Jak jsem jiz znimoval, stop jde v Turecku celkem dobre.
Vcera jsem se po melounu a fiku dostal do Denizli kamionem a pak do mesta Çay (cti caj), kde jsem byl pozvany na caj. Nakonec zavezen kdovikam, nasel jsem si misto kdovikde a o pul jedne usnul. Tvrde.
Rano snidane na parkovisti, prvni ranni stop, druhy delsi stop s policistou, ktery mi pujcil svou manzelku (po telefonu) aby si prosvistila anglictinu....nevim, jestli zrovna lekce ode me ji pomohla. Pak cesta kamionem pak s tim samym clovekem pickupem k benzince, nadavani na prach a pak pokynuti od ridice Fordu. Nejel jen do dalsiho mesta. Ani do dalsiho vetsiho mesta tak jak jsem na zacatku rozumnel. Jel az do Istambulu. Cesta to byla dlouha, nekolikrate nam dosla rec, jednou jsem na pulhodky usnul, posunul mi sedadlo, aby se mi lip lezelo. Ale rec jsme zase nasli.
Takze v 16:56 rychlosti 106 km/h jsme se prehnali pres Bospor a ja byl v Evrope.
A tak, presne jak jsem si to pral, pred zapadem slunce v ulicich tohoto prelidneneho maleho sveta.
Kazda cesta zacina stestim zacatecnika a konci zkouskou hrdiny. Ta asi prichazi.
Na nadrazi zaznelo "Ou, problem"
"Jaky problem"
"Tento autobus uz nejede"
"Jak nejede?"
"Dalsi jede zhruba za 10 dnu?"
"Co to KURVA meles ? Jakych deset dnu? Rikal jsi kazdy den, v Praze rikali kazdy den."
"Co je to khurva?"
"Neres khurvu, ale autobus."
"Prijdi zitra v sest, neco s tim zkusim udelat...."
A je to tu. Problem.Dopoledne na nej zapomenu, budu fotit. Odpoledne na nej zapomenu, budu na Grand Bazaru kupovat posledni darky. Pak se tam ale vydam. A nezbavi se me, dokud nenastoupim smer Sofie.
Chtel jsem jit pak fotit, ale nemel jsem chut, vsude bylo moc lidi, chjo. to nam to tu konci. Ubytoval jsem se v hostelu jako kdyz jsem prijel.....
Puvodne jsem tu chtel napsat summary z cele cesty, ale zatim tu bude jen porovnani cestovatele a turisty.
-dopravni prostredky
Cestovatel jede cimkoliv. Nic mu neni cizi a rad pozna kulturu cestovani v zemi, kam se vydal. Kdyz je nejlip, jede za penize, kdyz nejhur, dokaze stat u silnice a prosit o svezeni.
Turista nema s timto starosti. Ma jeden autobus, kterym prijede i odjede.
-lide
Cestovatel se ma na pozoru, kdyz prichazi do kontaktu s novymi lidmi. Po case je dokaze odhadnout, tesi se z novych prijemnych setkani. Lide, ktere ho potkavaji jej maji radi. Je to nekdo novy, nekdo, kdo jen projde a mozna uz se nikdy nevrati. Jeste dlouho mluvi o tom, ze tu prosel kdosi, kdo mel boty spinave prachem cest a na zadech druhy domov.
Turista se ma na pozoru. Neveri nikomu jinemu nez majiteli hotelu, ve kterem bydli a ridici autobusu, kterym prijel. Domorodci jej maji radi. Vedi, ze nezna cenu produktu, ktere mu nabizeji za premrstene ceny. Pri dalsim turnusu si nikdo nepamatuje jeho jmeno. To neplati o bohatem turistovi, toho si pamatuji a vitaji. Diky nemu preziji dalsi zimu bez prace.
-jidlo
Cestovatel ji cokoliv, co se jist da. Nepohrdne pozvanim domorodcu na neco, co se jeste hybe. Vi, ze co ji oni, muze snist i on sam.
Turista sni cokoliv, co je podane na cistem taliri v nadherne restauraci. Grady tomu doda francouzske jmeno pokrmu, ikdyz jde treba o restauraci v Taskentu.
-pocity
Cestovatel zaziva vsechny pocity. Strach, smutek, stesti, radost. Ovsem mnohonasobne vetsi nez v normalnim zivote.
Tutrista proziva jen pocit radosti. Zaplatil si jej.
-pamatky
Cestovatel si prochazi mista nekolikrat, diva se tam, kam ostatni ne. Zkouma podrobnosti, nad kterymi ostatni prochazeji.
Turista vyuziva turisticke chodniky. Neukazneny turista slape mimo ne.
-spanek
Cestovatel vi, co dela pes, nez si lehne. Misto spanku pozorne prozkouma, zkousi se podivat okolo po lepsi variante. Kdyz muze, spi tak, aby mel prehled.
Turistu zajima, jestli pokoj ma klimatizaci. Jestli nema, stezuje si.
28.7.06
Konec se blizi
Ano ano, po navsteve Pamukkale uz toho moc nezbyva.
Z Tavasu, kde jsem malem musel pouzit turecky zachod, stopem do Denizli, kam jsem vubec nechtel, pac nemam rad velka mesta, ale alespon jsem vymenil penize a nakoupil caj, salep a helvu, kterou ma tak moc rad Pepa.
Odtud cestou necestou do Pamukkale. A opet, kde jsou turisti tam to zije. Draho, za vsechno se plati..jste tu preci jen jednou za zivot, tak proc tu nedavat dvojnasobne ceny.
Sedim pod slunecnikem, popijim ledovou vodu a nemuzu se zbavit doterneho dohazovace od hotelu. Je ochoten jit ze 40 TLI na 15 TLI. Ja ale budu spat pod hvezdami, takze s klimatizaci at na me nechodi.
Okolo ctvrte vyrazim za mesto a misto toho, abych platil za vstup na terasy, schovavam krosnu do krovi a obchazim kasu.
Nahore turistu jak svina, tak se jdu alespon podivat na anticky bazen. Vstup 18 TLI, na to uz nemam. Nechci menit dalsi penize. Tak alespon kupuji za tu cenu nejake darky.
Obchazim Hierapolis, fotim, prekupnici mi nabizeji mince vyhrabane z akropole. Slevnuji z 50 TLI na 15 TLI...to je asi nejaka minimalni mzda, pod kterou tu nikdo nejde.
Kdyz se chyli k veceru, jdu fotit kycovky se zapadem slunce.
Bohuzel tu foti i nejaky nemec, ktery az si nachystam fotak, posila svoji Helgu primo doprostred meho zaberu. Jsem slusne vychovany, tak ho necham nejakou tu fotku udelat.
Bohuzel skopcak ikdyz ma dogital umoznujici seriove snimani s odlisnou korekci expozice, vse nastavuje rucne. JEden snimek dela na 24x ! (pocital jsem to) pak zmeni ohnisko a vse se opakuje, pak misto nalezato nastojato. Uz me sere, tak se ho ptam, jestli tuto picovinu bude delat dlouho. "Was?" Pta se. Nakonec z neho vypadne, ze udela jeste moc fotek.
Okaj, jdu hledat jine misto, jak se zvedam, tak z brasny, kde mam schovane darky a je proto plna, mi vypadava fotak, oteviraji se dvirka a film je tak v....no ve filmovem nebi.
Spim pod travertinovymi kaskadami, az rano si vsimam cedule "Taboreni zakazano"
Inu, co uz.
Ted jsem ve meste, kde maji takove male Pamukkale, ale v cervenem. Posnidam meloun a cerstve fiky, protoze jsem od 5 na nohou a pak trada smer Istambul.
Z Tavasu, kde jsem malem musel pouzit turecky zachod, stopem do Denizli, kam jsem vubec nechtel, pac nemam rad velka mesta, ale alespon jsem vymenil penize a nakoupil caj, salep a helvu, kterou ma tak moc rad Pepa.
Odtud cestou necestou do Pamukkale. A opet, kde jsou turisti tam to zije. Draho, za vsechno se plati..jste tu preci jen jednou za zivot, tak proc tu nedavat dvojnasobne ceny.
Sedim pod slunecnikem, popijim ledovou vodu a nemuzu se zbavit doterneho dohazovace od hotelu. Je ochoten jit ze 40 TLI na 15 TLI. Ja ale budu spat pod hvezdami, takze s klimatizaci at na me nechodi.
Okolo ctvrte vyrazim za mesto a misto toho, abych platil za vstup na terasy, schovavam krosnu do krovi a obchazim kasu.
Nahore turistu jak svina, tak se jdu alespon podivat na anticky bazen. Vstup 18 TLI, na to uz nemam. Nechci menit dalsi penize. Tak alespon kupuji za tu cenu nejake darky.
Obchazim Hierapolis, fotim, prekupnici mi nabizeji mince vyhrabane z akropole. Slevnuji z 50 TLI na 15 TLI...to je asi nejaka minimalni mzda, pod kterou tu nikdo nejde.
Kdyz se chyli k veceru, jdu fotit kycovky se zapadem slunce.
Bohuzel tu foti i nejaky nemec, ktery az si nachystam fotak, posila svoji Helgu primo doprostred meho zaberu. Jsem slusne vychovany, tak ho necham nejakou tu fotku udelat.
Bohuzel skopcak ikdyz ma dogital umoznujici seriove snimani s odlisnou korekci expozice, vse nastavuje rucne. JEden snimek dela na 24x ! (pocital jsem to) pak zmeni ohnisko a vse se opakuje, pak misto nalezato nastojato. Uz me sere, tak se ho ptam, jestli tuto picovinu bude delat dlouho. "Was?" Pta se. Nakonec z neho vypadne, ze udela jeste moc fotek.
Okaj, jdu hledat jine misto, jak se zvedam, tak z brasny, kde mam schovane darky a je proto plna, mi vypadava fotak, oteviraji se dvirka a film je tak v....no ve filmovem nebi.
Spim pod travertinovymi kaskadami, az rano si vsimam cedule "Taboreni zakazano"
Inu, co uz.
Ted jsem ve meste, kde maji takove male Pamukkale, ale v cervenem. Posnidam meloun a cerstve fiky, protoze jsem od 5 na nohou a pak trada smer Istambul.
26.7.06
Rucnik
Je dulezite vedet, kde je ulozen rucnik. To vi kazdy preci. Muj je jeste od more vlhky.
V noci jsem dojel k mestu, kde ma byt jezero...teda melo byt. Sestnactilety cisnik na brigade, s kterym se davam do reci,rika, ze tu zadne jezero neni. Vyschlo. Ukazuje mi misto na zahrade restaurace, kde si muzu postavit stan. Pak se se mnou deli o veceri a caj. Kecame asi do dvou v noci. Jeste ze mam ten slovnik :) Protoze jsem ale vstaval ve ctyri, cely den prolezel na slunku a pak jen to Antalye stopem, byl jsem desne unaveny. Omluvil se a sel spat. Konecne super noc. Zadne dusno, prijemnych 25 stupnu, nadhera.
Rano caj a stop az do Tavasu. Podle pruvodce tu ma byt centrum kobercu, ktere jdou koupit velmi levne. Bohuzel mistni o zadnych kobercich nic nevi. Alespon ze se pred slunickem, ktere je ted nejvys za cely den da schovat v internetove cajovne :)
Cim mensi vesnice, tim pomalejsi stroje a rozhrkanejsi monitory. Ale o to levnejsi net a caj a hlavne pratelstejsi lide.
Pak do cajovny na namesti, tam se probiraji nejnovejsi drby, tak abych vedel kdo kde s kym a tak ;)A pak Pamukkale ? Kdo vi :)
Stop zacina byt zabavnejsi, rychlejsi a hlavne levnejsi. Snad usetrim nejaky ten gros a dovezu domu Rize a salep a Nazar Bonzur pro vsechny blizke ;)
V noci jsem dojel k mestu, kde ma byt jezero...teda melo byt. Sestnactilety cisnik na brigade, s kterym se davam do reci,rika, ze tu zadne jezero neni. Vyschlo. Ukazuje mi misto na zahrade restaurace, kde si muzu postavit stan. Pak se se mnou deli o veceri a caj. Kecame asi do dvou v noci. Jeste ze mam ten slovnik :) Protoze jsem ale vstaval ve ctyri, cely den prolezel na slunku a pak jen to Antalye stopem, byl jsem desne unaveny. Omluvil se a sel spat. Konecne super noc. Zadne dusno, prijemnych 25 stupnu, nadhera.
Rano caj a stop az do Tavasu. Podle pruvodce tu ma byt centrum kobercu, ktere jdou koupit velmi levne. Bohuzel mistni o zadnych kobercich nic nevi. Alespon ze se pred slunickem, ktere je ted nejvys za cely den da schovat v internetove cajovne :)
Cim mensi vesnice, tim pomalejsi stroje a rozhrkanejsi monitory. Ale o to levnejsi net a caj a hlavne pratelstejsi lide.
Pak do cajovny na namesti, tam se probiraji nejnovejsi drby, tak abych vedel kdo kde s kym a tak ;)A pak Pamukkale ? Kdo vi :)
Stop zacina byt zabavnejsi, rychlejsi a hlavne levnejsi. Snad usetrim nejaky ten gros a dovezu domu Rize a salep a Nazar Bonzur pro vsechny blizke ;)
25.7.06
Trocha stesti...trocha sexu
No.. :) Z Nevşehıru jsem stopnul auto az do Konyi. Chlapik byl velmi mily, takze me pozval na veceri a zaplatil mi listek busem az na jih k mori.
Dojel jsem tam pred pulnoci. Cekalo me 35 stupnu a 70 % vlhkost. V prvnim hotelu po me chteli 60 Eur na noc. Ehm. Vysmal jsem se jim. V druhem 30 TLI, ale byl ochoten snizit na 22 TLI. Pak uz jen po 25 TLI..
Nasel jsem si super hotylek s klimatizaci, vyhledem na more a te nejluxusnejsi ctvrti. Bohuzel bude dostaven asi za rok. Ale ve tretim patre byly krasne videt hvezdy.
Rano na plaz. Potil jsem se jako krava, mazal se kremem a lesknul jsem se jako prase. Ovsem to nenechalo klidne mistni hochy.
