O květnu

Ano ano. Měsíc lásky je nenávratně za námi, přichází červen, měsíc slunce a i tu na jihu odstoupily mraky a tak začíná být teplo.
Čeká mě poslední měsíc v tomto pokoji, v této posteli, v Huelvě.
A jestli tento měsíc uteče tak rychle jako ty čtyři předchozí, tak jsem zítra doma.

Jinak za květen uběhnuto přes 90 kilometrů, 4 zápasy ve fotbale, navštíveny dvě země a udělána (zatím neuznána) závěrečná práce do jednoho ze španělských předmětů.

O bydlení

Mám zlé tušení, že vládne diskriminace mužů při hledání podnájmu.
Chci taky terasu, chci taky klidnou lokalitu, chci taky dobrou cenu.
Ale "Jen pro ženu (studentku)" neukecám.

O počasí

Zpravodajský server hlásí Tento týden asi přijdou první tropické třicítky. První jsem si myslel, že do ČR přijedou opálené holky v nejlepších letech tančit tanec Hula Hula, ale po zhodnocení počasí u nás jako u nás a u mě jako tu musím smutně přiznat, že je to opravdu tak. Zpravodajci mají občas zvláštní smysl pro tvoření hlaviček článků. Např. : Ledy se hnuly. Summit EU-Rusko na Sibiři nezamrzne, přijde myslím každému čechu tento týden vhod, když se alespoň myšlenkou na summit bude moci zchladit.
Inu vítr od Atlantiku krásně fouká a přináší občasný déšť. Srdce španěláka teskne po teple a věčně slyším: Año muy raro. Ano año, nebo jak jsem to měl celou střední na talíři - Ano, Jano. Año muy raro.

css

Komu přijou Hany sexy ? (zdroj Reflex)

3+1

Tak, je to tu.
Jsem mimo již 3 měsíce a jeden týden.
Toto letí, což ?


Od minula žádné změny...alespoň v pobytu tu. Jen přestěhování cimry, zabavení CRT monitoru Kikovi a vybavení stěny plechovou Chat Noir.

Lugar de trabajo

le Big Mac

Intergalaktické setkání třetího druhu na neutrálně vybraném území může začít. Peewee z Německa, Mellthy z Norska, já ze Španělska, studenti Erasmu, co se pilně a stále učí a potřebují někdy vyvětrat hlavu.
Koupeny lístky do Madridu, sbaleny narychlo (jak jinak) věci a razím.
V Seville si přisedá tlustý španěl a roztahuje nohy jako levná holka, holka přede mnou si sklápí sedadlo a já se tak kroutím jak jen můžu, abych nečichal pot vedle mě a neotláčel si kolena. V telce pustili film Turbolence, což už z názvu nabádá ke Kossům a flamencu a spánku až do Madridu.
Madrid, větrno a můj účes stále drží. Půl šesté, svačím chiabatu, dopíjím Colu, a valím už dosti známou cestu na letiště. Příjemná slečna za pultem pochopí mou lámanou španělstinu a anglicky mi vysvětlí, na co se jí ptám. Inu, špatný terminál. Busem jinam, odbavit, čekat na let, nalodit se a doufat, že na chvíli usnu. Bohužel. Do Paříže letí i banda dětí do Euro Disneylandu, piští, kopou mi do sedadla, sranda. Tak se dívám z okýnka na mraky, co jsou po celou cestu.
Paříž, slunečno a můj účes stále drží. Mellthy psal, že mám jet vlakem (pekelně drahým) na metro a na smluvené zastávce dáme scuka. Vlak je dražší, než Mellthy psal. Mozek čecha zapracoval, našel jsem jakýsi bus a tím odjel. Bus byl jen za 1,5 Eur.
Asi po půl hodině jízdy, kdy na obzoru za kopci a lukami je stále ve stejné vzdálenosti vidět Petřínská rozhledna, píšu Mellthymu, že jako někam jedu, ale nevím kam. Přichází mi úsměvná SMS, že jedu vlastně do pr... a to na úplně jinou stranu za Paříž. Na konečné ale vlezu do vlaku a za 4,5Eur jedu do města. Čili jsem vlastně ušetřil.
Vystupuji z metra a otevírá se přede mnou svět netušený. Bulváry, kavárničky, hromada aut, kol, mopedů, směsice ras, jazyků, proudy lidí.
Hledám obelisk, pod kterým mě čeká Německo-norský pár. Jdeme do parku, jíme fuet a popíjíme Sangríi a hlavně dostávám super lososový salát. To abych neumřel hlady. Jdeme po Václaváku až k Prašné bráně a odtud je to už kousek k Petřínské rozhledně. Tam, v parčíku dopíjíme sangríi, kupujeme víno od marockého prodavače alkoholu a vychutnáváme čokoládu z portugalska za blikající show rozhledny. První noc spíme u Jeana-Piera, couchsurfera, zdravotního bratra, co má zrovna noční. Rozděláváme spaní, já si dávám kebab s hranolkama a colou a spokojeně usínám.
Ráno nás Jean budí voňavou snídaní, velmi dobrým kafem a úsměvem na rtech. Nabízí nám prohlídku Montmartru. Kdo by odolal, což ?
Následuje přesun na další místo spaní. K erasmákům, čili stvořením stejným jako my ;) Když jsem uviděl ten byt, podlomily se mi kolena, utřel jsem slzu štěstí a okamžitě začal všechno fotit. Pravda...celý pobyt jsem byl unešený z maličkostí...ale ten byt.... Jak bych to popsal.
Paříž má svůj styl. Něco jako citrónově žlutý toaletní papír. Je to určitá dávka něčeho, co mi třeba v Huelvě chybí a co v Praze asi není. Nebo možná je, jen jsem si na všechno už zvyknul. Jsou to maličkosti, které ve výsledku dávají dokonalý celek. Například balkónek s krásným zábradlím a kvetináči plné rostlin naproti našemu (tam kde jsme spali) balkónku se super zábradlím a mezi ulice, kde na rohu je tichá kavárnička, kde si sličná slečna čte noviny a vychutnává ranní kávu. To vše za zpěvu ptáků z blízkého parku v Montmartru. Dá se to z toho pochopit, co mám na mysli ? :)
Ale tak dobrá, vybalíme se, oblečeme se a jdeme skrz krásné uličky se zastávkou v restauraci do Notre Dam, kde je zrovna mše a ženský zpěv a vůně kadidla se nesou prostorem.
Pokračujeme do Louveru (nenašli jsme vhodný český ekvivalent), začíná pršet, tak sedíme v podloubí, posloucháme pouliční hráče na příčné flétny, dáváme si opět portugalskou čokoládu. Před Louverem si koupu nohy v bazénku a po té zjišťujeme, že prohlídka všech věcí uvnitř je minimálně na den. Tak jdeme raději opět k rozhledně a doufáme, že se podíváme nahoru. Ovšem pěšky se dá jít jen do šesti hodin, což už težko stíháme. A platit a hlavně stát frontu na výtah nechceme. Dojídáme tedy čokoládu, užíváme si prodavačů svítících rozhleden a jdeme pomalu deštěm do bytu. Na večeři opět boží kebab s hranolkama.
Další den onen slíbený Montmartr, zeleninářství pana Collignona z Amelie, sezení v trávě a pohled na krásnou Paříž. Inu. Pohoda.
Večer pak posezení v baru Le Sully, hraní aktivit, pití piva a rumu a následný přesun "domů".
Na snídani dalšího rána boží sýry a víno co jsem koupil v uličkách, čerstvá bageta, oblíct a valíme. Mellthy a Píví na jedno letiště. Loučení (rychlé, jak jinak) v metru. Já valím za Jimmym na hřbitov, projít si Belleville, který mi připomíná orient. Samý muslim či indie obchod, trh na ulici, plno lidí. A pak drahým vlakem na CDG. Letěli jsme pomšrně dlouho, kvůli větru. Házel s náma, jako s hračkou. Z Madridu do Huelvy, kde jsem byl o půl sešté ráno.....
Nezapomněl jsem na nic ?
Určitě jo.

This is the end
My only friend, the end

le Big Mac - prelude

Myšlenky se už začínají z Paříže formovat...jen není čas.
Zatím jen ukázka z filmu, který mě dostal a odehrával se tam, kde jsme bydleli.

