Venda se stěhuje

Venda se stěhuje. Kam ? Inu na http://melront.e-bros.org/

:)

Čajování na festivalu

Ve čtvrtek jsem dostal od Aleše odkaz na festival čaje Tea-art fest, který se konal na Vyšehradě.
Jakožto piják čaje jsem byl nadšen. Program sliboval zastoupení bezpočtu čajoven, doprovodný program lákal, touha vidět různé přípravy nejrozmanitějších čajů mě nenechala klidného.
Pak jsem si všimnul, že na stránce je i přihlašovací formulář, pro čajovny či jednotlivce. Můj sen, vařit lidem čaj, byl na dosah ruky :) Stačilo se jen přihlásit.
Až po odeslání formuláře jsem si tak nějak uvědomil, že mé skromné komorní vybavení bude možná k smíchu. Pokusy o slepení vázy na vodní dýmku nevyšly a v pátek měli z provozních důvodů u Aladina zavřeno. Nakoupili jsme ale čajové pečivo, plynovou bombu na vaření a v sobotu ráno, kdy jsem měl naspáno něco okolo dvou hodin díky loučení se se svobodou Lukáše, jsme vyrazili na Vyšehrad.
Když jsem s mírnou kocovinou a prázdným žaludkem viděl tu spoustu prezentujících čajoven, rostl ve mě strach to mé skromné nádobíčko vůbec vytahovat. Měl jsem zvláštní pocit, že mezi všechny krásně a slavnostně oblečené a připravené čajové mistry jaksi nepatřím.
Vařit jsem měl Touareg. A ten jsem v Maroku pil v horách i poušti. S pastevci i v restauraci. A nikde si moc nebrali servítky s tím, jak "to" vypadá. Hlavní bylo, že čaj voněl mátou a na stole je dost pamlsků.
Zůstali jsme tedy, rozdělali ešuš, plyn a čekali na vodu. Okolo desáté jsme začali vařit.
První nálevy byly nervózní, rozklepanou rukou. Postupně to ale začalo být lepší.
"Dveře" se u nás netrhly. Na naši deku stále proudili návštěvníci a já jen vařil čaj, nabízel sladkosti, vyprávěl nebo poslouchal příběhy. Pro některé byl Touareg silný, pro některé slabý, jednou se jej podařilo naservírovat bez cukru.
Asi ve tři došla čerstvá máta. Tu jsem dostal od hodného beduína, který prezentoval Touareg po svém.
Okolo čtvrté došel čaj. Sjeli jsme tedy do čajovny, Touareg dokoupili a jeli zase vařit. Překvapili mě lidé, čekající u deky na to, až přijedeme. Překvapili mě lidé, kteří se několikrát vrátili, aby si dali další nálev. ( nebo vývar :)
Když začalo sluníčko zacházet a návštěvníků ubývalo, zjistil jsem, že vlastně celý den jen vařím a skoro nic jsem neviděl.
Prošel jsem si tedy deky těch, kteří vařili, vedly workshopy, něco málo jsem pofotil a pak, až sluníčko zapadlo, uvařil jsem poslední čaj a vychutnal si ho na dece.
Po sbalení věcí se šlo na závěrečnou akci, kde byla stejně jako celý den na celém festivalu super atmosféra. A na závěr závěrečné akce bylo vyhlášení výsledků hlasování o nejlepšího hostitele, kterého mohli hlasováním návštěvníci zvolit.
To, že skončíme na druhém místě, jsem nečekal. Možná proto jsem při projevu nevěděl, co říct.
Ovšem nebýt nečekaně příjemného závěru dne, i tak by bylo vše, jak jsem si představoval a vysnil. Celý den jsem vařil čaj a bylo mi dobře :)

Gruzie

Vše se událo tak rychle, že jsem neměl času ani popsat co se děje a co se bude dít.
Hlavní vinu přisuzuji práci :)

Inu, když jsme nejeli do Iránu, rozhodli jsme se pro Gruzii. Změna odletu kvůli práci, zkrácení dovolené kvůli práci ... prostě vítej ve skutečném světě, Véno.

Nasrat, říká Véna.

A jak to dopadlo se dovíme brzo. Jen do spustím novou verzi Modrých stránek, které budou Šedé a vypíšu svůj deník na nové šedé strany ...

