6days to go

Blíží se to blíží. 6 dnů do odevzdání bakalářky. Takže asi 4 dny na napsání, aby se to stihlo vytisknout. Takže asi 2 dny, aby se to stihlo opravit. Takže asi tento víkend :)
Po večerním sezení nad Key rumem, Colou a limetkami, které Pepa okořenil žitnou, ledově vychlazenou, kde Reese pro pobavení všech bodoval na celé čáře, asi ještě omámen vítězstvím 4:0 na zápasy a asi 40:8 na střelené góly ve fotbálku, jsem šel po dlouhé době spát něco po půlnoci. A ráno jsem vstal sám od sebe v sedm.
Pak studování kódu a zkoušení pochytit, jak dostat data z GPS přijímače, jak propojit Tedia kartu s počítačem i GPS přijímačem, zjištění že možná mám vše připravené, oprava apache, který už konečně nepustí do vývojové části kde koho.
Následovalo ohlášení zpoždění poutě do Santiaga de Composteli(y) kvůli letní brigádě ze strany druhého z tandemu. O pár týdnů. Nejsem skeptik, ale možná to letos nevyjde, co už. Ale stále doufám, že ano.
No a teď, rychle do školy. Družice čekají, klávesnice je nažhavená a já mám co dělat.

Noc

Ego-pohled do zrcadla

Co se dělo v práci a ve škole nikoho nezajímá, přistupme tedy k věci.

Zamyslel jsem se, kde jsem udělal chybu, že jsem se poslední dobou (už dost dlouho) choval jak choval.
Napadlo mě to cestou z práce. Ego. Jenže co je to ego. Na to jsem si musel počkat až na kolej, po nákupu v Delvitě s Pepou díky kterému jsem si po dlouhé době koupil alkohol silnější 20 procent s cílem, že ho vypiji sám a tím získám spánek, který už týden nemám.

Ego je, jak jsem pochopil, Já chápáno mnou. Má dvě roviny
1. reálné Ego - to za koho se jedinec považuje
2. ideální Ego - to, čím by chtěl být
Míra rovnosti mezi oběma rovinami vytváří sílu ega. Čím větší rozpor, tím menší Ego. To má pak za následek dezorientaci chování a může být deaktivující.

Dokument, ze kterého jsem čerpal byl moc vědecký a moc jsem mu nerozumněl. proto další pokračování v odborné úvaze nemá smysl.

Teoreticky v této chvíli pokračování nemá smysl. Jak to Coelho popsal v Alchymistovi, je to jako zemřít v poušti žízní, když je oáza na dohled.

Jsem slabý. Byl jsem požádán, abych nekontaktoval. Nevydržel jsem to. Mám se za to stydět ?
Jsem namyšlený. Individualita kinofilmu, která mě tak odlišovala od ostatních digi cvakálků mi stoupla tak do hlavy, že jsem dokázal trapně hodiny kecat o ničem a přitom výsledky žádné. Stydím ze za to, lituji toho. Myslím, že už je to historie.
Byl jsem žárlivý. Sakra zbavím se toho ?

čím jsem se to nechal ovládat, že jsem jednal jak jsem jednal?Egem ?

Jsem debil, nic víc, nic míň.

Coelho píše, že každý bojovník světla dělal chyby, hájil špatné názory, blablabla hrozně moc věcí dělal. A právě proto je bojovníkem světla. že si uvědomil své chyby a poučil se z nich.
já se poučil až na poněkolikáté.

Pohled do zrcadla bývá nejtěžší. Ovšem jak mi bylo řečeno:"Objevíš mnoho nového"

Svět se točí

A voda padá.