1. stal na utesu asi 5 metru nade mnou. hladil se na prsou a druhou rukou v kalhotech...divam se na nej, on na me....asi patnact sekund. Tak toho necha a jde.
2. Prisel, predstavil se. Bylo mi jasne, kdo to je. Jen tak si sundal tricko a zacal se hladit, pritom na me pomrkaval. Nejevil jsem zajem a zalezl do stinu pod utes. Prisel za mnou, zacal se bavit. Skoncil to vetou "A nechces sex?"
"Ne. Promin."
"Opravdu ne?"
"NE"
3. Asi 45 lety strejda sesel ze silnice ke me. Ptal se, jak se mi libi Alanya. Rikam, ze na picu (to mi nerozumnel) protoze je tu plno hotelu, drahych veci a moc lidi. Usmal se a rikal, jestli jsem byl ve meste. Rikam, ze ne, ze se opaluju a hned vypadnu, protoze to mesto se mi nelibi. On na to, ze muzeme se spolu projet a pak mit sex.
Tak nevim. Opravdu namazane telo kremem na opalovani a roztahnute nohy pro lepsi opaleni vnitrni strany stehen pusobi tak vzrusive ?
Jinak takzvana turecka riviera me vubec nenadchla. Bulvary plne blbin. Vse predrazene. Pripadal jsem si jako maso do mlynku. "Friend" jsem byl jen, kdyz me nekdo chtel dostat do hotelu, nebo do postele.
Jen jsem pryc. Stopem do Antalye (31 stupnu 61% vlhkost). Ted jsem na nadrazi a nevim kam jet dal. Do Pamukkale, ale jet to cele busem se ni nechce.
Btw. Pochopil jsem rozdil mezi "turistou" a "cestovatelem"
Güle güle.
Dojel jsem tam pred pulnoci. Cekalo me 35 stupnu a 70 % vlhkost. V prvnim hotelu po me chteli 60 Eur na noc. Ehm. Vysmal jsem se jim. V druhem 30 TLI, ale byl ochoten snizit na 22 TLI. Pak uz jen po 25 TLI..
Nasel jsem si super hotylek s klimatizaci, vyhledem na more a te nejluxusnejsi ctvrti. Bohuzel bude dostaven asi za rok. Ale ve tretim patre byly krasne videt hvezdy.
Rano na plaz. Potil jsem se jako krava, mazal se kremem a lesknul jsem se jako prase. Ovsem to nenechalo klidne mistni hochy.
1. stal na utesu asi 5 metru nade mnou. hladil se na prsou a druhou rukou v kalhotech...divam se na nej, on na me....asi patnact sekund. Tak toho necha a jde.
2. Prisel, predstavil se. Bylo mi jasne, kdo to je. Jen tak si sundal tricko a zacal se hladit, pritom na me pomrkaval. Nejevil jsem zajem a zalezl do stinu pod utes. Prisel za mnou, zacal se bavit. Skoncil to vetou "A nechces sex?"
"Ne. Promin."
"Opravdu ne?"
"NE"
3. Asi 45 lety strejda sesel ze silnice ke me. Ptal se, jak se mi libi Alanya. Rikam, ze na picu (to mi nerozumnel) protoze je tu plno hotelu, drahych veci a moc lidi. Usmal se a rikal, jestli jsem byl ve meste. Rikam, ze ne, ze se opaluju a hned vypadnu, protoze to mesto se mi nelibi. On na to, ze muzeme se spolu projet a pak mit sex.
Tak nevim. Opravdu namazane telo kremem na opalovani a roztahnute nohy pro lepsi opaleni vnitrni strany stehen pusobi tak vzrusive ?
Jinak takzvana turecka riviera me vubec nenadchla. Bulvary plne blbin. Vse predrazene. Pripadal jsem si jako maso do mlynku. "Friend" jsem byl jen, kdyz me nekdo chtel dostat do hotelu, nebo do postele.
Jen jsem pryc. Stopem do Antalye (31 stupnu 61% vlhkost). Ted jsem na nadrazi a nevim kam jet dal. Do Pamukkale, ale jet to cele busem se ni nechce.
Btw. Pochopil jsem rozdil mezi "turistou" a "cestovatelem"
Güle güle.
24.7.06
Davej pozor na...
Tak zase nejaky ten zazitek.
Vylest na sopku Erciyes se nepovedlo. Jak naschval jinak bezoblacne Turecko bylo po muj vylet k hore pod mrakem. Sel jsem spat ve vyhrabane dire asi v 2000 mnm s nadeji, ze rano bude vse ok.
Bylo. Sopka se ukazala. Bohuzel jen na jednu hodinu, pak ji zahalily nepruhledne mraky. Vysplhal jsem do vysky zhruba 3500 metru. A pak, v tom mliku, kdy nebylo videt na krok, stal jsem na jednom z vedlejsich vrcholu, nevedel jak dal. Vzpomnel jsem si na slova meho brata:"Copak jsem nejaky kamzik?" A nez jit po hrbetu pokrytym ledem a snehem v botaskach, bez macek a cepinu, z obou stran srazy do nikam, sestoupil jsem dolu.
Dvakrat jsem mel namale. A jednou to bylo opravdu krute. Inu sestupy. Podrobneji o tom az v deniku.
Na druhy den, az jsem byl v bezpecne vzdalenosti od sopky, mraky ustoupily. Vyprava co sla po me, musela mit krasny vyhled na cele sire okoli. Trosku jim zavidim. Ale vrchol asi nebyl pro me.
Pak jsem jel do mesta Incesu, kde jsem se setkal s kamaradem Musou, ktereho jsem poznal pri ceste na Erciyes. Pozval me na caj, byl rad, ze me vidi a domluvil mi odvoz na misto, odkud se da dobre stopovat.
A bylo to tu. Prvni turecky stop. Treti auto me vzalo do mesta Nevşehir, kde jsem zacinal svou pout po Kappadokii. Mam odtud namireno k jezeru, kde maji byt zbytky opevneni pro karavany. No a v jezere se chci vykoupat...protoze...no :) netreba vysvetlovat.
Ridic, co me vzal do Nevşehiru, rikal, abych si daval pri stopovani pozor. Pred nejakym casem tu nasli mrtveho japonce, ktery taky jezdil stopem. Kdyz jsem mu rekl, ze jedu k jezeru Mamasın, rekl, at davam pozor, ze je to nebezpecne jezero se spoustou viru a proudu. Ze muzu pouzit turecke lazne, pokud se chci umyt. Ale tam si mam davat pozor na homosexualy, protoze ti se tam sdruzuji....tak mu povidam zazitek z autobusu a jen se smeje...ze si pry mam davat na vsechno pozor :)
Tak jo. Prichazi nejvetsi vedro dne. Jdu se nekam schovat do stinu. Pokud se mi dnes podari dorazit k jezeru, chci jez zitra zmer Konya a pak na jih do Analye. Tam se par dnu cvachtat, pak Pamukkale, nakoupit dary a caj, Istambul a domu :) Takze minimalne tyden me tu jeste budou trpet.
Güle Güle.
btw. vcera to zacalo. Prvni nenapadne. Zacal jsem si povidat sam se sebou. Pak se to stupnovalo.
"Dal bych si puding. Hmm, puding. S piskotama a jahodama...."
"A krokety. Jezis, jak ja bych si dal krokety...s kecupem. Jo... hhmhmhm"
"Ne, ja vim co. Sakra jak ja bych si dal kynuty knedliky s boruvkama. Jezis. Polite maslem a s tvarohem...ojojojojoj"
Musel jsem se smat. Protoze kynute knedliky prichazi vzdy v nejhorsim case, treba po tydnu jezeni cinskych polivek. Je cas si dat normalni jidlo :)
Vylest na sopku Erciyes se nepovedlo. Jak naschval jinak bezoblacne Turecko bylo po muj vylet k hore pod mrakem. Sel jsem spat ve vyhrabane dire asi v 2000 mnm s nadeji, ze rano bude vse ok.
Bylo. Sopka se ukazala. Bohuzel jen na jednu hodinu, pak ji zahalily nepruhledne mraky. Vysplhal jsem do vysky zhruba 3500 metru. A pak, v tom mliku, kdy nebylo videt na krok, stal jsem na jednom z vedlejsich vrcholu, nevedel jak dal. Vzpomnel jsem si na slova meho brata:"Copak jsem nejaky kamzik?" A nez jit po hrbetu pokrytym ledem a snehem v botaskach, bez macek a cepinu, z obou stran srazy do nikam, sestoupil jsem dolu.
Dvakrat jsem mel namale. A jednou to bylo opravdu krute. Inu sestupy. Podrobneji o tom az v deniku.
Na druhy den, az jsem byl v bezpecne vzdalenosti od sopky, mraky ustoupily. Vyprava co sla po me, musela mit krasny vyhled na cele sire okoli. Trosku jim zavidim. Ale vrchol asi nebyl pro me.
Pak jsem jel do mesta Incesu, kde jsem se setkal s kamaradem Musou, ktereho jsem poznal pri ceste na Erciyes. Pozval me na caj, byl rad, ze me vidi a domluvil mi odvoz na misto, odkud se da dobre stopovat.
A bylo to tu. Prvni turecky stop. Treti auto me vzalo do mesta Nevşehir, kde jsem zacinal svou pout po Kappadokii. Mam odtud namireno k jezeru, kde maji byt zbytky opevneni pro karavany. No a v jezere se chci vykoupat...protoze...no :) netreba vysvetlovat.
Ridic, co me vzal do Nevşehiru, rikal, abych si daval pri stopovani pozor. Pred nejakym casem tu nasli mrtveho japonce, ktery taky jezdil stopem. Kdyz jsem mu rekl, ze jedu k jezeru Mamasın, rekl, at davam pozor, ze je to nebezpecne jezero se spoustou viru a proudu. Ze muzu pouzit turecke lazne, pokud se chci umyt. Ale tam si mam davat pozor na homosexualy, protoze ti se tam sdruzuji....tak mu povidam zazitek z autobusu a jen se smeje...ze si pry mam davat na vsechno pozor :)
Tak jo. Prichazi nejvetsi vedro dne. Jdu se nekam schovat do stinu. Pokud se mi dnes podari dorazit k jezeru, chci jez zitra zmer Konya a pak na jih do Analye. Tam se par dnu cvachtat, pak Pamukkale, nakoupit dary a caj, Istambul a domu :) Takze minimalne tyden me tu jeste budou trpet.
Güle Güle.
btw. vcera to zacalo. Prvni nenapadne. Zacal jsem si povidat sam se sebou. Pak se to stupnovalo.
"Dal bych si puding. Hmm, puding. S piskotama a jahodama...."
"A krokety. Jezis, jak ja bych si dal krokety...s kecupem. Jo... hhmhmhm"
"Ne, ja vim co. Sakra jak ja bych si dal kynuty knedliky s boruvkama. Jezis. Polite maslem a s tvarohem...ojojojojoj"
Musel jsem se smat. Protoze kynute knedliky prichazi vzdy v nejhorsim case, treba po tydnu jezeni cinskych polivek. Je cas si dat normalni jidlo :)
21.7.06
Pohoda, klid
Dva a pul dne v Kappadokii. Stalo to za to.
Mistni "cestovky" vybiraji 40-50 TLI (lira je opravdu s mekkym) za to, ze vas povozi okolo nejlepsich vypecku cele oblasti za jeden den. Muzete si objednat horkovzdusny balon a za 150 Eur se nechat kochat nadherou kappadokie z ptaci perspektivy. Ovsem vzleta se pred patou rano, odpoledne je takove horko, ze balony maji problemy vznest se.
O jednom ani o druhem se nedoctete. Neverim cestovkam a nemam tolik penez na blbiny :) Stravil jsem dva dny v oblasti Kappadokie severozapadne od mesta Nevşehir. Prolezal jsem kanony, trmacel se suchou travou, mel osiny...kazdy vi kde. Prach, slunce, sucha stiplava trava. Spal jsem v opustenych tufovych homolych, uzival si zapadu slunce a vubec vsemozne jsem si to uzil. Mozna jsem prisel o ty nejlepsi vypecky....ale za to jsem byl vypeceny ja :) Vstaval jsem okolo pate, do obeda jsem chodil, pak dve az tri hodiny lezel a spal ve stinu. Bylo vedro jako prase. A pak zase do osmi pochod. Melo to vyhodu. Nepotkal jsem skoro zadne turisty :)
Kdyz jsem vylezl na severu turisticky navstevovane oblasti, mistni deti kricely "Cert, cert !" a utikali se schovat pod sukne svych otcu. Asi mely pravdu. Nasel jsem si kohoutek a cely se umyl...teda krom jednoho mista. Na to chodilo okolo moc lidi....a Turku nikdo nikdy nevi.
Prijel jsem do mesta Ürgüp, nasel si misto, kde davaji caj a kde me spojili se svetem jak tu pisou "ADSL 128kbit!"
Jaky je dalsi plan. Trosku zariskuju. No spise uvidim. Pobliz je sopka vysoka 3917m. Jde videt uz odtud a dominuje cele oblasti. Pojedu do vesnice pod ni, a uvidim. Bud na ni polezu, nebo pojedu nazpet.
Mistni "cestovky" vybiraji 40-50 TLI (lira je opravdu s mekkym) za to, ze vas povozi okolo nejlepsich vypecku cele oblasti za jeden den. Muzete si objednat horkovzdusny balon a za 150 Eur se nechat kochat nadherou kappadokie z ptaci perspektivy. Ovsem vzleta se pred patou rano, odpoledne je takove horko, ze balony maji problemy vznest se.
O jednom ani o druhem se nedoctete. Neverim cestovkam a nemam tolik penez na blbiny :) Stravil jsem dva dny v oblasti Kappadokie severozapadne od mesta Nevşehir. Prolezal jsem kanony, trmacel se suchou travou, mel osiny...kazdy vi kde. Prach, slunce, sucha stiplava trava. Spal jsem v opustenych tufovych homolych, uzival si zapadu slunce a vubec vsemozne jsem si to uzil. Mozna jsem prisel o ty nejlepsi vypecky....ale za to jsem byl vypeceny ja :) Vstaval jsem okolo pate, do obeda jsem chodil, pak dve az tri hodiny lezel a spal ve stinu. Bylo vedro jako prase. A pak zase do osmi pochod. Melo to vyhodu. Nepotkal jsem skoro zadne turisty :)
Kdyz jsem vylezl na severu turisticky navstevovane oblasti, mistni deti kricely "Cert, cert !" a utikali se schovat pod sukne svych otcu. Asi mely pravdu. Nasel jsem si kohoutek a cely se umyl...teda krom jednoho mista. Na to chodilo okolo moc lidi....a Turku nikdo nikdy nevi.