Ale jinak - bylo to super. Teplo, mráz, pohostinní lidé, bordelistán, super stop, super jídlo, spaní pod hvězdami, koupání v řekách a potocích ... co chtít víc.

Hulman 2009

Den začal jako malovaný. Docela jsme si pospali a mírně zaspali. Takže 6.5 hodin spánku, rychlá snídaně, nahustit kola a jelo se.
Další Hulman, krátký to triatlon, tentokráte ročník 2009, byl tu.
Na hulínském koupališti bylo docela dost závodníků, zapsali jsme se, dostali jsme müsli, číslo na ruku a nohu a do ruky lístky na řízek a pivo :)
Jali jsme se zevlovat po okolí a nechat se nasáknout předstartovní atmosférou.
Po startu jsme měli plno času na procvičení, plavali jsme až po sedmé rozplavbě.
Asi deset minut před tím, než jsme s bratrem startovali se spustila krásná bouřka, která se změnila na husté krupobití. Útočiště jsme našli ve vodě teplé jako kafe :)
Bratr začal ludákat, že na kolo nejede, že to raději všechno odplave. Rozhodčí se na něj ale díval dost divně.
A pak přišel start. A přestalo pršet. A celý areál se změnil, jako kdysi na Woodstocku (mám na mysli ten Woodstock, na kterém pršelo ;)
Z vody jsem lezl po osmi minutách a v depu narazil na bráchu, což mě zarazilo, ale pak se vše vysvětlilo :) O tom někdy jindy.
Vyjeli jsme tedy spolu. Povinná helma zůstala v depu. Asi špatná přeska ... ale o tom až někdy jindy. Po cestě plné vody jsme si to frčeli z Hulína a pak do Hulína za celou hodinu. Musím kolo do příštího roku dopilovat.
No a pak přišel běh. Mírné křeče v nohách jsem rozhýbával celé dvě kola. Po cestě nám místní nabízeli slivovici, děti si chtěly plácat rukou a volali "Do toho!", prostě paráda.
Až před cílem se mi podařilo zrychlit tep na 95 procent. Celkových 6.6 km za asi 29 minut. Běh musím dopilovat ...

No a nakonec řízek, kofola, zmrzlinka a domů. Příště nesmím podcenit přípravu. Jelo se mi nějak těžko ...

Sportem ku zdraví

Nejhorší je najít po desíti hodinách v práci čas na sport, koníčky ... na cokoliv. Dobře, že jde o přechodný stav.

Po době rýmečky, státnic, oslav státnic a uraženého nehtu na palci na noze mám pár dnů na to, abych se připravil na triatlon v Hulíně, kde s bratrem budeme obhajovat naše místa z loňska ... tedy něco mezi prvním a posledním místem.

A jak jsem se tak díval na mapmyrun , bude to po měsíci nic nedělání ... zajímavé.

Jak jsem o to přišel

Aneb jak Venda o zuby přišel a k digi zrcadlovce cestu našel ...

A je to II.

A je to. Na promoce přijelo víc rodinných příslušníků, než se očekávalo. O to hůře se mi šlo ke stupínku, kde jsem měl závěrečný projev.
Mezi tím vším stěhování, shánění letenek a vybavení, bojování o dovolenou.

Doma malování, stěhování, příprava masa na sušení, aby bylo v Gruzii co jíst.

A trhání osmiček...stejně už nejsou třeba.... :)

A taky se ozval Kwět...ušák. Už čeká druhého potomka.

A je to

Zašel jsem do Copy centra, vytisknul Výstupní list, nechal si potvrdit, že nemám žádné knihy z knihovny, že nedlužím nic katedře a že mi byl deaktivován ISIC.
Pak s lejstrem na PEO, kde mi bylo potvrzeno, že již nejsem student a že můžu k promocím.

Inu a je to tu. 20 let ve školách za mnou :)

Chuť

Dostal jsem chuť zajet na ryby ....

Co je doma ...

to se počítá.

A první inženýr v rodině ... no ... ale jo. Jen doufám, že ten druhý inženýr bude na tom líp než já. :)

Dodání odvahy

Sedím takhle předposlední večer před státnicemi na pokoji, čtu si princip CCD snímače a přijde za mým srbským spolubydlícím jeho srbský kamarád. Dnes tedy jen jeden, obvykle tu bývají tři.
Ptá se mě, koho mám u komise a tak. Povím mu jméno, jehož se nejvíc obávám. V tom vstane můj spolubydlící a jde mi pogratulovat se slovy: "FEL jsem nikdy nestudoval, ale toto jméno jsem už několikrát slyšel. Hodně štěstí, budeš ho potřebovat."

