Wtf ?

Po nakupech v obchudcich za usmlouvane ceny (v nedeli je Grant Bazar zavreny) jsem se vydal na nadrazi, kde me mel cekat bus.
Bus neprijel. Clovek, se kterym jsem se vcera bavil, taky ne. Nasrany turek, cosi nadavajici a ukazujici, ze mam spatny listek me poslat na Buyk Otogar, ci jak se to jmenuje, proste velke nadrazi.
Tam si me prehazovali jako horky brambor. Asi po hodine neznamy clovek nezname firmy vola na nezname cislo, cosi domlouva. Mam se vratit tam, odkud jsem prisel. V devet z tama jede bus.
Za posledni liry jedu nazpet. Turek, co nadaval, vyvali oci, jakoze co tu vlastne chci. Sedam si a cekam, nevsimam si ho. Chodi okolo me a nadava.
Objevuje se deva skoro bez zubu, dava se se mnou do reci. Pritahne svoji gruzijskou kamaradku, ta vola na cislo na listku, nekdo ji rika, ze v devet pojede bus.
Takze v devet, rikam si. Rozlobeny turek rika, ze zadny bus nejede.
Sedim a cekam.
O pul devate proleti otevrenou branou divka s krosnou, za ni kluk asijskeho vhledu. Kristyna ! Volam na ni, otaci se a prekvapene z dalky vola :"To mi nebudes verit, co se mi stalo."
"Ty mi nebudes verit, co se stalo", volam ja :)
Vitame se. Oboum se stalo totez. Prehazuji si nas jako horky brambor. Nezbyva nez cekat do deviti.
Bus neprijel. Ani v devet. Ani v deset.
Skupinka asi 12ti gruzijcu ma samy problem. Byly v Istambulu na koncertu a ted je jejich firma nechce odvest.
Nikdo poradne nevi proc. Ani my nevime proc. Mame listek, ale firmu nikdo nezna. Jako by se vyparila. Nikdo nic nevi, zadny autobus neexistuje....

Co se deje ?

Co by delal turista ? A co cestovatel ?

A jak to, ze jsem mezi 12cti miliony lidi potkal cloveka jako pred 14 dny ?

Ubytovali jsme se ve znamem hostelu. Jdu si udelat jidlo. CHte nechte jsem vymenil eura, za ktere jsem si doma chtel koupit vodni dymku...co uz. LIfe is life.

Nasrat. Dnes jsem nasrany. ale hlavne ze jsem zdravy.

Mozna posledni

Po usnuti na pokoji s jednim clovekem a probuzeni s peti lidmi, jsem sel do mesta fotit rani Istambul. Mel jsem stesti, protoze nikde zadny turista. Nebo spis vsichni turisti jeste spali.
Najit ovsem nejake neohrane misto na foceni je problem. Ale snad tech pet fotek bude peknych.
Pak jsem si zasel na snidani, kterou jsem nemel zaplacenou...inu jsem cech, no. Takzvane jsem poprve okoukal, jak to tu chodi a ted toho vyuzil.
Ted se pujdu jeste do jedenacti natahnout, osprchovat a pak vyrazim do sesti bloumat Istambulem. Pravda. S 15 TLI, za ktere si musim koupit jidlo na cestu a chci jeste nejaky ten darek to neni moc, ale co uz.
No a pak, pokud se vse povede jak ma, pojedu vecer domu.Mozna v utery ci stredu prijezd. Kdo vi. Po vcerejsku nicemu neverim :)

Maşallah.

Güle güle.

Istambul hlavni nadrazi, nastupovat ! Opravdu ?

