Dragon je inženýr

Napsal mi Dragon, jeden z mých bývalých spolubydlících, že jede domů, že už jako je inženýr. Tedy jede, letí. Do Severní Koreje je cesta vlakem dlouhá a teď, když je na Sibiři zima,je to docela zážitek.
Dragon tu tedy byl něco okolo pěti let, poznal kapitalismus, svobodu internetu, jídlo v obchodech sedm dní v týdnu. Bránil se poznání "pravdy" o válce Severní proti Jižní Koreji...ikdyž kde je vlastně pravda. Při výpadcích elektřiny na koleji Bubeneč si připomněl vypínání proudu v hlavním městě svého rodného státu, prý z důvodů šetření energie.
Nenaučili jsme ho s Kwětem říkat, že Kim Čong Il je prase a při každé návštěvě šťáry z ambasády pečlivě sundával naše nahotinky na plakátech ze zdi.
Jak se asi tak Dragon bude mít. V komunistické Severní Koreji, kde svoboda je asi to samé jako ... nic mě nenapadá, prostě podle mě není.
Nezapomenu na jeho hlášky o rychlovarných konvicích na rýži nebo klasickou: "Hmm, pěkný pes - dobrý pes."
Náhodou jsme si dnes našel, co je to kult osobnosti, protože přesnou definici jsem postrádal.
A právě o Kim Ir Senovi - otci Kim Čong Ila tam byla zmínka. Nevím, zda-li je to pravda, ale podle všeho byl v Severní Koreji založen nový kalendář, který datuje události od jeho narození.
Jaké to je, během letu do Pchjongjang ztratit 8 hodin a 1912 let k tomu.

Kosi

Když v sedm ráno na větvi stromu poblíž zastávky Koleje Strahov pěl černočerný kos svou ranní ódu na radost, zastavil jsem se a poslouchal.
Stejně jako vrabce a vlašťovky, můžu kosy poslouchat do aleluja. Díky nim mě přejde ranní naštvání z brzkého vstávání. Už od střední školy, kdy jsem vstával v pět, abych přijel na nultou hodinu včas. V Dejvicích k ránu, kdy jsem se vracel z tahu, v Huelvě po příjezdu, kdy jsem ospalými očky nevěřícně pozoroval Marokánce spící pod dekami v parku, kde kvetli okrasné pomerančovníky.
Nasadil jsem si sluchátka a pustil Manu Chao, v práci naladil Latino FM a den začal být příjemný.

Únor...připravím si úbor

Kdy naposledy jsem měl v lednu naběháno a naplaváno jako letos ? Nikdy. Sice o nějakých extra výkonech nemůže být řeč, ale i tak příprava na letošní sezónu začala, ať chci nebo ne. Inspirací budiž video IronMan z roku 2007 a 2008 (jedná se o pěkně sestříhaný průběh havajského závodu) a 76-ti letá babička, která tichooceánského železňáka běžela 20x.
Chřipková epiemie sice útočí, ale Stromovce se úspěsně vyhýbá. Jen škoda, že jsem z mínusových teplot chytl rýmečku, o které víme, že pro nás muže je smrtelná.

Už to bude skoro rok, co jsem odjel na Erasma na jih Evropy. Toto uteklo. Manu chao mi připomíná, jaké to bylo přijít ze školy, nakoupit v Carrefouru a jet na pláž číst si (učit se) a večer ze sebe dostat sůl, natřít se krémem, zajít třeba na kafe a okolo jedné se spokojeně vrátit.

A Obrazovka smrti mi připomněla, že jsem ve Vistách nějak moc dlouho...

Odkládání, otálení

Moc pěkné, díky Mellthy.

Jak neběháte ?

Pod Vánočním stromečkem mě čekalo krásné překvapení v podobě zaplaceného startovného na Pražský maraton.
Jsem zvědavý, kdy začne trénink.