Nu ať už to mám za sebou a jede se do Iránu :)

P.S. Index ukončen, do Betlémské kaple možná přijde i kouzelník.

Konec studia ...

Konec se blíží. A to pěkně rychle.
Ještě v pátek, týden po odevzdání Diplomové práce a tři dny před státnicemi jsem se snažil v laboratoři o lepší synchronizaci jednotlivých vláken a tak i lepšího navázání na GPS sekundu. Leč neúspěšně.
Vedoucí práce nebyl spokojený a ke spokojenosti ani nepřidalo to, že jsem do výtisku práce pro oponenta dal místo CD s doprovodným materiálem CD s nějakými fotkami z kalby, která proběhla před šesti lety. Ano, pamatuju se na to, Leo měl tehdá první digitální cvakátko a kdesi u I.P.Pavlova jsme pili nějaký šílený rum.
Inu omluvil jsem se a šel se na kolej přepálit CD a pak učit. No učit...číst si to.....no číst.....prolistovat. Prolistovat to, co jsem se za těch dost let měl naučit :)

Babo raď

A Vendo ty se raději uč.

Měřím, měřím...

...ale k ničemu to není :( Možná tak pro to, abych věděl, že takto teda ne.
Generovaná sekunda je podivně velká a krátká, takže čítač pro měření offsetu má co dělat, aby zjistil, že se něco děje...ale komplikace před ukončením - nic překvapujícího.

...

Nu a je tu další film dělaný asi pro mě :) Norton to nebude. Honda. Ale stara. To vim jistě.

ALEA IACTA EST

Ano, kostky jsou vrženy. Počítal jsem s tím, že mi chybí tři týdny do státnic. Ale jsou pouhé dva.

Po hodinovém přemýšlení, jestli obětovat dovolenou a tak i reálnou šanci jet do Iránu, nebo si hrát na nevím koho a zkusit to i s plným úvazkem a jednou zkouškou jakožto hříchem z mládí.

Plán se stanovil na první týden. A to získat zápočet na zkoušku, provést dvě měření diplomky, mezitím chodit na sedm hodin do práce, spát sedm hodin, neběhat a po práci se šest hodin učit. Taky vydatně jíst, dobře spát, pít čaj a kávu a možná si pomáhat placebem typu ginko biloba.

Po prvním týdnu se uvidí, jestli je týden volna zapotřebí.

Výběr

Ono se řekne "Vyber si vlastní cestu".

Jenže jakou ? Standard, Cruiser, Touring ?

Vyškrtnul jsem poslední ze seznamu. Pak přicházejí na řadu značky. Vyhrála to Honda. Až jednou budu bohatý a slavný, tak to bude možná i Triumph Bonneville.

A když Honda, tak tedy jaká Honda ?

Nighthawk ?
CX500 ?
Shadow ?

Sníme, bdíme, jíme

Nu každý má ten svůj sen.... :)

V potu tváře

Tak hotovo.
Sic neověřeno.
Na ověření bude měsíc po odevzdání, nemám se tím trápit.

Na katedře jsem způsobil rozruch, když jsem si s dvouletým zpožděním došel pro oficiální zadání diplomové práce.

Tož tak.

A jak dopadlo měření ?
A co když nevyjde Irán ? España, cabron.

Odklad

"Mohl bych odevzdat o týden později, potřebuji ještě něco doměřit."
"Ne, to není možné."

Cola, Kofein, elektro hudba zkrz Kossy stimuluje mozek. Visin do očí. Průměrná sekunda se počítá, sekunda s korekcí se generuje, jen to nikdo nezměří, grafy se kreslí......průměrná doba spánku 4 hodiny na hlavu. Průměr vypité kávy 8.5 šálku, Coly 2.5 litru. Naběháno 0km. Naplaváno 0 km. Najeto na kole 0km. Průměrně.
Průměrně jeden steak na den.

0-FALSE
1-TRUE

"Salso, kdy bude ten televizní program ?"
"Kdy nasadíme flash stránek ?"

