... ...

Vcera jsem si na to vzpomnel a dnes nevim proc si to porad opakoval. Tu knizku si budu muset precist. A predlohu od Prevosta jakbysmet.

Manon je můj osud, Manon je můj osud,
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl.
Manon je dítě, Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!
Manon je moje umřít pro krásu.

Vitezslav Nezval-Manon Lescaut

...

O vikendu mi byl bratrem pripomenut song skupiny mych prubojnych pubertackych let. Byla to doba, kdy me prestaly bolet a trapit facky a vycitky rodicu, kdy jsem snesl bez narku biti remenem, kdy jsem se zacal oblikat uplne jinak nez ostatni...puberta. Ale jinak jsem byl klidne dite ;)

I am an antichrist
I am an anarchist
Don't know what I want
But I know how to get it
I wanna destroy the passerby

'Cause I wanna be Anarchy
Now don't worry

Anarchy for the UK
It's coming sometime and maybe
I give a wrong time stop a traffic line
Your future dream is a shopping scheme

'Cause I wanna be Anarchy
In the city

How many ways to get what you want
I use the best
I use the rest
I use the N.M.E
I use Anarchy
...

Sex pistols - Anarchy In The U.K.

...

Bila mura.
Uz druhy den mi tu okolo svetla krouzi bila mura. Obcas si sedne za monitor, jakoby se bala Pejsyho, aby ji nahodou neupalil.
Ohledne znameni jsem o bile mure nic nenasel, vyklad snu s bilou murou rika ale toto:

"bílá můra: poznání podstaty a karmického významu negativního vidění světa"

Tak to jsem zvedavy. Premyslim, jestli ji hodit ven do deste, nebo ji nechat dal nicit si kridla o moji lampicku v nebezpeci Pejsyho sadistickych hratek. Venku prsi, takze je to mozna prast jak uhod....

. . .

1) mathematics is the language of the nature
2) everything around us can be represent and understood through by numbers
3) if you graph this numbers, patterns emerge

so, patterns are are everywhere in nature.

17:55 - personal note : start of learning

...

Večerní posezení nad Kofolou s Vlasťou a Mirou, jedno pivo a Matonka pro Anet. Gábin, od kterého jsem měl poprvé v životě trávu. Mluvil o španělsku...španělsko. Ta zem mě učarovala.
Pak cesta k základní škole, plná vzpomínek. Zvonění na ženáče Tomáše . Jen tma v oknech. Odtrhnutí Vlasti s Mirou. Pak doprovod Anet a cesta okolo nového Lidlu domů. Tichá ulice, jen já a mé kroky

Přicházel jednou z uliček, ve kterých i v největším horku siesty bývá příjemně. Kráčel po schodech až ke dveřím svého bytu. Nikdo doma. Odemknul a vešel. Namíchal si Mojito, aby se zchladil.
Z oken šly slyšet hlasy dětí a pískot vlaštovek. Jemný vánek si hrál se záclonou a pokoj byl tichý. Sednul si a odpočíval.
Po chvíli přišla. Zastavila se u dveří. Vstal a šel za ní. Políbil ji a všimnul si jejích smutných očí. "Dala jsem výpověď. Chci jet domů....potřebuji jet domů."
Zrovna teď-když se mu začalo dařit, začal dělat to, co celou dobu chtěl. Nechápal to. Objal ji a řekl, ať si jdou sednout. Bavili se dlouho. O snech, o cestě.
"Ateliér teď můžu nechat na starosti Manolovi. Stejně mě požádali, abych s nimi letěl do afriky nafotit nějakou reportáž. Takže budu nejspíš tři týdny tam. Zítra by se o tom mělo rozhodnout. Přiletím pak taky domů a můžeme jet společně nazpět.¨
"To je možná ten problém", podívala se na něj svýma nádhernýma zelenýma očima. "Nevím, jestli se chci vrátit." Lehla si a dala mu hlavu do klína. Hladil ji ve vlasech. Nádherně voněla.
Až zašlo slunce, šli se projít na pláž, sednout si do oblíbené kavárny.
Na druhý den se sbalila a odjela na letiště.
Odpoledne našel na posteli lístek.
"Nevím jak dlouho bude trvat, než se vrátím. Dávej na sebe pozor."

...

neni moc co psat. a kdyby bylo, bylo by to porad dokola.
takze jen - fotka, ktera me tento tyden velice oslovila a ktera mi pripomnela me samotneho. tu je.

... ... ...

je škoda, že jsem nezrealizoval, co jsem chtěl...ale přístí týden se do toho dám. stejně teď jen prší ;)

... ...

A večer po dlouhé době v srdci bylo cítit to známé bušení. Semtam zakoktání, Dračí oči, Železná bohyně vylitá na podnos. Bageterie, křidýlka, déšť, zima a pro mě naděje (a nebo si ji jen předstírám...ale i tak tam pro mě je)

...

Zkousky hotove, bakalarka odevzdana, mesic na pripravu na statnice, nefungujici prepinani ceske klavesnice v linuxu, Leos Mares, David Krauz, Control Machete, La vida es un carnival, Love generation.
Pivo na strahovne s lidma ze stredni, absinth misto alpskeho rumu, ktery nenapsali na listek, Librova pizza na kterou cekal tri hodiny a z ktere mi dal pulku...byla moc slana. Dalsi piva, zelena, nocni klaboseni o vsem jen je o tom o cem jsem potreboval. Asi je to tak lepsi. Spani neco pod pet hodin s klipem od Britney a Kapitanem Pejskem na dobrou noc.

...

v pauzách v učení jsem si udělal nějaké testy....nebo spíš v pauzách mezi testy jsem se učil ?

Výsledky

1) Jaká je pro mě nejvhodnější droga. Výsledky více než překvapivé. Tu jsou.
(před kliknutím možný tip na první místo z : houbičky, alkohol, marihuana, kokain, extáze, nic a ředidlo (inhalátory))

2) Jaký jsem :)...to se dalo čekat. Výsledky
(možné výsledky : vzrušující, jemný, násilný, "hot", plachý, sladký, "wet"..možná slizský, mrzutý)

3) Jaký je ke mě ekvivalent mytologické postavy. Taky trošku překvapení. Výsledek
(možné výsledky : vlkodlak, démon, drak, mořská panna, anděl, víla)

4) A nakonec, kdo bych byl, kdybych byl jeden z Přátel...No a tady to bylo jasné :) Výsledek
(kdo by neznal přátele :)

...

Bakalářka se váže do modré kůže se zlatým písmem.
Všechny zápočty vyběhány.
Zítra poslední stupeň. Zkouška ze SAMů-mnou jeden z nejneoblíbenějších předmětů. Abych to okořenil, tak ze semestru si moc bodů nenesu a je to předmět na druhé zapsání.....kořenit se musí.

Z bakalářky mám smíšené pocity. Jednak jsem rád, že je to za mnou, ale mám pocit, že jsem pro to moc neudělal. Rozsudek nechám na někom jiném.

God save the Queen.

...

Mojito

"To mám vlčí mlhu, nebo je to tak děsně neostré a zelené ? To neumíš fotit normálně ?"

...

"U řeky Piedra jsem usedla a plakala. Podle pověsti se vše, co do řeky spadne - listy, hmyz, ptačí pera -, promění v kameny, které dláždí její koryto. Kéž bych si mohla vyrvat srdce z hrudi, hodit je do proudu a navždy se zbavit bolesti, stesku a vzpomínek.

U řeky Piedra jsem usedla a plakala. V mrazivém chladu mě na tváři studily slzy, jež splývaly s ledovým proudem přede mnou. Někde se tato řeka vlévá do jiné, potom do další, a nakonec - daleko od mých očí a srdce - se všechny tyto vody vlijí do moře.

Ať mé slzy plynou do dálky, aby můj milý nikdy nepoznal, že jsem je kvůli němu prolila. Ať plynou do dálky a s nimi i vzpomínka na řeku, kláštěr, kostel v Pyrenejích, ranní opar, na cestu, kterou jsme urazili společně.

Vzpomínka na cestu, hory a louky mých snů - snů, jež jsem si nechala zdát, aniž jsem o tom věděla."

-Paolo Coelho - U řeky Piedra jsem usedla a plakala

Tato Coelhova knížka byla jediná, která mi nepřirostla k srdci. Četl jsem ji několikrát, ale bylo tam něco, jiného, co jsem nechápal.
Opět jsem se do ní začetl. A je úplně jiná. Jako Malý princ....jako vtip o snu s Mařenkou...jako vše, co je nepředstavitelné a co se jednou stane součástí života.