Voulez vous coucher avec moi ce soir

Paříž.
Město umělců, lásky a kdovíčeho.
Nevěřil jsem, že by mě mohlo město nadchnout. Raději "utéct" do hor.
Ale Paříž.....
Nechte mě vstřebat. Toto město je....s kouzlem ;)

Předkoncesemestrová cestovní horečka pokračuje

Ale tranquilo, času dosti.
Z Portugalska, kde mají dobré portské, studené moře a plno anglických turistů se jede do Francie, kde už teď čeká Mellthy se zásilkou něčeho na "zub" z bezcelní zóny. I já Legendario nekoupím v Mercadoně, ale v Duty Free, když už letím, tak ať to stojí za to. A taky trochu té čokolády, koupené v Portugalsku. No a hlavně chorizo a fuet. Bez nich už žádný trip. Leda s lovečákem, ale ten je tady vzácná komodita.
Lístek do Madridu koupen tak, abych přijel o velkou hodinu před odletem (5 hodin). Nejsem pověrčivý...někdy..., ale pocit, že uletí letadlo, už nechci zažít. Letadlo není vlak, naskočit nenechají.
Čili tak.
Kdo si myslí, že Erasmus je jen o sexu, alkoholu a ničem jiném, plete se. Je to o cestování a alkoholu a něčem jiném ;) Aneb jaké si to uděláš, takové to máš.
Mišák mi řekl, že se tu flákám. Neví ale, co neví ani ostatní - a to, že do školy se taky dělá, jen to tak nevypadá.
Za chvíli začnu stříhat metr. Inu dva měsíce, jsou dva měsíce.

Na konci týdne, pokud nebudu v Paříži hledat CyberCafé, au revoir

Triatlon

Spěchajíc na přednášku jsem zavadil očima o nástěnku, na které stálo, že 18.5. se pořádá v Mazagonu triatlon.

300 m plavání
22 km kolo
2,5 km běh

No tak to by bylo, aby nebylo, že ano. Je to poloviční břeclavský Gumomuž.
Plave se v moři, jede podél moře a běží po pláži...alespoň tak jsem to pochopil.

Čili
úkol 1 : sehnat půjčovnu kol, půjčit kolo.
úkol 2 : sehnat dokumentaristu.
úkol 3 : pokračovat v tréninku v běhu (a doufat, že se neutopím).

Ať je na co vzpomínat :)

What if I were smiling and running into your arms ?
Would you see then, what I see now ?

A je tu máj

Přeji všem zamilovaným a ženám ke svátkům s májem spojeným. :)
U nás začaly kvíst šeříky, tu opět kvetou pomeranče. A teď kde je kde, což ?

A když už je tak pěkně, dá se chodit běhat bez hrozby zmrzlých konečků prstů.
Rum byl vyměněn za víno a cherry, sice ne z Vinárny u Valdštějna, ale z Rioji a Jerezu de la Frontera. A vychutnána byla s pomocí chapadel sépie.
Škola se blíží k finiši. Poslední měsíc byl spravedlivě rozdělen na poměr zábava a škola 1:1.
Jak toto dopadne ví jen on :)

Problém mezi klávesnicí a židlí

Stupidní problém brzdící dodávku hry pro Estructuras de Datos vyřešen. Ponaučení - nedefinovat v hlavičkovém souboru. Nicméně hra stále nejede.
První písemka a první praktická prueba...jak to nazvat, když to není zkouška...test zvládnuty.
Na balkóně nalezena pod nánosy starých věcí a prachu stará rozvrzaná židle. Omyta, otřena, použita do přestěhované cimry. Konečně jako člověk, nekrčící se v posteli, ale hrbící se důstojně u stolu ;)
A bude tu květen.
Toto utíká.

Otepluje se

Otepluje se, a to docela rychle. Po deštích ani památky, slunečno, nezoblačno, prázdniny se blíží... :)
Noc strávená na pláži má něco do sebe. Plno hvězd, sangrie a ranní chládek spojený s koupáním v Atlantiku.
Ovšem k večeru následujícího dne zpět do reality. Vyprat, uklidit, nakoupit,začít dělat do školy. Přeci jen...kvůli ní jsem tu :)

Joeyho klobouk

Do včerejška jsem si myslel, že Joeyho klobouk byla jen fikce Přátel. Na nádraží mě ale překvapil kluk ze studijní skupiny, se kterou chodím na Softwarové inženýrství.

Joey. V reálu. Trochu jinak... :)

Aneb všichni jsme jen turisti.

P.S. A taky mi poprvé v životě došel spam, kterému jsem se opravdu zasmál :) A to :
Don't give up on hair growth - scientifically designed rollers will get your hair growing in no-time .
All the girls in town will love to go with you!

...

Podobné dětství, podobná dospělost ?

...

Into the wild. Pohled do zrcadla ?
Nechápal tento svět, nechtěl jej pochopit, nebo pochopil a odmítnul ? A nebo jen utíkal ?
Chtěl pochopit a nevěděl jak ?

Jsem zmatený.

Všichni utíkáme ? Před naší budoucností, jizvami z minulosti ?
Bojujeme, abychom dokázali, že si zasloužíme přízeň ? Jsme potom pokrytci ? Pokud bojujeme pro sebe, jsme sobci ? Pokud nebojujeme, jsme zbabělci ?
Pokud žijeme pro ostatní, co potom my ? Pokud žijeme pro sebe, co potom oni ?

Již se zakousnul do svého ocasu, ale podle mě musel napřed vzejít z popela. Stále se opakující začátek a konec.

Jak to nazvat

Vše měl vymyšlené, nachystané, zaplacené.
Zabalil se a vyrazil na cestu, která měla překvapit a potěšit lidi, které má rád.
Silnice ubíhala, první přestupní stanic se blížila. Spal. Tak to dělává, aby překlenul nudu a aby čas rychleji utíkal.
Probudil se. Motory nejely.
Stáli u nějaké zavřené benzinky, spora osvětlené. Všude okolo tma. Dvě hodiny ráno. Měli by už být docela daleko.
Vyšel ven, řidiči se přehrabovali v motoru. Okolo pár zvědavců, co zrovna nespalo.
Přetrhnutý hnací řemen.
Volá se náhradní autobus.
Zjišťuje, že nejsou tam kde by měli být. A že pokud se podaří cokoliv rychle udělat, bude mít dost málo času na přesun do letadla.
Začíná pršet. Řidiči vzdávají boj s náhradními díly.
Začíná průtrž, fouká vítr.
"Kde jsme a za jak dlouho bysme byli v Madridu ?"
"Nebudeme tam před devátou ráno."
Černé okolí neosvětlených prostorů ho obestoupilo. Už nebylo to, co mohlo být. Byla to jen tma, sen se rozplynul. Nevnímal vítr co cloumal střechou, ani řidiče, co mu říká, aby se šel schovat do autobusu.
"Musí ti být zima."
"Poco"
"Loco"
Vítr a déšť.
Co říkají ?
"Vzdej to!"
"Bojuj..."
"Nezvládl jsi to, přiznej si to....."
"....."
Vyšel zpod střechy. Nechal si kapky dopadat na obličej. Všude okolo tma. Na dálnici za plotem občas něco přejelo...
Naděje umírá poslední.
Vrátil se pod střechu, obvolal letecké společnosti. Lístek nejde změnit. Nový stojí moc.
Náhradní autobus přijel před třetí ráno.
Přesun lidí, kterí se ješte dokáží hádat, kdo má sedět u okýnka a kdo u uličky...řidič je musí usměrnit.
Zbývá 396 kilometrů a 3.5 hodiny.
V deset stojí na letišti. S potvrzením o zpoždění s formulářem pro stížnost.
Terminál T4, třetí patro, jeden kiosek za druhým. Nový lístek přes 350 euro, starý se řeší. U posledního kiosku srdíčko poskočí...ovšem se na dlouho, s lístkem opravdu nic neudělají. Dávají mu čísla a on volá. Ovšem nic.
A to byla ona. Zemřela jako poslední.
Hluk haly plné lidí splývá, vše ztrácí smysl. Sedí, malá holčička s velkýma hnědýma očima, která letí na blikajícím letadýlku se na něj usmívá. On raději klopí zrak.
Metrem na bus a pak nekonečným krajem olivových hájů zpět na jih. Prázdný, tak jako pocit, který v sobě již dlouhou dobu dusí.
Doufá jen, že jednoho dne pochopí tento záměr, tuto cestu a tento výsledek.

