Napálený Venda

Bože.
Přijdu k Bobovi a dozvím se, že mám platit 600 za dres na Strahovskou ligu. V tu chvíli jsem si myslel, že si ze mě Bob dělá srandu, protože jsme si domlouvali, že žádný dres nechci. A přeci jen 600 jsou už peníze... No tak jsem byl mírně nasraný a smířený s tím, že si dres koupím...ale nebudu z něj mít takovou radost, jako kdybych ho chtěl. Ale řekl jsem si, že nedám svou kůži zadarmo a půjdu najít historii chatu, kde se o dresech bavíme, protože v tu chvíli jsem se cítil jako blázen...a nebo Bob byl blázen...prostě někdo z nás to neměl nahoře v pořádku.

...tak jsem hledal....

Ovšem nežli jsem dohledal, přišell Bob i s ostatními a řekli, že si ze mě udělali srandu, že žádný dres objednaný není...načež jsem se cítil jako Helenka, protože jsem si myslel, že Bob nějak stornuje objednávku a dres vrátí......prostě zamotané to bylo, že by se v tom prase vyznalo....a já nevěděl, jestli nějaký dres je, nebo není.....jééééé.

Nakonec se ukázalo, že není, takže dál budu mít tepláky po mamce a mikiny za 50 korun..

Pak jsem našel diskuzi v historii, která ale nic nevysvětluje a nikam neukazuje..a navíc je ještě víc zmatená než napálený Venda.

Message from Bob
St bře 8 18:51:15 2006 [----]
btw, premyslej o dresu, brzo budem objednavat

Message to Bob
St bře 8 18:52:01 2006 [----]
hm

Message to Bob
St bře 8 18:52:05 2006 [----]
do dresu asi nepujdu

Message to Bob
St bře 8 18:52:12 2006 [----]
pokud vam to nebude kazit image

Message from Bob
St bře 8 18:52:28 2006 [----]
nebude

Message to Bob
St bře 8 18:52:38 2006 [----]
tak jo :)

A to už není apríl

Úpadek

Úpadek, dekadence, totální konec.
Úpadek sil, morálky, snahy, všeho...
Je toho tolik a já nevím, co dřív..nebo není vůbec nic a pak vlastně není co.

Mám dost věčných internetových diskuzí, obhajování nezdařeného, nahění povedeného.
Celý svět je naruby či co. "Umělec" je kde kdo.

Foťák dám na chvíli pod postel, páč takto to nejde. Pořád se točím v kruhu a kde nic tu nic.

Tvořit, ne razítkovat.

úpadek

Date, nastavte kurz na sektor C

"Provedeno, pane."
"Warp 4, proveďte."
"Zažehnuto."


Kapitánův deník hvězdný čas 1143679045 :
Celý den se mořím s C...pro první prográmek, co umí zobrazit adresářovou strukturu jsem potřeboval pomoc knihy...jsem břídil..musím zabrat ;)

Světlé zítřky...

...prší, do školy se nechce, v práci není co dělat, zkoušel jsem programovat abych měl základ na bakalářku...ale pak přišel KOPR....a bylo.

Tak jsem si pustil Star Trek - Firts Contact a musím říct, že super. Borgové se dostali do minulosti s cílem asimilovat zemi a tak Enterprise s kapitáme Jeanem Luc-Pickardem neváhala a vrhla se za nimi časovou brázdou do minulosti, kterou Borgové po sobě nechali. Borgská loď byla zničena.
Vynálezce nadčasového pohonu, věčný ožrala a osahávač holek měl co dělat, aby pohon vynalezl v čas....jde totiž o to, že Borgové v minulosti, do které se dostali, cíleně napadli místo, kde byl prototip rakety létající nadčasovou rychlostí a tím chtěli změnit budoucnost. Na druhý den prolétává mimozemská loď okolo země a MUSÍ zachytit chronometrické částice, které vycházejí z lodě po překonání světelné rychlosti...

Jeje teď jsem se nějak zapletl...no prostě, jedna část posádky Enterprise bojuje na lodi s Borgy, kteří se tam nevím jak dostali a druhá pomáhá vědci v naplnění poslání jeho života......

Nakonec vše dobře dopadne. Země, jakožto zaostalá planeta, překvapivě pomůže historii a svět se změní. Národy se spojí, peníze nebudou existovat, na Měsíci bude žít 50 miliónů lidí....to bych rád věděl, kdo bude bydlet na Dark side of the Moon :)

Film je super...ale má to jeden háček. Vše se odehrává v kontinuálním vesmíru...ne v paralelním. Takže pokud by se bych se vrátil o 30 let nazpět a zabil svého otce, zmizím...nebo tak nějak, prostě v rámci kontinuity nebudu moci existovat. To bych rád věděl, jak by to dopadlo, kdybych se viděl jako dítě a třeba mu (mě) amputoval nohu....jestli by mi zmizela...

Inu prostě tato myšlenka neparaleního vesmíru se mi zdá nešťastná.....

....kapitánův deník, hvězdný čas 1143548292, dodatek

Teším se, až jednou budeme létat na prázdniny do Andromedy, nebo až se bude létat na Pluto na hokejové zápasy, protože let z Pluta je ten nejkvalitnější :)

...před spaním....

..nám Kačer pustil videoklipy Alizée....
snad se mi nebude zdát o Marušce....
:-D

Kam ten svět spěje...

Inu, pěkně popořádku.
Ráno jsem se vzbudil s hrůzou, že je deset, ale to byly stopky, které ukazovaly 10 hodin od konce nepodařeného vyvolávání...bylo osm....tak jsem si ještě do devíti pospal. Snídaně, studijní a přihláška na magisterské studium, práce....z práce škola a nepodařená písemka ze španělštiny....
kolej pak Grosett (nebo Grosset) a jejich máslo a pivní rohlíky, pak jarní jeden a půl hodinový spánek...pak pokus vývojky kdy jsem zjistil, že VŠE je v pořádku, tudíž nevím, kde jsem udělal chybu...
Pak nervózní Bob, se kterým jsem už měl 30 minut hrát. Pak tedy ten fotbal a pak koncert Záviše s Kwětem...super.
Tedy nevím, kam ten svět spěje..ale všichni volali "mistr"....ale přeci jen šovinistické sprosté pesničky...inu v prváku jsem to poslouchal....ale teď....čeho je moc, toho je příliš(ž)..

například básnička

"Hledal jsem ženu pro rodinu, našel jsem kurvu na hodinu"

vyvolala v sále takový potlesk, až to bylo neuvěřitelné.
Mé oblíbené Panenky zahrál až ke konci, kdy na něm bylo vidět, že je totálně společensky unavený a že normální gestikulaci a verbální komunikaci nezvládá...ale kytaru....tu když chytnul - hrál a vybrnkával....klobouk dolů.

"Můj otec byl debil, já jsem ještě vetší, proto můj syn vyžaduje maximální péči...."

Nic, jdu spát. Mistr je teď kde kdo, takže možná jednou vydobydu živnost jako ničitel negativů...

:)

Nasrat

Tak jsem o víkendu fotil štěnátka, co se Sofince narodila a dnes večer pěkně rychle do komory vyvolávat...
Standardní postup, vývojka o dve desetiny stupně teplejší, pro větší kontrast...
Po 40 minutách vytáhnu film a nevěřím svým očím.
Na filmu není NIC. totálně nic. Ani popisek se jménem filmu. V tu chvíli jsem byl ale tak nasraný, že štěstí, že jsem byl v komoře sám.
Tak toto se mi ještě nikdy nestalo...
Takže nejspíš jě vývojka v háji. Asi jsem ji špatně namýchal.......nasrat. Štěnátka jsou v p.. háji.

