký tlustý výpitek doběhnul k žebříku a vší silou do něj kopnul....ten navrchu pivo nevylil, napil se a pokračoval dál....

No future ! No future !

Po půlnoci bratr poprvé legálně vypil pivo a Jelcina, já byl překvapený, že rum nalívají rovnou do půldecáku...

God save us !

Každá párty má skončit v tom nejlepším....tak jsme před druhou hodinou vypadli a doklouzali se a domů...musel na nás být pohled jako na ožraly ožralý....ale to my nebyli....my byli jen kulturně vyžití.

Ráno mě mamka vzbudila, ať s ní jdu na běžky....

:)

Tak

Guarana pomohla.
Zjistlil jsem, že poslední kapitolu skript již rok aplikuji v práci, tak doufám, že se mé snažení zúročí.

Sice nedám hlavě minimální 4 hodiny na přesunutí rychle nabytých vědomostí do dlouhodobé paměti, ale co už...

Drogy na učení

Sedím v křesle a učím se. Usínám. Sedím na WC, přemýšlím o učení. Usínám. Lehnu si do postele a zkouším si zopakovat, co jsem si přečetl. Usnu. Probudím se, začnu si číst skripta. Usínám. Jdu se projít do mrazu. Přijdu, začnu si číst skripta. Usínám.

V Červeném Trpaslíkovi říkali něco o drogách na učení.

Tak jsem do sebe loupnul pár tablet Guarany a doufám, že to pomůže.....(co je to Guarana ?)

Opustila mě...

... počítal jsem to. Byli jsme spolu šest let. Měl jsem ji rád a doufám, že i ona mě. Koupil jsem ji v již neexistující čajovně. Bylo nám spolu dobře. Pak na ni ale spadnul kbelík od Electroluxu a zůstaly jen vzpomínky. Zabalil jsem ji ale do igelitky v domění a naději, že jednou najdu mistra dráteníka a ten ji zdrátuje dohromady... Naděje umírá poslední. Čajové dýchánky již nebudou takové, jaké bývaly. Ó konvičko moje, proč jsi mi to udělala....

Předzkoušková klasika

Prostě přestaly fungovat postranní tlačítka u myši. Co to znamená ? Že v Mozille nemůžu pohodlně zpět a dopředu v historii. Že o nic nejde ? Nejde. Ale desně mě S*E**E když mi komp nejede tak jak má. A vždycky když nemám čas, tak se něco podělá. Ať už to bylo celé diskové pole před Teorií magnetického pole, prostě mě opravdu točí, když mi něco nejede jak má.
Aneb jak se říkalo v Akumulátorovi "Jsi můj, tak poslouchej"

Dal jsem jí šanci a přečetl si jednu diskuzi na ABC Linuxu. Bohužel nic.

Raději to vypnu....jinak mi ten Fourier do hlavy nevleze....

Ještě že jsem se protáhnul na fotbale (a dnes mi to opravdu šlo) a ještě že Kačer větrá...raději to vypnu...

Proroctví z temnoty

Tak jsem se chtěl podívat na zajímavější thiller a musím říct, že tento film na mě zanechal pocit, sice dobře podloženého (na internetu se najde opravdu hodně informací o zříceném mostu na řece Ohio), ale celkem průměrného filmu.
Věci mezi "nebem a zemí" budou vždy lákat diváky, protože i učení neuronové sítě (že ano, Bobe) může být určitým druhem zázraku, ikdyž matematicky doloženého. To samé můžeme pozorovat při správné funkčnosti USIMu.....

Praha je malá...

...svět ještě menší a internet....tam si každý čumí do talíře.
Poté, co jsem vzdal Montyho a chtěl se oddávat Fourierově transformaci na pondělní zkoušku, jsem si řekl "ještě si něco počtu". Otevřu můj profil a podívám se, kdo má stejné zájmy.
Mezi odkazy byla Marakana cosi...Marakana, marakana, to mi něco říká, řek jsem si.
A řeklo. Plno lidí z let nejlepší části života. Plné vzpomínek a probděných nocí. Mladost radost.

Ty jo. Tolik lidí jsem nepotkal, ani co jednou za čas jedu domů... a teď ...

S pěkným pocitem jdu spát. Transformace netransformace :)

Létající cirkus

V televizi začal Monty Python's Flying Circus a musím říct, že ikdyž nejsem pod vlivem, tomu nerozumím...Divadlo sklep je oproti tomu povidka pro mladé a neskušené :)
Ale některé scény jsou vypečené a vtipné...
...jen to nějak nechápu :(
Asi to bude na mě moc inteligentní...

:)

Obyčejný příběh z neobyčejného pokoje

-Podobnost jmen hrajících osob je čistě náhodná s realitou-

Děj je situován do jednoho pokoje v blíže neurčené budově. Je podvečer. V místnosti jsou tři postavy : Kačer, inteligentní hoch atletické postavy, Venda, mírně inteligentní hoch neatletické postavy a Pejsy - neinteligentní hoch neatletické postavy.
Kačer dělá něco u stolu, Venda si připravuje večeři a Pejsy se dívá na baby na internetu.

Pejsy : Vendo, podívej, ta má kozy.
Venda : No tak, vole, té je tak čtrnáct.
Pejsy : Ale kozy má dobrý. Hmm. Pěkný.
Venda : Ale jak říkám....má přinejlepším čtrnáct.

Kačer vstane a jde se podívat.