Utíká to utíká

Ještě jsem se tu nerozkoukal a už zbývají poslední dva plné týdny školy a pak pár drobných mezi volnem.
Volnem, které se snad vyplní Portugalskem, učením, mořem, programováním, volnem a připravami dvou prezentací ve španělštině. Bůh mě chraň.
No a pak měsíc zkoušek.
Randevouz velkolepého stylu třech studentů Erasmu na neutrální půdě (Paříži) snad klapne. (nevím, proč nebyl vybrán Amsterdam...ten je neutrální taky;) Včera jsem jako poslední z trojice booknul letenku Madrid-Paříž-Madrid. Díky Mellthymu ne Paříž-Madrid-Paříž....oj ten zbytkáč. Ale pravda, že tato varianta byla o dost levnější.
Tam, nad hrobem Jima Morrisona, pustíme si The End, bude následovat zmrzka u Eifela, kokteil v Moulin Rouge, hledání Amelie v Montmartru....a mnoho dalších skopičin....třeba čokoláda....a třeba dovezená Reesem. Ano ano, možná přijde i kouzelník.
Ale jak znám Reese, že ano Reesi, tak budeme kouzlit sami.
O programu v Paříži bude ale informovat Mellthy, protože já jsem jen pasivní figurka tohoto veselého setkání ;)

Dost hlodů, pryč ze školy, ať mi zas neujede bus.

Ženy a muži jsou dva různé živočisné druhy

Kdy naposledy jsem kouřil.
Co si pamatuju, tak na posedu u Kostelan s Tomem (ne mým bratrem). Který tedy kouří dodnes a s oblibou tvrdí, že já ho to naučil. Tehdy to byly LM. Můj první a poslední balíček cigaret, co jsem si koupil. Sedím tedy na balkónu, popíjím Ron Barcelo s Colou v poměru 1:2 a vychutnávám cigaretu od Eloye. Mám štěstí. Od své části rodiny jsem zdědil odpor k tabáku. A tak i teď trpím. Chuť je příšerná. Ale jinak to jde.
Amores perros.
"Co se děje?", ptá se Kiko.
"Boracherra tonta", odpovídám. "Solo, con ron".
"Mujer?",ptá se Kiko.
"Si. Como siempre."

V malém knihkupectví nedaleko Plaza Quitero Báez.
"Dobrý den, hledám nějaké knihy od C. Máte ?"
"Určitě. Tu je Alchymista, 11 minut, ..."
"Chtěl bych spíš Valkýry. Začal jsem je číst v angličtině..ale chtěl bych zkusit španělštinu."
"Podívám se, co mám ještě vzadu."
Knihovník donese stoh knížek. Jsou tu všechny, co znám. Ale Valkýry nikde.
"Valkýry nemám. A vlastně nevím, jestli jsou u nás vydané."
Prohlížím knížky, v kapse 10 euro. Všechny jsou velké, stojí okolo 15 až 18 euro.
"Asi si nevyberu."
"Mám tu ještě jednu", a vytahuje malinkou knížečku.
Záhir. Opět. Podívám se do zrcadla.
"Kolik stojí?"
"7 Euro."
"Vezmu si ji."

Jiný kraj, jiný mrav (vol. 2)

Ano, dnes je tomu dva měsíce (polovina pobytu pomalu za mnou), co jsem opustil rodnou hroudu, ..... úvod viz Vol1.

Vlastně chci jen upravit poznatky z minula. Přeci jen druhý měsíc, věci si trošku sednou a hned se dívá na svět jinak.

• odpad - třídí se. ovšem ne v našem bytě. Čili jsem zavedl tvrdou štábní kultůru, díky které jsem pouze sklidil posměch a na truc třídím sám. Důvod proč náš byt netřídí je jednoznačný. Popelnice na tříděný odpad jsou o 20 kroků dál (měřeno mnou za střízlivého stavu - zaokrouhleno dolů)
• cestování - i španělé cestují. spolubydlící vyrazil na víkend autem k moři. Cesta obsahovala přenocování v hotelu, plnou penzi a nedostatek spánku kvůli pitce :)
• dlouhé vlasy - počet osob, co mají dlouhé vlasy a nejsou to ženy či homosexuálové se rozrostl na 2. A to o člověka, co se ptal, jestli nechci hrávat fotbal.

A navíc :

• školné se tu platí. A ten, kdo přesahuje standardní dobu studia, platí o to víc :)
  

No a jinak...z bydlení se pomalu ale jistě stává rutina. Škola, autobus, čekání na autobus (jednou i hodina a půl - přístě stop jako pobres), jídlo, spánek, programování, televize, občas Erasmus party, z které musím vypadnou před jednou hodinou (čili asi 30 minut po zahájení), abych ráno vstal do školy. Což nechápou alemánci, díky čemuž jsem "ten podivný výpočetkář,co pořád jen spí".

A protože mám pocit, že tento příspěvěk nemá skoro žádnou hodnotu, zkusím odpovědět na otázky, na které se mě nejčastěji lidé ptají (řazeno od nejčastější).

"Jaké jsou ve španělsku holky?"
Jak řekl Honza, který byl málem králem...nebo to byl někdo jiný... "Všude chleba o dvou kůrkách".
Platí ale, co napsal můj oblíbený autor: "Byla to typická Andalusanka s černými vlasy, splývajícími po ramenou, a s očima, které vzdáleně připomínaly dávné maurské dobyvatele."

"Jaké je tam počasí ?"
Teď příjemné :) V létě se chystám dobrovolně umřít z teplot, co tu mají být.

"Jak se máš?"
Jde to.

"Co tam vlastně děláš?"
Snažím se studovat :)

"Jaké je tam jídlo?"
Dobré :) Ovoce mám od spolubydlícího, který jednou týdně vozí jahody ze svého pole, na rybím trhu jednou týdně koupím rybu, zbytek ovoce a zeleninu a hlavně olivy, protože ty jsou moc dobré ;)

"Co je vlastně Huelva a kde leží?"
Tak tu je odpověď...ve španělštině.

Kdo by to chtěl beze slov a s procítinější hudbou, tak tu. (Stojí to za to)
Tož tak :)

Sny

Kolikrát jsem už zažil sen, tvořený vzpomínkami, přáním a touhou.

Nevím.

Vše se zdá skutečné, přirozené, reálné. Vše takové jako obvykle. Pohyby, barvy, zvuky, vůně ... Pak nastává ale ta divná chvíle, kdy začíná být jasné, že jde o sen. Tvrdá realita.

Nechci to ukončit, ještě ne.

Ale ať už je snažení sebevětší, obraz mizí a zůstává jen prostor pro otevření očí.

Abre los ojos ...

Kdo to řekl ?

Kdo tu hlásil, že se počasí nezhorší ?
Konec víkendu se čekalo na déšť. Ten ale zákeřně sílil nad Atlantikem. Přišel včera večer...a zatím neskončil.
Dokonce jsem byl donucen koupit si za 3 eura deštník od vietnamců. Vítr ho už sačil obrátit...
Potoky vody, nebezpečně vystřikující kachličky, vlhko v autobuse a celkově unavená nálada.

Pohoda

Dnešní datum je tak pěkné, jako byl dnešek. Kdo chce, může hledat vzory mezi 4.4.2008 a 31 stupni, bezoblačné obloze, pláži, moři a dnu bez výuky.
Hrál se fotbal, povedlo se mi knockoutovat potihráče kolenem do píšťaly, moře bylo studené, ale to neznamená, že jsem si nezaplaval a celkově to byla pohoda. Vítr ke mě občas zanesl vůni hašiše kluků, co kouřili opodál a pak se ve svých kárách proháněli ulicemi a u pláže vířili písek.
No a tak dále. Počasí už se horšit nebude.
A co škola ? Jde to, žádné resty, žádné problémy....pohoda.

A fotka z Maroka :)

Je na co se těšit

Když jsem dnes v osm večer přišel ze školy, rozčarován z toho, že je 31 stupňů na sluníčku a jde už chodit v triku, byl jsem zchlazen větou Kika (volně přeloženo) : " Jaké teplo, zima je. Co bys chtěl, je jaro. Až bude léto, tak ty se z toho pos...."