...se na to můžu...hmmm

Pod stolem je prach

Inu včerejšek byl opravdu plodný.
1) fotka na FA se mi umístila v TOPu a držela se tam až do dnešního poledne....
2) čekám, kdy mě Bob roztrhne z toho, jak chytám...každopádně se mi rozpadly boty, ve kterých hraji...
3) třetí a nejšťavňatější plodnost - s Pepou se nám povedlo prohrát ve fotbálku 10:0, takže jsme vytírali tělem prach pod stolem...
4) a aby se neřeklo, že nedělám do školy - zjistil jsem první info na bakalářku a do tří do rána jsem dělal na dnes úkol v Matlabu :/

Poznámka k fotu. Ano, je to moc čisté...ale v komoře si s tím vyhraji. Ke všem fotkám z Osvětimi píši takový minipříběh, který by tu v kontextu moc nevyzněl...takže zatím bez popisku. Ale připravuji takovou malinkou galerii s těmito fotkami....
Jedni říkají, že jsou moc tuctové a frofláklé , jiným se líbí. Já se přikláním k profláklosti...učím se. Ještě si nemůžu dovolovat nějaké extra experimenty ;)

Jen dráty mezi

Sudoku

Tak. Moje první rozluštěné Sudoku z 24Hodin. Mám radost :) Ikdyž jsem mezitím testoval...teda zkoušel testovat, šlo to.
Akorát mi jedna hra trvala s mixu s prací asi 2 hodiny....inu co už. Začátky jsou krušné ;)

after party

hm...after party
co napsat. dozvedel jsem se, ze jsem se bavil jen o fotacich, coz me tedy dost sokovalo, pac bych nechtel pusobit jako omezeny foto jedinec :]
jeste mam mezi zuby kousky maty a navic nevyresene ucty s Bobem, ktere bysme mely dat co nejrychleji doporadku.....

Více světla na bakalářku

Včera jsme měli s Bobem, panem Roztočilem a panem Tymlem posezení ohledně Bobovy diplomky a mojí bakalářky.
Bob předvedl, že mu notebook buď nefunguje, nebo správně vypisuje číslíčka, které generuje jeho prográmek.
Pak se obrátili všichni na mě a začaly kolem mě létat pojmy jako GPS, čas, sekunda, rozlišení, pikosekunda, program, Linux, téma, odevzdání....a já z toho začal mít strach.

Tak jsem večer, nežli podlehnout depce a nebo jít dělat jedenáctého na hřiště, zamknul jsem se do komory a vyvolal si svou první fotku ze středoformátu.
Nádhera. Měl jsem z toho radost.

Opět poprvé

Těšil jsem se na to jako malý kluk...vyvolal jsem svůj první svitkový film.
Nervózní jsem byl, ruce se klepaly, z papíru lezl film sám, do cívky už hůř. Měl jsem ji špatně nastavenou...a nakonec jsem zjistil, že jsem ho strkal na špatné místo...ten film.
Vyvolávání je klasika.
Příprava na sušení byl horor, protože jsem nemohl cívku rozdělat a tak jsem se pořád dotýkal filmu, ikdyž jsem se snažil o opak...

Ale nakonec visí na zdi a čeká a schne...a já jsem zvědavý na obrázky. Přeci jen políčko velké 6x6 cm, to je parádička :)

Když tučňák skáče, jak Venda píská

Tak se mi povedlo nainstalovat ElinOS, který budu potřebovat pro tvorbu mé bakalářky.
Co je to vlastně ElinOS ? Inu, abych pravdu řekl, moc toho o něm nevím. Snad jen to, že je realtimový.
Co to znamená, že je realtimový ? Inu, abych pravdu řekl, nevím :) Ale ve čtvrtek mám sezení s Bobem a panem Roztočilem a tam se určitě dozvím podrobnosti.

Zatím jen matně tušímpodrobnosti ohledně přenositelnosti, zpouštěcích disket, či USB disků...

Musím pohnout...dva měsíce utečou jako voda ;)

Povinnosti

Čas radosti končí. Do teď jsem dělal, co jsem chtěl. Začínám dělat co bych měl....
Bakalářko, těš se ! :)

Myslím, že :" Život je jako cesta vlakem. Nastoupíte a jedete. Někdy to drhne. Někdy dokonce zjistíte, že jedete špatně. V takových chvílích je dobré vystoupit a počkat na ten správný vlak. A pokud se stane, že zajdeme do nádražní restaurace a ten správný nám ujede...počkáme na další. Ztratíme sice nějaký ten čas...ale ten vlastně není ;)"

Cesta vlakem

Kalamita

Copak se to děje. Přijedu z Polska, kde jsem málem umrzl, sníh tam tál, přijedu sem, teplo jak sviňa a sněží. Pod Václavem 10cm prašanu. Autobusy nejezdí, ojely by zimní gumy. Žádní lidé, všichni schovaní.
Výborná zima. Tak to má být. Mlátit se s jarem o převzetí vlády.

Děkuji všem, co mi půjčili vybavení do Polska..i těm,kteří nevědí, kde jejich věci byly...a vědět nebudou. Raději ;)

Rozhodnutí II

Ikdyž počasí začíná být jarní a pochmurná nálada je ta tam, myslím, že nemá cenu házet flintu do žita a jsem navíc rád, že je tomu tak.
Včera jsem se díval na fotky z Osvětimi a musím se přiznat. Mám strach.

Coelho ve svém Alchymistovi píše, že:
"Lidé se nebojí neznáma, protože každý člověk je schopen dosáhnout všeho, co chce a co potřebuje.
Bojíme se jenom, že ztratíme to, co máme, ať už život nebo pole.
Ten strach ale přejde, až pochopíme, že náš příběh a příběh světa psala táž ruka."
Bohužel u mě to tak není. Spíš se obávám pocitů, které na mě budou působit.

Nu ale lepší, než sedět na pokoji sám a zažít opět jeden z těch dalších víkendů, který se jen prospí, projí a profláká - udělám to, co chci :)

Mám půjčenou Yashicu, objektiv Canon EF-50/1,4, od Pepi diktafon...koupil jsem svitkový Ilford FP4+, kinofilmový Fuji Acros. Ten mám taky ve svitku od Mafista, ale raději mu moc nevěřit, přeci jen měl expiraci do září minulého roku. A taky reportážní Ilford HP5+. Takže jsem černobíle naladěn a naplněn...
Vezmu ssebou ještě napomoc oranžový a modrý filtr...a taky svačinku a termosku s čajem ;)

Půjdu si vyměnit něco málo Zlotych, koupím jízdenku a je to.

Ještě bych se mohl naučit něco málo polsky...přeci jen umím jen "hledat"...

Rozhodnutí

Paolo Coelho ve svém Alchymistovi píše, že :"Rozhodnutí je jen začátek něčeho. Jakmile se člověk rozhodne, pohrouží se ve skutečnosti do mocného proudu a ten ho unáší na místo, na které v okamžiku rozhodování vůbec nepřemýšlel."

Chtěl jsem jet do Osvětimi fotit. Budu mít půjčenou Yashicu na víkend a říkám si, že pokud bude jízdenka stát okolo 600Kč, budu o tom uvažovat.

Na nádraží mi řekli, že cesta tam i zpět vlaky, které jsem si vybral, stojí 608Kč.

Náhoda ? Výzva ?

Výhra ?

Dnes se hrál první zápas Strahovské ligy.
Bob mi během tréninku stačil pohmoždit zápěstí, narazit prsteníček, kopnout balón do ohryzku a trefit mě do hlavy. Ale nebyla to jeho vina, nýbrž má :) Špatně jsem chytal.
Zápas jsme vyhráli 10:1. Rozhodčí nepísknul dvě malé domů, které jsem jako hloupý Véna chytal do ruk. Na konci zápasu mě naštval jeden boreček, co si to vystřelil do našeho hráče z rozahrávky a pak nadával, že mu stojí v cestě. Možná na to měl právo, kdoví, ale v tu chvíli mi připadl jako totální idiot a ve mě přetekl hrneček. Takže jsem na něj hodil míč tak, aby ho nechytil a tak aby dostal do čumáku. Což byla chyba, protože jsem mohl dostat červenou a pokutu. Nicméně pak se mi to vymstilo a dostal jsem gól.
No a pak jsem si vyčítal své debilní chování, takže jsem na pivo po zápase raději ani nešel.

Možná jsme vyhráli, ale já dnes prohrál.