Sorry chlapci, nechte mě alespoň týden dělat do školy.

Kurvamať, jak by řekl Feldmaršálek Duda, ale není jak nám, študákům.

Kofein

Kofein z kávy, kofein z čaje, KoFe-In, kodein... ? co ? ten ne. Nikotin, hovězí maso, Push The Tempo, puding, kytara, spánek, THC.

Poslední týden do odevzdání diplomky.......

Za plného provozu s prací je to záhul. Škoda, že jsem takový flákač.

Yo te quiero mucho ;)

A kdo by nechtěl ;)

Zvítězili jsme

Aneb jak kdysi před svou smrtí vyřknul Feidippidés: "Zvítězili jsme."
Nezvyklý budíček před sedmou (po asi 6.5 hodinách spánku), snídaně v podobě ovesné kaše (která mě možná zachránila, ale vůbec nechutnala), banánového koktejlu a jablečného džusu...
A pak směr na Staroměstské náměstí, kde již čekalo dalších pár tisíc stejných nadšenců jako my.
Nadopovali jsme se Anticrampem, energetickou pastou (zbytek do tuby s sebou na cestu), zašli na masáž, protáhli se a pak jsme roupama nevěděli co dělat, tak jsme šli na start.
Bratr si našel balónek s časem 3:30, já jsem nevěděl, co mě čeká, takže dál za čas 4:00.
Šéba nám to odstartovat (vůbec jsem ho neviděl, jen tam někdo řekl, že to bude on) a najednou se koryto lidí dalo do pohybu.
Na Mánesově mostě jsem v dáli viděl Keňoše, co už běží okolo Vltavy, ale to jsem ještě netušil, že mi na ně chybí menší očko končící Valdštějskou ulicí.
Prvních 10km jsem si pískal. Předběhnul jsem čas na balónku označující 4 hodiny a vesele postupoval dál. Nohy nebolely, inu toto běhají skoro každý den.
Průběh Staroměstským náměstím byl parádní. Korytem mezi fandícími lidmi, ještě pln sil a ambicí. Postupně dobíhám čas 3:45 a předbíhám jej.
Když jsem u Vyšehradu viděl vracejícího se bratra, zrovna pojídal na občerstvovačce lačně banán, takže mě neviděl. Po Podolském nábřeží se pak pokračovalo až na otočku za půlmaraton.
Tam už bylo hůř. Pomalinku jsem se začal propadat a počet předběhnutých byl menší, než předbíhajících.
Za Palackým mostem se běželo přes Anděl a tam někde na otočce u 28 kilometru jsem začal cítit kolena a třísla. Zatím ale neznatelně. Pojídám spokojeně müsli tyčinku a zvládám se usmívat na občerstvovačkách.
Největší krize nastává u 33 kilometru, kde mě vodiči na 3:45 předbíhají, mně těžknou nohy, pálí třísla a bolí bradavky (ano, zapomenul jsem si na ně náplast).
Druhé kolo po Libeňském mostu je peklo. Ale zatím ne absolutní.
Myslím, že to nastalo za Těšňovským tunelem. Zbýval poslední kilometr a půl do konce. Moje kolena nutila zastavit, třísla pálila. Vytáhnul jsem z kapsy lahvičku s rychlými cukry a nalil ji do sebe. (kolena ani třísla to nespravilo)
Doběh Pařížskou ulicí byl impozantní. Po obou stranách tleskající lidé, samba hudba u cíle, všeobecný ruch a veselí.
Pak už jen doběh do cíle, nechat si ukazovat cestu kam jít. Zatláčet slzy, které se derou do očí vyplavenými emocemi. Nechat si nasadit medaili, snažit se usmát na fotografa a pokračovat korytem obestoupeným fanoušky až k sedícímu bratrovy, který má nohy jeden puchýř...
Napili jsme se, šli na masáž a jeli na kolej.
Dvojitá pizza ve 4 lidech nás na tři hodiny umrtvila a krásně jsme si pospali.
Pak další dvě pizzy a Scottish párty (aneb jak byl Mellthy ve Skotsku a na blog o tom nepsal)
A pak zasloužený osmi hodinový spánek...