Potřeboval bych vědět, kde je řeka Piedra.....

...

Ukončete nástup, dveře se zavírají

...

Ano, byl jsem sobecký.
Ano, udělal jsem spoustu chyb.
Ano, ublížil jsem.

A dnes jsem za to zaplatil.

Na blog nebudu mít teď náladu a chuť.

A doufám, že jednou budu moci zůstat u toho, že jsem takový byl. Ne, že jsem, či dokonce budu.

život je někdy skutečně děsně posraný. ovšem čí vinou. Těžko plakat nad rozlitým mlíkem, když jsem ucho nalomil sám.

6days to go

Blíží se to blíží. 6 dnů do odevzdání bakalářky. Takže asi 4 dny na napsání, aby se to stihlo vytisknout. Takže asi 2 dny, aby se to stihlo opravit. Takže asi tento víkend :)
Po večerním sezení nad Key rumem, Colou a limetkami, které Pepa okořenil žitnou, ledově vychlazenou, kde Reese pro pobavení všech bodoval na celé čáře, asi ještě omámen vítězstvím 4:0 na zápasy a asi 40:8 na střelené góly ve fotbálku, jsem šel po dlouhé době spát něco po půlnoci. A ráno jsem vstal sám od sebe v sedm.
Pak studování kódu a zkoušení pochytit, jak dostat data z GPS přijímače, jak propojit Tedia kartu s počítačem i GPS přijímačem, zjištění že možná mám vše připravené, oprava apache, který už konečně nepustí do vývojové části kde koho.
Následovalo ohlášení zpoždění poutě do Santiaga de Composteli(y) kvůli letní brigádě ze strany druhého z tandemu. O pár týdnů. Nejsem skeptik, ale možná to letos nevyjde, co už. Ale stále doufám, že ano.
No a teď, rychle do školy. Družice čekají, klávesnice je nažhavená a já mám co dělat.

Noc

Ego-pohled do zrcadla

Co se dělo v práci a ve škole nikoho nezajímá, přistupme tedy k věci.

Zamyslel jsem se, kde jsem udělal chybu, že jsem se poslední dobou (už dost dlouho) choval jak choval.
Napadlo mě to cestou z práce. Ego. Jenže co je to ego. Na to jsem si musel počkat až na kolej, po nákupu v Delvitě s Pepou díky kterému jsem si po dlouhé době koupil alkohol silnější 20 procent s cílem, že ho vypiji sám a tím získám spánek, který už týden nemám.

Ego je, jak jsem pochopil, Já chápáno mnou. Má dvě roviny
1. reálné Ego - to za koho se jedinec považuje
2. ideální Ego - to, čím by chtěl být
Míra rovnosti mezi oběma rovinami vytváří sílu ega. Čím větší rozpor, tím menší Ego. To má pak za následek dezorientaci chování a může být deaktivující.

Dokument, ze kterého jsem čerpal byl moc vědecký a moc jsem mu nerozumněl. proto další pokračování v odborné úvaze nemá smysl.

Teoreticky v této chvíli pokračování nemá smysl. Jak to Coelho popsal v Alchymistovi, je to jako zemřít v poušti žízní, když je oáza na dohled.

Jsem slabý. Byl jsem požádán, abych nekontaktoval. Nevydržel jsem to. Mám se za to stydět ?
Jsem namyšlený. Individualita kinofilmu, která mě tak odlišovala od ostatních digi cvakálků mi stoupla tak do hlavy, že jsem dokázal trapně hodiny kecat o ničem a přitom výsledky žádné. Stydím ze za to, lituji toho. Myslím, že už je to historie.
Byl jsem žárlivý. Sakra zbavím se toho ?

čím jsem se to nechal ovládat, že jsem jednal jak jsem jednal?Egem ?

Jsem debil, nic víc, nic míň.

Coelho píše, že každý bojovník světla dělal chyby, hájil špatné názory, blablabla hrozně moc věcí dělal. A právě proto je bojovníkem světla. že si uvědomil své chyby a poučil se z nich.
já se poučil až na poněkolikáté.

Pohled do zrcadla bývá nejtěžší. Ovšem jak mi bylo řečeno:"Objevíš mnoho nového"

Svět se točí

A voda padá.

Po včerejším běhání, kdy jsem to docela přehnal a poslední kolo rovinek jsem nemohl popadnout dech, po nicnedělání a relaxačním fotbálku na spaní po druhé , jsem se nemohl v osm vyškrábat z postele. Do školy jsem dorazil v deset, nebyl na mě čas, letěl jsem do práce.
Trasu mi zpříjemňovaly mé sluneční brýle, bez kterých se poslední dobou neobejdu, protože mě na slunku bolí oči. Co na slunku. Na světle. je možná na čase zalést do fotokomory.
Navázal jsem kontakt, protože jsem prostě musel a bylo mi řečeno, že jsem napsal nejkrásnější věc za dlouhou dobu. Bohužel pak jsem zesmutněl, protože jsem slíbil, že již nebudu iniciátor dalších kontaktů k přání kontaktované.
Po práci legraci, proto jsem šel do školy, kde na mě nebyl čas, otevřel jsem tedy Chip a četl si o tom, jak hacknout komp na dálku.
Pak na mě byl čas, bylo mi řečeno, že můj návrh není správný, ikdyž se celou dobu tvrdilo, že ano a je ho tedy přepracovat. K tomu kopec vajec, hrstku mouky, to všechno smíchej. Dostaneš tento černý kufřík.
Šel jsem tedy do laborky, vytáhnul z kufříku GPS přijímač, anténu, bencák, napájecí kabel....vše to zapojil a chtě nechtě jsem se chtěl kochat krásnými sekundovými pulzy viděné na osciloskopu. Viděl jsem nádherný šum velký zhruba 50uV(možná kecám). Nastavil jsem tedy anténu tak, aby si pořádně prohlídla Vítězné náměstí a aby nad vrstvou mraků, které poslední dobou představují pro Pepu jediného nepřítele (nenávidí mraky, nenávidí déšť.....neboť kolečka jeho bruslí je taky nenávídí ;)
....co jsem to říkal ?
"To o té včele."
Ano, nastavil jsem anténu tak, aby viděla na náměstí a aby družice na oběžných drahách vzdálených 20200 Km viděly dobře na anténu (více zde) Ale ani to nepomohlo, načež(š) jsem zbalil kurf a šel opět do práce, po cestě dozvědíc se, že GPS přijímač se zahřívá i 15 minut. No a tak jsem teď zde. V práci. A pracuji....jak je vidno.

Dávám foto. Uspěchané. Říkají, že je to klišé. Na to ... kašlu. Mě se líbí. Nevím, jestli ji tu už mám. Pokud ano, asi je na čase si ji připomenout.

Městem valí se voda

Osobní příběh

Každý žije a bojuje za svůj osobní příběh. Pokud ne, je to špatné.
Každý bojovník světla ctí osobní příběh druhého, pomáhá v uskutečnění snů. Ovšem co nesmí (co by neměl), je nabádat někoho, že jeho osobní příběh a jeho sny jsou naprd a že jen jeho cesta je správná.

A proto změna no1:
Digitálci mají ode mě pokoj. Nikdo ode mě už neuslyší ódy na kinofilm. Ovšem pokud se mě někdo zeptá na můj názor, má ho mít.
Manažeři mají ode mě pokoj. Nikdo už ode mě neuslyší, že programátor je mnohem užitečnější tvor. Ikdyž si to stále myslím.
Buzičci (ve smyslu metrosexuálové) mají ode mě pokoj. Nikdo ode mě už neuslyší, že jsou buzičci. Já taky nejsem úplný zálesák.
..a plno dalších příkladů...
A schválně neříkám "nikdy"...protože vím jak to s "nikdy" dopadá.

A k tomu mi dopomáhej ty. Ty víš kdo.

Doufám, že mi to vydrží. Budu se snažit.

Posraná pravda

Pravdou je, že si uvědomujeme, že něco máme, až když to ztrácíme.
Ať si kdo chce co chce. Je to pravda. A pěkně posraná.

Připadá mi, jako bych měl probodnuté srdce nožem a v době nejhorší tím nožem točí.
Ale můžu si za to sám. Ne ona.