Po včerejším běhání, kdy jsem to docela přehnal a poslední kolo rovinek jsem nemohl popadnout dech, po nicnedělání a relaxačním fotbálku na spaní po druhé , jsem se nemohl v osm vyškrábat z postele. Do školy jsem dorazil v deset, nebyl na mě čas, letěl jsem do práce.
Trasu mi zpříjemňovaly mé sluneční brýle, bez kterých se poslední dobou neobejdu, protože mě na slunku bolí oči. Co na slunku. Na světle. je možná na čase zalést do fotokomory.
Navázal jsem kontakt, protože jsem prostě musel a bylo mi řečeno, že jsem napsal nejkrásnější věc za dlouhou dobu. Bohužel pak jsem zesmutněl, protože jsem slíbil, že již nebudu iniciátor dalších kontaktů k přání kontaktované.
Po práci legraci, proto jsem šel do školy, kde na mě nebyl čas, otevřel jsem tedy Chip a četl si o tom, jak hacknout komp na dálku.
Pak na mě byl čas, bylo mi řečeno, že můj návrh není správný, ikdyž se celou dobu tvrdilo, že ano a je ho tedy přepracovat. K tomu kopec vajec, hrstku mouky, to všechno smíchej. Dostaneš tento černý kufřík.
Šel jsem tedy do laborky, vytáhnul z kufříku GPS přijímač, anténu, bencák, napájecí kabel....vše to zapojil a chtě nechtě jsem se chtěl kochat krásnými sekundovými pulzy viděné na osciloskopu. Viděl jsem nádherný šum velký zhruba 50uV(možná kecám). Nastavil jsem tedy anténu tak, aby si pořádně prohlídla Vítězné náměstí a aby nad vrstvou mraků, které poslední dobou představují pro Pepu jediného nepřítele (nenávidí mraky, nenávidí déšť.....neboť kolečka jeho bruslí je taky nenávídí ;)
....co jsem to říkal ?
"To o té včele."
Ano, nastavil jsem anténu tak, aby viděla na náměstí a aby družice na oběžných drahách vzdálených 20200 Km viděly dobře na anténu (více zde) Ale ani to nepomohlo, načež(š) jsem zbalil kurf a šel opět do práce, po cestě dozvědíc se, že GPS přijímač se zahřívá i 15 minut. No a tak jsem teď zde. V práci. A pracuji....jak je vidno.

Dávám foto. Uspěchané. Říkají, že je to klišé. Na to ... kašlu. Mě se líbí. Nevím, jestli ji tu už mám. Pokud ano, asi je na čase si ji připomenout.

Městem valí se voda

Osobní příběh

Každý žije a bojuje za svůj osobní příběh. Pokud ne, je to špatné.
Každý bojovník světla ctí osobní příběh druhého, pomáhá v uskutečnění snů. Ovšem co nesmí (co by neměl), je nabádat někoho, že jeho osobní příběh a jeho sny jsou naprd a že jen jeho cesta je správná.

A proto změna no1:
Digitálci mají ode mě pokoj. Nikdo ode mě už neuslyší ódy na kinofilm. Ovšem pokud se mě někdo zeptá na můj názor, má ho mít.
Manažeři mají ode mě pokoj. Nikdo už ode mě neuslyší, že programátor je mnohem užitečnější tvor. Ikdyž si to stále myslím.
Buzičci (ve smyslu metrosexuálové) mají ode mě pokoj. Nikdo ode mě už neuslyší, že jsou buzičci. Já taky nejsem úplný zálesák.
..a plno dalších příkladů...
A schválně neříkám "nikdy"...protože vím jak to s "nikdy" dopadá.

A k tomu mi dopomáhej ty. Ty víš kdo.

Doufám, že mi to vydrží. Budu se snažit.

Posraná pravda

Pravdou je, že si uvědomujeme, že něco máme, až když to ztrácíme.
Ať si kdo chce co chce. Je to pravda. A pěkně posraná.

Připadá mi, jako bych měl probodnuté srdce nožem a v době nejhorší tím nožem točí.
Ale můžu si za to sám. Ne ona.

Návrat k nevinnosti

Opět jsem se zaposlouchal do Enigmy. Když jsem byl menší líbil se mi klip, slovům jsem nerozumněl...teď-ten text je prostě super.

Don’t be afraid to be weak
Don’t be too proud to be strong
Just look into your heart my friend
That will be the return to yourself
The return to innocence
.
If you want, then start to laugh
If you must, then start to cry
Be yourself don’t hide
Just believe in destiny
.
Don’t care what people say
Just follow your own way
Don’t give up and use the chance
To return to innocence

Pohled do zrcadla

Nejtěžší je prý pohled do zrcadla. Když se člověk podívá sám na sebe.