První zářez

I přes prvotní znevýhodnění, když mi byla dodána knihovna grafických elementárních funkcí tak jako všem, ovšem jako jedinému nejela, protože byla určena pouze pro Windows, se mi povedlo dokopat kód tam, kam jsem chtěl.
Inu zkusil jsem prvně odevzdat textovou verzi prohlížeče obrázků, který sloužil jako cvičení pro práci se soubory, poli a tříděním. Neprošlo.
Pachtil jsem se s GTK, Qt, ale skončil jsem opět u GTK, kde se mi konečně povedlo zobrazit požadovaný pixel. Obtíže mohou být vysvětleny mou osobou, jakožto pisálkem kódu, ale ne vše, co je poprvé, může být jednoduché.
Jdu spát o trošku spokojenější než včera.
Tato zpráva není apríl :)

Pěkný první duben.

A jak bylo dnes

Slunečno, 26 stupňů, bezmračno. Předpověď vyšla a tak po úklidu cimry, vytření bytu a zjištění, že nám vytíká záchod, přišel oběd a pak busem na pláž.
Vůně borovic vystřídal vánek přínášející vůni moře. Písek, sluníčko, koně koupající se ve vlnách a řítící se po mokrém písku, cákající kapky mořské vody a napnuté svaly. Draci, mráčky, spánek a španělština.
V sedm busem zpět. V odraze skla vzpomínám, když jsem si uvědomil, proč v zrcadle nevidím když mrknu....je to už přes dvacet let ;) Snad.
Oblíbil jsem si opět svět za černými skly slunečních brýlí. Hradba, kterou se těžko proniká.
Ještě někoho baví tohle asociativní psaní ? :) Co na to psychologická studie ? A co Jan Tleskač ? Existoval ?

Cesta na poušť a zpátky

Rozhodování v Ouarzazat bylo ovlivněno Myšáčkem a jeho podrobným hledáním dun v okolí Zagory.
Nebuď Zagorka a jeď do Zagory vyplynulo nakonec a já jel.
Jede tam taxík a bus. Bus stojí 45 DH a taxi 50 DH. Tak zněly informace jednoho z místních radilů. Inu, to pojedu taxíkem. Ovšem ouha, taxi po mě chce 100 DH. Jdu tedy na bus, ale ten už je plný a dnes víc nic nepojede. Tak s težkým srdcem směňuji dalších 15 Euro. Kupuji kanystr vody a chleba...co víc chtít na poušti.
Čekáme na dalšího do pětice na taxi a vyrážíme. Řidič se snaží, co může. Ale zapadají slunce nezadrží. 160 km zvládáme za víc než tři hodiny a do Zagory přijíždíme přesně po západu slunce. Na obzoru jde vidět, jak se zvedajícím se větrem prichází písek.
Jdu městem směrem na jih a pak se stáčím na jihozápad. V tu dobu jsou ulice plné prachu a viditelnost klesá. A dýchatelnost je horší a horší.
Za město vycházím až za tmy. Cestu mi osvětluje měsíc. Scházím z cesty, jdu kamením za ticha noci. Přestalo foukat. Kamení pod nohama mizí a půda měkne. Jsem v písku. Přede mnou nic, na obzoru hory, nade mnou měsíc skoro v úplňku. Nejsem sice tam, kde jsem...to počká. Poušť zůstává pořád stejná. To jen duny se mění s větrem.
Usínám bez jídla jen s vodou. Stanování v písku má určité obtíže. Stačí, aby zafoukal vítr a písek je hned ve stanu. Spím tedy se šátkem přes hlavu, abych mohl dýchat. Noc je chvílemi větrná.
Na druhý den se stáčím na sever.
V Ouarzazat potkávám Amíka a Němce, jak spolu hrají fresbee (prostě házejí létajícím talířem). Jsem pozvám na hru, na čokoládu, co Amík koupil, ležíme pod palmou u oázy, díváme se na mraky a čekáme na bus.
Z Ouarzazat do Tangeru za 13 hodin. Na cestě do Marakeše prší a je mlha. Serpentiny nejdou vidět. Jen mlhové tyče ... občas ... raději spím a dělám, že nic nevidím. Chlápek naproti opět zvrací. Napadá mě, že to možná nebude cestou....
Před Tangerem nás staví policie a bere nám řidiče. Kontrola zjistila, že jen bez přestávky celou cestu ... nemalý obnos do kapsy strážníka napravil situaci. Ještě před celým autobusem pokárá řidiče a dává nám zelenou.
V Tangeru přicházím do přístavu 15 minut před odplutím. Odmítám taxík i hašiš. Drahé. Moc. Inu Tanger.
V Tarifě dvě hodiny do odjezdu do Sevilly. Potkávám Mexikánce a Mexikánky erasmáky. Dávají mi na ochutnání lízátko z Mexika....Mám pocit, že mi huba upadne. Je to mangové lízátko obalené v chilli. U nich to prý jedí malé děti.
V Seville je díky Velkému Pátku hlava na hlavě a kolabs v dopravě. S energetickým dědulou, co nadává na Semana Santa jedu taxikem na nádraží a za 30 minut valím do Huelvy.
Tam kvůli Velkému Pátku hlava na hlavě. Plno zavřených ulic, plno slavnostně oblečených lidí a mezi nima smraďoch s krosnou, vidící na jedno oko.....vypadla mi čočka v Tarifě.
Pak vana, jídlo....a spánek :) Po dlouhé době hranolky a cola...no jak toto dopadne....

Pres hory do pouste

Noc jsem prosedel a prospal na busovem nadrazi. Dokonce jsem nasel tu drzost a odvahu pozadat spolusedici Marocany o pohlidani veci, kdyz jsem potreboval.
Ve tri rano snidane v kiosku jako s Muhamadem, pak zjisteni, ze bus do Er-Rachidia je plny a pojedu jen do Quarzazatu.
Cesta byla dobra. Sedl jsem si k chlapikovi, ktery si odsedl. Tyto skatule hejbejte se nabudou na vyznamu o par radku nize.
Pristlo stoupani pres Atlas a chlapik si bezel pro igelitove sacky k ridici. To se tu davaji svacinky ? Ne, to prichazeji serpentiny.
Mel jsem jedine skromne a sobecke prani - jen at nezacne zvracet.
Bohuzel.
Chlapik se nadavoval a mne pri pohledu na ten sraz pode mnou taky nebylo dvakrat nejlip. Zacal omdlevat a maval pytlikem sem a tam. Ridic pustil klimatizaci. Dalsi lidi si utikaji pro pytliky. To je tu takova sranda kazdou jizdu ? :)
Mam jedine prani. Aby si kazdy drzel poradne svuj pytlik. Jinak to bude v pytli.
Po preklenuti Atlasu prichazi kamenita poust. Jen nic. Na obzoru za nama se tyci zasnezene vrcholky a pred nami jen plan, kameny a pisek.
Chlapik se davi az do Quarzazatu. Tam zjistuju, ze bus do Er-Rachidia mi ujel, ze bus do Tangeru stoji 270 dirhamu a ze ja mam uz jen 290.
Cili klasika dilema. Smenit a jet do pouste a nebo se spokojit s tim, co bylo.....a ze toho bylo :)
Uvidim....kazdopadne do nedele jsem v Huelve....snad.
Dnes tedy spani bud v Zagore, ale spis nekde za mestem u reky. Zitra prochazka pousti okolo a vecerni nasednuti na bus na sever.

Kruh

Dravec vznasejici se nad krajinou, ceka na svou chvilku, vyuziva prudu vzduchu. Krouzi dokola, nic jej to nestoji, ale nemuze to delat vecne.
Pak nahle pritahne kridla a stremhlav leti ke svemu cili.