Návrat k nevinnosti

Opět jsem se zaposlouchal do Enigmy. Když jsem byl menší líbil se mi klip, slovům jsem nerozumněl...teď-ten text je prostě super.

Don’t be afraid to be weak
Don’t be too proud to be strong
Just look into your heart my friend
That will be the return to yourself
The return to innocence
.
If you want, then start to laugh
If you must, then start to cry
Be yourself don’t hide
Just believe in destiny
.
Don’t care what people say
Just follow your own way
Don’t give up and use the chance
To return to innocence

Pohled do zrcadla

Nejtěžší je prý pohled do zrcadla. Když se člověk podívá sám na sebe.

Ráno, snad poprvé v životě, mě můj odraz v zrcadle zděsil. Stálo tam prázdné tělo člověka, který nestíhá, neví co dělat první...
Hleděl jsem na něj asi minutu. Byl cizí.
Raději ho nechci poznat.

Léto

Cítím ho.
Sedím na střeše v práci, počítač už spí a co jsem nedodělal taky.
Nad Prahou panuje klidný teplý večer. Nafialovělé nebe a křik vlašťovek, které si chtějí nalovit něco na večeři do postele.
Jde vidět skrz záclony do hostelu naproti a já se tak na chvíli stávám součástí životů jiných lidí. Zajímavý pocit.

Čerstvý větřík mě cuchá vlasy a mně je dobře.

Vypnul jsem, nepřemýšlel nad ničím jen nad tím, že bych chtěl být zase dítětem.

Když slyším vlašťovky, vybaví se mi prázdniny u babičky. Léto, voda, kůň, pes, bezstarostnost a vlašťovky. Nebo dovolená s našima u moře. Horko krácené ve stínu úzkých uliček a ze všech stran křiky vlašťovek....

Léto přichází.

Starší fotečka -ilustrační (španělsko 2004, Praktica BX, scanner Minolta DS III....) je to vyřez přesně 1/6 fotky....proto to není nejostřejší..ale je to pořád dobré ;)

Vlašťovky

Uff

Ve škole - 16 dnů do odevzdání bakalářky. Nemám ani řádku, karta pro měření nefunguje. Zítra jdu do Cesnetu a tam mi pan docent Smotlacha řekne , že jsem buďmagor nebo smolař.
Fuka ze systémů a modelů mi neodpovídá na mail ohledně předběžného termínu...
V práci - opět nestíhačka. Vše, co jsem měl nastavené při minulém releasu, je teď jinak. Jedna proba nejede. Blbne. Do pátku mám mít práci hotovou.
Hlava mě bolí asi od toho podělaného zákroku minulý týden ve strahovké lize. Ale děsně.

Při přípravě večeře jsem se pořezal.
Prodal jsem scanner na kinofilm. Uvažuji o digitálu ? Vyhrají řeči narušitelů, že dlouho s klasikou nevydržím ? Inu na to si počkáme.

To je den.

tak dnes jen takový malý výcvak jménem Pokušení

May Dej

Na včerejšek jsem měl naplánované učení a myslel jsem si taky, že zajdu do práce...
Ovšem byl May Dej.
A hned do dvou týmů jsem byl pozvaný. Do volejbalového dream týmu Jose Armando (či jak jsme se jmenovali) a fotbalového favorita Bubeneč, který je natolik dobrý, že mu nevadilo, že v bráně budu já. Bob tedy tvrdil, že budeme dívčí tým, na což mě tedy trošku nalákal :) Nakonec jsme měli "jen" kapitánku ;)
Vstávalo se v sedm, protože se mělo brzo začít hrát. Mělo je správné slovo, protože se začalo až po jedenácté.
První se hrál vojelbalový zápas. Kdy jsme prohráli těsně 2:0 na sety. Pak se převléct do brankářského a spravit si náladu vítězstvím 6:1. Pak žádné sezení....druhý zápas se hrál hned. Ale výhra už jen 3:1. Pak pivo(konečně), kuře (konečně) další pivo a další zápas ve volejbale. Tentokráte to bylo horší a už ne těsně jsme prohráli 2:0 na sety.
Pak pivo a další zápas ve fotbale...který jsme vyhráli ani nevím kolik. Jen vím, že jsem dostal dva góly. Po tomto zápase jsem si šel dat vodu, když tu najednou jeden z hráčů fotbalového týmu, který teď právě hrál leží na zemi a ostatní k němu přibíhají.
Epileptický záchvat. Mobil mám nevím kde, tak křičím na sedící lidi na lavičkách, ať vytáhnou ten svůj, hovoru se ujímá slovenský kolega z týmu Orlické koleje. Beru vodu a bežím k hloučku okolo ležícího hráče. Jsem tam už ale zbytečný. Ostatní se mu snaží rozevřít pusu v křeči, aby mu nezapadl jazyk a postupně ho dostávají do stabilizované polohy. Raději tedy bežím na křižovatku pod areál, aby nás záchranka rychleji našla. Přidává se Pepa a Hanka a Smrťa a vytváříme tak síť, kterou doufáme nelze přehlédnout. Sanitka nakonec přijíždí ze Smrťové strany.....(možná je to nevhodné si v této chvíli upustit neco podobného od pusy....ale je to docela paradox, že ?)
Kluk je v pořádku, vezou jej do nemocnice. Naštěstí vše dopadlo dobře. Jdu se uklidnit ke kuřatům a pivu a pak zjišťuji, že jsme ve fotbale první, protože s posledním týmem už hrát nebudeme (bez brankáře, kterého teď odvezli nemůžou hrát)
Tak po občerstvení jdeme na poslední utkání ve volejbale. Hrajeme o šesté nebo páté místo. Nastupujeme proti kvalifikovaným Orlíkům.
Zápas začíná dobře. Dobrá uvolněná nálada na obou stranách. Vyhráváme (!) 25:22 a slavíme první vzhraný set. Orlíky tato skutečnost očividně zmátla. Druhý set jde taky dobře. ovšem prohráváme 22:25. Takže není vítěze. Musí se hrát třetí set. (to se dnes ještě nikomu nepovedlo) Tady už to Reese začíná dramatizovat, píská saka a přešlapy ale oba týmy a ochozy diváků jsou ve velmi dobré náladě. Konečně se mi podaří podat přes síť :) Nicméně, ikdbybychom si to zasloužili, tak jsme nakonec nevyhráli a tak jsme skončili šestí....ale ten krásný pocit nám nikdo nevezme :)

No a pak už jen piva, vyhlášení výsledků, vysněné tričko, piva, piva, kolej a teplé věci, pivo a ležení na trávě a pozorování na trávě a noční přesun na Suchdol..... Super akce :)

Smysl pro humor

I počítače mají smysl pro humor.
Když jsem v laboratoři už asi po stopadesáté kompiloval jádro z různým nastavením, upravil LILO, restartoval, všiml jsem si, že pri inicializaci se objevuje hláška jako (nevím ji přesně) "could not find modprobe.old. No such file or directory."

Tak jsem si tedy řekl, pomůžu mu šalamounsky, našel jsem modprobe a zkopíroval jej jako modprobe.old

A restartoval.

Načež při initu jsem myslel, že si upustím do trenek, když mi na obrazovce vyskočilo
"Modprobe : I am not old version !!!!!! "

:-D

Trouba měsíce

Ano ano, další kolo Trouby měsíce vyhrál můj spolubydlící, který tak sebral titul ménu druhému spolubydlícímu.
Vyhrál díky tomu, že v noci se bál chrousta, kterého vydával za můru, kterého následně zavřel do krabičky od filmu a nechal ho dusit celý následující den.
Zkoumal jej, jestli žije tak, že nechal hořet pod krabičkou zapalovač a až se teplem chroust "vzbudil" měl z toho obrovskou radost.
Po té, co jsem mu prozradil, že je to chroust, chtěl jej upálit za to, že k nám leze do pokoje a na moje naléhání jej nedobrovolně vyhodil z okna.
Jen doufám, že to chroust z třetího patra na beton přežil. Této mé poznámce bylo odpovězeno :" Já za to nemůžu, že neumí lítat, když spí."

Následně mi ale spolubydlící prokázal službu a dost mi pomohl, takže je to jen trouba.

Jinak by to byl magor.