Prijel jsem do mesta Ürgüp, nasel si misto, kde davaji caj a kde me spojili se svetem jak tu pisou "ADSL 128kbit!"
Jaky je dalsi plan. Trosku zariskuju. No spise uvidim. Pobliz je sopka vysoka 3917m. Jde videt uz odtud a dominuje cele oblasti. Pojedu do vesnice pod ni, a uvidim. Bud na ni polezu, nebo pojedu nazpet.
19.7.06
Kappadokia
Cerne more se nekonalo.Autobus do mesta Sinop z Istambulu stal 45 tureckych lir..nebo lyr ? nevim. Zatimco do mesta Aksaray jen 30. Doporucuju se podivat na mapu a porovnat vzdalenost.
Pres Bospor jsem se dostal trajektem v prepoctu za 20Kc, pak domluvit bus, dat si çaj a kahve a nejaky ten kebab a cekat na odjezd. (turci me vzdy na neco zvali...takze vse zdarma. krom toho kebabu)
Nocni presun na jih se povedl..teda nebyt turka co me v noci osahaval. No, prvni jsem si myslel, ze ma divoke spani, ale kdyz jsem se probudil s jeho hlavou v mem kline, nevedel jsem do celat. Teda po tom, co jsem ho vyhodil ;) Opakoval "Sorry, you like me" a porad se po me sapal. Autobus narvany, neslo nikam jinam sednout, on jediny byl predtim mou spojnici s okolim, protoze nikdo neumel anglicky. CO delat. No v Aksaray jsem tak rychle utekl z autobusu, ze jsem tam zapomnel pruvodce se slovickama.
Tak ted sedim v Nevşehir, cekam az otevrou obchod s vodou at konecne muzu vyrazit do pustiny. a pri te prilezitosti si zjistim nova slovicka.
Tak zatim :)
Pres Bospor jsem se dostal trajektem v prepoctu za 20Kc, pak domluvit bus, dat si çaj a kahve a nejaky ten kebab a cekat na odjezd. (turci me vzdy na neco zvali...takze vse zdarma. krom toho kebabu)
Nocni presun na jih se povedl..teda nebyt turka co me v noci osahaval. No, prvni jsem si myslel, ze ma divoke spani, ale kdyz jsem se probudil s jeho hlavou v mem kline, nevedel jsem do celat. Teda po tom, co jsem ho vyhodil ;) Opakoval "Sorry, you like me" a porad se po me sapal. Autobus narvany, neslo nikam jinam sednout, on jediny byl predtim mou spojnici s okolim, protoze nikdo neumel anglicky. CO delat. No v Aksaray jsem tak rychle utekl z autobusu, ze jsem tam zapomnel pruvodce se slovickama.
Tak ted sedim v Nevşehir, cekam az otevrou obchod s vodou at konecne muzu vyrazit do pustiny. a pri te prilezitosti si zjistim nova slovicka.
Tak zatim :)
18.7.06
Istambul, hlavni nadrazi, vystupovat !
Tak po 38 hodinach dorazime do Istambulu. Je prijemny chladek. Ze Sofie jsme v autobuse jeli tri. Ja, Kristyna, ktera me pozadala, jestli bych s ni v Istambulu nenasel jeji hostel, a nejaky vietnamec, ktereho nikdo neznal.
Hostel jsme nasli v pohode. Ubytoval jsem se v pokoji pro devet lidi a chtel usmlouvat cenu na polovinu. Nepovedlo se mi to, alespon snidani zdarma se mi povedlo dohodnout :)
Pak jsme sli na vecerni prochazku. Dali si caj, pravy Ryze. V celem meste okolo mesit vonely ty nejruznejsi vune, pofukoval vetrik. Nad mestem zaznelo svolavani k modlitbe. Allah aghbar.
Hledali jsme cestu k mori, nasli jsme hotylek, kde meli nejlevnejsi nargile, kterou jsme videli. Dali jsme si jablecny tabak a povidali si s majitelem.
A pak alou na hostel se vyspat.
Krystina jede na nejaky work camp. A ja smer sever k Cernemu mori....a pak ? Vzdyt to je teprve zacatek :)
Hostel jsme nasli v pohode. Ubytoval jsem se v pokoji pro devet lidi a chtel usmlouvat cenu na polovinu. Nepovedlo se mi to, alespon snidani zdarma se mi povedlo dohodnout :)
Pak jsme sli na vecerni prochazku. Dali si caj, pravy Ryze. V celem meste okolo mesit vonely ty nejruznejsi vune, pofukoval vetrik. Nad mestem zaznelo svolavani k modlitbe. Allah aghbar.
Hledali jsme cestu k mori, nasli jsme hotylek, kde meli nejlevnejsi nargile, kterou jsme videli. Dali jsme si jablecny tabak a povidali si s majitelem.
A pak alou na hostel se vyspat.
Krystina jede na nejaky work camp. A ja smer sever k Cernemu mori....a pak ? Vzdyt to je teprve zacatek :)
16.7.06
Čas T-6 hodin
No ty jo. Krosna jako kráva těžká, filtry očištěné, filtrační faktory vypsané, filmy popsané, jídlo zabalené.
Svačinku udělám ráno. Ještě koupit rum. A pemzu...ale tu nikde neseženu :/
No nic, nikdo by nečekal hned španělskou inkvizici.....
;)
Mějte se vzácné čtenářstvo :)
Sklenář se díval na východ slunce a cítil stejnou úzkost jako každé ráno. Už skoro třicet let je pořád na jednom místě, v krámě na kopci, kam málokdy zavítá nějaký zákazník. Teď je pozdě, aby něco změnil.
Svačinku udělám ráno. Ještě koupit rum. A pemzu...ale tu nikde neseženu :/
No nic, nikdo by nečekal hned španělskou inkvizici.....
;)
Mějte se vzácné čtenářstvo :)
Sklenář se díval na východ slunce a cítil stejnou úzkost jako každé ráno. Už skoro třicet let je pořád na jednom místě, v krámě na kopci, kam málokdy zavítá nějaký zákazník. Teď je pozdě, aby něco změnil.
Paolo Coelho - Alchymista
pozn.:přesně tak nechci dopadnout ;)
15.7.06
Čas T-17hod
Objektiv ze Slovenska nepřišel. Koupil jsem u Škody nový 35/2 a v bazaru starý 16/2,8 Fish eye.
Dokoupil jsem věci, rozloučil se u Pendolína s Janinkou..sakra jak já nemám rád loučení. Pak ještě koupit filtry a sluneční clonu, do Delvity čínské polívky a chleba.
U balení mi hraje Taha Rachid a mezulínovo Allah aghbar. (o správnosti mého přepisu by se dalo diskutovat)
Vzpomněl jsem si na rozhovor, který jsem kdysi měl se svým dědou.(do turecka se totiž chystám už asi pátým rokem)
Řekl :"Do Turecka ? Co tam budeš dělat, víš jaká je tam bída?"
"A tu chci vidět, abych si vážil toho, co mám", jsem tehdy na vrcholu své puberty odpověděl.
"Já bych tam nejel."
Pousmál jsem se a začal balit dál.
Dokoupil jsem věci, rozloučil se u Pendolína s Janinkou..sakra jak já nemám rád loučení. Pak ještě koupit filtry a sluneční clonu, do Delvity čínské polívky a chleba.
U balení mi hraje Taha Rachid a mezulínovo Allah aghbar. (o správnosti mého přepisu by se dalo diskutovat)
Vzpomněl jsem si na rozhovor, který jsem kdysi měl se svým dědou.(do turecka se totiž chystám už asi pátým rokem)
Řekl :"Do Turecka ? Co tam budeš dělat, víš jaká je tam bída?"
"A tu chci vidět, abych si vážil toho, co mám", jsem tehdy na vrcholu své puberty odpověděl.
"Já bych tam nejel."
Pousmál jsem se a začal balit dál.
14.7.06
Čas T-38hod
+ objektiv Prakticar prodán
+ promoce splněna
- foto do soutěže (zatím) nedofocena
+ pojištění zařízené
+ jízdenka koupená (tímto krokem zhasly mamce všechny naděje...a nové vyvstaly. a to, že se vrátím)
+ vybavení koupené
+ lékárnička vybavena
- čepička, která se mnou jezdí od skotska je kdoví kde :(
- objektiv ze slovenska nedorazil
Seznam fotomateriálu na cestu.
1x Fuji NPS 160
1x Fuji Sensia 100
3x Fuji Superia X-tra 400
2x Ilford FP4 + 125
3x Kodak Tri-X 400
1x Ilford Delta 3200
Překvapilo mě, že delta 3200 má, podle slov prezentace "rozsah pružnosti filmu ISO 400/27° až ISO 25000/45°" tak to je tedy síla.
Teším se na grilování a na večerní pokoj, kde nebude ani jeden spolubydlící.
Ne, že bych je neměl rád, ale přeci jen Janča odjíždí, já také....
+ promoce splněna
- foto do soutěže (zatím) nedofocena
+ pojištění zařízené
+ jízdenka koupená (tímto krokem zhasly mamce všechny naděje...a nové vyvstaly. a to, že se vrátím)
+ vybavení koupené
+ lékárnička vybavena
- čepička, která se mnou jezdí od skotska je kdoví kde :(
- objektiv ze slovenska nedorazil
Seznam fotomateriálu na cestu.
1x Fuji NPS 160
1x Fuji Sensia 100
3x Fuji Superia X-tra 400
2x Ilford FP4 + 125
3x Kodak Tri-X 400
1x Ilford Delta 3200
Překvapilo mě, že delta 3200 má, podle slov prezentace "rozsah pružnosti filmu ISO 400/27° až ISO 25000/45°" tak to je tedy síla.
Teším se na grilování a na večerní pokoj, kde nebude ani jeden spolubydlící.
Ne, že bych je neměl rád, ale přeci jen Janča odjíždí, já také....
12.7.06
Bohajehomária
- Mandriva je mrtvá
(+/-) místo Mandrivy nastupuje Gentoo. budiž nám cesta při instalaci přívětivá
+ jakožto soutěžící v nepsané soutěži vybíhám se štafetovým kolíkem Rolleiflexem
+ při té příležitosti poznávám nipa
- mám jen tři dny na zrealizování nápadů, po té musím stroječek dát dál
+ při té příležitosti poznám Berušku
+ na zítra dohodnut prodej objektivu z Praktici
+ na popozítří domluvena koupě objektivu na Canon (tramdatadá, nakonec 35/2 :)
- nespecifický plán cesty (stále)
- nenakoupené věci (stále)
- mamka snažící se zabránit cestě (nabídnut objektiv za můj měsíční plat jako proticena)
+ odolávání mámení a otočení neblahé síly na vodu na vlastní mlýn
- bílý rum dochází
+ půjčený křeček ochutnal poprvé v životě ledový studený salát
(+/-) místo Mandrivy nastupuje Gentoo. budiž nám cesta při instalaci přívětivá
+ jakožto soutěžící v nepsané soutěži vybíhám se štafetovým kolíkem Rolleiflexem
+ při té příležitosti poznávám nipa
- mám jen tři dny na zrealizování nápadů, po té musím stroječek dát dál
+ při té příležitosti poznám Berušku
+ na zítra dohodnut prodej objektivu z Praktici
+ na popozítří domluvena koupě objektivu na Canon (tramdatadá, nakonec 35/2 :)
- nespecifický plán cesty (stále)
- nenakoupené věci (stále)
- mamka snažící se zabránit cestě (nabídnut objektiv za můj měsíční plat jako proticena)
+ odolávání mámení a otočení neblahé síly na vodu na vlastní mlýn
- bílý rum dochází
+ půjčený křeček ochutnal poprvé v životě ledový studený salát
11.7.06
Testování testera
V kanceláři je tepleji než venku ve stínu.
Školím člověka, který mě bude v testování projektu zastupovat, pokud tu nebudu (a nebo se chystá můj odchod ? ;)
Klasika testování. Abych to zjednodušil : program má zjitit, kolik jablek je na stole. Na stole jsou tři jablka. Po prvním spuštění program hlásí 2 jablka. Po restartu 1 jablko. Po znovuspuštění program spadne. Hodinu se drbeme s konfiguračními soubory, na nic nepřicházíme.
Přichází mail, že mám udělat nějaké Euro CV... Otevřu world a píšu...o polední pauze.
Word zmizí. Otevřu jej po druhé. Zmizí po napsání první věty. WTF. Zabalil jsem to po šestém spadnutí Wordu.
Za chvíli začnu zase školit. Další drbačka s něčím, co si dělá, co chce.
Za poslední dva dny 9,5 hodin spánku, posraný Linux a to tak, že totálně. Objednaný objektiv, na který se moc těším, ikdyž stojí víc než tělo. Vyvolané fotky na ISIC, abych měl jízdenku levnější. Citově vydírající mamka v telefonu se slovy, že přišla o syna. Nakonec kapitulující mamka, která mi zařídila antibiotika na cestu pro případ nouze a doveze mi zapomenutou čelovku. Janča po dlouhé době ráno se vedle mě probouzející, health pack mi na cestu chystající, vyhrožující, že mi něco udělá, jestli si něco udělám. Já nestíhám, fotit jsem měl, koupat bych se mohl, batoh malý zařídit a ne se tu sakrovat s Wordem a projektem.....
Ale co. Bude na vývojku ;)
Školím člověka, který mě bude v testování projektu zastupovat, pokud tu nebudu (a nebo se chystá můj odchod ? ;)
Klasika testování. Abych to zjednodušil : program má zjitit, kolik jablek je na stole. Na stole jsou tři jablka. Po prvním spuštění program hlásí 2 jablka. Po restartu 1 jablko. Po znovuspuštění program spadne. Hodinu se drbeme s konfiguračními soubory, na nic nepřicházíme.