Jak jsem jiz znimoval, stop jde v Turecku celkem dobre.
Vcera jsem se po melounu a fiku dostal do Denizli kamionem a pak do mesta Çay (cti caj), kde jsem byl pozvany na caj. Nakonec zavezen kdovikam, nasel jsem si misto kdovikde a o pul jedne usnul. Tvrde.
Rano snidane na parkovisti, prvni ranni stop, druhy delsi stop s policistou, ktery mi pujcil svou manzelku (po telefonu) aby si prosvistila anglictinu....nevim, jestli zrovna lekce ode me ji pomohla. Pak cesta kamionem pak s tim samym clovekem pickupem k benzince, nadavani na prach a pak pokynuti od ridice Fordu. Nejel jen do dalsiho mesta. Ani do dalsiho vetsiho mesta tak jak jsem na zacatku rozumnel. Jel az do Istambulu. Cesta to byla dlouha, nekolikrate nam dosla rec, jednou jsem na pulhodky usnul, posunul mi sedadlo, aby se mi lip lezelo. Ale rec jsme zase nasli.
Takze v 16:56 rychlosti 106 km/h jsme se prehnali pres Bospor a ja byl v Evrope.
A tak, presne jak jsem si to pral, pred zapadem slunce v ulicich tohoto prelidneneho maleho sveta.

Kazda cesta zacina stestim zacatecnika a konci zkouskou hrdiny. Ta asi prichazi.
Na nadrazi zaznelo "Ou, problem"
"Jaky problem"
"Tento autobus uz nejede"
"Jak nejede?"
"Dalsi jede zhruba za 10 dnu?"
"Co to KURVA meles ? Jakych deset dnu? Rikal jsi kazdy den, v Praze rikali kazdy den."
"Co je to khurva?"
"Neres khurvu, ale autobus."
"Prijdi zitra v sest, neco s tim zkusim udelat...."

A je to tu. Problem.Dopoledne na nej zapomenu, budu fotit. Odpoledne na nej zapomenu, budu na Grand Bazaru kupovat posledni darky. Pak se tam ale vydam. A nezbavi se me, dokud nenastoupim smer Sofie.

Chtel jsem jit pak fotit, ale nemel jsem chut, vsude bylo moc lidi, chjo. to nam to tu konci. Ubytoval jsem se v hostelu jako kdyz jsem prijel.....

Puvodne jsem tu chtel napsat summary z cele cesty, ale zatim tu bude jen porovnani cestovatele a turisty.

-dopravni prostredky
Cestovatel jede cimkoliv. Nic mu neni cizi a rad pozna kulturu cestovani v zemi, kam se vydal. Kdyz je nejlip, jede za penize, kdyz nejhur, dokaze stat u silnice a prosit o svezeni.
Turista nema s timto starosti. Ma jeden autobus, kterym prijede i odjede.

-lide
Cestovatel se ma na pozoru, kdyz prichazi do kontaktu s novymi lidmi. Po case je dokaze odhadnout, tesi se z novych prijemnych setkani. Lide, ktere ho potkavaji jej maji radi. Je to nekdo novy, nekdo, kdo jen projde a mozna uz se nikdy nevrati. Jeste dlouho mluvi o tom, ze tu prosel kdosi, kdo mel boty spinave prachem cest a na zadech druhy domov.
Turista se ma na pozoru. Neveri nikomu jinemu nez majiteli hotelu, ve kterem bydli a ridici autobusu, kterym prijel. Domorodci jej maji radi. Vedi, ze nezna cenu produktu, ktere mu nabizeji za premrstene ceny. Pri dalsim turnusu si nikdo nepamatuje jeho jmeno. To neplati o bohatem turistovi, toho si pamatuji a vitaji. Diky nemu preziji dalsi zimu bez prace.

-jidlo
Cestovatel ji cokoliv, co se jist da. Nepohrdne pozvanim domorodcu na neco, co se jeste hybe. Vi, ze co ji oni, muze snist i on sam.
Turista sni cokoliv, co je podane na cistem taliri v nadherne restauraci. Grady tomu doda francouzske jmeno pokrmu, ikdyz jde treba o restauraci v Taskentu.