O něco chytřejší

Co je to prokrastinace, jsem opravdu netušil.
Díky Meltíkovi, co nepíše blog, jsem o něco chytřejší.
Prokrastinace je výrazná a chronická tendence odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu. Jde o rizikový fenomén pro duševní zdraví.

Aneb má diagnóza.

Vykročit pravou

Vykročit pravou a pak rychle levou a valit. Zbývá půl měsíce do odevzdání diplomky. Ten, kdo ví, jak na tom jsem, radí : "zažádat o odklad".
Jenže to je moc jednoduché. Takže beru do postele knihu o programování a začínám zjišťovat, jak To bude fungovat.
Vzpomínky na zasněžené kopečky valašských vrchů z konce roku mě budou hřát ještě dlouho. Musím využít větru v plachtách.

A kolik že mu je ? Tři roky.

A to tě to ještě baví ?
Baví.
Seš divnej.
Jsem.

Inu před třemi léty jsem začal vykřikovat do tmy skrz tento blog a i přes jedno chvilkové povolení mysli, kdy jsem kontaktoval Norsko, aby mi zálohovalo obsah pro časy vzpomínací, protože jsem měl chuť kliknout na "Zrušit blog", jen tak neskončím. Proč taky? Platit za to nemusím, nevadí mi to a je mi jedno co si kdo myslí. A alespoň se jednou za čas podívám do pravidel, jak se co píše.

Vánoce jsou tady. A nimi rodina, vybírání posledních radostí, balících papírů ... a deště. Před třemi léty sněžilo. Letos snad alespoň na silvestra pocukruje někdo nahoře Vizovické vrchy, ať ze Vsetína prvního ledna nemůžeme zpět do hnusné Prahy :)

Jsem tak trochu bilancoval, co se za ty tři léta změnilo a je toho dost. A myslím, že tak to má být. Dá se říct, že jsem spokojen :)

Stačí slyšet Eddieho a vybaví se mi Into the wild ...

Jak měsíc utekl tak...rychle

Ano, je prosinec, druhá neděle adventní za námi, turisté ze Španělska lační vánočních trhů jsou poznat podle teplého oblečení, tmavých očí a krásné to řeči, kterou, jako voyer sledujíce, já poslouchajíce - lapám a překládám si co se kde šustne.

Inu co se stalo za ten měsíc.

Jak jsme stáli frontu na Cimrmana.
Říká se fronta jako na maso. Ale to je asi z dob, kdy ještě nebyly fronty na českého rodáka narozeného ve Vídni.
Když mi bylo řečeno: "Vstaneme ve dvě a ve tři vyjedeme, abychom tam tak o půl čtvrté byli." bral jsem to jako ubohý vtip.
Vstali jsme nakonec ve tři a byli tam něco po čtvrté.
Když jsme se blížili k Žižkovskému divadlu, myslel jsem, že poblíž sídlí i misie Armády spásy a proto je okolo toliko lidí zabalených v dekách, spících ve stanech a nebo stojících u kamínek, podupávajíce zimou.
Nebyla to Armáda spásy, to byla fronta na lístky.
Ten den se vydávalo 200 lístků. Za každý lístek se pak dají koupit 4 vstupenky. My byli 191. Stáli jsme v polovině druhé ulice (za prvním rohem). Fronta se točila až na konec třetí ulice (za druhým rohem). Přežili jsme to díky klepání kosy ve dvou a útěku do Non-stopu na grog.
V osm ráno otevřeli výdejnu lístků a o půl deváte jsem utíkal do práce :)

Jak sněžilo
Myslel jsem, že letos budou Vánoce přeci jen na sněhu. Ovšem sníh slezl ještě dřív než bylo možné se z něj nějako radovat. Ale i tak můžeme být rádi, že napadl dřív, než minulý rok...teda vlastně tento rok.....na Tři krále.

Jak se začal plánovat večírek s kurzem Salsy
Merengu neumím, v salse zvládám tři otočky a ke konci kurzu jsem se dověděl, že špatně přenáším váhu. Ale ani to mě neodradí, zajít do kubánského baru, dát si Cuba libre a na parketu rozjet těch pár kroků...tedy, pokud bude pomalý rytmus ;) Baby nebude sedět v koutě.