Přichází mail, že mám udělat nějaké Euro CV... Otevřu world a píšu...o polední pauze.
Word zmizí. Otevřu jej po druhé. Zmizí po napsání první věty. WTF. Zabalil jsem to po šestém spadnutí Wordu.
Za chvíli začnu zase školit. Další drbačka s něčím, co si dělá, co chce.
Za poslední dva dny 9,5 hodin spánku, posraný Linux a to tak, že totálně. Objednaný objektiv, na který se moc těším, ikdyž stojí víc než tělo. Vyvolané fotky na ISIC, abych měl jízdenku levnější. Citově vydírající mamka v telefonu se slovy, že přišla o syna. Nakonec kapitulující mamka, která mi zařídila antibiotika na cestu pro případ nouze a doveze mi zapomenutou čelovku. Janča po dlouhé době ráno se vedle mě probouzející, health pack mi na cestu chystající, vyhrožující, že mi něco udělá, jestli si něco udělám. Já nestíhám, fotit jsem měl, koupat bych se mohl, batoh malý zařídit a ne se tu sakrovat s Wordem a projektem.....
Ale co. Bude na vývojku ;)
9.7.06
Změna
Po probuzení jsem zjitil, že jsem se přestal bát a začal se těšit. Ovšem malá nedůvěra či obavy z neznámého trvají. A to je dobře.
"Když cestuješ, prožíváš velice prakticky akt znovuzrození. Ocitáš se v úplně nových situacích, den plyne pomaleji a většinou nerozumíš jazyku, jímž se kolem tebe mluví. Přesně jako dítě, které opustilo mateřské lůno. Začínáš tedy přikládat mnohem větší význam věcem, které tě obklopují, protože na nich závisí tvoje přežití. Začínáš se chovat k lidem vstřícněji, neboť právě oni ti mohou pomoci v obtížných situacích. A sebemenší přízeň bohů přijímáš s nesmírnou radostí, jako by to bylo něco, nač budeš vzpomínat až do konce života."
"Když cestuješ, prožíváš velice prakticky akt znovuzrození. Ocitáš se v úplně nových situacích, den plyne pomaleji a většinou nerozumíš jazyku, jímž se kolem tebe mluví. Přesně jako dítě, které opustilo mateřské lůno. Začínáš tedy přikládat mnohem větší význam věcem, které tě obklopují, protože na nich závisí tvoje přežití. Začínáš se chovat k lidem vstřícněji, neboť právě oni ti mohou pomoci v obtížných situacích. A sebemenší přízeň bohů přijímáš s nesmírnou radostí, jako by to bylo něco, nač budeš vzpomínat až do konce života."
Paolo Coelho - Mágův deník
8.7.06
Opět sny a skutečnost
Člověk sní. Žije pro sny, které si chce splnit.
Příležitost přijde, člověk se bojí. Jsem už připraven ? Opravdu jsem to chtěl ? Co když to nebude takové, jaké jsem si představoval ?
Co může člověk při příležitosti splnit si sen ztratit ? Pokud bude dávat pozor, tak vlastně nic.
Dva z mých snů si řekli, že příští týden je ten pravý. Buď řeknu ano, nebo stáhnu ocas mezi nohy a zalezu do díry.
Je lehké vzdát boj bez námahy.
Zmocnil se mě strach. Jsem už připraven ? Opravdu jsem to chtěl ? Co když to nebude takové, jaké jsem si to představoval ?
Bojovník světla ví, že nelze žít ve stavu naprostého uvolnění.
Od lučištníka se naučil, že musí držet luk pořádně napnutý, chce-li vystřelit šíp hodně daleko. Od hvězd se naučil, že jen vnitřní výbuch umožňuje jejich zář. Bojovník si všímá, že jakmile kůň překonává překážku, stáhne všehny svaly.
Nikdy si však neplete napětí s nervozitou.
Příležitost přijde, člověk se bojí. Jsem už připraven ? Opravdu jsem to chtěl ? Co když to nebude takové, jaké jsem si představoval ?
Co může člověk při příležitosti splnit si sen ztratit ? Pokud bude dávat pozor, tak vlastně nic.
Dva z mých snů si řekli, že příští týden je ten pravý. Buď řeknu ano, nebo stáhnu ocas mezi nohy a zalezu do díry.
Je lehké vzdát boj bez námahy.
Zmocnil se mě strach. Jsem už připraven ? Opravdu jsem to chtěl ? Co když to nebude takové, jaké jsem si to představoval ?
Bojovník světla ví, že nelze žít ve stavu naprostého uvolnění.
Od lučištníka se naučil, že musí držet luk pořádně napnutý, chce-li vystřelit šíp hodně daleko. Od hvězd se naučil, že jen vnitřní výbuch umožňuje jejich zář. Bojovník si všímá, že jakmile kůň překonává překážku, stáhne všehny svaly.
Nikdy si však neplete napětí s nervozitou.
Paolo Coelho - Rukověť bojovníka světla
29.6.06
Sen
Probudil jsem se a zjistil, že to byl jen sen. Hnusný, bolestivý. Znovu jsem usnul a probraly mě až slova lásky šeptaná do ucha.
To už ale bylo sluníčko vysoko a ohlašovalo další den.
Snad radostnější, než sen.
To už ale bylo sluníčko vysoko a ohlašovalo další den.
Snad radostnější, než sen.
27.6.06
Znamení
Sedím ve Františkánské zahradě a přemýšlím.
Fakta:
-potřebuji objektiv
-mám omezené finanční prostředky (17tis), za které se musím dostat to Turecka, být tam, nakoupit si tam věci, filmy atd.
Možnosti:
-levnější, méně kvalitní, nový : 50/1,8 a 28/2,8
-dražší, kvalitní, použitý : 50/1,4 USM a 20/2,8 USM
nebo kvalitní a dražší 50/1,4 USM a 20-35/3,5-4,6 USM
(vše Canon EF)
A teď úvahy:
-pokud si koupím drahé objektivy, nebudu mít na Turecko. Sice ještě nějaké peníze dostanu, ale pozdě. Nebudu mít na to, koupit si batoh a další vybavení, které si chci vzít. Nebude ani na jízdenku. Budu mít ale kvalitní skla. Sice staré a použité, ale kvalitní jak víno.Další věc je filtr. Velké filtry stojí víc.
-pokud si koupím levnější skla, vše je v pohodě a na Turecko budou peníze...ovšem pocit plastového hnusu, který se nevyrovná s protisvětlem mě odrazuje. Kresba prý není nejhorší. Rozhodně lepší, než má ten plasťák seťák, co mám. Ovšem co když se mi povede udělat fotka, ze které bude super zvětšenina ? S takovým šumítkem nic neudělám. Výhoda jsou menší filtry....
-kombinace se zoomem. Zoom má malou světelnost...a kreslí dobře od clony 5,6 a výš. Prý. To je naprd. Při takovém ohnisku bude vše ostré a slité do jedné roviny. Ale všichni jsou s ním spokojeni. Ovšem to jsou odchovaní digitálci, co znají jen japonské plastové hračky.
Co s tím ? ty jo, co s tím ?
Včera jsem si zarezervoval 50/1,4 s tím, že tam dnes zajdu. Neěla pokladna, tak pán řekl, že to napíše pak, že nemusím čekat.
Po dvou hodinách v parku jsem šel do Fotoškoda už po několikáté říct, že si objektiv nevezmu, protože si to ještě musím rozmyslet.
A přišlo znamení.
"A, to jste vy ! Já se Vám hrozně moc omlouvám, ale stala se taková nepříjemnost. Včera jsem zjistil, že ten objektiv je už zamluvený. Běžel jsem za Vámi, ale už jsem Vás nenašel, omlouvám se."
Říkám, že je to v pohodě, ať mi ukáže ještě tu 20/2,8. Má filtr úplně jiný než 50/1,4. Z toho plyne, že bych musel mít vždy dva filtry jiné velikosti, z toho každý velký, tudíž drahý...a je to jasné.
Tyto dva objektivy nejsou pro mě a dokud si foťák na to nevydělá :) tak ani nebudou.
A bylo to. Zažil jsem znamení, že si mám koupit levnější variantu, nebo ještě počkat.
A nebo prodat tyto japonské věcičky a koupit si starý kvalitní stroj. Nebo digi kompakt. A nebo mobil s foťákem.....
Fakta:
-potřebuji objektiv
-mám omezené finanční prostředky (17tis), za které se musím dostat to Turecka, být tam, nakoupit si tam věci, filmy atd.
Možnosti:
-levnější, méně kvalitní, nový : 50/1,8 a 28/2,8
-dražší, kvalitní, použitý : 50/1,4 USM a 20/2,8 USM
nebo kvalitní a dražší 50/1,4 USM a 20-35/3,5-4,6 USM
(vše Canon EF)
A teď úvahy:
-pokud si koupím drahé objektivy, nebudu mít na Turecko. Sice ještě nějaké peníze dostanu, ale pozdě. Nebudu mít na to, koupit si batoh a další vybavení, které si chci vzít. Nebude ani na jízdenku. Budu mít ale kvalitní skla. Sice staré a použité, ale kvalitní jak víno.Další věc je filtr. Velké filtry stojí víc.
-pokud si koupím levnější skla, vše je v pohodě a na Turecko budou peníze...ovšem pocit plastového hnusu, který se nevyrovná s protisvětlem mě odrazuje. Kresba prý není nejhorší. Rozhodně lepší, než má ten plasťák seťák, co mám. Ovšem co když se mi povede udělat fotka, ze které bude super zvětšenina ? S takovým šumítkem nic neudělám. Výhoda jsou menší filtry....
-kombinace se zoomem. Zoom má malou světelnost...a kreslí dobře od clony 5,6 a výš. Prý. To je naprd. Při takovém ohnisku bude vše ostré a slité do jedné roviny. Ale všichni jsou s ním spokojeni. Ovšem to jsou odchovaní digitálci, co znají jen japonské plastové hračky.
Co s tím ? ty jo, co s tím ?
Včera jsem si zarezervoval 50/1,4 s tím, že tam dnes zajdu. Neěla pokladna, tak pán řekl, že to napíše pak, že nemusím čekat.
Po dvou hodinách v parku jsem šel do Fotoškoda už po několikáté říct, že si objektiv nevezmu, protože si to ještě musím rozmyslet.
A přišlo znamení.
"A, to jste vy ! Já se Vám hrozně moc omlouvám, ale stala se taková nepříjemnost. Včera jsem zjistil, že ten objektiv je už zamluvený. Běžel jsem za Vámi, ale už jsem Vás nenašel, omlouvám se."
Říkám, že je to v pohodě, ať mi ukáže ještě tu 20/2,8. Má filtr úplně jiný než 50/1,4. Z toho plyne, že bych musel mít vždy dva filtry jiné velikosti, z toho každý velký, tudíž drahý...a je to jasné.
Tyto dva objektivy nejsou pro mě a dokud si foťák na to nevydělá :) tak ani nebudou.
A bylo to. Zažil jsem znamení, že si mám koupit levnější variantu, nebo ještě počkat.
A nebo prodat tyto japonské věcičky a koupit si starý kvalitní stroj. Nebo digi kompakt. A nebo mobil s foťákem.....
Úterý
Ráno brzo do práce. Ještě že jsem se probudil vedle nádherných očí, které se na mě dívaly.
Po cestě na Václaváku jsem prozradil Janči, že jsme fotili modelku, která nakonec skončila nahá na kulečníkovém stole. Dvakrát nadšená z toho nebyla.
Pepa se při ranní kávě prokecl, že dočetl Alchymistu, čímž mě opravdu potěšil. Teším se, až úryvky z knihy bude používat v blogu. (že ano, Bobe).
Jinak den začíná. Prázdniny taky. Musím si vyřídit pojištění a jízdenku do Turecka, koupit batoh, objektiv (objektivy), láhev Sigg ;) a plno dalších věcí, které mě dostanou opět pod hranici 0 na mém kontě.
Ještě že je práce :) Tak rád jsem za ni.
Bez duše
Po cestě na Václaváku jsem prozradil Janči, že jsme fotili modelku, která nakonec skončila nahá na kulečníkovém stole. Dvakrát nadšená z toho nebyla.
Pepa se při ranní kávě prokecl, že dočetl Alchymistu, čímž mě opravdu potěšil. Teším se, až úryvky z knihy bude používat v blogu. (že ano, Bobe).
Jinak den začíná. Prázdniny taky. Musím si vyřídit pojištění a jízdenku do Turecka, koupit batoh, objektiv (objektivy), láhev Sigg ;) a plno dalších věcí, které mě dostanou opět pod hranici 0 na mém kontě.
Ještě že je práce :) Tak rád jsem za ni.
Bez duše25.6.06
24.6.06
TK...
Po dlouhé době v komoře. Barytové provedení "Ráno" 26x20 a radost z povedeného. Pro další print budu muset přidat víc černé. Ještě to není pořád ono.
Svítání, Bob Marley, půjčený digiťáček. Ubalil jsem si jointa, sednul na parapet balkónu komory a poslouchal probouzející se město....to už jsem chtěl udělat dávno...
Svítání, Bob Marley, půjčený digiťáček. Ubalil jsem si jointa, sednul na parapet balkónu komory a poslouchal probouzející se město....to už jsem chtěl udělat dávno...
23.6.06
H...
Večerní petangue se díky Marry proměnil ve veselé pohazování koulema a přemlouvání ježka, aby spal s někým v posteli. Před půlnocí jsme se dostali na kolej. Ale prozíravě jsme kuličku házeli vždy na světlo.
Hlášky, které si začínám zaznamenávat.
"Hele, jak jsem tam přidal to ISO, jak je to krášně zašumněné. Ten digitální šum fotce dodává to pravé."
Hlášky, které si začínám zaznamenávat.
"Hele, jak jsem tam přidal to ISO, jak je to krášně zašumněné. Ten digitální šum fotce dodává to pravé."
22.6.06
Oslava slunovratu
Oslava slunovratu se docela vydařila. Až na to, že jsem za celý den nic moc nejedl a pak jsem tento nedostatek kompenzoval alkoholem. Stalo se, co jsem nechtěl, a nevím kdy jsem odpadl...
Špatenka.
Špatenka.
21.6.06
B..c
"Štěpánku, pravou !"