-pocity
Cestovatel zaziva vsechny pocity. Strach, smutek, stesti, radost. Ovsem mnohonasobne vetsi nez v normalnim zivote.
Tutrista proziva jen pocit radosti. Zaplatil si jej.

-pamatky
Cestovatel si prochazi mista nekolikrat, diva se tam, kam ostatni ne. Zkouma podrobnosti, nad kterymi ostatni prochazeji.
Turista vyuziva turisticke chodniky. Neukazneny turista slape mimo ne.

-spanek
Cestovatel vi, co dela pes, nez si lehne. Misto spanku pozorne prozkouma, zkousi se podivat okolo po lepsi variante. Kdyz muze, spi tak, aby mel prehled.
Turistu zajima, jestli pokoj ma klimatizaci. Jestli nema, stezuje si.

Konec se blizi

Ano ano, po navsteve Pamukkale uz toho moc nezbyva.
Z Tavasu, kde jsem malem musel pouzit turecky zachod, stopem do Denizli, kam jsem vubec nechtel, pac nemam rad velka mesta, ale alespon jsem vymenil penize a nakoupil caj, salep a helvu, kterou ma tak moc rad Pepa.
Odtud cestou necestou do Pamukkale. A opet, kde jsou turisti tam to zije. Draho, za vsechno se plati..jste tu preci jen jednou za zivot, tak proc tu nedavat dvojnasobne ceny.
Sedim pod slunecnikem, popijim ledovou vodu a nemuzu se zbavit doterneho dohazovace od hotelu. Je ochoten jit ze 40 TLI na 15 TLI. Ja ale budu spat pod hvezdami, takze s klimatizaci at na me nechodi.
Okolo ctvrte vyrazim za mesto a misto toho, abych platil za vstup na terasy, schovavam krosnu do krovi a obchazim kasu.
Nahore turistu jak svina, tak se jdu alespon podivat na anticky bazen. Vstup 18 TLI, na to uz nemam. Nechci menit dalsi penize. Tak alespon kupuji za tu cenu nejake darky.
Obchazim Hierapolis, fotim, prekupnici mi nabizeji mince vyhrabane z akropole. Slevnuji z 50 TLI na 15 TLI...to je asi nejaka minimalni mzda, pod kterou tu nikdo nejde.
Kdyz se chyli k veceru, jdu fotit kycovky se zapadem slunce.
Bohuzel tu foti i nejaky nemec, ktery az si nachystam fotak, posila svoji Helgu primo doprostred meho zaberu. Jsem slusne vychovany, tak ho necham nejakou tu fotku udelat.
Bohuzel skopcak ikdyz ma dogital umoznujici seriove snimani s odlisnou korekci expozice, vse nastavuje rucne. JEden snimek dela na 24x ! (pocital jsem to) pak zmeni ohnisko a vse se opakuje, pak misto nalezato nastojato. Uz me sere, tak se ho ptam, jestli tuto picovinu bude delat dlouho. "Was?" Pta se. Nakonec z neho vypadne, ze udela jeste moc fotek.
Okaj, jdu hledat jine misto, jak se zvedam, tak z brasny, kde mam schovane darky a je proto plna, mi vypadava fotak, oteviraji se dvirka a film je tak v....no ve filmovem nebi.

Spim pod travertinovymi kaskadami, az rano si vsimam cedule "Taboreni zakazano"

Inu, co uz.

Ted jsem ve meste, kde maji takove male Pamukkale, ale v cervenem. Posnidam meloun a cerstve fiky, protoze jsem od 5 na nohou a pak trada smer Istambul.

Rucnik

Je dulezite vedet, kde je ulozen rucnik. To vi kazdy preci. Muj je jeste od more vlhky.
V noci jsem dojel k mestu, kde ma byt jezero...teda melo byt. Sestnactilety cisnik na brigade, s kterym se davam do reci,rika, ze tu zadne jezero neni. Vyschlo. Ukazuje mi misto na zahrade restaurace, kde si muzu postavit stan. Pak se se mnou deli o veceri a caj. Kecame asi do dvou v noci. Jeste ze mam ten slovnik :) Protoze jsem ale vstaval ve ctyri, cely den prolezel na slunku a pak jen to Antalye stopem, byl jsem desne unaveny. Omluvil se a sel spat. Konecne super noc. Zadne dusno, prijemnych 25 stupnu, nadhera.