Marakesh

Inu dobre. Z Tangeru do Marakese. Byl jsem tu ve tri v noci. Silena noc v buse, kde prehravali porad dokola zaznam z koncertu nejspis mistniho Gotaka. Koncert mel jeden maly nedostatek. A to absolutni absenci zenskeho pohlavi...coz by nevadilo. Horsi bylo, ze chlapci se nejspis domluvili, kdo je pro tento vecer devce a podle toho se tak i chovali...ti ostatni tancili okolo....jeste ze jsem sedel vedle jakesik babicky a ne naddrzeneho hrebce jako pred dvema lety....
Nic do Asni nejelo, az v sest. Inu travil jsem cas v butiku, popijel koktejl z jablek, prisednul si Muhamad, rekl mi, co kde, kdy, jak a za kolik. Nechal jsem si koupit caj a matu, abych si v horach uvaril Tuareg...nebo Touareg ?
V sest taxikem za mesto, kde me vzali do Dolmuse a jelo se do Asni. Usinal jsem....nespal jsem moooc dlouho. Ale usnout me nenechali ;) Kdyz se do tranzitu narve tolik lidi, kolik se narvalo, navic po zkusenostech z turecka kazdeho hned podezrivam ze osahava...asi se toho jen tak nezbavim.
V Asni kontakt s marokancem, co umi cesky (?) co me pozval na caj (ano, Piviku, pozval me :) a chtel prodat cetky od brachy, co je koupil od Berberu z hor. Darky tak i tak nejake chci, tak jsem sel do toho. Srazil jsem to na polovinu ceny. Bracha narikal, ze se mnou neni zadny kseft. To proto, chlapce, ze nejsem Nemec (nebo nemec?)
Rekl jsem si, pujdu za vesnici a prospim se....slapal jsem az do peti odpoledne. Pak jsem skocil do potoka, vypral veci, nekomu lehnul do pole a usnul.
Rano Touareg a sup nahoru. Po nejake dobe me zastavuje nakladak, bere me na korbu a tahne me kosti az do sedlam ktere nevim jak se jmenuje...najdu. Odtud jde videt Toubkal. Laickym okem vidim masu snehu a kameni a nevidim cestu. Schazim cestou na Imlil ale cim jsem bliz, tim je jasnejsi, ze na horu nepolezu. Mozna jsem blazen....ale Toubkal az nekdy jindy.
Poznatek cislo 1 : na skale se stan spatne stavi. Alespon nefoukal vitr.
Rano prochazim opet sedlem, jehoz jmeno neznam a mam namireno do jineho.....taky jmeno neznam, jen vim, ze je vysoko pres 3200m ... myslim.
Inu pres vesnicku, kde si kupuji caj a pres udoli, kde mi jesterky a hadi delaji spolecnost, prechazim prusmyk, kde je kosa jak svin. Po kolena snehu. Schazim a protoze jsem toho moc nepojedl a nenapil....uz toho moc nedavam. Schazim na prvni mozne misto a stavim stan. NEberu si ponauceni z poznatku cislo 1.
V noci fouka vitr jak svin. Mam strach, ze mi sebere vnejsi plast. Zastavuji vse kameny a usinam s prosbou na rtech.
Rano je pekne. Fouka, ale uz ne tak jak v noci. Balim saky paky a sestupuju. Ve vesnicce si davam caj a Marokanec mi dela omeletu s chlebem.....o....mana nebeska. Davam mu 30 dirhamu a vypada spokojene.
Slez az do Setti Fathma. Nad horami se stanuji mraky, obcas zaprsi. Perfektne nacasovano.
Ve Fathme hledaji nemci dalsiho do taxiku, tak jedu s nimi....a tak jsem opet v Marakesi. Den pred planem.
Ovsem musim cekat do rana na bus do Ar-Rachidia...tedy pokud chci videt Saharu. Chci ?
Abych se priznal, nejradej bych se okoupal a natahnul. Ale kdyz uz jsem tu......
Zasel jsem do mediny, koupil si v zaplivane ulicce cmoudici cosi...chutna to dobre...nasel net a budu cekat na bus....ale to uz jsem psal.

Tanger, Maroko, Afrika a silena klavesnice

Vcera jsem dopoledne nechal nabrousit nuz a dokoupil posledni zbyvajici veci. Udelal si hranolky, splachnul je colou, rozloucil se a odjel. Povedlo se mi zapomenout spaci a nahradni tricko, tak nezavidim tomu, kdo vedle me bude sedet pri zpatecni ceste.
Cesta do Tarify probehla jako po masle, klasicky jsem celou cestu prospal. Tedy skoro celou-prijezd a prvni uzreni more jsem si nemohl nechat ujit.
V Tarife jsem koupil mydlo, co jsem taky zapomnel, pivo a zasel na plaz mimo mesto. Tam jsem se za pomoci piva a dohledu zariciho mesice s obrovskym halo rozhodoval, jestli spat na plazi, nebo na rozborenem cosi, k cemu se muselo lest pres plot a zed.
Vyhrala to plaz, kde jsem se poprve intimne seznamil s piskem, ktery je za chvili opravdu uplne vsude.
V noci dul poradny vitr a tak jsem po pulnoci behal v trenkach okolo stanu a privazoval plast k plotu, jehoz drevene kuly poslouzily jako masivni koliky.
Rano voda a cokolada k snidani, nasazovani cocek a prvni pisek v ocich.
Pak na trajekt do Tangeru. Podobnost cesty se Santiagem z Alchymisty je ciste nahodna.
Na palube je plno Amiku, Marocanu, trocha Spanelu a ja.
Vitr od noci neutihnul a tomu odpovidaji i vlny, ktere nas deli od Afriky.
V Maroku klasika Asie :) Barvy, vune, zapachy, bordel. Zahqlene holky, drzici se kluci za ruce.
Snidam skopovy kebab a doplnuju kalorie Colou.
Kupuju listek do Marakese. 680km za 130 dirhamu, to jde. 1 euro = 13 dirhamu => 1 dirham = 2 koruny...zhruba.
Mam do pul pate cas, jdu se tedy projit. Nachazim PC obchudek s internetem. Usedam pred blikajici moniturek a dlouho premyslim, jak cokoliv napsat - hledam pismenka. Zlata QWERTY, tu je AZERTY nebo ضصثقفغ podle toho co si prepnu ;) Clovek by neveril, ze prohozeni a,z a m nadela tolik problemu :) Navic zjistuji, ze je tu o hodinu min, cili casu fura.
Nejaky kluk tu v obchode spravuje turecky zachod ... ja jen, ze jsem psal o tom zapachu...
Dalsi misto tedy Marakesh, odtud na Toubkal. Pokud na nem nebude po kolena snehu. A pak nekam opet za piskem. Nekam tam, kde konci cesta na mape.

Maroko - přípravy

Maroko je blíž, než doposud. Příští týden španělsko slaví Semana Santa a tak je ve škole volno. Rozhodl jsem se tedy, že těch sedm dní projezdím v Maroku.
Mělo to jeden háček. Všechno vybavení jsem si nechal doma.
Problém ale vyřešil obchůdek s outdoorem a Ferrino Lightent2 za bezkonkurenční cenu ;) Do cesty mi kdoví kdo to byl nahrál marokánce, který studuje na Erasmu a ten mi popsal vše, co jsem potřeboval a chtěl vědět a i něco navíc.
Dnes jsem koupil mapu, zajdu si naostřit nůž, koupím opalovací krém a vodu na čočky, protože brýle nemám a zítra se můžu zajímat o odjezd. Nejvíc mě štve, kolik stojí trajekt přes Gibraltar....ale co už.

Jiný kraj, jiný mrav (vol. 1, po vzoru Melltíka)

Ano, zítra tomu bude už měsíc, co jsem opustil rodnou hroudu, všechny ty, co jsem rád vídal a se kterýma mi bylo dobře. Všechny ty požitky všedních dní, které tak zevšední, že až jejich nepřítomnost připomene jejich význam. A protože Mellthy před několika dny vypustil do světa pěkný srovnávací článek, který se mi moc líbil, řekl jsem si, že ho tak trochu napodobím. Osobní zkušenosti s ostatními španěly jsou omezeny jen na mé dva spolubydlící.

• na chodníku je bezpečněji než na přechodu. Přechází se na červenou skoro pořád a auta na červenou projíždí zřídka...ale už se to párkrát stalo.
• věci jsou trochu dražší než u nás, krom ryb myslím.
• španěláci pořád něco slaví. Pořád je nějaké volno a pořád je fiesta. Většina obchodů má otevřeno dopoledne a večer.
• do hospod a barů se chodí pořád. Jsou tam maminky s kočárky, malí, velcí, postižení.
  
• pije se tu a to dost. Ovšem španěláci neumí pít... Ale o tom asi někdy jindy.
• kouří se tu a to dost. A to je zatím pro mě jedno z velkých mínus. Kamkoliv člověk jde, ať už je to čajovna, kavárna, hospoda.....smrdí jak z putiky.
  