Ráno, snad poprvé v životě, mě můj odraz v zrcadle zděsil. Stálo tam prázdné tělo člověka, který nestíhá, neví co dělat první...
Hleděl jsem na něj asi minutu. Byl cizí.
Raději ho nechci poznat.

Léto

Cítím ho.
Sedím na střeše v práci, počítač už spí a co jsem nedodělal taky.
Nad Prahou panuje klidný teplý večer. Nafialovělé nebe a křik vlašťovek, které si chtějí nalovit něco na večeři do postele.
Jde vidět skrz záclony do hostelu naproti a já se tak na chvíli stávám součástí životů jiných lidí. Zajímavý pocit.

Čerstvý větřík mě cuchá vlasy a mně je dobře.

Vypnul jsem, nepřemýšlel nad ničím jen nad tím, že bych chtěl být zase dítětem.

Když slyším vlašťovky, vybaví se mi prázdniny u babičky. Léto, voda, kůň, pes, bezstarostnost a vlašťovky. Nebo dovolená s našima u moře. Horko krácené ve stínu úzkých uliček a ze všech stran křiky vlašťovek....

Léto přichází.

Starší fotečka -ilustrační (španělsko 2004, Praktica BX, scanner Minolta DS III....) je to vyřez přesně 1/6 fotky....proto to není nejostřejší..ale je to pořád dobré ;)

Vlašťovky

Uff

Ve škole - 16 dnů do odevzdání bakalářky. Nemám ani řádku, karta pro měření nefunguje. Zítra jdu do Cesnetu a tam mi pan docent Smotlacha řekne , že jsem buďmagor nebo smolař.
Fuka ze systémů a modelů mi neodpovídá na mail ohledně předběžného termínu...
V práci - opět nestíhačka. Vše, co jsem měl nastavené při minulém releasu, je teď jinak. Jedna proba nejede. Blbne. Do pátku mám mít práci hotovou.
Hlava mě bolí asi od toho podělaného zákroku minulý týden ve strahovké lize. Ale děsně.

Při přípravě večeře jsem se pořezal.
Prodal jsem scanner na kinofilm. Uvažuji o digitálu ? Vyhrají řeči narušitelů, že dlouho s klasikou nevydržím ? Inu na to si počkáme.

To je den.