Rano caj a stop az do Tavasu. Podle pruvodce tu ma byt centrum kobercu, ktere jdou koupit velmi levne. Bohuzel mistni o zadnych kobercich nic nevi. Alespon ze se pred slunickem, ktere je ted nejvys za cely den da schovat v internetove cajovne :)
Cim mensi vesnice, tim pomalejsi stroje a rozhrkanejsi monitory. Ale o to levnejsi net a caj a hlavne pratelstejsi lide.
Pak do cajovny na namesti, tam se probiraji nejnovejsi drby, tak abych vedel kdo kde s kym a tak ;)A pak Pamukkale ? Kdo vi :)

Stop zacina byt zabavnejsi, rychlejsi a hlavne levnejsi. Snad usetrim nejaky ten gros a dovezu domu Rize a salep a Nazar Bonzur pro vsechny blizke ;)

Trocha stesti...trocha sexu

No.. :) Z Nevşehıru jsem stopnul auto az do Konyi. Chlapik byl velmi mily, takze me pozval na veceri a zaplatil mi listek busem az na jih k mori.
Dojel jsem tam pred pulnoci. Cekalo me 35 stupnu a 70 % vlhkost. V prvnim hotelu po me chteli 60 Eur na noc. Ehm. Vysmal jsem se jim. V druhem 30 TLI, ale byl ochoten snizit na 22 TLI. Pak uz jen po 25 TLI..
Nasel jsem si super hotylek s klimatizaci, vyhledem na more a te nejluxusnejsi ctvrti. Bohuzel bude dostaven asi za rok. Ale ve tretim patre byly krasne videt hvezdy.
Rano na plaz. Potil jsem se jako krava, mazal se kremem a lesknul jsem se jako prase. Ovsem to nenechalo klidne mistni hochy.
1. stal na utesu asi 5 metru nade mnou. hladil se na prsou a druhou rukou v kalhotech...divam se na nej, on na me....asi patnact sekund. Tak toho necha a jde.
2. Prisel, predstavil se. Bylo mi jasne, kdo to je. Jen tak si sundal tricko a zacal se hladit, pritom na me pomrkaval. Nejevil jsem zajem a zalezl do stinu pod utes. Prisel za mnou, zacal se bavit. Skoncil to vetou "A nechces sex?"
"Ne. Promin."
"Opravdu ne?"
"NE"
3. Asi 45 lety strejda sesel ze silnice ke me. Ptal se, jak se mi libi Alanya. Rikam, ze na picu (to mi nerozumnel) protoze je tu plno hotelu, drahych veci a moc lidi. Usmal se a rikal, jestli jsem byl ve meste. Rikam, ze ne, ze se opaluju a hned vypadnu, protoze to mesto se mi nelibi. On na to, ze muzeme se spolu projet a pak mit sex.

Tak nevim. Opravdu namazane telo kremem na opalovani a roztahnute nohy pro lepsi opaleni vnitrni strany stehen pusobi tak vzrusive ?

Jinak takzvana turecka riviera me vubec nenadchla. Bulvary plne blbin. Vse predrazene. Pripadal jsem si jako maso do mlynku. "Friend" jsem byl jen, kdyz me nekdo chtel dostat do hotelu, nebo do postele.

Jen jsem pryc. Stopem do Antalye (31 stupnu 61% vlhkost). Ted jsem na nadrazi a nevim kam jet dal. Do Pamukkale, ale jet to cele busem se ni nechce.

Btw. Pochopil jsem rozdil mezi "turistou" a "cestovatelem"


Güle güle.

Davej pozor na...