Takový jsme byli

Šel jsem čekat na nádraží n Jančin příjezd. Vlak měl 20 minut zpoždění. Jdu si takhle tedy čekat na nástupiště, stojím tam sám, přichází nějaký boreček, vytahuje pipíska a začíná na peróně močit. Ne do koleji, když už, ale normálně na perón. Inu, prase, řeknu si. Venku zima, ruce tuhnout. Jdu tedy do haly. Po čestě narázím na dalšího močícího člověka. Nikde jsem si ale nevšimnul cedule "Močení povoleno"...ale jen "Kouření zakázáno"..neměl jsem ale chuť tomu močícímu člověku brát cigaretu, ještě bych mohl být...víme co.
Čekám ve vestibulu, kde si vágus jde dát pytel plný odpadků na veřejný záchodek. nu pak už je mi pomalu jasné, proč musí chudáci konat potřebu na nástupišti. Kolem procházejí štětky a cigoši a celé nádraží na mě působí jako v Rumunsku.
Vlak nakonec přijel o více než 30 minut později, takže jsem si stačil vyslechnout zajímavý příbeh od dvou dívčin :
"Fakt,pičo kurva, nekecám."
"Ti nevěřím ani piču, vole."
Vlak přijel, Janča vystoupila celá promrzlá, protože ve vlaku netopili... No a to je asi vše.
Přes víkend jsem toho moc neudělal.

P.S. Bobe, nezačal jsem běhat proto, že si myslíš, že jsem tlustý, ale proto, protože to:
-chci
-potřebuji
-mě to baví
(čekal jsem jen na boty, co jsem si konečně pořídil)
;)

Něco málo, co se stalo

Inu, zjistil jsem, že bakalářka je dřív než jsem si myslel. Zhruba za dva měsíce. Začal jsem se tedy podrobněji zajímat, o čem to vlastně mám. Zavolali mi z druhé práce a protože bude třeba peněz na nový objektiv a možná nový stroj a nový scanner, práci jsem přijmul. Začalo sněžit, což mě docela překvapilo a potěšilo, protože se alespoň oddálí léto a mé umírání horkem na koleji a v práci. Na druhou stranu mě to ale zamrzelo...přeci jen zimy bylo už dost. Tak jsem se tak zamyslel a spočítal si, co vlastně mám všechno udělat. Chodit do jedné práce, do druhé práce. Udělat stránky Tomovi, udělat stránky pro Haná Trans.. Dělat bakalářku, učit se na normální předměty. A taky co bych chtěl. Jet do Osvětimi, jet do Paříže, jet do Amsterdamu, v pořádku přezít semestr, udělat si pinhole kamerku, udělat na koleji ateliér. No a tak jsem zjistil, že spánek se bude muset nejspíš zredukovat, práce dělat mnohem rychleji a učební proces zdokonalit. Pejsy se díval na nějaký dokument, ve kterém říkali, že mozek se nejvíce rozvíjí v dětském věku. Asi jsem byl jako dítě zakrnělý, protože jinak to není možné. Začal jsem běhat. Sezení u kompu a věčné klikání na netu .. toho už bylo dost. Bob mi řekl, jestli za ně nechci chytat. Ne že bych nechtěl. Mám strach, že to nebudu zvládat..ale zase hodina týdně...uvidím. Pak ale to bude chtít nové boty..a jsem zase v tom. Věčný koloběh peněz :)

Užij si svou Cestu

Malý úspěch

Povedlo se mi na FA dát pěknou fotku, která měla takový úspěch, že jsem byl mezi TOP fotkami za 24 hodin... Bohužel jsem toho ale nebyl svědkem, protože v době, kdy mi končil den po vložení jsem se loučil s Janinkou... :) Znamení, že sláva je pomíjivá ;) Nejspíš..

Ráno

Horké novinky

Dnes se mi konečně podařilo dofotit film a tak mohlo začít radostné vyvolávání.
A co z toho vzniklo ? Inu třeba fota z Czech Press Phota ;)

Diskuze

Rozhovor

Začátek nového semestru

Ano ano, už to začalo. Včera jsem absolvoval první hodinu, při které jsem notně usínal. Dnes jsem se chystal jít do školy znovu, ale nějak mi to nevyšlo, protože v Olympikusu měli výprodej a já zrovna potřebuji boty....no a přeci nepůjdu pozdě do školy s dvěma krabicema s botama...tak snad příště.
Včera jsme s Pepou byli na výstavě Czech Press Photo a musím říct , že jako jo. Fotky se mi líbily a ty, co byly zvětšené z kinofilmu ještě víc (protože ty většinou byly černobílé a to já rád :)

A dojmy ?

Začalo se pozvolna s Allegriho Miserere mei. Červená tma a až posvátné tóny. Připadal jsem si, jako rytíř jdoucí v brnění, s přilbicí pod paží, celou katedrálou. Světlo z vitráží tvoří světlé pruhy, ze stropu padají okvětní plátky růží. Jde důstojně až k oltáři...
Výběr padl na Avalon. Aneb inverzní ostrovy, které jsme s bráchou viděli na podzim v Roháčích. Jako bych tam byl dnes. Vítr, chladno, příjemně...
A k tomu Hyndel a jeho Hallelujah...Dva poutnící, jejichž vlasy vlají ve větru, hledí do mraků na Avalon...
Nachystání negativu, ofoukání. Nastavení podložky, výběr výřezu.
Přichází první zkouška a s ní Verdi se svými otroky z Nabucca.
Minuta nestačí. Obraz je vybledlý. Zkouším minutu a půl a s ní červený filtr. Taky ne. Mraky jsou přepálené a bez kresby....Carmen od Bizeta to umí rozjet. Ještě ža tak :)
Odhaduji minutu a 25 sekund bez filtru. Zkouška středu. Ano ! to by šlo. Zkouška sluníčka za mraky.....super, naddržím to mírně.
Jsem spokojený. Vkládám velký papír. Osvěcuji minutu a přihazuji slíbených 25 sekund
První lázeň. Na scénu vstupuje Mozart s Arii královny noci. Nádhera. Zesiluji. První minuta
...královno, nepřestávej. Přerušovací lázeň a ustalovač.
Rožínám světlo, hraje Mozartova předehra k Figarově svatbě. A v misce plave povedená zvětšenina...super.
Sice jdou vidět kazy na negativu, ale to zaretušuju :)

Figaro, zvládli jsme to :)

Červená session

V práci po mě toho chtěli tolik, že jsem nevěděl co vlastně mám dělat.
Při obědové pouze jsem viděl Milana Šteindlera, coby kdysi známého Karla (nebo Egona?) v pořadu Alles Gute.
Před osmou jsem utekl z práce a rychle do Fotoškoda. Nakoupil jsem fotomateriál za dvoudenní plat. Slečna ze mě měla "radost", protože měla radost, že už bude zavírat, když v tom jsem pln radosti vešel já a podal jí lístek se seznamem...Chvilku koulela očima, ale ještě nebylo osm...a tak mi musela dát. Ten fotomateriál.
Koupil jsem barytový papír, na který jsem si brousil zuby už nějaký ten pátek. Je to "pan fotopapír" a je zárukou kvality. Já si ho koupil, abych ho vyzkoušel a měl za sebou dalšího bobříka.
Tak..zatímco ostatní se dívají, jak pět kluků v pruhovaném tričku běhá po ledě za plastovým válcem, jdu do světa červeného světla, čelit težkým rozhodnutím mezi filtry a časy....

Ne, nemám svůj zavřený svět, do kterého nikoho nechci pustit. Mám otevřený svět, do kterého se většině nechce.

Samé zajímavosti

Včera jsem se dozvěděl, že medvídek koala není vlastně medvídek, ale je to příbuzný klokanů. Své jméno dostal od původních obyvatel austrálie, což znamená "bez vody" či "nepijící", protože nepije vodu - vystačí jen s listy eucalytpu. Na tlapkách má dva prsty proti třem, narozdíl od obvyklého jednoho prstu proti čtyřem. A ve vodě výborně plave.
Co mě dostalo ale nejvíc je to, že jeho srst, dech, ale dokonce i výkaly příjemně voní jako větrové bonbóny - a to díky eucalyptu, který stále jí.

Myslím, že v Mense by mohly bývat eucalyptové dny, aby pak člověk na záchodech nemusel umírat :)

Nobody expect Spanish inkquisition !

Hádanka

Odjíždím na hory a tak budete mít dostatek času na přemýšlení. Dám vám tuto hádanku :
Část první : co je na obrázku?
Část druhá : co je na obrázku zvláštního ?
Neptám se schválně zajímavého, protože plno z vás ( dělám si iluze o tom, kolik lidí čte blog :) by psalo, že zajímavého není nic....