Jak se začali všichni ptát na diplomku
Ano je to tak. Do odevzdání diplomové práce zbývá nechutně málo času a někdy si připadám jako Císař, co neměl šaty. Tedy s tím, že já to vím a netvářím se, že ne ;)

Jak jsem chtěl napsat víc, ale v průběhu psaní jsem zjistil, že zajímavé věci jsou stejně interní záležitosti :)

Předsedmnáctilistopadový pochod na sv.Hostýn

Bylo to tehdá v září, kdy na návštěvě rodného města v jedné z hospod seděl jsem já, Tom a Jana a Boss.
Řeč od tématu černochů, studentů, zaměstnavatelů a dovolených sklouzla k povídání o pouti do Říma, Santiaga de Composteli, na svatý Hostýn. Tom přidal historku o tom, že jezdí do Billy autem...a nápad byl tu.
Proč nejít na Hostýn pěšky a dokázat tak, že Tom není jen obyčejný flákač, co chlastá a kouří ?
Strhnula se vlna šílenství, každý chtěl jít s náma, objednal se autobus, vylepily plakáty, natisknuli trička....nakonec jsme jeli v pěti. Zdravé jádro 9.A ze začátku tohoto povídání + Vlasťa. Mira řekl větu, kterou nemám odvahu tu popsat...a nakonec nejel. Ale bylo to něco o věku, zimě, lidské hlouposti a dámském přirození.
Můj hektický příjezd..odjezd z matičky Prahy...kdy jsem se nevlezl do busu a spravil si pak chuť pizzou z Grossetu a s Tokajem a sýry u Angeliny a Antonia...byl nakonec v pohodě. K ránu po nočním přesunu...nasednul jsem do autobusu, kde byl zbytek výpravy.
V Holešova se nakoupil poslední proviant a právník Vlasťa se dožadoval igelitky zdarma pod pohrůžkou obvinění z klamavé reklamy nejmenovaného nákupního svatostánku.
Vyšli jsme směr Žopy, bylo krásné počasí, dostali se do lesa a vlastně tam až do příchodu na Hostýn zůstali.
Potkali jsme mloka, srnky, trudomyslnost zaháněli sprostými vtipy.
Na Rusavě jsme si dali něco dobrého na zub, otravování místním senilou, jak by řekl Vlastik, který se ve svém povídání zamotával tak, že po čase skončil na začátku a nepamatoval si, že celou smyčku přehrává již poněkolikáté.
Na cestě z Rusavy zmizel z tváře Toma úsměv. Přisly kopečky. Za to se ale objevil na rtech nám. Není nic lepšího než škodolibá sranda ze strádání kamaráda, že ano.
Na Skalným jsem objevil Vlasťovu fóbii z lezení po stěnách skal....ale o tom až jindy.
Odtud jsme to vzali na zříceninu Obřany, kde jsme zažili krásné odpolední sluníčko. To už se k nám blížil z Hostýna můj bratr, který na nás natrefil zrovna při vykládání nechtěných erotických zážitků z Turecka...
Nu a pak Hostýn. Tam jsem už nemohl. Měl jsem hlad...kynuté knedlíky mi zvedly náladu.
Náladu nám taky spravila servírka, která nám řekla čas odjezdu autobusu.
Po té, co jsme zjistili, že v zimě nic takového nejede, ji chtěla část výpravy obětovat pro dobro bohů, čemuž jsme samozřejmě zabránili.
Šlo se tedy pěšky a protože byla tma, tak okolo kopce po cestě. To nás dorazilo. Otlaky na nohách bolely, morálka upadala, ale nakonec jsme dorazili do Bystřice, koupili lístky a přijel vlak.
Jak říkám, perfektně naplánováno. Někdy v létě to musím zopakovat...