tak dnes jen takový malý výcvak jménem Pokušení

May Dej

Na včerejšek jsem měl naplánované učení a myslel jsem si taky, že zajdu do práce...
Ovšem byl May Dej.
A hned do dvou týmů jsem byl pozvaný. Do volejbalového dream týmu Jose Armando (či jak jsme se jmenovali) a fotbalového favorita Bubeneč, který je natolik dobrý, že mu nevadilo, že v bráně budu já. Bob tedy tvrdil, že budeme dívčí tým, na což mě tedy trošku nalákal :) Nakonec jsme měli "jen" kapitánku ;)
Vstávalo se v sedm, protože se mělo brzo začít hrát. Mělo je správné slovo, protože se začalo až po jedenácté.
První se hrál vojelbalový zápas. Kdy jsme prohráli těsně 2:0 na sety. Pak se převléct do brankářského a spravit si náladu vítězstvím 6:1. Pak žádné sezení....druhý zápas se hrál hned. Ale výhra už jen 3:1. Pak pivo(konečně), kuře (konečně) další pivo a další zápas ve volejbale. Tentokráte to bylo horší a už ne těsně jsme prohráli 2:0 na sety.
Pak pivo a další zápas ve fotbale...který jsme vyhráli ani nevím kolik. Jen vím, že jsem dostal dva góly. Po tomto zápase jsem si šel dat vodu, když tu najednou jeden z hráčů fotbalového týmu, který teď právě hrál leží na zemi a ostatní k němu přibíhají.
Epileptický záchvat. Mobil mám nevím kde, tak křičím na sedící lidi na lavičkách, ať vytáhnou ten svůj, hovoru se ujímá slovenský kolega z týmu Orlické koleje. Beru vodu a bežím k hloučku okolo ležícího hráče. Jsem tam už ale zbytečný. Ostatní se mu snaží rozevřít pusu v křeči, aby mu nezapadl jazyk a postupně ho dostávají do stabilizované polohy. Raději tedy bežím na křižovatku pod areál, aby nás záchranka rychleji našla. Přidává se Pepa a Hanka a Smrťa a vytváříme tak síť, kterou doufáme nelze přehlédnout. Sanitka nakonec přijíždí ze Smrťové strany.....(možná je to nevhodné si v této chvíli upustit neco podobného od pusy....ale je to docela paradox, že ?)
Kluk je v pořádku, vezou jej do nemocnice. Naštěstí vše dopadlo dobře. Jdu se uklidnit ke kuřatům a pivu a pak zjišťuji, že jsme ve fotbale první, protože s posledním týmem už hrát nebudeme (bez brankáře, kterého teď odvezli nemůžou hrát)
Tak po občerstvení jdeme na poslední utkání ve volejbale. Hrajeme o šesté nebo páté místo. Nastupujeme proti kvalifikovaným Orlíkům.
Zápas začíná dobře. Dobrá uvolněná nálada na obou stranách. Vyhráváme (!) 25:22 a slavíme první vzhraný set. Orlíky tato skutečnost očividně zmátla. Druhý set jde taky dobře. ovšem prohráváme 22:25. Takže není vítěze. Musí se hrát třetí set. (to se dnes ještě nikomu nepovedlo) Tady už to Reese začíná dramatizovat, píská saka a přešlapy ale oba týmy a ochozy diváků jsou ve velmi dobré náladě. Konečně se mi podaří podat přes síť :) Nicméně, ikdbybychom si to zasloužili, tak jsme nakonec nevyhráli a tak jsme skončili šestí....ale ten krásný pocit nám nikdo nevezme :)

No a pak už jen piva, vyhlášení výsledků, vysněné tričko, piva, piva, kolej a teplé věci, pivo a ležení na trávě a pozorování na trávě a noční přesun na Suchdol..... Super akce :)

Smysl pro humor

I počítače mají smysl pro humor.
Když jsem v laboratoři už asi po stopadesáté kompiloval jádro z různým nastavením, upravil LILO, restartoval, všiml jsem si, že pri inicializaci se objevuje hláška jako (nevím ji přesně) "could not find modprobe.old. No such file or directory."

Tak jsem si tedy řekl, pomůžu mu šalamounsky, našel jsem modprobe a zkopíroval jej jako modprobe.old

A restartoval.

Načež při initu jsem myslel, že si upustím do trenek, když mi na obrazovce vyskočilo
"Modprobe : I am not old version !!!!!! "

:-D

Trouba měsíce

Ano ano, další kolo Trouby měsíce vyhrál můj spolubydlící, který tak sebral titul ménu druhému spolubydlícímu.
Vyhrál díky tomu, že v noci se bál chrousta, kterého vydával za můru, kterého následně zavřel do krabičky od filmu a nechal ho dusit celý následující den.
Zkoumal jej, jestli žije tak, že nechal hořet pod krabičkou zapalovač a až se teplem chroust "vzbudil" měl z toho obrovskou radost.
Po té, co jsem mu prozradil, že je to chroust, chtěl jej upálit za to, že k nám leze do pokoje a na moje naléhání jej nedobrovolně vyhodil z okna.
Jen doufám, že to chroust z třetího patra na beton přežil. Této mé poznámce bylo odpovězeno :" Já za to nemůžu, že neumí lítat, když spí."

Následně mi ale spolubydlící prokázal službu a dost mi pomohl, takže je to jen trouba.

Jinak by to byl magor.