Update:
Kdo nevěří, ať tam běží : Foto

Maraton - příprava

Ano je to tu.
Zaregistrovali jsme se, dostali čísla, čipy, vyzkoušeli jsme Adidas atrakce, koupili si cukrovou vatu a žužu a přes Stromovku zamířili na Orlík, kde jsme udělali Pasta Party, Ice cream Party ... až nás břicha bolely a začali jsme se bát toho, jak to zítra bude.

Chuť

Dnes jsem dostal chuť fotit. Byla potlačena potřebou diplomky a nutností "aby to v IE vypadalo stejně jako v FF".
Pak jsem viděl toto.
A chuť narostla.
A to hlavně pro barvy tak krásné jak jen u diáků jsem zvyklý.

Někdy by mě zajímalo, kdo všechno si čte tyto hlody :)

It's Your Ride from Cinecycle on Vimeo.

Jahody

Dostaly se ke mě první letošní jahody. Kupované. Pěkné velké sladké.
"Odkud jsou ty jahody ?"
Pohled na obal vykouzlil úsměv.
Inu ano, kdo pojedete autobusem z Huelvy třeba směrem na Mazagon bude projíždět mezi jahodovými poli. Tam se lopotí marokánci, ukrajinci, češi a sbírají jahody. Ty se pak zabalí, jedou až sem, do krámku, kde je vietnamec prodává.
Inu proč ne.

Květen - letem světem během

A přišel květen, lásky čas. Hlavně ale přichází měsíc Pražského maratonu a odevzdání diplomky. A protože maraton je dřív, řekli jsme si s bráchou, že Svátek práce oslavíme Ječmínkovým během, konaným v Chropyni. Inu proč ne, 10km na čas nikdy neuškodí.
Za pěkných 50 korun českých na startu jsme dostali startovní čísla, památeční plaketku, nějaké ty tekutiny a kalorie a šlo se rozcvičovat. Přijeli jsme nezvykle brzo, takže se dalo pěkně protáhnout a po doběhnutí jsem mohl i chodit, narozdíl od JOsefského běhu. Taky jsem si nezapomněl běžecké boty jako na Běhu prokopským údolím. (něco mi říká, že jsem o něm ani nepsal) Bratr už má připravené nohy na maraton ( holit se umí :) a má čas na sport, čili mi utekl už při startu. Hlavně má tedy kouzelné hodinky, které ukazovali, že ke konci závodu běžel na 105% ;) Lopotil jsem se celých 5 kol a postupně se dostával dopředu. Tentokráte si na mě nikdo nesmlsnul, naopak já si vychutnával předbíhání. Přeběh přes loučku s vlhkým vzduchem střídala cestička v lesíku, takže se to dalo. Při posledním kole jsem zatleskal předbíhajícímu prvnímu běžci a těšil se, že za chvíli to bude za mnou. Nakonec to byl krásný čas 42:05 a jelo se na zahradu opékat a jezdit na motorce :) A pak vlakem na kolej, pachtit se s diplomkou. Inu diplomka. Diplomka. No nějak to dopadne. Snad dobře :)

Studentský život

Jak tak teď nestíhám vychutnávat si rozdíly mezi prací, večerním během, programováním diplomky a doděláváním stránek....musím si říct, že studentský život jde mimo mě.
Asi už je na čase :)

Zaklínač

Tehdy řekla věštkyně zaklínači: "Toto je moje rada: obuj boty železné a do ruky vezmi berlu taktéž železnou. Běž v železných botách na sám konec světa, cestu před sebou železnou holí ohledávej a vlastními slzami skrápěj.Jdi ohněm i vodou, nezastavuj se, zpátky se neohlížej. Až prošlapeš železné podrážky, až odřeš železnou hůl, až větram a žárem vyschnou tvé oči tak, že již nebudou schopny ani slzu uronit pak dospěješ na konec světa. Tam snad nalezneš to, co hledáš, to co miluješ. Kdož ví."
Zaklínač tedy šel. Šel ohněm i vodou, za sebe se neohlížel. Než nevzal si železné boty ani berlu. Vzal jen svůj zaklínačský meč. Neposlechl slova věštkyně.
A dobře učinil, poněvadž to byla mizerná věštkyně.

Ano ano, zamiloval jsem se do Sapkowskeho Zaklínače. Krásně propracovaný příběh, úplatky, podvody, války, nádherné čarodějky, milování...