Hádanka

Pulp reality

Pulp - ...The soft moist part of fruit. 3. A mass of pressed vegetable matter: apple pulp. 4. The soft pith forming the contents of the stem of a plant. 5. A mixture of cellulose...
[ The American Heritage® Dictionary of the English Language: Fourth Edition. 2000. ]


Rozhovor na úrovni :
Osoba 1:"Ty jo, ty si kupuješ Photolife ? Můžu si ho půjčit ?"
Osoba 2:"Klidně."
Osoba 1:"Kolik to stojí taková sranda ? Hmm. Devět pětek...to je dost"
Osoba 3:"Za chvilku to nikdo nebude kupovat a oni to sleví. Esquire stával taky okolo devadesáti a teď ho slevnili, protože ho nikdo nekupoval, teda kromě mě."

Zlatá odtahová služba:
14:32 Pod okny houká alarm. Sedím a testuju.
14:40 José zavírá okno.
14:48 José se začíná vrtět s říká :"takové střílet" Alarm kouká.
15:03 Iuiuiuiuiuiuiuiuiuiuiui
15:15 Nazasuji sluchátka. Přeci jen kombinace Visací zámek a špatné výsledky testu je lepší než alarm a špatné výsledky...
15:25 Iuiuiuiuiuiu
15:28 Ticho

Vize
Šel z práce. Do metra vlezl na Můstku. Přišel vágus a říká:"Chlapče, nemáš nějaké drobáky?"
Prohledal kapsy, o kterých věděl, že jsou prázdné. "Nemám", odpověděl.
Vágus se ale nevzdal. "Dnes hrajeme hokej, že?", ptá se.
"Nevím, moc mě to nezajímá",snažil se vyhnout hovoru.
"Jsi čech?", ptá se bezdomovec.
"Jsem, ale hokej jde teď nějak mimo mě".
"Jestli jsi čech-tak jak to dnes skončí?", pokračuje vágus.
"Netuším. Možná 2:1 vyhrajeme", tipuje.
"Vidíš tam toho chlapíka?", ukazuje stařec. "S tím jsem se vsadil o kilo, že vyhrajeme 4:1", pobaveně dodává.
"4:1 to je moc. Když tak 4:2", rezignuje a dává se do hovoru.
Metro ne a ne přijet.
"4:2?? Ty si myslíš, že se němci vzchopí na 2 góly ? Ani náhodou", kulí oči vágus.
"Tak když tedy 4:1, tak tady máš 4 koruny", podává drobné do špinavých rukou....
"Díky, měj se", mává postavička.
"Ty taky, ať ti to vyjde".

****

"Ty vole, díval ses na hokej?"
"Ne, nezajímá mě to."
"Ty jsi piča"
"Hm, a jak to teda skončilo?"
"No vyhráli jsme, kurva. Čtyři jedna, pičo."

...radost... :)

Přemýšlel jsem, co napsat, jetli "Venda skóruje", nebo "Jak Venda ke štěstí přišel"...ale mám radost a to je důležité.
Zkouška začínala v 7:45 na Karláku. Já vstával v 7:32 v Dejvicích.
Za tak rychlý přesun by se nemusel stydět ani Bonaparte.
Dohlížející doktorand byl hodný. Při opravování měl obě oči zavřné.
Písemnou jsem tedy dal za minimum potřebných bodů....a šel jsem do práce.
Po obědě na ústní. Díky konzultacím s ostatními jsem se naučil víc, jak za tři poslední dny.
Zkoušející mě zavolal a pak se čas zastavil. Sedám na židli a celé mi to připomíná známou scénku z filmu "Studoval jsem FLE" (video má 130Mb) :
Zkoušející : "Tak co nejvíc škodí té motorové pile ?"
Zkoušený : " ..... špatná údržba."
Zkoušející : "Ne, je to písek, přijďte příště."
***další termín***
Zkoušející : "Tak co nejvíc škodí té motorové pile ?"
Zkoušený : " Písek."
Zkoušející : "No vidíte, dnes to bylo lepší, takže za tři, berete ?"

A tak (ikdyž s větší dávkou potu na tváři) jsem dal jednu pro mě z nejtěžších zkoušek.....

Mám radost :)

To, co jsem potřeboval

Přišlo to znenadání. Učil jsem se na SRI, proklikával fotoaparát a jeden človíček mi poslal odkaz na tuto fotogalerii. Tomu říkám fotky, tomu říkám pojetí. Nádhera.

Po ránu

Běžíme běžíme

Nenapadá mě nic jiného, než souvislost s textem

Bežíme běžíme vymletým korytem
Točíme možná už jen strženým závitem

Pravdu nehledej ve výkladních skříních
Pravdu nemají nevinní ani vinní
Pravdu nehledej v týhle skurvený době
Pravdu nehledej než jenom sám v sobě
Než jenom sám v sobě


Bežíme běžíme vymletým korytem
Točíme možná už jen strženým závitem

Točím se v kruhu

Má nevýhoda - všechno (pro mě) důlěžité probírám až příliš dlouho a ze všech stran.
Po přečtené snad nejdelší diskuze s názvem "Kinofilm je mrtvý" nejsem vůbec moudrý.
Ale jedno je jasné. Nikdo mi nikdy nebude říkat, jak mám nebo namám fotit. S vyjímkou toho, pokud mi podaný výkon nezaplatí (což už je vlastně předem nesplnitelné).
Druhé je jasné. Focení mi má dávat radost, ne strasti z toho, že to co používám a na co mám finance, nedává takové výsledky, které chci.
Třetí je jasné. Výrobci se snaží uspokojit masu fotografů, kteří si koupí zrcadlovku a pak ji mají jen na obrázky na web. Z toho plyne zhoršení kvality (v rámci úspory) a zvýšení ceny (v rámci poptávky) nižší třídy optiky. Z toho plyne, že moderní kvalitní skla jsou drahé (jako prase). Navíc "dávají" různé vymoženosti, jako třeba stabilizace obrazu. Proč dávají stabilizaci obrazu? Protože je to lepší, řeknou si jedni. Protože jen tak lze dosáhnout kvalitní fotografie, řeknou další. Možná proto, aby ti, kterým se třepe ruka, drželi to, co ostatní...
Čtvrté je jasné. "Uměním" se dnes nazývá i to, když je obraz neostrý a s vinětací. Je to snad trend moderní doby ? Asi, ale já to na mých fotkách nechci.

Připadám někomu jako zaujatý ? Nejsem. Jen nechci krmit firmy nadhodnocující své výrobky.
Proč neprodám nový foťák a nekoupím si zase nějaký starý krám, nebo dokonce nelezu zpátky na strom ? Protože netvrdím, že tělo je špatné. Jen objektivy jsou jaksi jinde v cenové hladině. No a proč nelezu na strom ? Někdy bych to potřeboval, pořádně se protáhnout od toho sezení u kompu.
Proč se na všechno nevykašlu a nejdu dělat něco jiného, když tomuto nerozumím a o fotkách nic nevím a hlavně - kinofilm je mrtvý ? Proč zachraňovat staré auta, když máme nové a kvalitnější ? Taky nevím.

Proč pořád kecám o té vinětaci a co to vlatně je vinětace? Protože jsem na ni nebyl zvyklý u stařičkými Prakticary, o kterých jsem slyšel, že jsou přežité. Prostě jsem v údivu, že za něco, co ji má může někdo chtít pro mě astronomické ceny mnohokráte převyšující zmiňovaných starých objektivů....

Kwět by mi řekl :"Objektiv nepotřebujěš".
Ale to už je jiná pohádka...o tom snad příště.

Samota

Historie se opakuje

Pamatuju jakoby to bylo včera. Přišel jsem ze zkoušky ESY1 a zjistil, že mi nejede komp. Kwět řekl, že začal smrdět, tak ho vypnul. Špatný zdroj - šel jsem koupit nový. Zapojím vše nanečisto, v pořádku. Zapojil jsem tedy disky, zapnul a všechny mé vzpomínky, všechna má práce byla lidově řečeno - v prdeli. Všechny disky začaly hořet. A to i záložní...proto říkám, že zálohy jsou nejlepší dvě :)
Inu dostalo mě to, navíc jsem musel udělat nějakou práci. Zaběhnul jsem opět do obchodu, koupil disk, nainstaloval systém, udělal jsem práci a k ránu zjistil, že jsem se naučil na Teorii pole, na kterou jsem měl ráno jít...
Teď se něco podobného stalo Pejsymu....