• máslo je nesolené a mají tu i solené
  
• odpad se netřídí. A pokud ano, nevím o tom.
  
• dabing se používá. Pokud chce člověk sledovat Přátele v angličtině, musí zapnout portugalský kanál. Možná právě proto tady všichni angličtinu s přehledem nedávají.
• smaží se tu zásadně na olivovém oleji. (krásně voní. pozn.red.)
• nechápu, jak španělé dobyli toliko území. Nad mojí touhou cestovat jen nevěřícně kroutí hlavou.
• dlouhé vlasy, krátký rozum.Kluk co má dlouhé vlasy, je buď divný, cizinec nebo maricon.
• domy tvoří blok s prostorem uvnitř. Ten slouží jako velká pavlač, odvětrávání a světlík. Kombinace potřeby vzduchu s tím, že někdo každou chvíli něco spálí v kuchyni, nebo děti si hrají a dost u toho křičí, dávají ve výsledku nezapomenutelnou kulturu soužití. Hlavně po půlnoci.
• předmět ve škole, pokud má víc hodin přednášek než 1,5 , má, alespoň na naší fakultě, přednášky rozdělené do více dnů.
  
• učitelům a učitelkám se tyká a volají se křestním jménem

Nu, a to by bylo pro dnešek vše :) Ještě můj první pokus o panoráma...můj kamrlík.

...

Asi poprvé v životě podlehnu reklamě....no kdoby odolal ;)

Kašel, Kolumbus a jahody

Vyrazil jsem tedy na první pořádnou rekognoskaci terénu. Člověk by nevěřil, ale u Campusu, kam každý den jezdím, v La Rabidě, je muzeum Kryštofa Kolumba. Odtud (z přístavu Palos) odjel do Ameriky...tedy Indie...
Po strastiplném hledání jsem zjistil, že muzeum, jak už to v pondělí bývá, je zavřené. Stejně na tom byl i klášter poblíž a botanická zahrada. Zůstalo tedy jen u sezení na lavičce a focení Niñi, Pinty a Santa Marie z bezpečné vzdálenosti.
Po návratu jsem si šel koupit pečivo a hlavně jahody, na než jsem se docela těšil :) Sic bez šlehačky, ale jsou...
Z našeho studeného bytu jsem začal mít rýmu. A jak už to tak u mě bývá, rýma se mění na kašel. Jen čekám, kdy si sedne na průdušky.
Ale příští víkend už bych mohl zajet na pláž a konečně vidět moře....tak snad mě to uzdraví.

Jinak se začala rýsovat trasa na velikonoční putování po Maroku. Jen nevím, jestli mi na 1400 km vzdušnou čarou bude stačit 7-9 dnů. Kdoví.

Španělská vesnice

A je to tu. První ostrý týden. Zjišťuji, že prdel to nebude.
Jako neználek ve Slunečním městě.

Každopádně včera jsem psal rozřazovací test do Španělštiny pro cizince a dostal jsem se, ani nevím jak, do druhého stupně (ze tří).

No a dnes, před fiestou, když jsem šel koupit Kubánský rum, zastavil mě reportér místní televize a ptal se, co dělám ke konci týdne. Upozornění, že jsem zahraniční student a že neumím španělsky nebránilo tomu, aby zapnuli kameru a udělali se mnou rozhovor....tak večer se budu dívat, jestli na devátém kanálu naší pískající televize nebude koktající extranjero.

Numerologie

Minule jsem mimověcí napsal, že 22.2.2008 je zajímavé datum.
Ovšem až dnes jsem zjistil, že bylo ještě zajímavější.
22.2.2008 jsem šel nakoupit. Nákup mě stál přesně o 2,20 Kč víc než minulý nákup (2. placený nákup kreditkou) a nakoupil jsem přesně 8 položek.

Ještě že nejsem numerolog.

Víkendové nic

Prší. A je zima.
Dodělal jsem tedy požadavky na jedny stránky, a pokračoval ve stránkách na e-bros.
A hlavně aktualizuji fotky na webu :)

Jo a jinak má Mellthy blog. Kdo by tomu veřil, že ano :)

A jinak prší a je zima.....stále.

Rekognozkace terénu

22.2.2008 - docela dobré datum :) Dalo by se říct, že první týden je za mnou. Předměty ve škole mi, pokud je zvládnu, vynesou 20,4 kreditů, což je přesně o 0,4 kreditu víc, než požadované minimum. Aby si někdo nemyslel, že se chci flákat - dost předmětů je na pokračování ze zimy a zapsat si něco jako "Mátematica discreta" nebo "Dinámica de Systemas" s čímž jsem měl problémy už u nás, by bylo docela maso.
Mezi dešti jsem se šel včera projít směrem na sever z města. Procházel jsem parčíkem (místy svinčíkem) nad Huelvou, fotil na čtverec (ještě nevím, kde mi crossnou svitek), když mě z rozjímání vytrhnulo blafkání.
Jdu z cesty směrem po zvuku a objevuji rodinku toulavých pséků. Mamina se štěnatama se na mě podezíravě dívá. Já stojím, poslouchám, jestli nezačně vrčet. Hraje si dál se štěnaty. Jedno nejzvědavější si mě běží očichat. Sleduji maminu, jestli mi dovolí na mladé sáhnout a už ho drbu za uchem. Další štěňata to vidí a chtějí taky. Jenže nejsem člen spolku hinduistických bohů a ruce mi nestačí, takže se vracejí k mámě. Mladý by se nechal drbat snad věčně. Leží na zádech a přivírá oči.
Jenže za chvilku tu bude další bouřka, takže rychle do bytu :)

První školní den

Ráno jsem měl štěstí. Bylo už po dešti. Španělskem teď prochází fronta přinášející vydatné srážky. Koordinátorka nás upozorňovala na toto období. Po prvním dešti jsem si myslel, že si dělala srandu, protože ten "obrovský liják" byl jen zahradní deštík. Pak ovšem zafoukal vítr a už se převracely autobusy.
Vyjel jsem směrem k mému kampusu, mimo Huelvu. Přijel jsem včas a měl ještě půl hodiny do začátku. Připojení k WiFi bylo marné. Alespoň jsem měl čas na dodělání rozvrhu.
Hodina ne a ne začít. Na informacích mi řekli, že první týden cvika vůbec nejsou.
Tak jsem mohl jet domů.

A takový byl můj první den ve škole :)

S hlavou v oblacích

11.2.2008
Sedím na letišti Ruzyně a zbytky Pepsi zaháním divný pocit v žaludku, co zbyl po akcičce minulou noc.
Vše potřebné ke každodenní činnosti se zabalilo do krosny, co má dvacet kilo. Vše ostatní, elektronické šlo do menšího batohu, který má něco přes 13 kilo a zbytek je brašna s fotonáčiním. 10 kilo.
Sundat pásky, hodinky, prstýnek, vytáhnout notebook a projít kontrolou.
V pořádku.
Navléct si nezpět na sebe všechno a vyrazit k letadlu. Sedadlo 16. U okna. Mírně za křídlem. V celé trojičce sedadel sedím sám.
Instruktáž o bezpečnosti, letuška nasazujíc si masku s kyslíkem. První ji musím dát sobě. Pak až dítěti.
Rolujeme. Dáváme přednost z prava přistávajícímu letadlu. Pak vyrážíme.
Bořím se do kožené sedačky a při vzlétnutí se mi dere krev do hlavy. Omamující pocit. Dráha a silnice se zmenšují. Prolétáme mraky. Vše mizí.
Nad mraky není nic. Jen modř, slunce a další letadla. Celá Praha a celé střední Čechy jsou pod mrakem. Bělavá pokrývka připomínající šlehačku.
Končíme se stoupáním, mluví k nám kapitán. Rychlost přes 800 km/h, výška přes 11000 m.
Pod námi jsou pavučiny cest a dálnic. Města, vesničky. Větrné elektrárny, lomy, rybníky. Pohled pro mě známý jen z map...
Vždy když jsem viděl letadlo, zažíval jsem zvláštní pocit. Přemýšlel jsem, co asi dělají tam nahoře. Dívají se dolů a ptají se, co děláme ? Pozoroval jsem auta, pohybující se po silnicích a říkal si, co asi dělají. Dívají se nahoru ?
Dostáváme jídlo. Nad Stuttgartem do sebe láduji to, co jsme dostali a zapíjím vše kávou.
Nad Ženevou testuji toalety.
Přelet přes Pyreneje.
Sestup a další průlet mraky.