Strahovská liga

Bubenečská paralela vs Tatra 613
Obě mužstva nastupují na vyšlapaný a léta pamatující strahovský umělý trávník. Všichni hráči jsou ve skvělé formě, hra začíná.
První poločas neproměnil nikdo šanci, která se naskytla a tak po změně stran stále 0:0. Povedlo se mi zachránit tři góly a jsem rád.
V druhé třetině se zápas začíná vyhrocovat. Začíná se víc faulovat i víc simulovat. Rozhodčí ztrácí kontrolu nad hrou.
Aniž bych se chválil, dovolte mi malou poznámku. Útočník Tatry, objede našeho obránce a vystřelí. Já se reflexivně odrazím a letím tak, jak to jde vidět v televizi :) Tentokráte ale účelně. Vyrážím špičkami prstů balón na roh, dopadám na zem a je mi moc dobře.
Pak ale znenadání...tuším že po nějakém faulu, na mě střelí, já vyrážím míč, který ale dopadá k nohám hráče Tatry a ten střílí. V tuto chvíli se nacházím na zemi za všemi možnými hráči a balón vidím jen jak kolem mě prolítne.
Druhý gól dostávám zanedlouho...a teď už ani nevím jak jsem ho dostal.
Pak přišla řada na nás a Miky (teď doufám, že to byl on) snižuje na 1:2. Dostáváme se do hry.
Zbývájí dvě minuty do konce. Tlačíme protihráče jak se dá.
Pak se ale hráč Tatry uvolní a s ním běží i náš obránce. Jsou již skoro u hranice brankoviště. Obránce nevypadá na to, že protihráči balón vezme. Běžím proti, slouzávám na zem, balón vypichuji, ale dostávám do hlavy kolenem od našeho.
Bolest jak sviňa. Před očima se mi rozsvítilo. Slzy se mi derou do očí..............
Z té tmy slyším jen "Je ti dobře?","V pohodě?".
Jdu pryč, nevím co je. Ale ta hlava kurevsky bolí. Rozseknuté meziobočí, rašící boule, ....
Přibíhá rozhodčí, vzpamatovávám se a říkám, že je to v pořádku.
Hrajeme dál.
Tatra má roh.
Staví míč, napřahuje a vší silou mě trefuje opět do hlavy........
Končím. Bolí to jak sviňa, pořádně nevidím. Dávám rukavice pryč a odcházím.
Ledový ručník na ránu, klepající se ruce jakožto pozůstatek adrenalinu ze zápasu, hlava třeští. Zima.

Zápas končí 1:2, Tatra vyhrála.

Jedeme domů, chci do postele. Není mi dobře. Je mi zima, začínají mě bolet zuby, smrkám krev.

Jája bez Páji

Přišel, jestli nezajdu do Kabinetu. Přerušil jsem bezúčelný učební proces Španělštiny a šel.
Sranda byla. Inteligentní debata o inteligentní plastelíně a neinteligentních lidech nebyla pochopena ani Ginger, ani druhou (schválně ne jemnější, protože člověk nikdy neví, jak to je) polovičkou Pájovou , tak jsme hovor ztočili na citrón a zívání. To už bylo lepší.
Variace na téma "O pohlaví umění" nebyla pochopena a polovičkou přerušena, tak jsme se raději bavili o Teletubbies.
O tom, že jsou Kostičky dobré, jsem se málem musel hádat....

Ale byli jsme snad třízliví ;)

Při zpáteční cestě Ginger řekla, že měl Pája narozeniny, což jsem nevěděl.
Hlavním důvodem této neformální a vtipné a hlavně potěšující schůzky byl pro mě odjezd spojený se stěhováním Kwěta pryč z města....už ani nevím kam.

A to jsem si myslel, že si s těma 25tinama u placení dělá srandu.....

Takže asi tak. Pájíku Kwětíku, vše nejlepší.... :)

Kwět

Chtění

Když je zima, chceme teplo a naopak.
Když nemám co dělat, chci práci. Jakmile ji mám, nestíhám.
Pizzoviny typu dodělej to a ono a to nejede. Inu nejede. Kdoby čekal, že to co jede u mě a pak na mé melront.ic.cz nejede jinde. Ano má chyba. Ovšem najití jí zabralo nechutně dost času.
A to píšu pozítří a popozítří písemku.

Chjo, jak mi bylo na little mojito party....

Dávné sny

V dobách starodávných bohů, válečníků a králů,
rozjitřená země volala po hrdinovi.
To byla Xena.
Mocná princezna, zocelena v bitevní vřavě.

Její odvaha změnila svět.

Kdo by neznal Xenu. Jako malému se mi líbila, jak v koženém brnění jezdí na koni....a dnes....se mi líbí, jak v koženém brnění jezdí na koni :)

Ale jinak příběh o ničem...ale to brnění, ta kůže.....ty meče.....hmhmh

:)

Crossíme

Tak po dlouhé době opět doma, opět na chvíli.
Jel jsem na oslavu jančiných narozenin, která se zvrhla na rodinou Mojito party díky dovezeným rumům přímo z Kuby a cole z Tesca.
Rum byl úplně super a já po chvíli viděl Boba a Pepu ve slamáku.....
Vše jsem zaznamenával na film, který vyvolám cross procesem a tak jsem zvědavý na výsledek. Zjistil jsem, že jsem si vybral zrovna tu horší kombinaci a to negativní film vyvolat jako pozitivní, takže jsem volil u všech snímků velkou přeexpozici na nějaký ten kontrast...
Jak to dopadne, ví jen vývojka.....teda ani ta možná ne.

Výš, dál, rychleji

Díky tomu, že člověk se snaží vidět dál, než může, že má odhodlání dělat něco víc, než by mohl a hlavně že ho naplňuje radost z tohoto počínání, tak díky tomu jsme slezli ze stromů a skončili tam, kde jsme :)

Kdoví jestli je to dobře nebo ne.

Ale díky tomu jednou budeme lítat do vzdálených galaxií warpovou rychlostí, budeme se moct domlouvat i jinak než verbálně a vše bude nádherně růžové....nebo blankytně modré ;)

Ale to už tu nebudu a to je škoda. Rád bych se podíval na Alfa Centauri jestli je to tam takové, jak se říká.

Překonávat překážky, je super.

:-D

...jedeme, jedeme...

A nebo běžíme, bežíme vymletým korytem ? :) Ne právě razím koryto nové a to je ono.

Klasika. Ráno jsem na sobě pociťoval Bio stupeň 3. Podle předpovědi je jednička. Tomu nevěřím.
Jdu do školy dělat na bakalářce, ale zapomínám disk, takže nemůžu pracovat. Píšu do Cesnetu poděkování za vysvětlení problematiky programku na Tedia kartu.
A pak do práce. Zjišťuji, že nemám co dělat, tak se připravuji na první setkání v druhé práci....
Tam jsem včas (!), usmíváme se, dávají mi úkoly, úsměv tuhne :)
Ale v pořádku. Snad to zvládnu....jsem workoholik ? Snad ne ;)
Pak do školy na přednášku, aby se neřeklo, že jsem tam ani jednou nebyl a na kolej najíst se.

Nemohl jsem odolat a pustil jsem si klip Ai Otsuki a náramě jsem se bavil :)
Pak Manu Chao na trávení a jdu si zaběhat.....
v noci budu dělat skripty do práce...

Permanece a la escucha
doce de la noche en La Habana, Cuba
once de la noche en San Salvador, El Salvador
once de la noche en Maragua, Nicaragua...

Konfigurace, kompilace,...

zkouškovice, kolejnice, kytice, blahopřánice, jídelnice, pracice, školice, kolejnice, učebnice.

Asi tak.

V labolatoři 453 na velitelství ČVUT v Dejvicích se na pozadí (rozuměj pozadí úloh spuštěných na lokálním výkonném laboratorním PC) rozjíždí dílo kalibru, jaké dosud tvůrce tohoto pokusu ještě nezažil.

Vše je jednou porvé, říkají zkušení.
Jdi do toho, říkají odvážní.
Rozmysli se, říkají váhaví.
Proč se s tím babrat, říkají lenivý.

Ale co ti, kteří mají horkou hlavu ? Ti neříkají nic. Protože už jsou v tom :)

Napatchoval jsem jádro řady 2.4, opravil konfiguráky, spustil konfiguraci. Něco tam naklikal a začal kompilovat. Jak toto dopadne, neví nikdo.
Jen doufám, že to pojede.....