Před bouřkou

Otevření sezóny nočního běhání po Stromovce z důvodu dlouhého sezení v práci začalo dřív než jsem myslel.

Vše šlo hladce ... snad až na extrémní lenost a hledání důvodu pro odklad :)

Chystala se bouřka, ale v době vyběhnutí jsem o tom neměl ani tucha.

Běhání v noci má svoje kouzlo. A to hlavně po filmu Ju-on, který tímto doporučuji. Vrzající větve, splašené kačeny a vítr zaručují udržení nadprůměrného tempa alespoň po dobu doběhnutí k prvním lampám.

Před kolejí začalo peklo, kdy déšť a sníh spolu tančili ve zběsilém tempu podporovány silným větrem. Takže rychle na pokoj a přesunout kolo na chodbičku.

Inu do Alp se tento víkend nejede, půjdu alespoň na 6.5m kros, který se chystá někde u Barrandova.

První jarní den

Po měsíci a půl jsem do jel domů a už včera jsme s bráchou přemýšleli, co s načatým prvním jarním dnem. Naordinovali jsme si plavání a možná i běhání.
Skončilo to tak, že v deset dopoledne jsme stáli na startu Josefského běhu, který se konal ve Zlíně. Protože jsem ještě potřeboval reklamovat mobil (stejně bylo zavřeno) a brácha potřeboval na poštu, dorazili jsme docela pozdě a rozcvičení se smrsknulo na stometrové poklusání a protáhnutí ztuhlých pérek. Na startu byl i Vabroušek, což mě překvapilo. Poprvé jsem tohoto triatlonistu viděl naživo.
Start jsem přepálil a už za dva kilometry jsem cítil jak moc. Běželo se lesíkem příjemným prostředím, svítilo sluníčko. S problémy s dýcháním jsem doběhnul na otočku a pak se přidalo píchní v boku a záda. Kopec po otočce mi dal zabrat.
Před cílem už klasicky čekal brácha. Těším se, až jednou doběhnu první :)
A z plavání nakonec sešlo. Ze studeného vzduchu se mi nějak špatně dýchá, takže volíme raději odpočinkové odpoledne s teplým čajem.
Musím něco udělat s těmi zády, protože maraton se blíží.

Není moc o čem psát

Nový další snad poslední semestr. Poctivě chodím na poslední cviko posledního předmětu, který mi zbývá dodělat.
V lednu jsem si řekl, že začnu pořádně dělat na diplomce. Po měsíci a půl předělávání m.email.cz si říkám, že začnu poctivě dělat na diplomce. A taky že jo :)
O víkendu jsem si asi po měsíci zaběhal. Potkal jsem skalní příznivce, které jsem vídával běhat po Stromovce v lednu, sluníčko vytáhnulo i ty, co to vzdali na podzim a navíc jsem zaregistroval nové přírůstky. Inu tato sobota byla opravdu jarní. Zapocený jsem byl, až běda. Nicméně maraton a železný muž se blíží, takže v neděli to samé plus tři kilometry plavání. Sedavé zaměstnání je mor.

Mládí v prdeli, do důchodu daleko

Když jsem sjížděl ze Strahova busem číslo 217, revizor přistoupil a chtěl vidět jízdenku. Vytáhnul jsem svůj měsíční lístek, revizor jej zkotrolovat a řekl, že je neplatný.
Inu Student/Junior na něm stálo. Student jsem. Junior již ne. To se pánovi s odznakem nelíbilo. Prý po šestadvacítce mám smůlu. Zkoušeli jsme se domluvit, žel bohu, je mi kolik mi je. Junior již nejsem.
Člověku je bez peněz poněkud lehčeji. Cesta stála 700,-.
Zašel jsem do banky, převedl peníze na účet vysoké školy, vzal potvrzení a šel na studijní oddělení pro zápis do posledního semestru.
Člověku je bez peněz poněkud lehčeji. Semestr stál 17200,-.
Inu do důchodu daleko. A junior již nejsem.