Madrid. Metrem z jednoho kouta letiště na druhý. Čekám na krosnu, pak zkouším kavárnu s WiFi spojením. Leč bez úspěchu. Metrem na autobusové nádraží. Místo čekání 6 hodin na lavičče jsem provedl rekognoskaci terénu, našel internetovou kavárnu a koupil si vodu.

Přes noc se dostávám do Huelvy. V šest ráno nacházím přechodný hostel. Na dvě hodinky se prospím a jdu na snídani. A pak hledat campus del Carmen, kde mám dostat další instrukce.
Tam mi pomůžou najít byt. Stěhuji se tedy z hostelu, kde trvají na zaplacení jednoho dne.
Bydlím se dvěma španělama, kteří mluví jen adaluzsky. WiFi chytám někomu na balkóně, mám pokojíček s jedním stolečkem, jednou postelí a jednou skříní.

co napsat víc. kdoví. čas ukáže :)

O vdecnosti

Asi jsem fakt lama. Po strastiplne ceste se mi povedlo na Amalce rozjet Gentoo. Jeste chybi funkcnost IBM tlacitek a hibernace....a WiFi :)
Zjistil jsem ale, jaky je rozdil mezi tim, kdyz jsem ve Win a tim, kdyz se s*e*r*u s linuchem. Ve Win jednoduse nadavam, ze neco nejede. V linuchu jsem stastny, kdyz se mi neco rozjede a kdyz neco nejede, tak je to jen a jen ma chyba :) A kdyz uz neco jede, tak zjistuju, jak by to mohlo jet lip a tim to vetsinou poseru. A pak vse nanovo. Nebo Lenovo ?

A taky se voli prezident. Hazi na sebe ve spanelskem sale vsichni spinu. Toz to radeji rozjedu tu hibernaci.......

Poslední CN kafe

A je to tu.
Poslední bug, poslední kafe s Pepou, poslední dvě hodiny práce.
Pak nic. Jen student. Estudiente extranjero.

Doplněno 16:04 - tak Pepa nakonec dělal Zagorku a říkal něco o EPR, nebo tak nějak to znělo.....čili poslední kafe si vyhutnávám sám...tedy s Control Machete

Prázdniny v semestru

O víkendu doma padl názor, že vlastně jedu do španělska na dovolenou, která se školou má společné jen délku pobytu.
Inu kdoví. Každopádně, pokud nedám TDS (teorie dynamických systémů), tak se můžu jít akorát klouzat....jinak možná koupat.

Kolejní kultura za dva

Páteční sprint do čtvrtého patra Bubenečské koleje pro materiály na zkoušku.
Zřejmě někdo asi v noci možná na ulici stoupnul snad do psího lejna a nejlepší jeho nápad bylo celou nadílky otřít do jednotlivých schodů. A že toho bylo.
První jsem si myslel, že se opět ucpaly záchodky.
Uklízečka pokorně seškrabává zaschlé kusy trusu a desinfikuje chodbu. A dokonce měla chuť i odpovědět na pozdrav. To já bych neměl.

Znamení

V kolejní komoře jsem si potřeboval vyvolat poslední svitky, než odjedu do Španěl.
Inu v komoře bylo přesně 20°C. Říkám si, super.
Potřeboval jsem 121 ml vývojky, čehož jsem se docela bál (v PETce byl zbytek). Nalil jsem ji do odměrného válce.....bylo tam 121 ml.

Pak dýmka s mellthym, noční převoz kola z Bubenče domů, South Park a spát.

Everest

Díky Mišáčkovi jsem se dozvěděl, že první doložený "přemožitel" Everestu, novozélandský horolezec sir Edmund Hillary, dnes zemřel.
Přečetl jsem si článek a na chvíli se zasnil. Jaké to asi je, stát někde, kam se již tolik lidí vydalo, ale nikdo nedošel. Jaké to je být někde jako první, pokořit cestu, které se všichni báli a ti, co se nebáli ji nedošli....


"Ještě několik unavených kroků a pak už nad námi bylo pouze nebe. Žádné převisy, žádná poslední věž. Stáli jme společně na vrcholu. Bylo na něm dostatek místa tak pro šest lidí. Dobyli jsme Everest. Úcta, úžas, pokora, pýcha, nadšení - to jistě měly být zmatené pocity prvních mužů stojících na nejvyšším bodu Země, když se to nepodařilo tolika jiným před nimi. Ale já jsem cítil především úlevu a byl jsem překvapen. Únavu proto, že skončila ta strašná dřina a protože jsme dosáhli nedosažitelného. A překvapen jsme byl tím, že se to podařilo mně, starému Edovi Hillarymu, včelaři, bývalé hvězdičce na základní okresní škole v Tuakau, pozdější nicce na aucklandském gymnáziu a pak ztracenému případu na univerzitě. Ten teď stál jako první na Everestu. Prostě jsem tomu nevěřil. Sundal jsem si kyslíkovou masku, abych mohl udělat několik fotografií. Nestačilo vyjít nahoru, museli jsme se vrátit s důkazem. O patnáct minut později jsme zahájili sestup."

-sir Edmund Hillary

Estudiante extranjero

A je to tu.
Po roce čekání, zlepšování průměru známek, vyřizování a běhání - jsem přijat na semestr do španělské Huelvy.

Kolaudace

Dlouho očekávaná kolaudace proběhla tak, jak měla. Intelektuální poklidné sezení s čajem, vodní dýmkou a hrou Carcassonne se zvrhlo v běsnivou pitku, dovádění Mišáčka s osobami opačného pohlaví pod peřinou a jiné zvěrstva.
V pět hodin spát, v jedenáct stávat. Uklidit, najíst se a připravit se na zítřejší zkoušku....

Fotky, videa budou. Jen je musím protřídit....protože jinak nikdo z nás nemůže být prezident ;)

Čtvrtky

Je neuvěřitelné, jak se moje bytí zcvrklo. Pozoruji to na čtvrtečním vydání Reflexu. Nestačím dočíst jeden a už je tu další čtvrtek...a stále dál a dál a dál...

Vánoce jsou tady

Fronty, mraky lidí, reklamy v radiu, plakátech, billboardech. Vánoční přání, novoroční předsevzetí. Začíná mi být špatně. Všeho je nějak...moc, přehnaně, nahraně, podsunutě.

Jinak se musím pochlubit novým přírustkem do rodiny, už budu moct konečně mačkat barevnýma čudlíkama do notebooku a emilovat to rovnou na výstavy. Stabilního Melronta doplnila mobilní Amálka, neboli Amarie. ;)

Vzpomněl jsem si na kwětovy hodinky s kočičkou, podle kterých dělal kdysi Dragon ze severní koreje performance testy svého PC :) Teď asi na týden vystřídají Visty Gentoo. Hamba mi. Ale kdyz ony jsou tak krásně barevné :)

Co týden dal (vzal)

Nu, bylo mi vyčteno, že prý zapomínánm psát blog. Není to zas tak jednoduché, konec roku se blíží a všichni chtějí všechno uzavírat. Jak v práci, tak ve škole, v rodině a kdoví kde ještě.
Co ale stálo opravdu za to a nebyla to součást obvyklého kolotoče - pondělí - super koncert vypsané fixy. Asi od poloviny koncertu jedu na zásoby energie kdoví odkud, Plno lidí, minimum vzduchu, maximum akce. Fotky zde.

O rok starší

Náhoda tomu chtěla, aby se na promítání Futuramy s Vermutem, Colou a brambůrkama profláklo, že Pepa má dnes (včera) pětadvacet.
Neodpustil jsem si zavzpomínat na mé čtvrtstoletí strávené ve vlaku z Malatye do Istanbulu.
Vermut nahradila slivovice a ve tři tři (3:03) ráno se Mellthy odebral zpět na Bubeneč, protože přecijen spacák neměl ;)
Plodný to večer, proroku, zítra to dáme všechno do pořádku.

Persepolis

Načichlý pachem cigaret průchodem kavárnou Lucerna, usedli jsme včera do křesel kina Lucerna a vychutnali si Persepolis.
Dostalo se mi třetího pohledu na věc a to jsem potřeboval.