Stěhování, předposlední volume

Zabydlování pomalinku končí a za chvíli nastane opět čas stěhování. Všichni se již nemůžou dočkat. Hlavně sousedé, ke kterým se lozí pře balkón, nebo ti sousedé, kterým vadí hlasitá hudba v noci, či akce, které prostě jsou slyšet. V kteroukoliv denní a noční dobu.
"Hoši, tu nejste na Bubenči" řekla nám jednou paní vedoucí. "Toto je klidná kolej." Na pomoc se zabydlováním přišel Royo. Inu tetování, piercing, krev a meče. Co víc si přát.

Výběr

Vybrat si monitor. Vybrat si LCD. Vybrat si vhodný panel. Vybrat si zasraně velkou úhlopříčku. Vybrat si skvělé rozlišení, nízkou odezvu, rozteč bodu, obnovovací frekvenci, zabudované USB porty, chrčící repreáky. Vybrat si nízké vyzařování podle standardu, nízkou spotřebu. Vybrat si malé recyklační poplatky. Vybrat si barvu rámu v barvě stolu. Vybrat si matný nebo lesklý povrch a každý ráno na sebe čumět, kdo doprdle seš. Vybrat si pozorovací úhel, OSD menu a kontrast.
A na konci toho všeho zplesnivět, sedět v ubohým domku a zjistit, že parametry už nejsou takový jako na začátku. Vybrat si budoucnost. Vybrat si monitor.
Rozhodl jsem se vybrat monitor, ale něco jinýho.
A důvod ?
Člověk nepotřebuje důvod, pokud má EIZO.

Ano. Parafráze.

Ve vlastním

Výplata se blíží, mohl jsem si tedy pořídit permici na stěnu a získat tak slevu na lezecké vybavení. Lezečky byly stejně v akci, tak alespoň na šroubovací karabinku se vztahovala sleva. Konečně ve vlastních lezečkách...konečně naboso :)
Mišáček si na 8čce natáhnul pracku a pak na naříkal i na pětce. Já měl opět co dělat, abych zvládnul převis...přeci jen se od přírody bojím výšek.
Ale čtverku jsem vylezl, pětku taky a šestku jsem už nedal. Musím víc cvičit prsty a předloktí. Nu.... s předloktím není problém :) Za chvíli budu jako Pepek námořník.

A od té doby...

..již nic nebylo tak, jako dřív.

Tak se to zase všechno semlelo

Začal bych tím, že se mi zastavily hodinky. Ano stává se to. U ručičkových. Zastaví se. Ale digitální ? Prostě zamrzly a svítí na mě stále stejný čas. SU 19:07:47. Ano zastavili se sedmý den v týdnu v sedm hodin večer a sedm minut k tomu. To jsem zrovna lezl do bazénu, abych stěží uplaval 777metrů (ale nakonec to byl jeden kilometr).
Pokračoval bych tím, že v práci jsem přišel o iluzi ideální práce. Ideální práce v tom, že člověk pracuje a přitom si užije života a odjede na tři týdny nebo měsíc tam, kam potřebuje. Nebyl jsem pochopen. Můj manažer měl argument "já měl dovolenou po dvou letech a ještě jsem si bral notebook", můj argument , že za to bere manažerský plat a že ne všichni lidé chtějí sedět dva roky v práci jsem si raději nechal pro sebe a začal přemýšlet.
Proč to děláme ?
Když jsem si v noci (podle mobilu v 0:00 1.11.2008 - hodinky přeci nejedou ;) uvolnil na balkónku s Pavlem, Srbem, hlavu - všechno na co jsem přišel jsem sepsal a odeslal na ty ostrovy u Austrálie...jak ony se jmenují.... :)
Dnes ráno (musím to zdůraznit v 11:11 1.11.2008) přišla odpověď. A to taková, že mi vzala dech a navrátila veškeré mé iluze na správné místo.
Tož tak.

Zdůraznil bych, že je 1.11.2008 a Mellthyho a mě čeká něco, na co už dlouho čekáme. Je dobře že svítí sluníčko a je hezky :) Více jindy a jinde...