Strahovská liga

Bubenečská paralela vs Tatra 613
Obě mužstva nastupují na vyšlapaný a léta pamatující strahovský umělý trávník. Všichni hráči jsou ve skvělé formě, hra začíná.
První poločas neproměnil nikdo šanci, která se naskytla a tak po změně stran stále 0:0. Povedlo se mi zachránit tři góly a jsem rád.
V druhé třetině se zápas začíná vyhrocovat. Začíná se víc faulovat i víc simulovat. Rozhodčí ztrácí kontrolu nad hrou.
Aniž bych se chválil, dovolte mi malou poznámku. Útočník Tatry, objede našeho obránce a vystřelí. Já se reflexivně odrazím a letím tak, jak to jde vidět v televizi :) Tentokráte ale účelně. Vyrážím špičkami prstů balón na roh, dopadám na zem a je mi moc dobře.
Pak ale znenadání...tuším že po nějakém faulu, na mě střelí, já vyrážím míč, který ale dopadá k nohám hráče Tatry a ten střílí. V tuto chvíli se nacházím na zemi za všemi možnými hráči a balón vidím jen jak kolem mě prolítne.
Druhý gól dostávám zanedlouho...a teď už ani nevím jak jsem ho dostal.
Pak přišla řada na nás a Miky (teď doufám, že to byl on) snižuje na 1:2. Dostáváme se do hry.
Zbývájí dvě minuty do konce. Tlačíme protihráče jak se dá.
Pak se ale hráč Tatry uvolní a s ním běží i náš obránce. Jsou již skoro u hranice brankoviště. Obránce nevypadá na to, že protihráči balón vezme. Běžím proti, slouzávám na zem, balón vypichuji, ale dostávám do hlavy kolenem od našeho.
Bolest jak sviňa. Před očima se mi rozsvítilo. Slzy se mi derou do očí..............
Z té tmy slyším jen "Je ti dobře?","V pohodě?".
Jdu pryč, nevím co je. Ale ta hlava kurevsky bolí. Rozseknuté meziobočí, rašící boule, ....
Přibíhá rozhodčí, vzpamatovávám se a říkám, že je to v pořádku.
Hrajeme dál.
Tatra má roh.
Staví míč, napřahuje a vší silou mě trefuje opět do hlavy........
Končím. Bolí to jak sviňa, pořádně nevidím. Dávám rukavice pryč a odcházím.
Ledový ručník na ránu, klepající se ruce jakožto pozůstatek adrenalinu ze zápasu, hlava třeští. Zima.

Zápas končí 1:2, Tatra vyhrála.

Jedeme domů, chci do postele. Není mi dobře. Je mi zima, začínají mě bolet zuby, smrkám krev.

Jája bez Páji

Přišel, jestli nezajdu do Kabinetu. Přerušil jsem bezúčelný učební proces Španělštiny a šel.
Sranda byla. Inteligentní debata o inteligentní plastelíně a neinteligentních lidech nebyla pochopena ani Ginger, ani druhou (schválně ne jemnější, protože člověk nikdy neví, jak to je) polovičkou Pájovou , tak jsme hovor ztočili na citrón a zívání. To už bylo lepší.
Variace na téma "O pohlaví umění" nebyla pochopena a polovičkou přerušena, tak jsme se raději bavili o Teletubbies.
O tom, že jsou Kostičky dobré, jsem se málem musel hádat....

Ale byli jsme snad třízliví ;)

Při zpáteční cestě Ginger řekla, že měl Pája narozeniny, což jsem nevěděl.
Hlavním důvodem této neformální a vtipné a hlavně potěšující schůzky byl pro mě odjezd spojený se stěhováním Kwěta pryč z města....už ani nevím kam.

A to jsem si myslel, že si s těma 25tinama u placení dělá srandu.....

Takže asi tak. Pájíku Kwětíku, vše nejlepší.... :)

Kwět

Chtění

Když je zima, chceme teplo a naopak.
Když nemám co dělat, chci práci. Jakmile ji mám, nestíhám.
Pizzoviny typu dodělej to a ono a to nejede. Inu nejede. Kdoby čekal, že to co jede u mě a pak na mé melront.ic.cz nejede jinde. Ano má chyba. Ovšem najití jí zabralo nechutně dost času.
A to píšu pozítří a popozítří písemku.

Chjo, jak mi bylo na little mojito party....

Dávné sny

V dobách starodávných bohů, válečníků a králů,
rozjitřená země volala po hrdinovi.
To byla Xena.
Mocná princezna, zocelena v bitevní vřavě.