Kamikadzee na snídani, dělání dírky do pásku. Málo. Druhá dírka. Málo. Jsem tolik shodil ? Třetí dírka sedí.
Pravou ze dveří, levou zamknout. Zamknul jsem ?
O hodinu dřív na místě. Mattonka. Pomerančová.
"Pojďte další". "Tak nám řekněte, jak jste to dělal." Nemysli pořád na sex.
"Nějaké dotazy ?"
"Já bych měl." Tak..hlavně přemýšlet.
.
"Tak přistupme k otázkám. Jak byste měřil frekvenci ? Co je to fázová smyčka ? Co si představíte pod pojmem rozpoznávání ? Jaké znáte zapojení s operačními zesilovači ?"
Mysli, vole, mysli. Tam ten proud jde naopak. Překresli ho. Usmívej se.
"Na chvíli nás prosím opusťte."
.
"Oznamujeme Vám, že jste prošel bakalářskou zkouškou.Přesné výsledky se dozvíte odpoledne."
.
"Tak co?"
"Dobré a ty ?"
"Taky dobré, kam půjdeme?"
"Na pivo :)"
"Máš moravský přízvuk, zkama jsi?"
"Ty jsi taky moravák :), jsem z Kroměříže a ty ?"
"Já taky :D "
"Zkama ?"
"Ze Zacharu, chodil jsem na COPT. Ty ?"
"Z Havlíčkové. Z jsem z prumky ve Zlíně."
"Tak na to pivo musíme"
Kamikadzee na snídani, dělání dírky do pásku. Málo. Druhá dírka. Málo. Jsem tolik shodil ? Třetí dírka sedí.
Pravou ze dveří, levou zamknout. Zamknul jsem ?
O hodinu dřív na místě. Mattonka. Pomerančová.
"Pojďte další". "Tak nám řekněte, jak jste to dělal." Nemysli pořád na sex.
"Nějaké dotazy ?"
"Já bych měl." Tak..hlavně přemýšlet.
.
"Tak přistupme k otázkám. Jak byste měřil frekvenci ? Co je to fázová smyčka ? Co si představíte pod pojmem rozpoznávání ? Jaké znáte zapojení s operačními zesilovači ?"
Mysli, vole, mysli. Tam ten proud jde naopak. Překresli ho. Usmívej se.
"Na chvíli nás prosím opusťte."
.
"Oznamujeme Vám, že jste prošel bakalářskou zkouškou.Přesné výsledky se dozvíte odpoledne."
.
"Tak co?"
"Dobré a ty ?"
"Taky dobré, kam půjdeme?"
"Na pivo :)"
"Máš moravský přízvuk, zkama jsi?"
"Ty jsi taky moravák :), jsem z Kroměříže a ty ?"
"Já taky :D "
"Zkama ?"
"Ze Zacharu, chodil jsem na COPT. Ty ?"
"Z Havlíčkové. Z jsem z prumky ve Zlíně."
"Tak na to pivo musíme"
D..
Den D, minuta M, hodina H, posluchárna P, student S.
Nedramatizovat, o moc nejde.... :)
Uuu, to bude noc. Jako před maturitou.
:D
Nedramatizovat, o moc nejde.... :)
Uuu, to bude noc. Jako před maturitou.
:D
20.6.06
Bojovník světla
Myslel jsem, že jsem si ji odvezl domů. Neodvezl. Udělal jsem obvyklou věc. Zavřel oči, otevřel náhodnou stranu a přečetl.
Každý bojovník světla ví, co stojí za to.
O svých akcích rozhoduje s pomocí inspirace a víry.
Setkává se však s lidmi, kteří ho povolávají do bojů, jež nejsou jeho, na bitevní pole, která nezná - nebo ho nezajímají. Chtějí ho zaplést do střetů, jež jsou důležité pro ně - nikoliv pro něho.
Často jsou to lidé jemu blízcí, kteří ho mají rádi, důvěřují jeho síle a - protože jsou v úzkých - chtějí si jeho pomoc vynutit.
V tom případě se bojovník usměje a nešetří projevy lásky - ale výzvu nepřijme.
Opravdový bojovník si své bitevní pole volí vždy sám.
Bojovník světla umí prohrávat.
Nebere porážku lhostejně a neříká fráze jako "na tom přece tolik nezáleželo" nebo "tohle jsem vlastně vůbec nechtěl". Přijímá porážku jako porážku a nepokouší se ji vydávat za vítězství.
Trpce pociťuje bolavé rány, lhostejnost přátel, samotu prohry. Tehdy si říká: "Za něco jsem bojoval, ale neuspěl jsem. Prohrál jsem svou první bitvu."
Tahle věta mu znovu dodá sil. Bojovník ví, že nikdo nevyhraje pokaždé - a umí odlišit své úspěchy od svých chyb.
Každý bojovník světla ví, co stojí za to.
O svých akcích rozhoduje s pomocí inspirace a víry.
Setkává se však s lidmi, kteří ho povolávají do bojů, jež nejsou jeho, na bitevní pole, která nezná - nebo ho nezajímají. Chtějí ho zaplést do střetů, jež jsou důležité pro ně - nikoliv pro něho.
Často jsou to lidé jemu blízcí, kteří ho mají rádi, důvěřují jeho síle a - protože jsou v úzkých - chtějí si jeho pomoc vynutit.
V tom případě se bojovník usměje a nešetří projevy lásky - ale výzvu nepřijme.
Opravdový bojovník si své bitevní pole volí vždy sám.
Bojovník světla umí prohrávat.
Nebere porážku lhostejně a neříká fráze jako "na tom přece tolik nezáleželo" nebo "tohle jsem vlastně vůbec nechtěl". Přijímá porážku jako porážku a nepokouší se ji vydávat za vítězství.
Trpce pociťuje bolavé rány, lhostejnost přátel, samotu prohry. Tehdy si říká: "Za něco jsem bojoval, ale neuspěl jsem. Prohrál jsem svou první bitvu."
Tahle věta mu znovu dodá sil. Bojovník ví, že nikdo nevyhraje pokaždé - a umí odlišit své úspěchy od svých chyb.
Paolo Coelho - Rukověť bojovníka světla
C...
Město andělů. Surový, pravdivý film se skvělou kamerou a celkovým zabarvením snímku. Film pro mě. A to ne kvůli hlavnímu hrdinovy, ze kterého se stane, co se stalo.
Víc mrtvých bylo snad jen v Kill Bill.
Jsem rád, že když se ráno probudím, nevstávám s tím, kdo mě okrade, nebo zabije. Pro hrst drobných, nebo jen z prdele.
Natahovat kohoutek neumím. Možná jsem si ale zapamatoval konečně Taylorův polynom.
Svět je plný zloby a nenávisti. A ikdyž bydlím v Praze, cítím se bezpečně. Možná je to díky iptables a protože skoro nikam nechodím. A nebo že jsem nikdy nezažil situaci, ve které bych se musel bát. Kdo ví.
A i přesto mě láká jet pryč a poznávat cizí krajiny ne z hotelového apartmá, ale z pocitu, z lidí, z prožitků všedního dne. Cítit pot s prachem, spát kdoví kde, jíst, když bude co jíst, spát tam, kde se bude dát spát. Fotit.
A je to jako i s ostatními sny. Žiji, abych si je splnil a jakmile stačí jen málo k jejich dosažení, začnu mít strach, hledám výmluvy proč splnění snu nechat na jindy.
"Rozhodnutí je jen začátek něčeho. Jakmile se člověk rozhodne, pohrouží se ve skutečnosti do mocného proudu a ten ho unáší na místo, na které v okamžiku rozhodování vůbec nepřemýšlel."
Víc mrtvých bylo snad jen v Kill Bill.
Jsem rád, že když se ráno probudím, nevstávám s tím, kdo mě okrade, nebo zabije. Pro hrst drobných, nebo jen z prdele.
Natahovat kohoutek neumím. Možná jsem si ale zapamatoval konečně Taylorův polynom.
Svět je plný zloby a nenávisti. A ikdyž bydlím v Praze, cítím se bezpečně. Možná je to díky iptables a protože skoro nikam nechodím. A nebo že jsem nikdy nezažil situaci, ve které bych se musel bát. Kdo ví.
A i přesto mě láká jet pryč a poznávat cizí krajiny ne z hotelového apartmá, ale z pocitu, z lidí, z prožitků všedního dne. Cítit pot s prachem, spát kdoví kde, jíst, když bude co jíst, spát tam, kde se bude dát spát. Fotit.
A je to jako i s ostatními sny. Žiji, abych si je splnil a jakmile stačí jen málo k jejich dosažení, začnu mít strach, hledám výmluvy proč splnění snu nechat na jindy.
"Rozhodnutí je jen začátek něčeho. Jakmile se člověk rozhodne, pohrouží se ve skutečnosti do mocného proudu a ten ho unáší na místo, na které v okamžiku rozhodování vůbec nepřemýšlel."
Paolo Coelho - Alchymista
19.6.06
N...
- bude to v pohodě
- to zvládneš
- vše bude jak dřív
- čas to spraví
- drž se
A začínají mě srát. Ikdyž je to asi jediný způsob, jak mě "utěšit" a tím vlastně uklidnit.
Nikomu nemůžu nic říct, protože místo rady, nebo rozebrání problému slyším jen podobné zmaty. Ostatně, kdo by se divil. Nejtežším darem je rada. S radou přichází spojení. Radou lze tvořit i ničit.
Snad jediná věc, kterou zkouším je :"uč se"
Kdybych tu mohl (jasně že můžu, ale něco je opravdu dobré vědět sám) napsat, co všechno se mi honí hlavou...
18.6.06
M...
Vše vypadalo tak, že nakonec půjdu na Pražskou muzejní noc sám. Tedy..měl jsem zamířeno jen do Langhans galerie na výstavu Stopy a znamení.Na poslední chvíli se ale na chodbě objevuje Reese a Mellthy a jdeme ve třech.
Fotky pojaté jako subjektivní dokument jsou působivé, ovšem co mě dostalo, byl film poskládaný ze snímků, které byly foceny denně po dobu jednoho roku kamerou, posunutou denně vždy o 1,3 (nebo 1,5 už přesně nevím) metru. Vznikl tak pohyb po ulici, na které se měnilo roční období, stromy opadaly, napadl sníh, stromy se začaly zelenat.... bylo to super.
A pak...se kamera začala vracet :) Šlo o další sérii focenou další rok. Nádhera.
Pak jsme na přání Melltyho zašli do Národního Muzea, kde bylo tolik lidí, až to zdravé nebylo..
17.6.06
L...
Zase jedna probdělá noc. Nemusí být ani protkaná alkoholem. Stačí jen, když je o čem povídat a je dobře.
I přes déšť do okna zní ranní zpěv kosů :)
I přes déšť do okna zní ranní zpěv kosů :)
16.6.06
S...
První zásah z vnějšku do narušení skvělé konstalace pro státnice.
Člověk , který měl jít ráno, nemá všechny zkoušky. Proto jdu místo něj. Takže nenastoupím přesně v dobu slunovratu.
Asi se mám víc učit a nenechávat nic na znameních.
Člověk , který měl jít ráno, nemá všechny zkoušky. Proto jdu místo něj. Takže nenastoupím přesně v dobu slunovratu.
Asi se mám víc učit a nenechávat nic na znameních.
13.6.06
J...
Bylo mi taktně naznačeno, že se poslední dobou chovám jako jouda. Asi.
A navíc mě štve, jak mi teorie elektromagnetického pole neleze do hlavy. Asi protože jsem jouda.
A navíc mě štve, jak mi teorie elektromagnetického pole neleze do hlavy. Asi protože jsem jouda.
12.6.06
21..
Datum malé zkoušky životem, bylo stanoveno na 21.6.2006.
Možná jsem to už psal.
Ale 21 patří k mým šťastným číslům, ikdyž jsem nikdy nic díky dvacetjedničce nezískal nebo nevyhrál (a nebo si na to nepamatuju).
Další věcí je, že na 21. června připadá letní slunovrat. Slunce bude v ten den nejblíž k naší planetě Zemi.
Slunovrat tohoto roku nastane přesně v 12:26. Což bude půl hodina před mým nástupem před komisi. Takže to může být právě okamžik, kdy budu sedat na potítko.
Dalším faktem je, že letní slunovrat byl v pohanských (i nepohanských - např kult Wicca) náboženstvích považován za svátek (Sabat). Právě 21.června se v kultu Wicca slavil sabat Litha. Pro některé je asi známější svatojánská noc.
Proč to tedy píšu...
Den 21.6. má v sobě od nepaměti magickou moc. Mám pocit, že osud byl velmi příznivý a vše je nakloněno na mou stranu. :) Teď to jen totálně neposrat.
Doufám, že v noci 21.budu přeskakovat oheň a jíst čerstvé ovoce :)
BTW: pokud si bude tento článek číst nějaký mág, či čarodějka, určitě objeví plno nesrovnalostí...za ně se omlouvám. Přeci jen chodím na FEL v Praze a ne do školy v Bradavicích ;)
Možná jsem to už psal.
Ale 21 patří k mým šťastným číslům, ikdyž jsem nikdy nic díky dvacetjedničce nezískal nebo nevyhrál (a nebo si na to nepamatuju).
Další věcí je, že na 21. června připadá letní slunovrat. Slunce bude v ten den nejblíž k naší planetě Zemi.
Slunovrat tohoto roku nastane přesně v 12:26. Což bude půl hodina před mým nástupem před komisi. Takže to může být právě okamžik, kdy budu sedat na potítko.
Dalším faktem je, že letní slunovrat byl v pohanských (i nepohanských - např kult Wicca) náboženstvích považován za svátek (Sabat). Právě 21.června se v kultu Wicca slavil sabat Litha. Pro některé je asi známější svatojánská noc.
Proč to tedy píšu...
Den 21.6. má v sobě od nepaměti magickou moc. Mám pocit, že osud byl velmi příznivý a vše je nakloněno na mou stranu. :) Teď to jen totálně neposrat.
Doufám, že v noci 21.budu přeskakovat oheň a jíst čerstvé ovoce :)
BTW: pokud si bude tento článek číst nějaký mág, či čarodějka, určitě objeví plno nesrovnalostí...za ně se omlouvám. Přeci jen chodím na FEL v Praze a ne do školy v Bradavicích ;)
10.6.06
...