Já teorii pole dal. Snad se to Pejsymu taky povede, alespoň kvůli tomu kompu...

Vývoj

S novým věkem přicházejí nové možnosti. Inovace, rekonstrukce. Odložení starých věcí, zdokonalování a kupování nových. Věčný koloběh peněz a myšlenek.
Prodal jsem Prakticu a koupil Canon. To jsem ale ještě netušil, do jakého víru se pouštím. Kdo si koupil Canona se setovým objektivem a nikdy předtím nefotil s ničím jiným, asi mě nebude chápat. Bude si říkat, o čem to kecá.
Pravda je ale taková, že abych dostal stejné snímky ( co se do kvality týče - ostrost, kontrast a tak podobně ) jako s manuálními staršími objektivy, musím si koupit drahé nové sklo. A pokud budu mít štěstí, objektiv nebude trpět například vinětací.
Ve Fotoškoda, jsem si půjčil dva objektivy, udělal zkušební fotky a výsledek mě, dá se říct, šokoval. Setový objektiv je nepoužitelný. Rozkládá barvu tak, že obraz je úděsný. Naproti tomu dražší objektivy kraslily moc krásně. Nevýhoda byla ovšem ve zmíněné vinětaci při malé cloně. A přitom stojí jako tři objektivy na Prakticu. Ten, kdo si teď říká - no jo, on si to oskenoval a viděl rozdíly, pro normální účely to stačí - OMYL. rozdíl je viditelný už na fotce 10*15cm....což je minimum.... :/
K čemu spěje inovace ? Že pokud chci kvalitu, musím ze sebe pořád sypat sumy pro studenta snové ?
Ano, jsem nasraný. Jsem. Možná jsem měl smůlu na vybrané objektivy. Možná ne.
Každopádně tato skutečnost mě dovedla na cestu otázek, díky kterým začínám pociťovat nechuť k focení, ztrácím nápady a radost.
Je kinofilm mrtvý ? Je Praktica lepší ? Jdou na Canon pořídit levné kvalitní objektivy ? A co Jan Tleskač ? Doufám, že se z toho brzo dostanu....

Potěmkin

Výstava

Ve čtvrtek jsem byl s Reesem na foto výstavě Wernera Bischofa. Povedlo se mu něco, o co se snaží všichni, jejichž fotky spatřuji. Oslovil mě jakožto diváka, který sdílí s fotografiemi jejich život, radosti i strasti. Vrátil jsem se na kolej a z profilu na FA jsem smazal všechny fotografie, které byly špatné. Pouze u portrétů osob mě blízkých jsem byl natolik slabý, že si je nechám. Někdo mi řekl :"Je to hloupost, nemaž to, nemůžeš se s Bischofem srovnávat." Ano, souhlasím. Nemůžu. On totiž něco dokázal. Z tohoto hlediska se s ním srovnávat nehodlám. Ale jedno máme společné. Chceme fotit, máme to rádi a chceme dělat pěkné fotky. Zalezl jsem teda do komory a dodělal fotky ze Slovenska... Dnes řikládám foto "Nejasná zpráva z dětského hřiště." Jakožto pln vnitřních rozporů a otázek.

Jak jsem šel za červeným světlem

Nemohl jsem odolat a tak jsem se po zdařeném fotbalu a nezdařeném pokusu o fotbálek, po chutné večeři a krátké procházce na nákup, vypravim do temné komory. Mám plno fotek, co chci, aby byly na papíře. Hlavně ty Tatry z minulého roku už volají.
Byl jsem tam do půl třetí. Vyvolal zhruba 15 fotek.
Při uklízení jsem si otevřel dveře na balkón, sledoval třpyt nočnímo města a k tomu hrála Shine on you crazy diamond od Pink Floyd. Miluji tu kytaru. Je božská. Vůně komory, svítící město a hádherná hudba.....jsem naplněn, můžu jít spát.

Jak jsme se báli

Tedy nevím, jestli jsme se báli všichni, ale já chvílemi ano.
Byli jsme s Mišáčkem a Reesem fotit v jedné rozbořené sladovně, kde interiér připomíná prostředí klipu Sweet Dreams od Marilina Mansona, či místnost jako vystřiženou z filmu Saw. Sem tam jsem se i bál, protože nikdo nevím, kdo může být v takovým prostorách zalezlý. A protože se tu a tam válely roztrhané pornočasáky a některé místnosti sloužily jako záchody, tento strach byl oprávněný :)
Někdy v noci se vypravíme na komín ...

Jak jsem letěl letadlem

Ano ano. Po té, co jsem zkonil první část písemky ze Systémů a řízení, jsem šel do laboratoře K23, kde se rozdávalo zadání druhé části písemné.
Měli jsme zadané rovnice pro svislý pohyb letadla Boeing 777. Podařilo se navrhnout přenos systému, a regulátor a pak se mohlo s radostí simulovat. Turbolence, nárazy větru, porucha řízení. Vše fungovalo...ale mám pocit, že ostatním cestujícím musí být dost špatně, přeci jen takové překmity-nevím nevím...asi to bude chtít letadlo vybavit více papírovýma pytlíkama...

Jak jsem chtěl napsat něco jiného

Zprvu jsem si myslel, že se tu dlouhosáhle rozepíšu, jak jsem přišel na kobylku panu Laplacemu, ale omyl. Jmenovatel ve výsledném obrazu se stále liší od výsledku v Matlabu, takže stále někde bude chyba....

Jak jsem pogoval

Pátek večer, stanice metra Stodůlky.
Já:"Ty jo, to je vesnice"
Pavel:"Šak jo."
Hledali jsme kulturní dům Mlejn. Ptáme se, hledáme. Poslali nás, že máme hledat modrou budovu tvaru koule. Přeložili jsme si to jako červená budova budova tvaru krychle.
Nakonec to nebylo tak těžké. Fronta do šatny byla v klidu. Dostal jsem číslo 96, což po otočení dávalo 69. Zajímavé. Horší byla fronta na pivo. Stojíme ji hodinu(nepřeháním) . Asi ve tři čtvrtině fronty říkám,"koupím pivo a oni začnou hrát".
Došli jsme ke kase, koupili jsme dvě piva, kolu..a ještě dotáváme grátis jedno pivo od pankáče, co nás předběhnul. A začali hrát. A jsem tam . Koncert Visacího zámku !!!!!



Bežíme běžíme vymletým korytem
Točíme možná už jen strženým závitem
Bežíme běžíme vymletým korytem
Točíme možná už jen strženým závitem

Piju první pivo, Pavel kouří první cigaretu, Visáči hrají první song. Piju druhé pivo, Pavel kouří první cigaretu, Visáči hrají druhý song.

U třetího říkám:"Pojďme, nepřišel jsem sem sedět a chlastat pivo."

A jde se.....


Deru se k jevišti, pokládám si pivo k Pixovým nohám. Kolem mě to vře. Všichni pogují a blbnou. Super. Pavel začíná fotit. Nevydržím a prosím o foťáček...
Fotím Pixu a jeho nohy a jeho kytaru, ale za mnou, co se děje, tomu se nedá odolat...
Dodám si kuráže posledními doušky piva a jdu na to.
Jako nevěřící Tomáš se zprvu loudám v dovádění. Ale první žduchnutí do mě mělo za následek vyvedení mě z míry a rozkmitání systému .....


Šel jsem si zablbnout,ale za chvíli jsme se vrátil a zkoušel zase fotit. Netrvalo ale dlouho a Visáci rozjeli Traktor, čemuž se nedalo odolat. Pavel mi dal foťák a šel pařit, já fotil, za chvíli jsme si to prohodili. Zapomněl jsem ale dát Pavlovi jeho brýle a tak jsem byl v chumlu i s nimi v ruce.
Nějaká opilá holka spadla na zem, tak jsem jí zvednul, protože rozvášněný dav byl nebezpečný.
Ona:"Mě je moc dobřeeeee!"
Já:"Tak se drž na nohách, jinak ti bude blbě"
Ona:"Joooooo"




Jede traktor je to Zetor
Jede do hor orat brambor

Pouštím ji a poguju dál. Vytváří se masa která vře a valí se ze strany na stranu. Vracím brýle a jdu dál, skáče se ve zběsilém rytmu punku.
Padám a zase vstávám. Stojím opodál a odpočívám. Najednou ale na mě někdo vrazí a já vrazím do někoho. Do zadu. Omluvím se a skáču do chumlu......