Tak zase nejaky ten zazitek.
Vylest na sopku Erciyes se nepovedlo. Jak naschval jinak bezoblacne Turecko bylo po muj vylet k hore pod mrakem. Sel jsem spat ve vyhrabane dire asi v 2000 mnm s nadeji, ze rano bude vse ok.
Bylo. Sopka se ukazala. Bohuzel jen na jednu hodinu, pak ji zahalily nepruhledne mraky. Vysplhal jsem do vysky zhruba 3500 metru. A pak, v tom mliku, kdy nebylo videt na krok, stal jsem na jednom z vedlejsich vrcholu, nevedel jak dal. Vzpomnel jsem si na slova meho brata:"Copak jsem nejaky kamzik?" A nez jit po hrbetu pokrytym ledem a snehem v botaskach, bez macek a cepinu, z obou stran srazy do nikam, sestoupil jsem dolu.
Dvakrat jsem mel namale. A jednou to bylo opravdu krute. Inu sestupy. Podrobneji o tom az v deniku.
Na druhy den, az jsem byl v bezpecne vzdalenosti od sopky, mraky ustoupily. Vyprava co sla po me, musela mit krasny vyhled na cele sire okoli. Trosku jim zavidim. Ale vrchol asi nebyl pro me.
Pak jsem jel do mesta Incesu, kde jsem se setkal s kamaradem Musou, ktereho jsem poznal pri ceste na Erciyes. Pozval me na caj, byl rad, ze me vidi a domluvil mi odvoz na misto, odkud se da dobre stopovat.
A bylo to tu. Prvni turecky stop. Treti auto me vzalo do mesta Nevşehir, kde jsem zacinal svou pout po Kappadokii. Mam odtud namireno k jezeru, kde maji byt zbytky opevneni pro karavany. No a v jezere se chci vykoupat...protoze...no :) netreba vysvetlovat.
Ridic, co me vzal do Nevşehiru, rikal, abych si daval pri stopovani pozor. Pred nejakym casem tu nasli mrtveho japonce, ktery taky jezdil stopem. Kdyz jsem mu rekl, ze jedu k jezeru Mamasın, rekl, at davam pozor, ze je to nebezpecne jezero se spoustou viru a proudu. Ze muzu pouzit turecke lazne, pokud se chci umyt. Ale tam si mam davat pozor na homosexualy, protoze ti se tam sdruzuji....tak mu povidam zazitek z autobusu a jen se smeje...ze si pry mam davat na vsechno pozor :)

Tak jo. Prichazi nejvetsi vedro dne. Jdu se nekam schovat do stinu. Pokud se mi dnes podari dorazit k jezeru, chci jez zitra zmer Konya a pak na jih do Analye. Tam se par dnu cvachtat, pak Pamukkale, nakoupit dary a caj, Istambul a domu :) Takze minimalne tyden me tu jeste budou trpet.

Güle Güle.

btw. vcera to zacalo. Prvni nenapadne. Zacal jsem si povidat sam se sebou. Pak se to stupnovalo.
"Dal bych si puding. Hmm, puding. S piskotama a jahodama...."
"A krokety. Jezis, jak ja bych si dal krokety...s kecupem. Jo... hhmhmhm"
"Ne, ja vim co. Sakra jak ja bych si dal kynuty knedliky s boruvkama. Jezis. Polite maslem a s tvarohem...ojojojojoj"
Musel jsem se smat. Protoze kynute knedliky prichazi vzdy v nejhorsim case, treba po tydnu jezeni cinskych polivek. Je cas si dat normalni jidlo :)