Mám rád, když věci fungují tak, jak mají ;)

Dokončení...

...Velikonoční série

Tři dny spolu nepromluvili

ok, tak konecne

Server nejel kvuli chybe nejakeho modulu. Pomohlo windowsacke odinstalovani a nainstalovani + zmena konfiguraku.
Skript jel. Jen vcerejsi session ID nejak ne :) Takze vse jak ma byt.....


btw-tolik malo lidi na koleji jsem nezazil :)

zatr&*^*&@^(*&# !!!! ?

Vcera :
-http server jede, skript funguje, mam radost

Dnes
-http server nejede (?), skript nefunguje (??), jsem desne nasrany.


Co se stalo mezi vcerejskem a dneskem ?

Nic. Spal jsem.

Tak tak

Kolumbus objevil Ameriku, Marie Curie-Sklodowská radium a polonium, Galileo Galilei pozoroval svým vylepšeným dalekohledem pohyb měsíců Jupitera, Einstein vymyslel teorii relativity.....

Co je odlišuje ode mě?

Spíš se zeptám jinak. Proč sedím jen na koleji, pachtím se v podělaných systémech, škole nerozumím, pořádně nic neumím....pořádného jsem nic neudělal....

Je to jasné. Jsem děsně líný. Asi tím to bude. Sakra. Musím bojovat.

Horečka sobotní noci

Po instalaci dalšího systému (ne Linux) jsem se pokusil nainstalovat i XOSL a tím to vše začalo.
Skončilo to tím, že jakýkoliv nástroj pro správu disku lásí tu či onu chybu.
Nechápu to. Asi jsem opravdu Lama.....

Zkopírovat vše nazpět, naformátovat, rozdělit, nainstalovat vše znovu, ale nyní jen s Lilem, nebo Grubem....žádný Xosl nechci dlouho vidět.

Velký pátek

Sešli se v roce třiatřicátém

Dohra...snad

Vše jede, jak má.
Gnome se začíná vybarvovat jako schopný okenní manažer. Ale nakonec jsem stejně zavítal do staréhoo dobrého Fluxe....
Co dodat. Pár dnů vzrůša jsou ta tam, začnu dělat na bakalářce.

Ohledně dnešního obrázku. ...Říkal jsem, že sem nikdy nedám fotku, kterou jsem nevyfotil. Trošku tu slovíčkařím...ale toto jsem opravdu vyfotil....ikyž jinak než obvykle.. :)
Ale dnes jsme s Pavlem byli fotit v té nejhnusnější části stromovky...a doufám, že fotky budou jak mají být :)

Hra

První dějství :
Prišel jsem, vybalil, vysál case. Umyl ruce, vymontoval staré komponenty. Začal šroubovat nové. Vše jde podle plánu, jak má.
Až do procesoru. Zjišťuji, že původní Socket A je malinko odlišný od nového Socketu 754...takže na něj nepasuje spona na vodní chlazení....Zkouším přetvořit starou sponu na novou, bezvýsledně. Končím s tím, že zítra koupím normální chladič.

Mezihra:
Nedá mi to a začínám obcházet pokoje, škemrajíce o vrtačku a vrták do železa...rozhodnul jsem se předělat Áčko na 754ku.
Nikdo nic nemá. Kromě fragmentů, také důležitých. Kombinačky u Boba, vrtačka u Pejsyho nebo spávce sítě. Bohužel nikdo nemá ten správný vrták.
Do půl třetí do rána hledám obchody v Praze, kde bych sehnal sponu na chladící blok....

Druhé dějství:
Ráno v devět mám být na studijním oddělení a na něco se zeptat. Ráno v devět musím být u p. Roztočila a říct mu, jak daleko jsem s bakalářkou. Ráno v devět musím zaplatit kolej. V devět otevírají obchod se sponou...... Vstávám v devět.
Kolejné neplatím, nikdo není v kanceláři. Na studijním zjišťuji co potřebuji, p. Roztočil není kde má být. Volám mu. Nic.
Jedu pro sponu. Na můstku(tramvajivém) vrní Roztočil(telefon vibruje). Že už je tam, kde má být. Říkám, že jsem tam kde jsem, ale to není tam, kde bych měl být a že za hodinku přijedu.....
Přijíždím do Karlína. Bloudím (tak to se mi už dlouho nestalo). Nevím proč, ale špatně jsem si nakreslil mapku....půl mapy je nakresleno správně, druhá půlka špatně....to způsobilo problémy.
Nacházím obchod se sponami. Slečna mi říká, žr pokud na stránkách mají napsané, že produkt mají, neznamená to, že produkt mají...
Dává mi poslední kus.
Tramvaj->Dejvice->FEL->p. Roztočil.
Dostanu disk, mám si zvolit zbraň (distribuci) a mám začít instalovat kartu a začít programovat...inu ano.
Na koleji zjišťuji, že spona je přesně na socket, který potřebuju, bohužel ne na profil chladící destičky, kterou mám....běžím do NC pro chladič.
Zapínám, hrabus e v BIOSu. První pokusy s instalací Mandrivy.
Pejsyho výpalka nějak blbě pálí, takže to co vypálí nejede. Zkouším to sám. Stará Mandrake nenajede...něco s kartou, nemám čas se s tím hrabat. Win najede, vypaluji image, bootuju. Nic.
Musím do lukostřelby, po cestě kupuji nové CD-RW...
Po návratu vypálení Image, boot, instalace.

Árie o X11
Vše proběhlo v pořádku, na grafiku jsem musel doinstalovat ovladače....pak zmizela myš. Anglická fóra pomohla, zásah do xorg.conf a jede.

Závěr....ten teprve přijde.

Změny. Preludium

Podojit bankomat, metrem na Vltavskou, tramvají do Alzasoftu.
Vzít pár již zastaralých věcí :

• Hitachi 80GB SATA300
• NVidia FX5500
• MS k8T Neo-V
• Sempron 3100+
  

A pár věcí, které jen tak nestárnou....kablík a napájecí šňůra na HDD.

Ano jako obvykle. Kupuji již staré modely, a to aby :

• bylo místo na nové
• abych neutratil moc peněz...přeci jen objektiv stále čeká
  

Vše úhledně do batohu a vzhůru do práce...pak škola..a pak - první dějství.

Krize

Sedmý výukový týden, Matlab nejede, když ho potřebuju, zataženo s prší, úkol jsem dělal do půl třetí a stejně ho nemám. Podělané SAMy :(

hmhm, plodný zápisek.

Staré železo

Protože komp nějak zlobí a nikdo neví proč, řekl jsem si, že je možná na čase upgradovat desku.

Podíval jsem se, po dlouhé době, na stránky PC obchodů a zjistil, že jsem notně zaspal dobu. Všude samé SATA, RAID, 64-bitové procesory, ....
Z čehož je patrné, že :
Pokud chci novou desku, potřebuji nový procesor, nejspíš i nový disk. Takže se dostávám na finanční hladinu, kde jsem vůbec nechtěl být...a té práce s tím....jeje...to si raději nechám na prázdniny.

Miluju

Miluju když se uzdravuju, miluju španělskou hudbu, miluju latinsko americkou hudbu :)
Miluju fotky, ikdyž fotit neumím, miluju život, ikdyž pořádně nežiji.
Miluji španělštinu, protože je úplně super. Ale i španělsky moc neumím.
Miluji letní vlahá rána, když se dívám z balkónu na probouzející se město po zkoušení v temné komoře.
Miluji cestování, objevování, miluji, když můžu říct, co si myslím....když můží jít tam, kam chci a dělat co chci.

Miluji, když si postavím zeď, protihráč vystřelí a čas se zpomalí. Balón letí okolo zdi, já skáču, letím.....a balón, který letí do vinglu...vypichuju, dopadám, zvládnul jsem to.....

Miluji plno osůbek, každou jinak a přitom jednu speciálně.


Sakra, mě je dneska dobře.