Spánek je důležitý. A tak po tříhodinové opravě objektivu jsem si dal dvanáctihodinový šlofík přerušený půlnoční hygienou a doplněním tekutin.
A vstal jsem bez budíku o půl osmé..to se bude krásně učit :)
A vstal jsem bez budíku o půl osmé..to se bude krásně učit :)
9.6.06
End...
Je mi blbé, že jsem ani do nemocnice nedošel, jak jsem si první myslel. Že jsem řekl, že Tě vyfotím a pak si na to neudělal čas. Někdy jsi mě štval svýma řečma...a to dost ;) ... co říct víc. Doufám, že už je ti líp. Pozdravuj dědu a prababičku, pokud je potkáš...
Ponaučení : "Žij, sakra, každý den, jakoby to byl Tvůj poslední. Zítra může být opravdu pozdě."
Možnosti dialogu
Ponaučení : "Žij, sakra, každý den, jakoby to byl Tvůj poslední. Zítra může být opravdu pozdě."
Možnosti dialogu8.6.06
13...
13 dni do statnice. 12 dni uceni. Oprasil jsem zbytek studijniho materialu. Kominek ma 60 cm na vysku, obsahuje knihy i sesity a vazi zhruba 10 kg. Pejsy se mi vysmal. Mozna to nema cenu, ale stat pod horou a rict, ze vrchol nejde zdolat je lehke. Musel jsem si pustit "Si senor" od Control Machete...protoze refrem mluvi za vse
Na minulou otazku nikdo neodpovedel. To muze znamenat:
-blog nikdo necte
-nikdo nezna odpoved
-vsichni se stydi rict svuj nazor
-otazka je tak stupidni ci s trivialni odpovedi, ze se nikdo neobtezuje nic napsat
Dlouho tu nebyla zadna fotka ... tak jedna z vikendu.
Focena digitakem.
Vzkaz Bobovi :"Sum digitalu nejde opravdu prirovnat zrnu...a vubec se sobe nepodobaji." :) (ale mozna ze bych se s digi casem naucil tak, aby to vypadalo podobne)
Manon
"Dime que se siente, dime que se siente
Dime que se siente el sudor en la frente"
Dime que se siente el sudor en la frente"
Na minulou otazku nikdo neodpovedel. To muze znamenat:
-blog nikdo necte
-nikdo nezna odpoved
-vsichni se stydi rict svuj nazor
-otazka je tak stupidni ci s trivialni odpovedi, ze se nikdo neobtezuje nic napsat
Dlouho tu nebyla zadna fotka ... tak jedna z vikendu.
Focena digitakem.
Vzkaz Bobovi :"Sum digitalu nejde opravdu prirovnat zrnu...a vubec se sobe nepodobaji." :) (ale mozna ze bych se s digi casem naucil tak, aby to vypadalo podobne)
Manon7.6.06
S......
Co je to svoboda ?
Beru jakýkoliv názor. Přečetl jsem si názor Coelha popsaný v Záhiru, zajímá mě, co si o svobodě myslí skromné ale za to milé publikum tohoto blogu.
Je svoboda to, že můžu říkat, co se mi líbí ?
Je svoboda to, že můžu dělat, co se mi zachce ?
Btw. funguje mi už česká QWERTY v linuchu. Chyba byla v distribuci-věci nejsou na svém standardním místě.
Beru jakýkoliv názor. Přečetl jsem si názor Coelha popsaný v Záhiru, zajímá mě, co si o svobodě myslí skromné ale za to milé publikum tohoto blogu.
Je svoboda to, že můžu říkat, co se mi líbí ?
Je svoboda to, že můžu dělat, co se mi zachce ?
Btw. funguje mi už česká QWERTY v linuchu. Chyba byla v distribuci-věci nejsou na svém standardním místě.
5.6.06
...
Skvělý víkend, oslava narozenin, noční pohled na její postavu zalitou tmou, nesmělé držení její dlaně.
Volby, darovaná klávesnice, rekonstrukce koupelny. Zdroj manželských svárů a dohadů.
A co státnice ?
Zatím nic.
Volby, darovaná klávesnice, rekonstrukce koupelny. Zdroj manželských svárů a dohadů.
A co státnice ?
Zatím nic.
2.6.06
..................
Pul pate rano.
Svita a nad sidlistem aani nnevim jakeehho jmena zacina fialovet ooblohA.
KEy rum,cola,sandgria a marihuana. Smich, konspiraacni teorie,teorie vazne.
Mam svuj Zahir,miluji chladna rana.
Svita a nad sidlistem aani nnevim jakeehho jmena zacina fialovet ooblohA.
KEy rum,cola,sandgria a marihuana. Smich, konspiraacni teorie,teorie vazne.
Mam svuj Zahir,miluji chladna rana.
1.6.06
... ... .. ..
Presne v 0:29 jsem pozadal vrchni veleni sitaru na BUKu, aby mi znemoznili pristup na tyto servery
www.fotoaparat.cz
www.photopost.cz
www.fotocommunity.com
www.photo.net
po dobu pristich 20 dnu.
Presne v 2:10 se nemuzu dostat na zadny z nich. vyborne. zacnu se snad ucit.
...:...
Miluji ji a nejspíš nikdy nepřestanu.
Mohl jsem si to napsat černou křídou do komína, nebo do svého deníku, nebo si to nechat pro sebe.
To všechno jsem mohl.
Tak proč to píšu sem a nenechám si to pro sebe a v koutku v tichu nepřemýšlím proč a jak jsem to posral ?
Nevím.
Nečekám nic. Asi nejsem ten správný tvrdý chlap.
Čekám jen na to, až mi řekne, jestli naše cesty budou společné nebo ne.
A je to sakra dlouhé a bolestné čekání.
Mohl jsem si to napsat černou křídou do komína, nebo do svého deníku, nebo si to nechat pro sebe.
To všechno jsem mohl.
Tak proč to píšu sem a nenechám si to pro sebe a v koutku v tichu nepřemýšlím proč a jak jsem to posral ?
Nevím.
Nečekám nic. Asi nejsem ten správný tvrdý chlap.
Čekám jen na to, až mi řekne, jestli naše cesty budou společné nebo ne.
A je to sakra dlouhé a bolestné čekání.
31.5.06
... ...
Vcera jsem si na to vzpomnel a dnes nevim proc si to porad opakoval. Tu knizku si budu muset precist. A predlohu od Prevosta jakbysmet.
Manon je můj osud, Manon je můj osud,
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl.
Manon je dítě, Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!
Manon je moje umřít pro krásu.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl.
Manon je dítě, Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!
Manon je moje umřít pro krásu.
Vitezslav Nezval-Manon Lescaut
...
O vikendu mi byl bratrem pripomenut song skupiny mych prubojnych pubertackych let. Byla to doba, kdy me prestaly bolet a trapit facky a vycitky rodicu, kdy jsem snesl bez narku biti remenem, kdy jsem se zacal oblikat uplne jinak nez ostatni...puberta. Ale jinak jsem byl klidne dite ;)
I am an antichrist
I am an anarchist
Don't know what I want
But I know how to get it
I wanna destroy the passerby
'Cause I wanna be Anarchy
Now don't worry
Anarchy for the UK
It's coming sometime and maybe
I give a wrong time stop a traffic line
Your future dream is a shopping scheme
'Cause I wanna be Anarchy
In the city
How many ways to get what you want
I use the best
I use the rest
I use the N.M.E
I use Anarchy
...
Sex pistols - Anarchy In The U.K.
I am an anarchist
Don't know what I want
But I know how to get it
I wanna destroy the passerby
'Cause I wanna be Anarchy
Now don't worry
Anarchy for the UK
It's coming sometime and maybe
I give a wrong time stop a traffic line
Your future dream is a shopping scheme
'Cause I wanna be Anarchy
In the city
How many ways to get what you want
I use the best
I use the rest
I use the N.M.E
I use Anarchy
...
Sex pistols - Anarchy In The U.K.
30.5.06
...
Bila mura.
Uz druhy den mi tu okolo svetla krouzi bila mura. Obcas si sedne za monitor, jakoby se bala Pejsyho, aby ji nahodou neupalil.
Ohledne znameni jsem o bile mure nic nenasel, vyklad snu s bilou murou rika ale toto:
"bílá můra: poznání podstaty a karmického významu negativního vidění světa"
Tak to jsem zvedavy. Premyslim, jestli ji hodit ven do deste, nebo ji nechat dal nicit si kridla o moji lampicku v nebezpeci Pejsyho sadistickych hratek. Venku prsi, takze je to mozna prast jak uhod....
Uz druhy den mi tu okolo svetla krouzi bila mura. Obcas si sedne za monitor, jakoby se bala Pejsyho, aby ji nahodou neupalil.
Ohledne znameni jsem o bile mure nic nenasel, vyklad snu s bilou murou rika ale toto:
"bílá můra: poznání podstaty a karmického významu negativního vidění světa"
Tak to jsem zvedavy. Premyslim, jestli ji hodit ven do deste, nebo ji nechat dal nicit si kridla o moji lampicku v nebezpeci Pejsyho sadistickych hratek. Venku prsi, takze je to mozna prast jak uhod....
. . .
1) mathematics is the language of the nature
2) everything around us can be represent and understood through by numbers
3) if you graph this numbers, patterns emerge
so, patterns are are everywhere in nature.
17:55 - personal note : start of learning
2) everything around us can be represent and understood through by numbers
3) if you graph this numbers, patterns emerge
so, patterns are are everywhere in nature.
17:55 - personal note : start of learning
29.5.06
...
Večerní posezení nad Kofolou s Vlasťou a Mirou, jedno pivo a Matonka pro Anet. Gábin, od kterého jsem měl poprvé v životě trávu. Mluvil o španělsku...španělsko. Ta zem mě učarovala.
Pak cesta k základní škole, plná vzpomínek. Zvonění na ženáče Tomáše . Jen tma v oknech. Odtrhnutí Vlasti s Mirou. Pak doprovod Anet a cesta okolo nového Lidlu domů. Tichá ulice, jen já a mé kroky
Přicházel jednou z uliček, ve kterých i v největším horku siesty bývá příjemně. Kráčel po schodech až ke dveřím svého bytu. Nikdo doma. Odemknul a vešel. Namíchal si Mojito, aby se zchladil.
Z oken šly slyšet hlasy dětí a pískot vlaštovek. Jemný vánek si hrál se záclonou a pokoj byl tichý. Sednul si a odpočíval.
Po chvíli přišla. Zastavila se u dveří. Vstal a šel za ní. Políbil ji a všimnul si jejích smutných očí. "Dala jsem výpověď. Chci jet domů....potřebuji jet domů."
Zrovna teď-když se mu začalo dařit, začal dělat to, co celou dobu chtěl. Nechápal to. Objal ji a řekl, ať si jdou sednout. Bavili se dlouho. O snech, o cestě.
"Ateliér teď můžu nechat na starosti Manolovi. Stejně mě požádali, abych s nimi letěl do afriky nafotit nějakou reportáž. Takže budu nejspíš tři týdny tam. Zítra by se o tom mělo rozhodnout. Přiletím pak taky domů a můžeme jet společně nazpět.¨
"To je možná ten problém", podívala se na něj svýma nádhernýma zelenýma očima. "Nevím, jestli se chci vrátit." Lehla si a dala mu hlavu do klína. Hladil ji ve vlasech. Nádherně voněla.
Až zašlo slunce, šli se projít na pláž, sednout si do oblíbené kavárny.
Na druhý den se sbalila a odjela na letiště.
Odpoledne našel na posteli lístek.
"Nevím jak dlouho bude trvat, než se vrátím. Dávej na sebe pozor."
Pak cesta k základní škole, plná vzpomínek. Zvonění na ženáče Tomáše . Jen tma v oknech. Odtrhnutí Vlasti s Mirou. Pak doprovod Anet a cesta okolo nového Lidlu domů. Tichá ulice, jen já a mé kroky
Přicházel jednou z uliček, ve kterých i v největším horku siesty bývá příjemně. Kráčel po schodech až ke dveřím svého bytu. Nikdo doma. Odemknul a vešel. Namíchal si Mojito, aby se zchladil.
Z oken šly slyšet hlasy dětí a pískot vlaštovek. Jemný vánek si hrál se záclonou a pokoj byl tichý. Sednul si a odpočíval.
Po chvíli přišla. Zastavila se u dveří. Vstal a šel za ní. Políbil ji a všimnul si jejích smutných očí. "Dala jsem výpověď. Chci jet domů....potřebuji jet domů."
Zrovna teď-když se mu začalo dařit, začal dělat to, co celou dobu chtěl. Nechápal to. Objal ji a řekl, ať si jdou sednout. Bavili se dlouho. O snech, o cestě.
"Ateliér teď můžu nechat na starosti Manolovi. Stejně mě požádali, abych s nimi letěl do afriky nafotit nějakou reportáž. Takže budu nejspíš tři týdny tam. Zítra by se o tom mělo rozhodnout. Přiletím pak taky domů a můžeme jet společně nazpět.¨
"To je možná ten problém", podívala se na něj svýma nádhernýma zelenýma očima. "Nevím, jestli se chci vrátit." Lehla si a dala mu hlavu do klína. Hladil ji ve vlasech. Nádherně voněla.
Až zašlo slunce, šli se projít na pláž, sednout si do oblíbené kavárny.
Na druhý den se sbalila a odjela na letiště.
Odpoledne našel na posteli lístek.
"Nevím jak dlouho bude trvat, než se vrátím. Dávej na sebe pozor."
28.5.06
26.5.06
... ... ...
je škoda, že jsem nezrealizoval, co jsem chtěl...ale přístí týden se do toho dám. stejně teď jen prší ;)
... ...
A večer po dlouhé době v srdci bylo cítit to známé bušení. Semtam zakoktání, Dračí oči, Železná bohyně vylitá na podnos. Bageterie, křidýlka, déšť, zima a pro mě naděje (a nebo si ji jen předstírám...ale i tak tam pro mě je)
...
Zkousky hotove, bakalarka odevzdana, mesic na pripravu na statnice, nefungujici prepinani ceske klavesnice v linuxu, Leos Mares, David Krauz, Control Machete, La vida es un carnival, Love generation.