Pohoda, klid

Dva a pul dne v Kappadokii. Stalo to za to.
Mistni "cestovky" vybiraji 40-50 TLI (lira je opravdu s mekkym) za to, ze vas povozi okolo nejlepsich vypecku cele oblasti za jeden den. Muzete si objednat horkovzdusny balon a za 150 Eur se nechat kochat nadherou kappadokie z ptaci perspektivy. Ovsem vzleta se pred patou rano, odpoledne je takove horko, ze balony maji problemy vznest se.
O jednom ani o druhem se nedoctete. Neverim cestovkam a nemam tolik penez na blbiny :) Stravil jsem dva dny v oblasti Kappadokie severozapadne od mesta Nevşehir. Prolezal jsem kanony, trmacel se suchou travou, mel osiny...kazdy vi kde. Prach, slunce, sucha stiplava trava. Spal jsem v opustenych tufovych homolych, uzival si zapadu slunce a vubec vsemozne jsem si to uzil. Mozna jsem prisel o ty nejlepsi vypecky....ale za to jsem byl vypeceny ja :) Vstaval jsem okolo pate, do obeda jsem chodil, pak dve az tri hodiny lezel a spal ve stinu. Bylo vedro jako prase. A pak zase do osmi pochod. Melo to vyhodu. Nepotkal jsem skoro zadne turisty :)

Kdyz jsem vylezl na severu turisticky navstevovane oblasti, mistni deti kricely "Cert, cert !" a utikali se schovat pod sukne svych otcu. Asi mely pravdu. Nasel jsem si kohoutek a cely se umyl...teda krom jednoho mista. Na to chodilo okolo moc lidi....a Turku nikdo nikdy nevi.

Prijel jsem do mesta Ürgüp, nasel si misto, kde davaji caj a kde me spojili se svetem jak tu pisou "ADSL 128kbit!"

Jaky je dalsi plan. Trosku zariskuju. No spise uvidim. Pobliz je sopka vysoka 3917m. Jde videt uz odtud a dominuje cele oblasti. Pojedu do vesnice pod ni, a uvidim. Bud na ni polezu, nebo pojedu nazpet.

Kappadokia

Cerne more se nekonalo.Autobus do mesta Sinop z Istambulu stal 45 tureckych lir..nebo lyr ? nevim. Zatimco do mesta Aksaray jen 30. Doporucuju se podivat na mapu a porovnat vzdalenost.
Pres Bospor jsem se dostal trajektem v prepoctu za 20Kc, pak domluvit bus, dat si çaj a kahve a nejaky ten kebab a cekat na odjezd. (turci me vzdy na neco zvali...takze vse zdarma. krom toho kebabu)
Nocni presun na jih se povedl..teda nebyt turka co me v noci osahaval. No, prvni jsem si myslel, ze ma divoke spani, ale kdyz jsem se probudil s jeho hlavou v mem kline, nevedel jsem do celat. Teda po tom, co jsem ho vyhodil ;) Opakoval "Sorry, you like me" a porad se po me sapal. Autobus narvany, neslo nikam jinam sednout, on jediny byl predtim mou spojnici s okolim, protoze nikdo neumel anglicky. CO delat. No v Aksaray jsem tak rychle utekl z autobusu, ze jsem tam zapomnel pruvodce se slovickama.
Tak ted sedim v Nevşehir, cekam az otevrou obchod s vodou at konecne muzu vyrazit do pustiny. a pri te prilezitosti si zjistim nova slovicka.

Tak zatim :)

Istambul, hlavni nadrazi, vystupovat !

Tak po 38 hodinach dorazime do Istambulu. Je prijemny chladek. Ze Sofie jsme v autobuse jeli tri. Ja, Kristyna, ktera me pozadala, jestli bych s ni v Istambulu nenasel jeji hostel, a nejaky vietnamec, ktereho nikdo neznal.
Hostel jsme nasli v pohode. Ubytoval jsem se v pokoji pro devet lidi a chtel usmlouvat cenu na polovinu. Nepovedlo se mi to, alespon snidani zdarma se mi povedlo dohodnout :)
Pak jsme sli na vecerni prochazku. Dali si caj, pravy Ryze. V celem meste okolo mesit vonely ty nejruznejsi vune, pofukoval vetrik. Nad mestem zaznelo svolavani k modlitbe. Allah aghbar.
Hledali jsme cestu k mori, nasli jsme hotylek, kde meli nejlevnejsi nargile, kterou jsme videli. Dali jsme si jablecny tabak a povidali si s majitelem.