Po tomto běsnění si jdeme odpočinout. Dávám další pivo a Pavel další kolu. Sedáme k prázdnému stolu, kde si nkdo nechal baťoh. Za chvíli se k nám přicourá nějaká opilá děva. Je to ta, co jem ji zvedal. Ona mě nepoznává, já ji ano. Cosi mele zmateného, kašle pivo a pořád kýchá...sem tam i to pivo. Buď je děsně politá, nebo pomočená, ale raději to s Pavlem nehádáme. Zpadne na zem na ten baťoh a spí.....Zjišujeme, že to, co leželo na zemi není věc, ale nějaký boreček...takže už tam spí takový páreček.

Hoří hoří hoří zapálil jsem vánoční stromeček
Hoří hoří hoří to jsem ale pěknej blbeček


Jdeme zas k pódiu, chvíli fotím,ale pak jdu zase blbnout. Pavel leze na pódium a fotí ten zběsilý chumel lidí...super.
Pak koncert končí. Stojím u pódia pod Pixou a tleskám. Skupina odchází. Nějaký boreček vedle mě kope do pódia. Začínám kopat taky a do toho tleskat. Přidávají se další a za chvíli celý sál sborově dupe...a Visáčům nezbývá, nez zahrát ješte ... poslední song.

Nakonec mi dovol poslední poznámku
Ani jsi mě nevzal
Na koncert VISACÍHO ZÁMKU!

Pak vše končí. Rožínají se světla a lidi odcházejí. Využíváme klidu a fotíme zátiší s kytarama. Pak příjde Pixa a já lezu na pódium, že se s ním vyfotím.

U baru nás překvapí. Pivo došlo. Tak si na chvíli sedáme na sucho, protože u šatny je fronta...(pivní)
Zamilovaný pár pořád spí na zemi. Překvapuje mě, kolik je tam dětí. Když myslím dětí, myslím lidí ve věku 12-16 let :)
Prochází Pixa. Říkám:"Bylo to super." Pixa:"To je dobře. Mějte se, čau."

No a pak zběsilé úprky na autobusy, metra, focení v metru, použití křoví a na kolej....

Tam si dávám lahváče a prohlížíme fotky. Hlasitým Visacím zámkem vábíme sousedy a všichni se kocháme obrázky...

Jdeme s Reesem hrát fotbálek....a jdu spát ve čtyři.

Super večer.

PUNK IS NOT DEAD !

Jak jsem míchal vývojku

Ano, dělal jsem to poprvé. O to to bylo krásnější. Z práce jsem si to šinul rovnou do Fotoškoda, kde jsem potkal Dana Bártu, který se bavil se svým kolegou, který byl zřejmě vůl, přotože tak ho Dan každou chvíli oslovoval. Koupil jsem ID-11tku od Ilfordu a po cestě na kolej se moc těšil, až se naučím trichu té pravé alchimie.
Vzal jsem to přes Delvitu, kde bylo moc lidí. Potřeboval jsem destilku a čokoládovou pomazánku.


A pak jsem upaloval rovnou na kolej. Do komory. Ohřál jsem destilku na 40°C, a postupně nasypával část A a B z jednotlivých pytlíků. Všudé samé znaky "Pozor chemikálie". Říznul jsem se do prstu...a ta vývojka v té ráně dost štípala....to jak se vypalovali ti bacilové. Alespoň nebudu mít zánět....

Jak jsem prodal Prakticu

Po té, co jsem si koupil Canona, bylo jen otázkou času, kdy se zbavím mé stařičké Praktici.
Ne, že by byla špatná, to vůbec ne. Ale mít dva 36mm kinofilmové přístroje je na mě moc. Hlavně elektronicky ovládaná uzávěrka u Praktici měla za následek vybíjení baterky při nočním snímání oblohy, což není pro mě přijatelné.
Chtěl jsem jí první darovat bratrovi, ale pak jsem si řekl, že by to byl takový dar nedar. Praktica totiž měla jednu neduhu - špatně posouvala políčka. Někdy méně, někdy více.
Inu časy se mění a názory taky. A jak říkám mít dva přístroje na stejný film, raději zainvestuji do starčího středoformátu, z něhož polezou obrázky jako víno.

Přemýšlím, jakou poslední fotku s ní vyfocenou sem dát.
A napadá mě ta ze Silvestra. aneb "Krysař odchází"

A taky "Král je mrtvý, ať žije král!"

Jak jsem Bobovi neveřil

V poledne jsem jel odevzdat semestrálku do unixu na Karlák. Cvičící se mě ptal na takové otázky ohledně vytvořeného kódu, až jsem se bál, že zjistí, že ne vše bylo vytvořeno mnou. A na to se mě i zeptal. Jestli jsem semestrálku naprogramoval sám. Naštěstí vše dopadlo dobře.

Večer se hrál fotbal. Byla děsná kosa a celý povrch hřiště byl zmrzlý. Sem tam nějaká zamrzlá kaluž. Bob donesl nějaký klacek a začal bušit do ledu, abysme mohli v klidu a bez zranění hrát. Jak už to ale bývá, klackem to nešlo. Bob donesl rožeň z grilu a začal tedy sekat. I já jsem začal sekat do ledu, ale měl jsem pocit, že to k ničemu nevede a navíc se rozbíjí povrch hřiště. A protože Bob je Bob a Bob přemýšlí, řekl si, že donese sůl a vše nasolí. To jsem mu ale nevěřil a argumentoval jsem svou nevěru (od slova nevěřit) tím, že je moc zima.
Bob se nedal zmást, donesl sůl, a posypal největší kaluže. Chvíli jsme počkali, až celé kouzlo začne působit a pak Bob začal výměníkem tepla z ledničky škrabat led.
Fungovalo to ! Takže jsem se opět poučil :)

Nakonec jsme prohráli 14:9 (nebo 13:9 - to už je jedno). Bylo pár pádů, za které mohly ledové plochy, kterých jsme si nevšimnuli...

Provětral jsem se, zachytal si a nechal si zmrznout nohy :)

Bojovník světla

Každý bojovník světla se už někdy bál jít do boje.
Každý bojovník světla už v minulosti zradil a lhal.
Každý bojovník světla již kráčel cestou, která nebyla jeho.
Každý bojovník světla už trpěl kvůli malichernostem.
Každý bojovník světla si už myslel, že není bojovníkem světla.
Každý bojovník světla již pochybil v duchovních povinnostech.
Každý bojovník světla už řekl ano, když chtěl říct ne.
Každý bojovník světla už zradil někoho, koho miluje.
Proto je bojovník světla; protože tím vším prošel a neztratil naději, že se polepší.

- Paolo Coelho Rukověť Bojovníka světla

Coelho, sny a skutečnost

V noci jsem měl hrozný sen. Přišel jsem do práce a vše bylo jiné, nové a hlavně Pavel Šrut byl šéfem testerů a tak pořád nade mnou stál a říkal jak co mám dělat.

Budík mi zvonil sice o půl osmé, ale do práce jsem dorazil až něco okolo půl deváté. Vše tam bylo jiné. Jeden kolega už s námi nesedí, v místnosti bylo méně stolů.... Zeptal jsem se tedy Pavla Šruta, jestli není šéf, a on že zatím ne.
Opravil jsem poznámky v jednom dokumentu a pak mi bylo řečeno, že peníze na projekt se musí dát jinam, tak ať teď nějakou dobu nechodím do práce...že na to prostě nejsou peníze.