Pejsy : Že má dobrý kozy,vole.
Kačer : Kozy dobrý, ale ksicht má pěkně hnusný,vole.
Venda : (krájí cibuli) A hlavně je jí tak čtrnáct....
Pejsy : Ksicht nevadí, ale kozy má fakt super,vole. Když to děláš zezadu, může mít ksich klidně hnusný.
Kačer : Ale pak se otočí a jsi v piči,vole.
Venda : A hlavně - je jí tak čtrnáct.

Kačer si sedne za stůl, Venda jde vařit brambory a Pejsy dál browsdá.....

Nový prostor

Po méně než dvou hodinách spánku běžím na Karlák. Semestrálky a prezentace na flešce. Je zima jak sviňa a tma jak v pytli. Ať už jsem v metru.
Na Karláku vybíhám jezdící schody. "Chcete změnit pohled ? Kupte si Nový prostor! Nový prostor !" Svítá a je nádherně.
Zjišťuji, že bufet ve škole je zavřený. Už začínám mít hlad.
Prezentace dopadla velmi dobře. Po kontrole semestrálky mi to dělá 20 bodů z 22. To je moc pěkné. Naštěstí semestrálku Fuka nekontroloval nejpřesněji a model po mě nechtěl spustit...štěstí.
Před Unixy si jdu koupit pečivo. Mlsný labrador sedí před masnou a gryndy mu tečou po puse. Škoda, že nemám foťák a nekonečný černobílý film variabilní citlivosti a objektiv toho ohniska, co zrovna potřebuji.
Mlsný Venda se dívá na meče z pána Prstenů a gryndy mu tečou po puse...a pak gameboy...a pak konečně pekárna.
9:10 první kobliha. Tím zvyšuji skóre za posledních 24 hodin na 1 bagetu,1 pletynku a již zmíněnou koblihu.
Na unixech zjišťuji, že semestrálka se nebude odevzdávat dnes...a zjišťuji, že to, co mi doma jelo, tady nejede...takže opravuji.
9:35 druhá kobliha
Pak jdu do práce. Sluníčko svítí a vypadá to, že dnes bude konečně krásný slunečný den. Na přechodě křižuji cestu dívce s nádhernýma zelenýma očima. Škoda, že nemám foťák a nekonečný barevný film variabilní citlivosti a objektiv toho ohniska, co zrovna potřebuji.
V práci si dám kafe, nasnídám se (zbylé dvě koblihy) a rychle pryč se alespoň na chvíli podívat na španělštinu (to málo z páté hodiny ranní si nepamatuji).
Písemka dopadne snad v pohodě....

Odpoledne dělám protokoly....

uff

mohl bych se konečně najíst...přeci jen za chvíli bude pulnoc a poslední kobliha už ve mě určitě není..

Nocovka

Ctyri hodiny rano..dve semestralky jsou hotove. Uz jen prezentaci a naucit se na pisemku. Zaslouzim si to. Cely semestr delam co me bavi a skolu zanedbavam. Kdo se prubezne neuci, nemuze si stezovat. Kdo nepracuje, at neji.
Proto jsem asi dnes snidal a pak svacil pletynku...teda vcera.

Premyslim, jestli delat tu prezentaci, protoze se ma protokol odevzdat dva dny pred obhajobou a ja ho poslal az v noci...ale odkdy se ridim pravidly ? Ale Fuka se ridi. "Hey, teacher, leave those kids alone!"

Plastelína pro Elvarda

Protože se mě všichni ptají, jak vlastně vypadá a abych to ukázal a rozbalil, rozhodl jsem se pro zveřejnění pravdy takové, jaká je.
Ale jen modrá...protože iontový svit zřejmě způsobil, že půjčený digi foťáček nevyfotil nic..ale asi to byla chyba fotografa.

Stárnu...

...nebo blbnu.
Přijdu do práce, kam už chodím 11 měsíců a po celou dobu používám stejné heslo na otevírání dveří...
No tak přijdu před dveře, chci namačkat heslo a .... já ho neznám... Stál jsem tam asi 5 minut. Zkoušel různé kombinace...a nakonec jsem musel použít klíč. Zkoušel jsem to ještě několikrát...ale neúspěšně.
Při cestě domů jsem si vzpomněl. Uff. Ale vyděsilo mě to. Hrůza. Takové okno a tak mladý...

Obrázek "Kostelní abstrakce" vypovídá za vše :)

Plastelína

Tak mi dnes došla inteligentní plastelína a dosti mě překvapila. Hlavně zářivá iontová :)
Zjistil jsem, že dodělávek do školy je požehnaně a já dosti nestíhám...

No a krom toho, že jsme byli na hlavní poště podívat se na potrubní poštu to je vše. Raději jdu spát...nemám sílu bojovat se systémy a modely...

Cílová rovinka a zkomoleniny

Takže semestr se blíží do cílové rovinky.
Byl jsem ve Fotoškoda nechat vyvolat film a musím říct, že jsem už zažil Emericha, Emerlicha, ale ještě nikdo mě zatím nepřekřtil na Erbycha....nová doba :)

Ale za toto to stálo - zimní fotečka ze silvestrovského výstupu na svatý Hostýn.

Nejstřízlivější konec roku

Tak střízlivý vstup do nového roku nepamatuju :)
Ale hlavně že je mi (nám) dobře. Na náměstí byly opět ohňostroje, ale narozdíl od loňska nikdo nehořel. takže super :)

Jdu spát. Dnes jedu nazpět do Prahy.