A pak alou na hostel se vyspat.

Krystina jede na nejaky work camp. A ja smer sever k Cernemu mori....a pak ? Vzdyt to je teprve zacatek :)

Čas T-6 hodin

No ty jo. Krosna jako kráva těžká, filtry očištěné, filtrační faktory vypsané, filmy popsané, jídlo zabalené.
Svačinku udělám ráno. Ještě koupit rum. A pemzu...ale tu nikde neseženu :/

No nic, nikdo by nečekal hned španělskou inkvizici.....
;)

Mějte se vzácné čtenářstvo :)

Sklenář se díval na východ slunce a cítil stejnou úzkost jako každé ráno. Už skoro třicet let je pořád na jednom místě, v krámě na kopci, kam málokdy zavítá nějaký zákazník. Teď je pozdě, aby něco změnil.

Paolo Coelho - Alchymista

pozn.:přesně tak nechci dopadnout ;)

Čas T-17hod

Objektiv ze Slovenska nepřišel. Koupil jsem u Škody nový 35/2 a v bazaru starý 16/2,8 Fish eye.
Dokoupil jsem věci, rozloučil se u Pendolína s Janinkou..sakra jak já nemám rád loučení. Pak ještě koupit filtry a sluneční clonu, do Delvity čínské polívky a chleba.

U balení mi hraje Taha Rachid a mezulínovo Allah aghbar. (o správnosti mého přepisu by se dalo diskutovat)

Vzpomněl jsem si na rozhovor, který jsem kdysi měl se svým dědou.(do turecka se totiž chystám už asi pátým rokem)
Řekl :"Do Turecka ? Co tam budeš dělat, víš jaká je tam bída?"
"A tu chci vidět, abych si vážil toho, co mám", jsem tehdy na vrcholu své puberty odpověděl.
"Já bych tam nejel."


Pousmál jsem se a začal balit dál.

Čas T-38hod

+ objektiv Prakticar prodán
+ promoce splněna
- foto do soutěže (zatím) nedofocena
+ pojištění zařízené
+ jízdenka koupená (tímto krokem zhasly mamce všechny naděje...a nové vyvstaly. a to, že se vrátím)
+ vybavení koupené
+ lékárnička vybavena
- čepička, která se mnou jezdí od skotska je kdoví kde :(
- objektiv ze slovenska nedorazil

Seznam fotomateriálu na cestu.
1x Fuji NPS 160
1x Fuji Sensia 100
3x Fuji Superia X-tra 400
2x Ilford FP4 + 125
3x Kodak Tri-X 400
1x Ilford Delta 3200

Překvapilo mě, že delta 3200 má, podle slov prezentace "rozsah pružnosti filmu ISO 400/27° až ISO 25000/45°" tak to je tedy síla.
Teším se na grilování a na večerní pokoj, kde nebude ani jeden spolubydlící.
Ne, že bych je neměl rád, ale přeci jen Janča odjíždí, já také....

Bohajehomária

- Mandriva je mrtvá
(+/-) místo Mandrivy nastupuje Gentoo. budiž nám cesta při instalaci přívětivá
+ jakožto soutěžící v nepsané soutěži vybíhám se štafetovým kolíkem Rolleiflexem
+ při té příležitosti poznávám nipa
- mám jen tři dny na zrealizování nápadů, po té musím stroječek dát dál
+ při té příležitosti poznám Berušku
+ na zítra dohodnut prodej objektivu z Praktici
+ na popozítří domluvena koupě objektivu na Canon (tramdatadá, nakonec 35/2 :)
- nespecifický plán cesty (stále)
- nenakoupené věci (stále)
- mamka snažící se zabránit cestě (nabídnut objektiv za můj měsíční plat jako proticena)
+ odolávání mámení a otočení neblahé síly na vodu na vlastní mlýn
- bílý rum dochází
+ půjčený křeček ochutnal poprvé v životě ledový studený salát