Okolo poledne jsme s Pepou zašli do Luxoru koupit novou knížku od Coelha. Rukověť bojovníka světla. Snažil jsem se uplatnit slevu na již 4 roky starý ISIC. Normálně na něj u Škody nakupuju fotomateriál a nic...no a v Luxoru mě slečna zkontrolovala...snašil jsem se tento "omyl" zahrát na studentský průkaz, ale nic. Nakonec mi slečna řekla, že tedy ano. Že mi tedy dá slevu, ale naposledy :)
Když už není práce, tak je alespoň co na čtení. Na další knížku čekám už totiž skoro rok :)

"Přes všechno, čím jsem prošel, nelituji potíží, do nichž jsem se dostal - neboť práve ty mě přivedly tam, kam jsem toužil dojít. Nyní vše, co mám, je tento meč jejž předám tomu, kdo bude chtít následovat jeho pouť. Nesu na sobě stopy a jizvy bitev - jsou svědky všeho, co jsem prožil, i odměnou za má vítězství."
-John Bunyan (Paolo Coelho - Rukověť bojovníka světla)

Kódování ze všech stran...

Podle Boba jsem se dostal na další level. Podle mě začínám pěkně vlčit. Den nemá žádný řád, vzbudím se okolo oběda, mám pořád hlad...no hrůza.

Každopádně se mi podařilo releasnout administrační rozhraní pro stránky kamaráda. Teď ještě abych tento systém spojil se stránkami a je to.

Podařilo se mi ještě porazit Kačera a Pejsyho ve FIFě a s kým jsem hrál fotbálek, ten vyhrál...takže úspešný den.

Dostal jsem zadání na další práci ohledně stránek a začal vymýšlet verzi 2.0 administračního rozhraní a tím mi spadlo do klína kódování. Musím říct, že je pěkně těžké a že mi bude hodnou chvíli trvat, než ho přežvýkám...

Tak snad to dopadne jako s tím fotbálkem...

A zítra vstanu BRZO a půjdu BRZO do práce a dám si do těla...protože takto to nejde.

Studentský život

No rules, no limitations ....

Dlouho se mi už nestalo, abych vstával v jedenáct, snídal oběd z mensy a do práce nešel, či do školy se nepřipravil....
Stává se ze mě vysokoškolský povaleč ?

Camera Obscura

Slýchával jsem tento pojem často. Ovšem jsem zhola nevěděl co to je. Není to ani technický zázrak, ani ničí vynález. Je to vynález přírody a jen na nás záleželo, jak dlouho okolo schovaného tajemství budeme chodit.

A aby ti, co sem občas zavítají a taky neví, co to Camera Obscura je, neumřeli hloupí, píšu tento krátký, leč před zkouškou ze Systémů a řízení vyčerpávající příspěvěk.

Kriminalita mládeže

Jede traktor
je to Zetor
jede do hor
orat bramror.

Moc jsem se nevyspal. Podnapilí Kačarovy kamarádi, co tu spali se celou noc chtěli bavit.
Pokusil jsem se je utlumit, ale prostředky pro únavu se vymknuli kontrole a bylo to ještě horší.

Ještě že jsou tu Visáči.

Soustavná příprava na budoucí povolání

První se mi líbila Donna, ale teď to vyhrává Jackie.

Goool !

Přepište dějiny, porazil jsem Pejsyho ve FIFě :) Barcelona - Atl. Madrid (0:2)

Zima

Začala pořádná zima (konečně). Italská a španělská auta přestávají jezdit a rusové si oblékají košile.
Šel jsem vyvolávat do temné komory. V místnosti bylo 21 stupňů. Otevřel jsem dveře na balkón...za 15 sekund teplota klesla o 2,5 stupně.
Takže jsem zavřel....za 5 minut ukazoval teploměr 20 stupňů... takové výkyvy teplot nedělají chemii zrovna nejlépe :(

Nicméně dnes ráno jsem šel rozmrznout ven. Protože jsem vstával skoro v 11 hodin a musel jsem se probrat...

Tak si takhle jdu a dívám se na lidi, jak se chulí do zimníků, sůl na cestě je zmrzlá a najednou, naproti mě jde boreček v kraťasích a triku s krátkým rukávem....ale byla mu zima na ruky...měl je v kapsách..

:)

Punk is not dead

Oslava bratrových narozenin dopadla v naprosté slušnosti. Poobědvali jsme, Tom rozbalil dárky, jedli se zákusky a pak se šlo na kulturní, teda spíš tělovýchovné vyžití.

Hráli jsme kuželky, ve stolním fotbálku jsem předvedl, jak moc se na koleji učím na zkoušky a vůbec nechodím hrát do klubovny a v kulečníku jsem dvakrát nádherně zavěsil černou kouli...do špatné díry :)
Večer se šlo k babičce a od babičky domů.













Jenže. Bratrovi zazvonil telefon a že prý má jít hrát do jedné hospody. Tož proč ně.

U Stloukalů ten den hráli Močopudi (bratrova kapela byla meziskokan), totální punk v celé své kráse. Nechybělo málo a má slova se vyplnila. Jeden boreček se už před pódiem vyslékal a já měl strach, že pomočí zpěváka bráchové skupiny.

No future ! No future !

Atmosféra byla tak hustá, že se dala krájet. Bál jsem se fotit. Totálně sjetí pankáči, kouř, přes který neproniknul blesk, zpěvák Močopudu prskající pivo do davu.

No future ! No future for you !


Ožralé holky ukazující břicha, válející se pár po zemi, který do soulože nemá daleko. Divoké tančící holky, totálně ožralí borci.

God save the Queen !

Bráchova kapela dohrála a nastoupili znovu močopudi. A začalo to nanovo.......


Pak to zabalili a jelo se z jukeboxu, střízlivější holky v čele s barmankou vlezli na stoly a žačala šílená párty. Nějaký ožrala někde ukradl vysoké štafle až po strop, vylezl na ně a začal tancovat s pivem v ruce..tak jak to umí jen mistři natěrači. Nějaký tlustý výpitek doběhnul k žebříku a vší silou do něj kopnul....ten navrchu pivo nevylil, napil se a pokračoval dál....

No future ! No future !

Po půlnoci bratr poprvé legálně vypil pivo a Jelcina, já byl překvapený, že rum nalívají rovnou do půldecáku...

God save us !

Každá párty má skončit v tom nejlepším....tak jsme před druhou hodinou vypadli a doklouzali se a domů...musel na nás být pohled jako na ožraly ožralý....ale to my nebyli....my byli jen kulturně vyžití.

Ráno mě mamka vzbudila, ať s ní jdu na běžky....

:)

Tak

Guarana pomohla.
Zjistlil jsem, že poslední kapitolu skript již rok aplikuji v práci, tak doufám, že se mé snažení zúročí.

Sice nedám hlavě minimální 4 hodiny na přesunutí rychle nabytých vědomostí do dlouhodobé paměti, ale co už...

Drogy na učení

Sedím v křesle a učím se. Usínám. Sedím na WC, přemýšlím o učení. Usínám. Lehnu si do postele a zkouším si zopakovat, co jsem si přečetl. Usnu. Probudím se, začnu si číst skripta. Usínám. Jdu se projít do mrazu. Přijdu, začnu si číst skripta. Usínám.

V Červeném Trpaslíkovi říkali něco o drogách na učení.

Tak jsem do sebe loupnul pár tablet Guarany a doufám, že to pomůže.....(co je to Guarana ?)

Opustila mě...

... počítal jsem to. Byli jsme spolu šest let. Měl jsem ji rád a doufám, že i ona mě. Koupil jsem ji v již neexistující čajovně. Bylo nám spolu dobře. Pak na ni ale spadnul kbelík od Electroluxu a zůstaly jen vzpomínky. Zabalil jsem ji ale do igelitky v domění a naději, že jednou najdu mistra dráteníka a ten ji zdrátuje dohromady... Naděje umírá poslední. Čajové dýchánky již nebudou takové, jaké bývaly. Ó konvičko moje, proč jsi mi to udělala....

Předzkoušková klasika

Prostě přestaly fungovat postranní tlačítka u myši. Co to znamená ? Že v Mozille nemůžu pohodlně zpět a dopředu v historii. Že o nic nejde ? Nejde. Ale desně mě S*E**E když mi komp nejede tak jak má. A vždycky když nemám čas, tak se něco podělá. Ať už to bylo celé diskové pole před Teorií magnetického pole, prostě mě opravdu točí, když mi něco nejede jak má.
Aneb jak se říkalo v Akumulátorovi "Jsi můj, tak poslouchej"

Dal jsem jí šanci a přečetl si jednu diskuzi na ABC Linuxu. Bohužel nic.