To je super den..večer..konec týdne.. :)

Česnek, med a slivovice

Vytáhnul jsem proti začínající nemoci s tím nejtěžším kalibrem-s přírodními antibiotiky....vzal jsem si na pomoc chrabrého česneka, nakrájeného na plátky, bojovného meda ve lžičce a trumf v rukávu - slivovici....
V předkole jsem se ale nadopoval všemi vitamíny, které jsem našel ve skříňce.
A pak to začalo. Litr čaje s medem a citronem. Na lžičku med, do medu česnek. Brrr. Dovařila voda, super. Do hrníčku slivovice, do slivovice med, do medu citron. Zalít horkou vodou, zamýchat, vypít......a zalést do postele....
Dostavuje se opilost, uvolňuje se nos, můžu dýchat a v klidu usínám s vítěznou písní bitvy na rtech...

wtf

kopirovani z CD na FTP....seknuti kompu...restart....Spatne vypnuty system, opravit ?.....ano....opravuje se....chyba konzistence....opravit?....ano.....opravuje se.......1 minuta...2...hotovo.... x system najizdi.....nenabehnouXka......naloguju se jako venda....a doprdele.....adresar home/venda neexistuje

wtf.....

...poznatek číslo 3

Sice na mě něco leze, chrblu, smrkám, mám rýmu jak trám, Pavla tím ohrožuju na životě, Bob mě s tím nutí hrát fotbal, ale Pejsyho nohy cítím....je to rychna jako prase....

ne. prase je čistotné....

Že by to byl subprostor ?

...poznatek číslo 2

Komunikace lodí vzdálených od sebe v řádech světelných let v reálném čase, on-line přenosy vysílání z lodí, atd. je způsobeno a hlavně umožněno tzv. subvesmírem (subspace).
Bohužel problematiku subvesmíru jsem zatím nepochopil, ale podle přirovnání Georgi La Forge je vesmír složen ze subvesmírů-jako plástev s nekonečně mnoha komůrek na med.
Ovšem pořádné vysvětlení přenosu temito subvesmíry zatím nevím.

...poznatek číslo 1

Pokud loď vyvine rychlost Warp 10, tzv. "nekonečnou rychlost" (podle měřítka 24. století), vyskytuje se loď v každém místě ve vesmíru.
Takže mě napadá, že pokud Enterprice letěla maximálním Warpem, co jí trvalo 15 sekund, aby doletěla kam měla.....asi se zdrželi u Meka na zmrzlinu.

Světlé zítřky...opět

Ráno budík zvonil v 8....protože jsem si řekl, že budu vstávat dřív...jinak dokážu prospat celý den...z postele vylézám v 8:10. Snídaně a ani nevím co, nicméně v práci se objevuji po desáté.
Začínám dělat něco, co jsem zatím nedělal. Mám navrhnout program pro automatické testování. Není to podle mě zase tak jednoduché, plno věcí, které musím specifikovat a tak...no prostě....snad to zvládnu.
Pak na španělštinu, na kterou jsem se nevlezl do učebny, takže nakoupit, najíst se a jít na schůzku ohledně bakalářky.

Ještě předtím jsem se podívam na Star Trek, kde jsem zjistil, že Enterprice zachytila nouzový signál a detekovala zdroj vzdálený 10 světelných let a jela na pomoc ( v této chvíli již nechápu trochu fyziku vesmíru ve Star Treku, ale všichni dobře víme, že signál cestoval vesmírem rychlostí 10 let, takže ten, kdo potřeboval pomoct, je dávno mrtvý ). Takže Jean-luc zavelí "Maximální Warp" a jede se. Ani ne, za 15 sekund jsou na místě, takže letěli rychlostí 0,67 světelných let za sekundu. Jeden světelný rok, je tolik, kolik urazí světlo ve vakuu za 1 rok, takže 1,5768e11 kilometrů, pokud světlo letí 300000km za sekundu. Takže, abych pokračoval, letěli rychlotí 1,056456e11 kilometrů za sekundu...ani se mi nechce počítat přetížení, které při zrychlení vyvinuli......každopádně od Země ke Slunci by touto rychlostí doletěli za 142 mikrosekund. Což je asi taková doba, jako .... (chtěl jsem uvést rychlost šíření vzruchu v nervové soustavě...ale ten má "jen" maximálně 110m/s)...což je asi taková doba jako když vzruch v nervové soustavě člověka urazí 156,2e-4 metru. A nebo (díky Bobe) doba, za kterou je vždy probuzen mikprocesor tohoto 8-bitového analogo-číslicového převodníku s PWM......což je pulzně-šířková modulace.

No tak to bylo Star Trek...ale pak jsem šel do školy na tu schůzku. Byli jsme v Cesnetu, kde jsme probírali co a jak a hlavně mi řekli, že budu dělat pod Linux ovladač nějaké karty, což teda potěž koště, ale porvu se s tím. Načež pan Smotlacha (díky Bobe) vytáhnul ze šuplíku atomové hodiny a všichni se jimi(y) kochali. Akorát mé poznámce "To jsou ale divné hodiny, nemají ciferník", se nikdo nesmál.
Pak se rozdaly další ukoly, jiný bakalářník měl koupit flasku, načež se ptal zakolik, pan Roztočil řekl, zkus levnější, ale mé poznámce "za studenstkou cenu" se nikdo nesmál...

Tak jsem šel raději na pokoj, dodíval se na Star Trek a to je vše přátelé.....

Nějaké hrubky tu nejspíš budou....ale co už. Takový jsem já :)

Napálený Venda

Bože.
Přijdu k Bobovi a dozvím se, že mám platit 600 za dres na Strahovskou ligu. V tu chvíli jsem si myslel, že si ze mě Bob dělá srandu, protože jsme si domlouvali, že žádný dres nechci. A přeci jen 600 jsou už peníze... No tak jsem byl mírně nasraný a smířený s tím, že si dres koupím...ale nebudu z něj mít takovou radost, jako kdybych ho chtěl. Ale řekl jsem si, že nedám svou kůži zadarmo a půjdu najít historii chatu, kde se o dresech bavíme, protože v tu chvíli jsem se cítil jako blázen...a nebo Bob byl blázen...prostě někdo z nás to neměl nahoře v pořádku.

...tak jsem hledal....

Ovšem nežli jsem dohledal, přišell Bob i s ostatními a řekli, že si ze mě udělali srandu, že žádný dres objednaný není...načež jsem se cítil jako Helenka, protože jsem si myslel, že Bob nějak stornuje objednávku a dres vrátí......prostě zamotané to bylo, že by se v tom prase vyznalo....a já nevěděl, jestli nějaký dres je, nebo není.....jééééé.

Nakonec se ukázalo, že není, takže dál budu mít tepláky po mamce a mikiny za 50 korun..

Pak jsem našel diskuzi v historii, která ale nic nevysvětluje a nikam neukazuje..a navíc je ještě víc zmatená než napálený Venda.

Message from Bob
St bře 8 18:51:15 2006 [----]
btw, premyslej o dresu, brzo budem objednavat

Message to Bob
St bře 8 18:52:01 2006 [----]
hm

Message to Bob
St bře 8 18:52:05 2006 [----]
do dresu asi nepujdu

Message to Bob
St bře 8 18:52:12 2006 [----]
pokud vam to nebude kazit image

Message from Bob
St bře 8 18:52:28 2006 [----]
nebude

Message to Bob
St bře 8 18:52:38 2006 [----]
tak jo :)

A to už není apríl

Úpadek

Úpadek, dekadence, totální konec.
Úpadek sil, morálky, snahy, všeho...
Je toho tolik a já nevím, co dřív..nebo není vůbec nic a pak vlastně není co.

Mám dost věčných internetových diskuzí, obhajování nezdařeného, nahění povedeného.
Celý svět je naruby či co. "Umělec" je kde kdo.

Foťák dám na chvíli pod postel, páč takto to nejde. Pořád se točím v kruhu a kde nic tu nic.

Tvořit, ne razítkovat.

úpadek

Date, nastavte kurz na sektor C

"Provedeno, pane."
"Warp 4, proveďte."
"Zažehnuto."


Kapitánův deník hvězdný čas 1143679045 :
Celý den se mořím s C...pro první prográmek, co umí zobrazit adresářovou strukturu jsem potřeboval pomoc knihy...jsem břídil..musím zabrat ;)

Světlé zítřky...

...prší, do školy se nechce, v práci není co dělat, zkoušel jsem programovat abych měl základ na bakalářku...ale pak přišel KOPR....a bylo.