Testování testera

V kanceláři je tepleji než venku ve stínu.
Školím člověka, který mě bude v testování projektu zastupovat, pokud tu nebudu (a nebo se chystá můj odchod ? ;)
Klasika testování. Abych to zjednodušil : program má zjitit, kolik jablek je na stole. Na stole jsou tři jablka. Po prvním spuštění program hlásí 2 jablka. Po restartu 1 jablko. Po znovuspuštění program spadne. Hodinu se drbeme s konfiguračními soubory, na nic nepřicházíme.

Přichází mail, že mám udělat nějaké Euro CV... Otevřu world a píšu...o polední pauze.
Word zmizí. Otevřu jej po druhé. Zmizí po napsání první věty. WTF. Zabalil jsem to po šestém spadnutí Wordu.

Za chvíli začnu zase školit. Další drbačka s něčím, co si dělá, co chce.

Za poslední dva dny 9,5 hodin spánku, posraný Linux a to tak, že totálně. Objednaný objektiv, na který se moc těším, ikdyž stojí víc než tělo. Vyvolané fotky na ISIC, abych měl jízdenku levnější. Citově vydírající mamka v telefonu se slovy, že přišla o syna. Nakonec kapitulující mamka, která mi zařídila antibiotika na cestu pro případ nouze a doveze mi zapomenutou čelovku. Janča po dlouhé době ráno se vedle mě probouzející, health pack mi na cestu chystající, vyhrožující, že mi něco udělá, jestli si něco udělám. Já nestíhám, fotit jsem měl, koupat bych se mohl, batoh malý zařídit a ne se tu sakrovat s Wordem a projektem.....

Ale co. Bude na vývojku ;)

Změna

Po probuzení jsem zjitil, že jsem se přestal bát a začal se těšit. Ovšem malá nedůvěra či obavy z neznámého trvají. A to je dobře.


"Když cestuješ, prožíváš velice prakticky akt znovuzrození. Ocitáš se v úplně nových situacích, den plyne pomaleji a většinou nerozumíš jazyku, jímž se kolem tebe mluví. Přesně jako dítě, které opustilo mateřské lůno. Začínáš tedy přikládat mnohem větší význam věcem, které tě obklopují, protože na nich závisí tvoje přežití. Začínáš se chovat k lidem vstřícněji, neboť právě oni ti mohou pomoci v obtížných situacích. A sebemenší přízeň bohů přijímáš s nesmírnou radostí, jako by to bylo něco, nač budeš vzpomínat až do konce života."

Paolo Coelho - Mágův deník

Opět sny a skutečnost

Člověk sní. Žije pro sny, které si chce splnit.
Příležitost přijde, člověk se bojí. Jsem už připraven ? Opravdu jsem to chtěl ? Co když to nebude takové, jaké jsem si představoval ?

Co může člověk při příležitosti splnit si sen ztratit ? Pokud bude dávat pozor, tak vlastně nic.

Dva z mých snů si řekli, že příští týden je ten pravý. Buď řeknu ano, nebo stáhnu ocas mezi nohy a zalezu do díry.
Je lehké vzdát boj bez námahy.

Zmocnil se mě strach. Jsem už připraven ? Opravdu jsem to chtěl ? Co když to nebude takové, jaké jsem si to představoval ?


Bojovník světla ví, že nelze žít ve stavu naprostého uvolnění.
Od lučištníka se naučil, že musí držet luk pořádně napnutý, chce-li vystřelit šíp hodně daleko. Od hvězd se naučil, že jen vnitřní výbuch umožňuje jejich zář. Bojovník si všímá, že jakmile kůň překonává překážku, stáhne všehny svaly.
Nikdy si však neplete napětí s nervozitou.

Paolo Coelho - Rukověť bojovníka světla