Její odvaha změnila svět.

Kdo by neznal Xenu. Jako malému se mi líbila, jak v koženém brnění jezdí na koni....a dnes....se mi líbí, jak v koženém brnění jezdí na koni :)

Ale jinak příběh o ničem...ale to brnění, ta kůže.....ty meče.....hmhmh

:)

Crossíme

Tak po dlouhé době opět doma, opět na chvíli.
Jel jsem na oslavu jančiných narozenin, která se zvrhla na rodinou Mojito party díky dovezeným rumům přímo z Kuby a cole z Tesca.
Rum byl úplně super a já po chvíli viděl Boba a Pepu ve slamáku.....
Vše jsem zaznamenával na film, který vyvolám cross procesem a tak jsem zvědavý na výsledek. Zjistil jsem, že jsem si vybral zrovna tu horší kombinaci a to negativní film vyvolat jako pozitivní, takže jsem volil u všech snímků velkou přeexpozici na nějaký ten kontrast...
Jak to dopadne, ví jen vývojka.....teda ani ta možná ne.

Výš, dál, rychleji

Díky tomu, že člověk se snaží vidět dál, než může, že má odhodlání dělat něco víc, než by mohl a hlavně že ho naplňuje radost z tohoto počínání, tak díky tomu jsme slezli ze stromů a skončili tam, kde jsme :)

Kdoví jestli je to dobře nebo ne.

Ale díky tomu jednou budeme lítat do vzdálených galaxií warpovou rychlostí, budeme se moct domlouvat i jinak než verbálně a vše bude nádherně růžové....nebo blankytně modré ;)

Ale to už tu nebudu a to je škoda. Rád bych se podíval na Alfa Centauri jestli je to tam takové, jak se říká.

Překonávat překážky, je super.

:-D

...jedeme, jedeme...

A nebo běžíme, bežíme vymletým korytem ? :) Ne právě razím koryto nové a to je ono.

Klasika. Ráno jsem na sobě pociťoval Bio stupeň 3. Podle předpovědi je jednička. Tomu nevěřím.
Jdu do školy dělat na bakalářce, ale zapomínám disk, takže nemůžu pracovat. Píšu do Cesnetu poděkování za vysvětlení problematiky programku na Tedia kartu.
A pak do práce. Zjišťuji, že nemám co dělat, tak se připravuji na první setkání v druhé práci....
Tam jsem včas (!), usmíváme se, dávají mi úkoly, úsměv tuhne :)
Ale v pořádku. Snad to zvládnu....jsem workoholik ? Snad ne ;)
Pak do školy na přednášku, aby se neřeklo, že jsem tam ani jednou nebyl a na kolej najíst se.

Nemohl jsem odolat a pustil jsem si klip Ai Otsuki a náramě jsem se bavil :)
Pak Manu Chao na trávení a jdu si zaběhat.....
v noci budu dělat skripty do práce...

Permanece a la escucha
doce de la noche en La Habana, Cuba
once de la noche en San Salvador, El Salvador
once de la noche en Maragua, Nicaragua...

Konfigurace, kompilace,...

zkouškovice, kolejnice, kytice, blahopřánice, jídelnice, pracice, školice, kolejnice, učebnice.

Asi tak.

V labolatoři 453 na velitelství ČVUT v Dejvicích se na pozadí (rozuměj pozadí úloh spuštěných na lokálním výkonném laboratorním PC) rozjíždí dílo kalibru, jaké dosud tvůrce tohoto pokusu ještě nezažil.

Vše je jednou porvé, říkají zkušení.
Jdi do toho, říkají odvážní.
Rozmysli se, říkají váhaví.
Proč se s tím babrat, říkají lenivý.

Ale co ti, kteří mají horkou hlavu ? Ti neříkají nic. Protože už jsou v tom :)

Napatchoval jsem jádro řady 2.4, opravil konfiguráky, spustil konfiguraci. Něco tam naklikal a začal kompilovat. Jak toto dopadne, neví nikdo.
Jen doufám, že to pojede.....

Mám rád, když věci fungují tak, jak mají ;)