Tak jsem si pustil Star Trek - Firts Contact a musím říct, že super. Borgové se dostali do minulosti s cílem asimilovat zemi a tak Enterprise s kapitáme Jeanem Luc-Pickardem neváhala a vrhla se za nimi časovou brázdou do minulosti, kterou Borgové po sobě nechali. Borgská loď byla zničena.
Vynálezce nadčasového pohonu, věčný ožrala a osahávač holek měl co dělat, aby pohon vynalezl v čas....jde totiž o to, že Borgové v minulosti, do které se dostali, cíleně napadli místo, kde byl prototip rakety létající nadčasovou rychlostí a tím chtěli změnit budoucnost. Na druhý den prolétává mimozemská loď okolo země a MUSÍ zachytit chronometrické částice, které vycházejí z lodě po překonání světelné rychlosti...

Jeje teď jsem se nějak zapletl...no prostě, jedna část posádky Enterprise bojuje na lodi s Borgy, kteří se tam nevím jak dostali a druhá pomáhá vědci v naplnění poslání jeho života......

Nakonec vše dobře dopadne. Země, jakožto zaostalá planeta, překvapivě pomůže historii a svět se změní. Národy se spojí, peníze nebudou existovat, na Měsíci bude žít 50 miliónů lidí....to bych rád věděl, kdo bude bydlet na Dark side of the Moon :)

Film je super...ale má to jeden háček. Vše se odehrává v kontinuálním vesmíru...ne v paralelním. Takže pokud by se bych se vrátil o 30 let nazpět a zabil svého otce, zmizím...nebo tak nějak, prostě v rámci kontinuity nebudu moci existovat. To bych rád věděl, jak by to dopadlo, kdybych se viděl jako dítě a třeba mu (mě) amputoval nohu....jestli by mi zmizela...

Inu prostě tato myšlenka neparaleního vesmíru se mi zdá nešťastná.....

....kapitánův deník, hvězdný čas 1143548292, dodatek

Teším se, až jednou budeme létat na prázdniny do Andromedy, nebo až se bude létat na Pluto na hokejové zápasy, protože let z Pluta je ten nejkvalitnější :)

...před spaním....

..nám Kačer pustil videoklipy Alizée....
snad se mi nebude zdát o Marušce....
:-D

Kam ten svět spěje...

Inu, pěkně popořádku.
Ráno jsem se vzbudil s hrůzou, že je deset, ale to byly stopky, které ukazovaly 10 hodin od konce nepodařeného vyvolávání...bylo osm....tak jsem si ještě do devíti pospal. Snídaně, studijní a přihláška na magisterské studium, práce....z práce škola a nepodařená písemka ze španělštiny....
kolej pak Grosett (nebo Grosset) a jejich máslo a pivní rohlíky, pak jarní jeden a půl hodinový spánek...pak pokus vývojky kdy jsem zjistil, že VŠE je v pořádku, tudíž nevím, kde jsem udělal chybu...
Pak nervózní Bob, se kterým jsem už měl 30 minut hrát. Pak tedy ten fotbal a pak koncert Záviše s Kwětem...super.
Tedy nevím, kam ten svět spěje..ale všichni volali "mistr"....ale přeci jen šovinistické sprosté pesničky...inu v prváku jsem to poslouchal....ale teď....čeho je moc, toho je příliš(ž)..

například básnička

"Hledal jsem ženu pro rodinu, našel jsem kurvu na hodinu"

vyvolala v sále takový potlesk, až to bylo neuvěřitelné.
Mé oblíbené Panenky zahrál až ke konci, kdy na něm bylo vidět, že je totálně společensky unavený a že normální gestikulaci a verbální komunikaci nezvládá...ale kytaru....tu když chytnul - hrál a vybrnkával....klobouk dolů.

"Můj otec byl debil, já jsem ještě vetší, proto můj syn vyžaduje maximální péči...."

Nic, jdu spát. Mistr je teď kde kdo, takže možná jednou vydobydu živnost jako ničitel negativů...

:)

Nasrat

Tak jsem o víkendu fotil štěnátka, co se Sofince narodila a dnes večer pěkně rychle do komory vyvolávat...
Standardní postup, vývojka o dve desetiny stupně teplejší, pro větší kontrast...
Po 40 minutách vytáhnu film a nevěřím svým očím.
Na filmu není NIC. totálně nic. Ani popisek se jménem filmu. V tu chvíli jsem byl ale tak nasraný, že štěstí, že jsem byl v komoře sám.
Tak toto se mi ještě nikdy nestalo...
Takže nejspíš jě vývojka v háji. Asi jsem ji špatně namýchal.......nasrat. Štěnátka jsou v p.. háji.

...se na to můžu...hmmm

Pod stolem je prach

Inu včerejšek byl opravdu plodný.
1) fotka na FA se mi umístila v TOPu a držela se tam až do dnešního poledne....
2) čekám, kdy mě Bob roztrhne z toho, jak chytám...každopádně se mi rozpadly boty, ve kterých hraji...
3) třetí a nejšťavňatější plodnost - s Pepou se nám povedlo prohrát ve fotbálku 10:0, takže jsme vytírali tělem prach pod stolem...
4) a aby se neřeklo, že nedělám do školy - zjistil jsem první info na bakalářku a do tří do rána jsem dělal na dnes úkol v Matlabu :/

Poznámka k fotu. Ano, je to moc čisté...ale v komoře si s tím vyhraji. Ke všem fotkám z Osvětimi píši takový minipříběh, který by tu v kontextu moc nevyzněl...takže zatím bez popisku. Ale připravuji takovou malinkou galerii s těmito fotkami....
Jedni říkají, že jsou moc tuctové a frofláklé , jiným se líbí. Já se přikláním k profláklosti...učím se. Ještě si nemůžu dovolovat nějaké extra experimenty ;)

Jen dráty mezi

Sudoku

Tak. Moje první rozluštěné Sudoku z 24Hodin. Mám radost :) Ikdyž jsem mezitím testoval...teda zkoušel testovat, šlo to.
Akorát mi jedna hra trvala s mixu s prací asi 2 hodiny....inu co už. Začátky jsou krušné ;)

after party

hm...after party
co napsat. dozvedel jsem se, ze jsem se bavil jen o fotacich, coz me tedy dost sokovalo, pac bych nechtel pusobit jako omezeny foto jedinec :]
jeste mam mezi zuby kousky maty a navic nevyresene ucty s Bobem, ktere bysme mely dat co nejrychleji doporadku.....

Více světla na bakalářku

Včera jsme měli s Bobem, panem Roztočilem a panem Tymlem posezení ohledně Bobovy diplomky a mojí bakalářky.
Bob předvedl, že mu notebook buď nefunguje, nebo správně vypisuje číslíčka, které generuje jeho prográmek.
Pak se obrátili všichni na mě a začaly kolem mě létat pojmy jako GPS, čas, sekunda, rozlišení, pikosekunda, program, Linux, téma, odevzdání....a já z toho začal mít strach.

Tak jsem večer, nežli podlehnout depce a nebo jít dělat jedenáctého na hřiště, zamknul jsem se do komory a vyvolal si svou první fotku ze středoformátu.
Nádhera. Měl jsem z toho radost.

Opět poprvé

Těšil jsem se na to jako malý kluk...vyvolal jsem svůj první svitkový film.
Nervózní jsem byl, ruce se klepaly, z papíru lezl film sám, do cívky už hůř. Měl jsem ji špatně nastavenou...a nakonec jsem zjistil, že jsem ho strkal na špatné místo...ten film.
Vyvolávání je klasika.
Příprava na sušení byl horor, protože jsem nemohl cívku rozdělat a tak jsem se pořád dotýkal filmu, ikdyž jsem se snažil o opak...

Ale nakonec visí na zdi a čeká a schne...a já jsem zvědavý na obrázky. Přeci jen políčko velké 6x6 cm, to je parádička :)

Když tučňák skáče, jak Venda píská

Tak se mi povedlo nainstalovat ElinOS, který budu potřebovat pro tvorbu mé bakalářky.
Co je to vlastně ElinOS ? Inu, abych pravdu řekl, moc toho o něm nevím. Snad jen to, že je realtimový.
Co to znamená, že je realtimový ? Inu, abych pravdu řekl, nevím :) Ale ve čtvrtek mám sezení s Bobem a panem Roztočilem a tam se určitě dozvím podrobnosti.

Zatím jen matně tušímpodrobnosti ohledně přenositelnosti, zpouštěcích disket, či USB disků...