Pivo na strahovne s lidma ze stredni, absinth misto alpskeho rumu, ktery nenapsali na listek, Librova pizza na kterou cekal tri hodiny a z ktere mi dal pulku...byla moc slana. Dalsi piva, zelena, nocni klaboseni o vsem jen je o tom o cem jsem potreboval. Asi je to tak lepsi. Spani neco pod pet hodin s klipem od Britney a Kapitanem Pejskem na dobrou noc.
Pivo na strahovne s lidma ze stredni, absinth misto alpskeho rumu, ktery nenapsali na listek, Librova pizza na kterou cekal tri hodiny a z ktere mi dal pulku...byla moc slana. Dalsi piva, zelena, nocni klaboseni o vsem jen je o tom o cem jsem potreboval. Asi je to tak lepsi. Spani neco pod pet hodin s klipem od Britney a Kapitanem Pejskem na dobrou noc.
25.5.06
...
v pauzách v učení jsem si udělal nějaké testy....nebo spíš v pauzách mezi testy jsem se učil ?
Výsledky
1) Jaká je pro mě nejvhodnější droga. Výsledky více než překvapivé. Tu jsou.
(před kliknutím možný tip na první místo z : houbičky, alkohol, marihuana, kokain, extáze, nic a ředidlo (inhalátory))
2) Jaký jsem :)...to se dalo čekat. Výsledky
(možné výsledky : vzrušující, jemný, násilný, "hot", plachý, sladký, "wet"..možná slizský, mrzutý)
3) Jaký je ke mě ekvivalent mytologické postavy. Taky trošku překvapení. Výsledek
(možné výsledky : vlkodlak, démon, drak, mořská panna, anděl, víla)
4) A nakonec, kdo bych byl, kdybych byl jeden z Přátel...No a tady to bylo jasné :) Výsledek
(kdo by neznal přátele :)
Výsledky
1) Jaká je pro mě nejvhodnější droga. Výsledky více než překvapivé. Tu jsou.
(před kliknutím možný tip na první místo z : houbičky, alkohol, marihuana, kokain, extáze, nic a ředidlo (inhalátory))
2) Jaký jsem :)...to se dalo čekat. Výsledky
(možné výsledky : vzrušující, jemný, násilný, "hot", plachý, sladký, "wet"..možná slizský, mrzutý)
3) Jaký je ke mě ekvivalent mytologické postavy. Taky trošku překvapení. Výsledek
(možné výsledky : vlkodlak, démon, drak, mořská panna, anděl, víla)
4) A nakonec, kdo bych byl, kdybych byl jeden z Přátel...No a tady to bylo jasné :) Výsledek
(kdo by neznal přátele :)
24.5.06
...
Bakalářka se váže do modré kůže se zlatým písmem.
Všechny zápočty vyběhány.
Zítra poslední stupeň. Zkouška ze SAMů-mnou jeden z nejneoblíbenějších předmětů. Abych to okořenil, tak ze semestru si moc bodů nenesu a je to předmět na druhé zapsání.....kořenit se musí.
Z bakalářky mám smíšené pocity. Jednak jsem rád, že je to za mnou, ale mám pocit, že jsem pro to moc neudělal. Rozsudek nechám na někom jiném.
God save the Queen.
Všechny zápočty vyběhány.
Zítra poslední stupeň. Zkouška ze SAMů-mnou jeden z nejneoblíbenějších předmětů. Abych to okořenil, tak ze semestru si moc bodů nenesu a je to předmět na druhé zapsání.....kořenit se musí.
Z bakalářky mám smíšené pocity. Jednak jsem rád, že je to za mnou, ale mám pocit, že jsem pro to moc neudělal. Rozsudek nechám na někom jiném.
God save the Queen.
22.5.06
...
"U řeky Piedra jsem usedla a plakala. Podle pověsti se vše, co do řeky spadne - listy, hmyz, ptačí pera -, promění v kameny, které dláždí její koryto. Kéž bych si mohla vyrvat srdce z hrudi, hodit je do proudu a navždy se zbavit bolesti, stesku a vzpomínek.
U řeky Piedra jsem usedla a plakala. V mrazivém chladu mě na tváři studily slzy, jež splývaly s ledovým proudem přede mnou. Někde se tato řeka vlévá do jiné, potom do další, a nakonec - daleko od mých očí a srdce - se všechny tyto vody vlijí do moře.
Ať mé slzy plynou do dálky, aby můj milý nikdy nepoznal, že jsem je kvůli němu prolila. Ať plynou do dálky a s nimi i vzpomínka na řeku, kláštěr, kostel v Pyrenejích, ranní opar, na cestu, kterou jsme urazili společně.
Vzpomínka na cestu, hory a louky mých snů - snů, jež jsem si nechala zdát, aniž jsem o tom věděla."
U řeky Piedra jsem usedla a plakala. V mrazivém chladu mě na tváři studily slzy, jež splývaly s ledovým proudem přede mnou. Někde se tato řeka vlévá do jiné, potom do další, a nakonec - daleko od mých očí a srdce - se všechny tyto vody vlijí do moře.
Ať mé slzy plynou do dálky, aby můj milý nikdy nepoznal, že jsem je kvůli němu prolila. Ať plynou do dálky a s nimi i vzpomínka na řeku, kláštěr, kostel v Pyrenejích, ranní opar, na cestu, kterou jsme urazili společně.
Vzpomínka na cestu, hory a louky mých snů - snů, jež jsem si nechala zdát, aniž jsem o tom věděla."
-Paolo Coelho - U řeky Piedra jsem usedla a plakala
Tato Coelhova knížka byla jediná, která mi nepřirostla k srdci. Četl jsem ji několikrát, ale bylo tam něco, jiného, co jsem nechápal.
Opět jsem se do ní začetl. A je úplně jiná. Jako Malý princ....jako vtip o snu s Mařenkou...jako vše, co je nepředstavitelné a co se jednou stane součástí života.
Potřeboval bych vědět, kde je řeka Piedra.....
Opět jsem se do ní začetl. A je úplně jiná. Jako Malý princ....jako vtip o snu s Mařenkou...jako vše, co je nepředstavitelné a co se jednou stane součástí života.
Potřeboval bych vědět, kde je řeka Piedra.....
21.5.06
...
Ano, byl jsem sobecký.
Ano, udělal jsem spoustu chyb.
Ano, ublížil jsem.
A dnes jsem za to zaplatil.
Na blog nebudu mít teď náladu a chuť.
A doufám, že jednou budu moci zůstat u toho, že jsem takový byl. Ne, že jsem, či dokonce budu.
život je někdy skutečně děsně posraný. ovšem čí vinou. Těžko plakat nad rozlitým mlíkem, když jsem ucho nalomil sám.
Ano, udělal jsem spoustu chyb.
Ano, ublížil jsem.
A dnes jsem za to zaplatil.
Na blog nebudu mít teď náladu a chuť.
A doufám, že jednou budu moci zůstat u toho, že jsem takový byl. Ne, že jsem, či dokonce budu.
život je někdy skutečně děsně posraný. ovšem čí vinou. Těžko plakat nad rozlitým mlíkem, když jsem ucho nalomil sám.
20.5.06
6days to go
Blíží se to blíží. 6 dnů do odevzdání bakalářky. Takže asi 4 dny na napsání, aby se to stihlo vytisknout. Takže asi 2 dny, aby se to stihlo opravit. Takže asi tento víkend :)
Po večerním sezení nad Key rumem, Colou a limetkami, které Pepa okořenil žitnou, ledově vychlazenou, kde Reese pro pobavení všech bodoval na celé čáře, asi ještě omámen vítězstvím 4:0 na zápasy a asi 40:8 na střelené góly ve fotbálku, jsem šel po dlouhé době spát něco po půlnoci. A ráno jsem vstal sám od sebe v sedm.
Pak studování kódu a zkoušení pochytit, jak dostat data z GPS přijímače, jak propojit Tedia kartu s počítačem i GPS přijímačem, zjištění že možná mám vše připravené, oprava apache, který už konečně nepustí do vývojové části kde koho.
Následovalo ohlášení zpoždění poutě do Santiaga de Composteli(y) kvůli letní brigádě ze strany druhého z tandemu. O pár týdnů. Nejsem skeptik, ale možná to letos nevyjde, co už. Ale stále doufám, že ano.
No a teď, rychle do školy. Družice čekají, klávesnice je nažhavená a já mám co dělat.
Noc
Po večerním sezení nad Key rumem, Colou a limetkami, které Pepa okořenil žitnou, ledově vychlazenou, kde Reese pro pobavení všech bodoval na celé čáře, asi ještě omámen vítězstvím 4:0 na zápasy a asi 40:8 na střelené góly ve fotbálku, jsem šel po dlouhé době spát něco po půlnoci. A ráno jsem vstal sám od sebe v sedm.
Pak studování kódu a zkoušení pochytit, jak dostat data z GPS přijímače, jak propojit Tedia kartu s počítačem i GPS přijímačem, zjištění že možná mám vše připravené, oprava apache, který už konečně nepustí do vývojové části kde koho.
Následovalo ohlášení zpoždění poutě do Santiaga de Composteli(y) kvůli letní brigádě ze strany druhého z tandemu. O pár týdnů. Nejsem skeptik, ale možná to letos nevyjde, co už. Ale stále doufám, že ano.
No a teď, rychle do školy. Družice čekají, klávesnice je nažhavená a já mám co dělat.
Noc19.5.06
Ego-pohled do zrcadla
Co se dělo v práci a ve škole nikoho nezajímá, přistupme tedy k věci.
Zamyslel jsem se, kde jsem udělal chybu, že jsem se poslední dobou (už dost dlouho) choval jak choval.
Napadlo mě to cestou z práce. Ego. Jenže co je to ego. Na to jsem si musel počkat až na kolej, po nákupu v Delvitě s Pepou díky kterému jsem si po dlouhé době koupil alkohol silnější 20 procent s cílem, že ho vypiji sám a tím získám spánek, který už týden nemám.
Ego je, jak jsem pochopil, Já chápáno mnou. Má dvě roviny
1. reálné Ego - to za koho se jedinec považuje
2. ideální Ego - to, čím by chtěl být
Míra rovnosti mezi oběma rovinami vytváří sílu ega. Čím větší rozpor, tím menší Ego. To má pak za následek dezorientaci chování a může být deaktivující.
Dokument, ze kterého jsem čerpal byl moc vědecký a moc jsem mu nerozumněl. proto další pokračování v odborné úvaze nemá smysl.
Teoreticky v této chvíli pokračování nemá smysl. Jak to Coelho popsal v Alchymistovi, je to jako zemřít v poušti žízní, když je oáza na dohled.
Jsem slabý. Byl jsem požádán, abych nekontaktoval. Nevydržel jsem to. Mám se za to stydět ?
Jsem namyšlený. Individualita kinofilmu, která mě tak odlišovala od ostatních digi cvakálků mi stoupla tak do hlavy, že jsem dokázal trapně hodiny kecat o ničem a přitom výsledky žádné. Stydím ze za to, lituji toho. Myslím, že už je to historie.
Byl jsem žárlivý. Sakra zbavím se toho ?
čím jsem se to nechal ovládat, že jsem jednal jak jsem jednal?Egem ?
Jsem debil, nic víc, nic míň.
Coelho píše, že každý bojovník světla dělal chyby, hájil špatné názory, blablabla hrozně moc věcí dělal. A právě proto je bojovníkem světla. že si uvědomil své chyby a poučil se z nich.
já se poučil až na poněkolikáté.
Pohled do zrcadla bývá nejtěžší. Ovšem jak mi bylo řečeno:"Objevíš mnoho nového"
Zamyslel jsem se, kde jsem udělal chybu, že jsem se poslední dobou (už dost dlouho) choval jak choval.
Napadlo mě to cestou z práce. Ego. Jenže co je to ego. Na to jsem si musel počkat až na kolej, po nákupu v Delvitě s Pepou díky kterému jsem si po dlouhé době koupil alkohol silnější 20 procent s cílem, že ho vypiji sám a tím získám spánek, který už týden nemám.
Ego je, jak jsem pochopil, Já chápáno mnou. Má dvě roviny
1. reálné Ego - to za koho se jedinec považuje
2. ideální Ego - to, čím by chtěl být
Míra rovnosti mezi oběma rovinami vytváří sílu ega. Čím větší rozpor, tím menší Ego. To má pak za následek dezorientaci chování a může být deaktivující.
Dokument, ze kterého jsem čerpal byl moc vědecký a moc jsem mu nerozumněl. proto další pokračování v odborné úvaze nemá smysl.
Teoreticky v této chvíli pokračování nemá smysl. Jak to Coelho popsal v Alchymistovi, je to jako zemřít v poušti žízní, když je oáza na dohled.
Jsem slabý. Byl jsem požádán, abych nekontaktoval. Nevydržel jsem to. Mám se za to stydět ?
Jsem namyšlený. Individualita kinofilmu, která mě tak odlišovala od ostatních digi cvakálků mi stoupla tak do hlavy, že jsem dokázal trapně hodiny kecat o ničem a přitom výsledky žádné. Stydím ze za to, lituji toho. Myslím, že už je to historie.
Byl jsem žárlivý. Sakra zbavím se toho ?
čím jsem se to nechal ovládat, že jsem jednal jak jsem jednal?Egem ?
Jsem debil, nic víc, nic míň.
Coelho píše, že každý bojovník světla dělal chyby, hájil špatné názory, blablabla hrozně moc věcí dělal. A právě proto je bojovníkem světla. že si uvědomil své chyby a poučil se z nich.
já se poučil až na poněkolikáté.
Pohled do zrcadla bývá nejtěžší. Ovšem jak mi bylo řečeno:"Objevíš mnoho nového"
18.5.06
Svět se točí
A voda padá.
Po včerejším běhání, kdy jsem to docela přehnal a poslední kolo rovinek jsem nemohl popadnout dech, po nicnedělání a relaxačním fotbálku na spaní po druhé , jsem se nemohl v osm vyškrábat z postele. Do školy jsem dorazil v deset, nebyl na mě čas, letěl jsem do práce.