Dragon je inženýr

Napsal mi Dragon, jeden z mých bývalých spolubydlících, že jede domů, že už jako je inženýr. Tedy jede, letí. Do Severní Koreje je cesta vlakem dlouhá a teď, když je na Sibiři zima,je to docela zážitek.
Dragon tu tedy byl něco okolo pěti let, poznal kapitalismus, svobodu internetu, jídlo v obchodech sedm dní v týdnu. Bránil se poznání "pravdy" o válce Severní proti Jižní Koreji...ikdyž kde je vlastně pravda. Při výpadcích elektřiny na koleji Bubeneč si připomněl vypínání proudu v hlavním městě svého rodného státu, prý z důvodů šetření energie.
Nenaučili jsme ho s Kwětem říkat, že Kim Čong Il je prase a při každé návštěvě šťáry z ambasády pečlivě sundával naše nahotinky na plakátech ze zdi.
Jak se asi tak Dragon bude mít. V komunistické Severní Koreji, kde svoboda je asi to samé jako ... nic mě nenapadá, prostě podle mě není.
Nezapomenu na jeho hlášky o rychlovarných konvicích na rýži nebo klasickou: "Hmm, pěkný pes - dobrý pes."
Náhodou jsme si dnes našel, co je to kult osobnosti, protože přesnou definici jsem postrádal.
A právě o Kim Ir Senovi - otci Kim Čong Ila tam byla zmínka. Nevím, zda-li je to pravda, ale podle všeho byl v Severní Koreji založen nový kalendář, který datuje události od jeho narození.
Jaké to je, během letu do Pchjongjang ztratit 8 hodin a 1912 let k tomu.

Kosi

Když v sedm ráno na větvi stromu poblíž zastávky Koleje Strahov pěl černočerný kos svou ranní ódu na radost, zastavil jsem se a poslouchal.
Stejně jako vrabce a vlašťovky, můžu kosy poslouchat do aleluja. Díky nim mě přejde ranní naštvání z brzkého vstávání. Už od střední školy, kdy jsem vstával v pět, abych přijel na nultou hodinu včas. V Dejvicích k ránu, kdy jsem se vracel z tahu, v Huelvě po příjezdu, kdy jsem ospalými očky nevěřícně pozoroval Marokánce spící pod dekami v parku, kde kvetli okrasné pomerančovníky.
Nasadil jsem si sluchátka a pustil Manu Chao, v práci naladil Latino FM a den začal být příjemný.

Únor...připravím si úbor

Kdy naposledy jsem měl v lednu naběháno a naplaváno jako letos ? Nikdy. Sice o nějakých extra výkonech nemůže být řeč, ale i tak příprava na letošní sezónu začala, ať chci nebo ne. Inspirací budiž video IronMan z roku 2007 a 2008 (jedná se o pěkně sestříhaný průběh havajského závodu) a 76-ti letá babička, která tichooceánského železňáka běžela 20x.
Chřipková epiemie sice útočí, ale Stromovce se úspěsně vyhýbá. Jen škoda, že jsem z mínusových teplot chytl rýmečku, o které víme, že pro nás muže je smrtelná.

Už to bude skoro rok, co jsem odjel na Erasma na jih Evropy. Toto uteklo. Manu chao mi připomíná, jaké to bylo přijít ze školy, nakoupit v Carrefouru a jet na pláž číst si (učit se) a večer ze sebe dostat sůl, natřít se krémem, zajít třeba na kafe a okolo jedné se spokojeně vrátit.

A Obrazovka smrti mi připomněla, že jsem ve Vistách nějak moc dlouho...

Odkládání, otálení

Moc pěkné, díky Mellthy.

Jak neběháte ?

Pod Vánočním stromečkem mě čekalo krásné překvapení v podobě zaplaceného startovného na Pražský maraton.
Jsem zvědavý, kdy začne trénink.

O něco chytřejší

Co je to prokrastinace, jsem opravdu netušil.
Díky Meltíkovi, co nepíše blog, jsem o něco chytřejší.
Prokrastinace je výrazná a chronická tendence odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu. Jde o rizikový fenomén pro duševní zdraví.

Aneb má diagnóza.

Vykročit pravou

Vykročit pravou a pak rychle levou a valit. Zbývá půl měsíce do odevzdání diplomky. Ten, kdo ví, jak na tom jsem, radí : "zažádat o odklad".
Jenže to je moc jednoduché. Takže beru do postele knihu o programování a začínám zjišťovat, jak To bude fungovat.
Vzpomínky na zasněžené kopečky valašských vrchů z konce roku mě budou hřát ještě dlouho. Musím využít větru v plachtách.