Musím pohnout...dva měsíce utečou jako voda ;)

Povinnosti

Čas radosti končí. Do teď jsem dělal, co jsem chtěl. Začínám dělat co bych měl....
Bakalářko, těš se ! :)

Myslím, že :" Život je jako cesta vlakem. Nastoupíte a jedete. Někdy to drhne. Někdy dokonce zjistíte, že jedete špatně. V takových chvílích je dobré vystoupit a počkat na ten správný vlak. A pokud se stane, že zajdeme do nádražní restaurace a ten správný nám ujede...počkáme na další. Ztratíme sice nějaký ten čas...ale ten vlastně není ;)"

Cesta vlakem

Kalamita

Copak se to děje. Přijedu z Polska, kde jsem málem umrzl, sníh tam tál, přijedu sem, teplo jak sviňa a sněží. Pod Václavem 10cm prašanu. Autobusy nejezdí, ojely by zimní gumy. Žádní lidé, všichni schovaní.
Výborná zima. Tak to má být. Mlátit se s jarem o převzetí vlády.

Děkuji všem, co mi půjčili vybavení do Polska..i těm,kteří nevědí, kde jejich věci byly...a vědět nebudou. Raději ;)

Rozhodnutí II

Ikdyž počasí začíná být jarní a pochmurná nálada je ta tam, myslím, že nemá cenu házet flintu do žita a jsem navíc rád, že je tomu tak.
Včera jsem se díval na fotky z Osvětimi a musím se přiznat. Mám strach.

Coelho ve svém Alchymistovi píše, že:
"Lidé se nebojí neznáma, protože každý člověk je schopen dosáhnout všeho, co chce a co potřebuje.
Bojíme se jenom, že ztratíme to, co máme, ať už život nebo pole.
Ten strach ale přejde, až pochopíme, že náš příběh a příběh světa psala táž ruka."
Bohužel u mě to tak není. Spíš se obávám pocitů, které na mě budou působit.

Nu ale lepší, než sedět na pokoji sám a zažít opět jeden z těch dalších víkendů, který se jen prospí, projí a profláká - udělám to, co chci :)

Mám půjčenou Yashicu, objektiv Canon EF-50/1,4, od Pepi diktafon...koupil jsem svitkový Ilford FP4+, kinofilmový Fuji Acros. Ten mám taky ve svitku od Mafista, ale raději mu moc nevěřit, přeci jen měl expiraci do září minulého roku. A taky reportážní Ilford HP5+. Takže jsem černobíle naladěn a naplněn...
Vezmu ssebou ještě napomoc oranžový a modrý filtr...a taky svačinku a termosku s čajem ;)

Půjdu si vyměnit něco málo Zlotych, koupím jízdenku a je to.

Ještě bych se mohl naučit něco málo polsky...přeci jen umím jen "hledat"...

Rozhodnutí

Paolo Coelho ve svém Alchymistovi píše, že :"Rozhodnutí je jen začátek něčeho. Jakmile se člověk rozhodne, pohrouží se ve skutečnosti do mocného proudu a ten ho unáší na místo, na které v okamžiku rozhodování vůbec nepřemýšlel."

Chtěl jsem jet do Osvětimi fotit. Budu mít půjčenou Yashicu na víkend a říkám si, že pokud bude jízdenka stát okolo 600Kč, budu o tom uvažovat.

Na nádraží mi řekli, že cesta tam i zpět vlaky, které jsem si vybral, stojí 608Kč.

Náhoda ? Výzva ?

Výhra ?

Dnes se hrál první zápas Strahovské ligy.
Bob mi během tréninku stačil pohmoždit zápěstí, narazit prsteníček, kopnout balón do ohryzku a trefit mě do hlavy. Ale nebyla to jeho vina, nýbrž má :) Špatně jsem chytal.
Zápas jsme vyhráli 10:1. Rozhodčí nepísknul dvě malé domů, které jsem jako hloupý Véna chytal do ruk. Na konci zápasu mě naštval jeden boreček, co si to vystřelil do našeho hráče z rozahrávky a pak nadával, že mu stojí v cestě. Možná na to měl právo, kdoví, ale v tu chvíli mi připadl jako totální idiot a ve mě přetekl hrneček. Takže jsem na něj hodil míč tak, aby ho nechytil a tak aby dostal do čumáku. Což byla chyba, protože jsem mohl dostat červenou a pokutu. Nicméně pak se mi to vymstilo a dostal jsem gól.
No a pak jsem si vyčítal své debilní chování, takže jsem na pivo po zápase raději ani nešel.

Možná jsme vyhráli, ale já dnes prohrál.

Takový jsme byli

Šel jsem čekat na nádraží n Jančin příjezd. Vlak měl 20 minut zpoždění. Jdu si takhle tedy čekat na nástupiště, stojím tam sám, přichází nějaký boreček, vytahuje pipíska a začíná na peróně močit. Ne do koleji, když už, ale normálně na perón. Inu, prase, řeknu si. Venku zima, ruce tuhnout. Jdu tedy do haly. Po čestě narázím na dalšího močícího člověka. Nikde jsem si ale nevšimnul cedule "Močení povoleno"...ale jen "Kouření zakázáno"..neměl jsem ale chuť tomu močícímu člověku brát cigaretu, ještě bych mohl být...víme co.
Čekám ve vestibulu, kde si vágus jde dát pytel plný odpadků na veřejný záchodek. nu pak už je mi pomalu jasné, proč musí chudáci konat potřebu na nástupišti. Kolem procházejí štětky a cigoši a celé nádraží na mě působí jako v Rumunsku.
Vlak nakonec přijel o více než 30 minut později, takže jsem si stačil vyslechnout zajímavý příbeh od dvou dívčin :
"Fakt,pičo kurva, nekecám."
"Ti nevěřím ani piču, vole."
Vlak přijel, Janča vystoupila celá promrzlá, protože ve vlaku netopili... No a to je asi vše.
Přes víkend jsem toho moc neudělal.

P.S. Bobe, nezačal jsem běhat proto, že si myslíš, že jsem tlustý, ale proto, protože to:
-chci
-potřebuji
-mě to baví
(čekal jsem jen na boty, co jsem si konečně pořídil)
;)

Něco málo, co se stalo

Inu, zjistil jsem, že bakalářka je dřív než jsem si myslel. Zhruba za dva měsíce. Začal jsem se tedy podrobněji zajímat, o čem to vlastně mám. Zavolali mi z druhé práce a protože bude třeba peněz na nový objektiv a možná nový stroj a nový scanner, práci jsem přijmul. Začalo sněžit, což mě docela překvapilo a potěšilo, protože se alespoň oddálí léto a mé umírání horkem na koleji a v práci. Na druhou stranu mě to ale zamrzelo...přeci jen zimy bylo už dost. Tak jsem se tak zamyslel a spočítal si, co vlastně mám všechno udělat. Chodit do jedné práce, do druhé práce. Udělat stránky Tomovi, udělat stránky pro Haná Trans.. Dělat bakalářku, učit se na normální předměty. A taky co bych chtěl. Jet do Osvětimi, jet do Paříže, jet do Amsterdamu, v pořádku přezít semestr, udělat si pinhole kamerku, udělat na koleji ateliér. No a tak jsem zjistil, že spánek se bude muset nejspíš zredukovat, práce dělat mnohem rychleji a učební proces zdokonalit. Pejsy se díval na nějaký dokument, ve kterém říkali, že mozek se nejvíce rozvíjí v dětském věku. Asi jsem byl jako dítě zakrnělý, protože jinak to není možné. Začal jsem běhat. Sezení u kompu a věčné klikání na netu .. toho už bylo dost. Bob mi řekl, jestli za ně nechci chytat. Ne že bych nechtěl. Mám strach, že to nebudu zvládat..ale zase hodina týdně...uvidím. Pak ale to bude chtít nové boty..a jsem zase v tom. Věčný koloběh peněz :)

Užij si svou Cestu

Malý úspěch

Povedlo se mi na FA dát pěknou fotku, která měla takový úspěch, že jsem byl mezi TOP fotkami za 24 hodin... Bohužel jsem toho ale nebyl svědkem, protože v době, kdy mi končil den po vložení jsem se loučil s Janinkou... :) Znamení, že sláva je pomíjivá ;) Nejspíš..

Ráno

Horké novinky

Dnes se mi konečně podařilo dofotit film a tak mohlo začít radostné vyvolávání.
A co z toho vzniklo ? Inu třeba fota z Czech Press Phota ;)

Diskuze

Rozhovor