Raději to vypnu....jinak mi ten Fourier do hlavy nevleze....

Ještě že jsem se protáhnul na fotbale (a dnes mi to opravdu šlo) a ještě že Kačer větrá...raději to vypnu...

Proroctví z temnoty

Tak jsem se chtěl podívat na zajímavější thiller a musím říct, že tento film na mě zanechal pocit, sice dobře podloženého (na internetu se najde opravdu hodně informací o zříceném mostu na řece Ohio), ale celkem průměrného filmu.
Věci mezi "nebem a zemí" budou vždy lákat diváky, protože i učení neuronové sítě (že ano, Bobe) může být určitým druhem zázraku, ikdyž matematicky doloženého. To samé můžeme pozorovat při správné funkčnosti USIMu.....

Praha je malá...

...svět ještě menší a internet....tam si každý čumí do talíře.
Poté, co jsem vzdal Montyho a chtěl se oddávat Fourierově transformaci na pondělní zkoušku, jsem si řekl "ještě si něco počtu". Otevřu můj profil a podívám se, kdo má stejné zájmy.
Mezi odkazy byla Marakana cosi...Marakana, marakana, to mi něco říká, řek jsem si.
A řeklo. Plno lidí z let nejlepší části života. Plné vzpomínek a probděných nocí. Mladost radost.

Ty jo. Tolik lidí jsem nepotkal, ani co jednou za čas jedu domů... a teď ...

S pěkným pocitem jdu spát. Transformace netransformace :)

Létající cirkus

V televizi začal Monty Python's Flying Circus a musím říct, že ikdyž nejsem pod vlivem, tomu nerozumím...Divadlo sklep je oproti tomu povidka pro mladé a neskušené :)
Ale některé scény jsou vypečené a vtipné...
...jen to nějak nechápu :(
Asi to bude na mě moc inteligentní...

:)

Obyčejný příběh z neobyčejného pokoje

-Podobnost jmen hrajících osob je čistě náhodná s realitou-

Děj je situován do jednoho pokoje v blíže neurčené budově. Je podvečer. V místnosti jsou tři postavy : Kačer, inteligentní hoch atletické postavy, Venda, mírně inteligentní hoch neatletické postavy a Pejsy - neinteligentní hoch neatletické postavy.
Kačer dělá něco u stolu, Venda si připravuje večeři a Pejsy se dívá na baby na internetu.

Pejsy : Vendo, podívej, ta má kozy.
Venda : No tak, vole, té je tak čtrnáct.
Pejsy : Ale kozy má dobrý. Hmm. Pěkný.
Venda : Ale jak říkám....má přinejlepším čtrnáct.

Kačer vstane a jde se podívat.

Pejsy : Že má dobrý kozy,vole.
Kačer : Kozy dobrý, ale ksicht má pěkně hnusný,vole.
Venda : (krájí cibuli) A hlavně je jí tak čtrnáct....
Pejsy : Ksicht nevadí, ale kozy má fakt super,vole. Když to děláš zezadu, může mít ksich klidně hnusný.
Kačer : Ale pak se otočí a jsi v piči,vole.
Venda : A hlavně - je jí tak čtrnáct.

Kačer si sedne za stůl, Venda jde vařit brambory a Pejsy dál browsdá.....

Nový prostor

Po méně než dvou hodinách spánku běžím na Karlák. Semestrálky a prezentace na flešce. Je zima jak sviňa a tma jak v pytli. Ať už jsem v metru.
Na Karláku vybíhám jezdící schody. "Chcete změnit pohled ? Kupte si Nový prostor! Nový prostor !" Svítá a je nádherně.
Zjišťuji, že bufet ve škole je zavřený. Už začínám mít hlad.
Prezentace dopadla velmi dobře. Po kontrole semestrálky mi to dělá 20 bodů z 22. To je moc pěkné. Naštěstí semestrálku Fuka nekontroloval nejpřesněji a model po mě nechtěl spustit...štěstí.
Před Unixy si jdu koupit pečivo. Mlsný labrador sedí před masnou a gryndy mu tečou po puse. Škoda, že nemám foťák a nekonečný černobílý film variabilní citlivosti a objektiv toho ohniska, co zrovna potřebuji.
Mlsný Venda se dívá na meče z pána Prstenů a gryndy mu tečou po puse...a pak gameboy...a pak konečně pekárna.
9:10 první kobliha. Tím zvyšuji skóre za posledních 24 hodin na 1 bagetu,1 pletynku a již zmíněnou koblihu.
Na unixech zjišťuji, že semestrálka se nebude odevzdávat dnes...a zjišťuji, že to, co mi doma jelo, tady nejede...takže opravuji.
9:35 druhá kobliha
Pak jdu do práce. Sluníčko svítí a vypadá to, že dnes bude konečně krásný slunečný den. Na přechodě křižuji cestu dívce s nádhernýma zelenýma očima. Škoda, že nemám foťák a nekonečný barevný film variabilní citlivosti a objektiv toho ohniska, co zrovna potřebuji.
V práci si dám kafe, nasnídám se (zbylé dvě koblihy) a rychle pryč se alespoň na chvíli podívat na španělštinu (to málo z páté hodiny ranní si nepamatuji).
Písemka dopadne snad v pohodě....

Odpoledne dělám protokoly....

uff

mohl bych se konečně najíst...přeci jen za chvíli bude pulnoc a poslední kobliha už ve mě určitě není..

Nocovka

Ctyri hodiny rano..dve semestralky jsou hotove. Uz jen prezentaci a naucit se na pisemku. Zaslouzim si to. Cely semestr delam co me bavi a skolu zanedbavam. Kdo se prubezne neuci, nemuze si stezovat. Kdo nepracuje, at neji.
Proto jsem asi dnes snidal a pak svacil pletynku...teda vcera.

Premyslim, jestli delat tu prezentaci, protoze se ma protokol odevzdat dva dny pred obhajobou a ja ho poslal az v noci...ale odkdy se ridim pravidly ? Ale Fuka se ridi. "Hey, teacher, leave those kids alone!"

Plastelína pro Elvarda

Protože se mě všichni ptají, jak vlastně vypadá a abych to ukázal a rozbalil, rozhodl jsem se pro zveřejnění pravdy takové, jaká je.
Ale jen modrá...protože iontový svit zřejmě způsobil, že půjčený digi foťáček nevyfotil nic..ale asi to byla chyba fotografa.

Stárnu...

...nebo blbnu.
Přijdu do práce, kam už chodím 11 měsíců a po celou dobu používám stejné heslo na otevírání dveří...
No tak přijdu před dveře, chci namačkat heslo a .... já ho neznám... Stál jsem tam asi 5 minut. Zkoušel různé kombinace...a nakonec jsem musel použít klíč. Zkoušel jsem to ještě několikrát...ale neúspěšně.
Při cestě domů jsem si vzpomněl. Uff. Ale vyděsilo mě to. Hrůza. Takové okno a tak mladý...

Obrázek "Kostelní abstrakce" vypovídá za vše :)

Plastelína

Tak mi dnes došla inteligentní plastelína a dosti mě překvapila. Hlavně zářivá iontová :)
Zjistil jsem, že dodělávek do školy je požehnaně a já dosti nestíhám...

No a krom toho, že jsme byli na hlavní poště podívat se na potrubní poštu to je vše. Raději jdu spát...nemám sílu bojovat se systémy a modely...

Cílová rovinka a zkomoleniny

Takže semestr se blíží do cílové rovinky.
Byl jsem ve Fotoškoda nechat vyvolat film a musím říct, že jsem už zažil Emericha, Emerlicha, ale ještě nikdo mě zatím nepřekřtil na Erbycha....nová doba :)

Ale za toto to stálo - zimní fotečka ze silvestrovského výstupu na svatý Hostýn.

Nejstřízlivější konec roku

Tak střízlivý vstup do nového roku nepamatuju :)
Ale hlavně že je mi (nám) dobře. Na náměstí byly opět ohňostroje, ale narozdíl od loňska nikdo nehořel. takže super :)

Jdu spát. Dnes jedu nazpět do Prahy.