Jinak před filmem jsem procházel městem, plné obchody vánočního zboží, konzum, instantní štěstí.

by K750i

Kwětování

Náhoda tomu chtěla, abych se včera nezůčastnil cvika (asi odpadlo či co), šel na kolej, kde Mellthy měl nové lyže a Libor vklouznul do tajů internetových shopů. Najednou se rozrazí dveře a v nich nikdo jiný než známý Kwět.
No to by nebylo, aby nebylo. Tak jsme dali kafe v kabinetu proložené pár pseudosklepáckými dialogy.
Pak se mě otec dcery, která je celý táta, zeptal, jakou mám vlastně vizi. O životě.
Upřímně nemám.
Snad jen:"já, nahý v trní a za mnou se ženy živí sběrem papundeklu". Protože vize světa skrz kurilní a antropomorfní postavy z pěnové hmoty mi přijde úplně vykloubená. ;) Ale to až na další ala Sklep večer.

Poprvé a (zatím) naposled

Poprvé jsem slyšel cvaknutí její závěrky.
Pak jsem ji směnil za fifíky.
Nádherný zvuk. Ne mincí. Ale Mamiye.

Až budu mít na komplet, budu se zase radovat z toho krásného "cvak" ;)

Český metrologický institut.

Mail zněl jasně. Busem z Depa hostivař na Průmyslovou, pak přes lesy a pole do ČMI.
Na průmyslové si nechávám poradit, protože už tak jdu pozdě. Zima jak sviňa.
Jdu blbě, další lidi mi radí že musím jinam. Dobrá tedy, čekám na autobus, kterým prý mám jet, ale nakonec volám spoluměřiče, který v ČMI kdysi byl. Popisuje cestu, která se nápadně podobá tomu co vidím. Nechávám autobus ujet a ubírám se cestou necestou kdesi mezi cizími baráky.
Nacházím cílovou budovu, jdu se dovnitř ohřát a najít vlastníá skupinu. Vrátný ale prý o ničem neví a posílá mě do budovy další.
Tam o ničem nikdo nikdy taky neslyšel, čili pobíhají okolo mě tři človíčci v bílých pláštích a místo důležitého měření ionizujícího záření hledají, kam vlastně patřím.
Prý do budovy, odkud jsem přišel.
Inu opět ten příjemný vrátný, který stále nic neví.
Nechávám si ale zavolat zaměstnance, co nás má mít na starost. Vítá mě slovy:" Kde je vás víc, měli jste tu být před hodinou"
Zjišťuji, že jsem tu sám, vedou mě do sklepa, kde sedím a čekám. Volá se na katedru, co jako je, že tu jsem jen já, jestli termín posunout, nebo udělat exkurzi jen pro jednoho.
Nakonec dostávám nalévárnu o měření odporů, kriogenních lázních, tekutém heliu, supravodivosti....
V životě chci toho stihnout hodně. Prý to nemám šanci stihnout. Ale vím, co dělat nechci :) Vědeckého pracovníka ;)

Budova stála na kraji města
v taxíku byla zima
na taxametru svítila lebka
potom vystoupil hrdina
a klidně pokračoval dál
navštívit oblíbený stav
extrémního šílenství

-Vypsaná fixa

Hamba

Jak by určitě řekl Reese:"Hambím sa"
Nebo Mellthy:"Shame on me"

Byl jsem si vyzvednout Transcript of Records a s hruzou jsem zjistil, že za celé mé studium na výšce mám 2 jedničky, 10 dvojek a zbytek trojek.
Student na baterky...ale bez baterek.

UPC technická podpora po druhé

Dnes ráno k nám přišel technik, zapojit nás k oné magické pavučině.
Pokecali jsme o vodním chlazení, o chlazení a ještě o čemsi. Každopádně i o tom, že operátorka z UPC ho poslala do jiného patra a navíc mu, když jsem jí diktoval Linux, napsala Lynuks. Možná si to spletla s Lynxem.
Inu, já zase neumím psát všemi deseti.

KoKo (Kolejní Konec)

O tom, že se stěhuju z koleje na privát napíšu víc, až bude vše dokonáno.
Každopádně dnešní den stojí za to.

Totiž dneškem jsem ukončil své pěti a půl leté působení na Bubenečské koleji.
Nejdříve pokoj 111 a Pepou, co mi poprvé pustil E-E a legendárním Kwětem, který mi toho ukázal mnohem víc.
Následovalo stěhování do pokoje 329, Pepu vystřídal severokorejec Dragon, který vaří rýži v rychlovarné konvici pět hodin. Dragon po politickém nedorozumnění, že Kim Čong Il je(není) prase, nás opouští a následuje ho i Květ, který utíká zpět do prvního patra.
Přichází na pokoj Kačer a Pejsy, a za dlouhých zimních večerů můžu vykládat, co se všechno dělo i nedělo. Každopádně je po dvou letech opuštím a stěhuji se do čtvrtého patra (co nejblíž k temné komoře).
A začínám bydlet s Mellthym a Reesem. A to už by ani dlouhé zimní večery nestačily. Snad jen s Reesem jsme nespali. Jinak byla sranda.
No a poslední půlrok byl ve znamení změn. Reese dobrovolně opouští vody ČVUTu, končí na Bubenči a já bydlím s Mellthym sám. bohužel naše vzájemná vytíženost nám nedovoluje vychutnat si poslední doušky společného pobytu (ikdyž v té době ještě nevíme, co se bude dít)
A pak to přišlo. Stěhování nad Kulaťák. Nový spolubydla Libor, kterého nám seslalo samo FeloLedvinkoPrestižkoMatematickoGrafyKreslícíKalkulačko nebe.
A nakonec ani společná noc plná divokých hrátek ve třech nebyla. Protože Mellthy pracoval, já stěhoval a Libor si kreslil grafy na kalkulačce. Každopádně 14 dní před tím jsme docela slušně prokalili (na naše zakrslopočítačové poměry)

Vše skončilo podáním ruky vedení koleje, předání zbytku peněz za kauci a vykročením (snad pravou) za novým dobrodružstvím.

UPC technická podpora

O tom, že se stěhuju z koleje na privát napíšu víc, až bude vše dokonáno, každopádně tento rozhovor stojí za to. (volala mi slečna z UPC, přes který budeme připojeni k netu)
...
Slečna:"A jakou máte verzi windows."
Já:"Nemáme windows. Máme linux."
Slečna (po malinké pauze):"Aha. A to je co?"
Já:"To není windows."
Slečna (po malinké pauze): "Aha."
...

Poprvé

Poprvé ve vlastním bytě.
Tedy spíš podnájmu. Ale vlastním. Vlastní podnájem. To zní divně. Jako bych si pronajímal pokoj sám sobě.
To zavání schizofrenií.

Ale spalo se dobře. Teda až na to, že jsem vypnul topení a tak jsme na zemi klepali kosu.

Google

Inscenovaný rozvohor po noci, kdy bylo zničeno pár mozkových buněk :
Venda : "Gúgl už dělá do všeho."
Mellthy: "I do tvý starý."
Venda: "Našel si ji na netu."

Historie se opakuje II.

A aby toho nebylo málo, nový bydla má prestižky a ledvinku ;)

Ale jinak pohodový chlapík :)

Historie se opakuje

Máme nového bydlu.
Prváka, feláka, prumkaře, linuxáka, kyberáka.
Něco mi to připomíná.

Absťák

Víkend, škola, práce, klasika.
Absťák jak sviň si něco zahrát.
A Mellthy potmělucha pustil soundtrack z Civilizace 4.....

Ranní rozhovor

Zatímco se stanicí Muzeum line melodie flétny, na kterou hraje nevidomý člověk, prochází okolo dva stavební dělníci nesoucí si piva Měštan v igelitové tašce Tesco.
"Ty vole, kurva, taky by sis tak mohl stoupnout s píčťalou, foukat a vydělávat."
"A nebo jak ten s harmonikou na Staromáku, ale ten to vůbec neumí, vole."

A něco malého na konec ;)

Ano ano, uz je to tady, uz to jede, uz se to roztaci

Desaty mesic.
Doba kdy zacina skola, kdy mobily umi fotit, kdy studenti at uz dobrovolne nebo ne odchazeji ze skol, nahrazeni novym masem.