Trasu mi zpříjemňovaly mé sluneční brýle, bez kterých se poslední dobou neobejdu, protože mě na slunku bolí oči. Co na slunku. Na světle. je možná na čase zalést do fotokomory.
Navázal jsem kontakt, protože jsem prostě musel a bylo mi řečeno, že jsem napsal nejkrásnější věc za dlouhou dobu. Bohužel pak jsem zesmutněl, protože jsem slíbil, že již nebudu iniciátor dalších kontaktů k přání kontaktované.
Po práci legraci, proto jsem šel do školy, kde na mě nebyl čas, otevřel jsem tedy Chip a četl si o tom, jak hacknout komp na dálku.
Pak na mě byl čas, bylo mi řečeno, že můj návrh není správný, ikdyž se celou dobu tvrdilo, že ano a je ho tedy přepracovat. K tomu kopec vajec, hrstku mouky, to všechno smíchej. Dostaneš tento černý kufřík.
Šel jsem tedy do laborky, vytáhnul z kufříku GPS přijímač, anténu, bencák, napájecí kabel....vše to zapojil a chtě nechtě jsem se chtěl kochat krásnými sekundovými pulzy viděné na osciloskopu. Viděl jsem nádherný šum velký zhruba 50uV(možná kecám). Nastavil jsem tedy anténu tak, aby si pořádně prohlídla Vítězné náměstí a aby nad vrstvou mraků, které poslední dobou představují pro Pepu jediného nepřítele (nenávidí mraky, nenávidí déšť.....neboť kolečka jeho bruslí je taky nenávídí ;)
....co jsem to říkal ?
"To o té včele."
Ano, nastavil jsem anténu tak, aby viděla na náměstí a aby družice na oběžných drahách vzdálených 20200 Km viděly dobře na anténu (více zde) Ale ani to nepomohlo, načež(š) jsem zbalil kurf a šel opět do práce, po cestě dozvědíc se, že GPS přijímač se zahřívá i 15 minut. No a tak jsem teď zde. V práci. A pracuji....jak je vidno.
Dávám foto. Uspěchané. Říkají, že je to klišé. Na to ... kašlu. Mě se líbí. Nevím, jestli ji tu už mám. Pokud ano, asi je na čase si ji připomenout.
Městem valí se voda
Po včerejším běhání, kdy jsem to docela přehnal a poslední kolo rovinek jsem nemohl popadnout dech, po nicnedělání a relaxačním fotbálku na spaní po druhé , jsem se nemohl v osm vyškrábat z postele. Do školy jsem dorazil v deset, nebyl na mě čas, letěl jsem do práce.
Trasu mi zpříjemňovaly mé sluneční brýle, bez kterých se poslední dobou neobejdu, protože mě na slunku bolí oči. Co na slunku. Na světle. je možná na čase zalést do fotokomory.
Navázal jsem kontakt, protože jsem prostě musel a bylo mi řečeno, že jsem napsal nejkrásnější věc za dlouhou dobu. Bohužel pak jsem zesmutněl, protože jsem slíbil, že již nebudu iniciátor dalších kontaktů k přání kontaktované.
Po práci legraci, proto jsem šel do školy, kde na mě nebyl čas, otevřel jsem tedy Chip a četl si o tom, jak hacknout komp na dálku.
Pak na mě byl čas, bylo mi řečeno, že můj návrh není správný, ikdyž se celou dobu tvrdilo, že ano a je ho tedy přepracovat. K tomu kopec vajec, hrstku mouky, to všechno smíchej. Dostaneš tento černý kufřík.
Šel jsem tedy do laborky, vytáhnul z kufříku GPS přijímač, anténu, bencák, napájecí kabel....vše to zapojil a chtě nechtě jsem se chtěl kochat krásnými sekundovými pulzy viděné na osciloskopu. Viděl jsem nádherný šum velký zhruba 50uV(možná kecám). Nastavil jsem tedy anténu tak, aby si pořádně prohlídla Vítězné náměstí a aby nad vrstvou mraků, které poslední dobou představují pro Pepu jediného nepřítele (nenávidí mraky, nenávidí déšť.....neboť kolečka jeho bruslí je taky nenávídí ;)
....co jsem to říkal ?
"To o té včele."
Ano, nastavil jsem anténu tak, aby viděla na náměstí a aby družice na oběžných drahách vzdálených 20200 Km viděly dobře na anténu (více zde) Ale ani to nepomohlo, načež(š) jsem zbalil kurf a šel opět do práce, po cestě dozvědíc se, že GPS přijímač se zahřívá i 15 minut. No a tak jsem teď zde. V práci. A pracuji....jak je vidno.
Dávám foto. Uspěchané. Říkají, že je to klišé. Na to ... kašlu. Mě se líbí. Nevím, jestli ji tu už mám. Pokud ano, asi je na čase si ji připomenout.
Městem valí se voda17.5.06
Osobní příběh
Každý žije a bojuje za svůj osobní příběh. Pokud ne, je to špatné.
Každý bojovník světla ctí osobní příběh druhého, pomáhá v uskutečnění snů. Ovšem co nesmí (co by neměl), je nabádat někoho, že jeho osobní příběh a jeho sny jsou naprd a že jen jeho cesta je správná.
A proto změna no1:
Digitálci mají ode mě pokoj. Nikdo ode mě už neuslyší ódy na kinofilm. Ovšem pokud se mě někdo zeptá na můj názor, má ho mít.
Manažeři mají ode mě pokoj. Nikdo už ode mě neuslyší, že programátor je mnohem užitečnější tvor. Ikdyž si to stále myslím.
Buzičci (ve smyslu metrosexuálové) mají ode mě pokoj. Nikdo ode mě už neuslyší, že jsou buzičci. Já taky nejsem úplný zálesák.
..a plno dalších příkladů...
A schválně neříkám "nikdy"...protože vím jak to s "nikdy" dopadá.
A k tomu mi dopomáhej ty. Ty víš kdo.
Doufám, že mi to vydrží. Budu se snažit.
Každý bojovník světla ctí osobní příběh druhého, pomáhá v uskutečnění snů. Ovšem co nesmí (co by neměl), je nabádat někoho, že jeho osobní příběh a jeho sny jsou naprd a že jen jeho cesta je správná.
A proto změna no1:
Digitálci mají ode mě pokoj. Nikdo ode mě už neuslyší ódy na kinofilm. Ovšem pokud se mě někdo zeptá na můj názor, má ho mít.
Manažeři mají ode mě pokoj. Nikdo už ode mě neuslyší, že programátor je mnohem užitečnější tvor. Ikdyž si to stále myslím.
Buzičci (ve smyslu metrosexuálové) mají ode mě pokoj. Nikdo ode mě už neuslyší, že jsou buzičci. Já taky nejsem úplný zálesák.
..a plno dalších příkladů...
A schválně neříkám "nikdy"...protože vím jak to s "nikdy" dopadá.
A k tomu mi dopomáhej ty. Ty víš kdo.
Doufám, že mi to vydrží. Budu se snažit.
15.5.06
Posraná pravda
Pravdou je, že si uvědomujeme, že něco máme, až když to ztrácíme.
Ať si kdo chce co chce. Je to pravda. A pěkně posraná.
Připadá mi, jako bych měl probodnuté srdce nožem a v době nejhorší tím nožem točí.
Ale můžu si za to sám. Ne ona.
Ať si kdo chce co chce. Je to pravda. A pěkně posraná.
Připadá mi, jako bych měl probodnuté srdce nožem a v době nejhorší tím nožem točí.
Ale můžu si za to sám. Ne ona.
14.5.06
Návrat k nevinnosti
Opět jsem se zaposlouchal do Enigmy. Když jsem byl menší líbil se mi klip, slovům jsem nerozumněl...teď-ten text je prostě super.
Don’t be afraid to be weak
Don’t be too proud to be strong
Just look into your heart my friend
That will be the return to yourself
The return to innocence
.
If you want, then start to laugh
If you must, then start to cry
Be yourself don’t hide
Just believe in destiny
.
Don’t care what people say
Just follow your own way
Don’t give up and use the chance
To return to innocence
Don’t be too proud to be strong
Just look into your heart my friend
That will be the return to yourself
The return to innocence
.
If you want, then start to laugh
If you must, then start to cry
Be yourself don’t hide
Just believe in destiny
.
Don’t care what people say
Just follow your own way
Don’t give up and use the chance
To return to innocence
12.5.06
Pohled do zrcadla
Nejtěžší je prý pohled do zrcadla. Když se člověk podívá sám na sebe.
Ráno, snad poprvé v životě, mě můj odraz v zrcadle zděsil. Stálo tam prázdné tělo člověka, který nestíhá, neví co dělat první...
Hleděl jsem na něj asi minutu. Byl cizí.
Raději ho nechci poznat.
Ráno, snad poprvé v životě, mě můj odraz v zrcadle zděsil. Stálo tam prázdné tělo člověka, který nestíhá, neví co dělat první...
Hleděl jsem na něj asi minutu. Byl cizí.
Raději ho nechci poznat.
11.5.06
Léto
Cítím ho.
Sedím na střeše v práci, počítač už spí a co jsem nedodělal taky.
Nad Prahou panuje klidný teplý večer. Nafialovělé nebe a křik vlašťovek, které si chtějí nalovit něco na večeři do postele.
Jde vidět skrz záclony do hostelu naproti a já se tak na chvíli stávám součástí životů jiných lidí. Zajímavý pocit.
Čerstvý větřík mě cuchá vlasy a mně je dobře.
Vypnul jsem, nepřemýšlel nad ničím jen nad tím, že bych chtěl být zase dítětem.
Když slyším vlašťovky, vybaví se mi prázdniny u babičky. Léto, voda, kůň, pes, bezstarostnost a vlašťovky. Nebo dovolená s našima u moře. Horko krácené ve stínu úzkých uliček a ze všech stran křiky vlašťovek....
Léto přichází.
Starší fotečka -ilustrační (španělsko 2004, Praktica BX, scanner Minolta DS III....) je to vyřez přesně 1/6 fotky....proto to není nejostřejší..ale je to pořád dobré ;)
Vlašťovky
Sedím na střeše v práci, počítač už spí a co jsem nedodělal taky.
Nad Prahou panuje klidný teplý večer. Nafialovělé nebe a křik vlašťovek, které si chtějí nalovit něco na večeři do postele.
Jde vidět skrz záclony do hostelu naproti a já se tak na chvíli stávám součástí životů jiných lidí. Zajímavý pocit.
Čerstvý větřík mě cuchá vlasy a mně je dobře.
Vypnul jsem, nepřemýšlel nad ničím jen nad tím, že bych chtěl být zase dítětem.
Když slyším vlašťovky, vybaví se mi prázdniny u babičky. Léto, voda, kůň, pes, bezstarostnost a vlašťovky. Nebo dovolená s našima u moře. Horko krácené ve stínu úzkých uliček a ze všech stran křiky vlašťovek....
Léto přichází.
Starší fotečka -ilustrační (španělsko 2004, Praktica BX, scanner Minolta DS III....) je to vyřez přesně 1/6 fotky....proto to není nejostřejší..ale je to pořád dobré ;)
Vlašťovky10.5.06
Uff
Ve škole - 16 dnů do odevzdání bakalářky. Nemám ani řádku, karta pro měření nefunguje. Zítra jdu do Cesnetu a tam mi pan docent Smotlacha řekne , že jsem buďmagor nebo smolař.
Fuka ze systémů a modelů mi neodpovídá na mail ohledně předběžného termínu...
V práci - opět nestíhačka. Vše, co jsem měl nastavené při minulém releasu, je teď jinak. Jedna proba nejede. Blbne. Do pátku mám mít práci hotovou.
Hlava mě bolí asi od toho podělaného zákroku minulý týden ve strahovké lize. Ale děsně.
Při přípravě večeře jsem se pořezal.
Prodal jsem scanner na kinofilm. Uvažuji o digitálu ? Vyhrají řeči narušitelů, že dlouho s klasikou nevydržím ? Inu na to si počkáme.
To je den.
tak dnes jen takový malý výcvak jménem Pokušení
Fuka ze systémů a modelů mi neodpovídá na mail ohledně předběžného termínu...
V práci - opět nestíhačka. Vše, co jsem měl nastavené při minulém releasu, je teď jinak. Jedna proba nejede. Blbne. Do pátku mám mít práci hotovou.
Hlava mě bolí asi od toho podělaného zákroku minulý týden ve strahovké lize. Ale děsně.
Při přípravě večeře jsem se pořezal.
Prodal jsem scanner na kinofilm. Uvažuji o digitálu ? Vyhrají řeči narušitelů, že dlouho s klasikou nevydržím ? Inu na to si počkáme.
To je den.
tak dnes jen takový malý výcvak jménem Pokušení
7.5.06
May Dej
Na včerejšek jsem měl naplánované učení a myslel jsem si taky, že zajdu do práce...
Ovšem byl May Dej.
A hned do dvou týmů jsem byl pozvaný. Do volejbalového dream týmu Jose Armando (či jak jsme se jmenovali) a fotbalového favorita Bubeneč, který je natolik dobrý, že mu nevadilo, že v bráně budu já. Bob tedy tvrdil, že budeme dívčí tým, na což mě tedy trošku nalákal :) Nakonec jsme měli "jen" kapitánku ;)
Vstávalo se v sedm, protože se mělo brzo začít hrát. Mělo je správné slovo, protože se začalo až po jedenácté.
První se hrál vojelbalový zápas. Kdy jsme prohráli těsně 2:0 na sety. Pak se převléct do brankářského a spravit si náladu vítězstvím 6:1. Pak žádné sezení....druhý zápas se hrál hned. Ale výhra už jen 3:1. Pak pivo(konečně), kuře (konečně) další pivo a další zápas ve volejbale. Tentokráte to bylo horší a už ne těsně jsme prohráli 2:0 na sety.
Pak pivo a další zápas ve fotbale...který jsme vyhráli ani nevím kolik. Jen vím, že jsem dostal dva góly. Po tomto zápase jsem si šel dat vodu, když tu najednou jeden z hráčů fotbalového týmu, který teď právě hrál leží na zemi a ostatní k němu přibíhají.
Epileptický záchvat. Mobil mám nevím kde, tak křičím na sedící lidi na lavičkách, ať vytáhnou ten svůj, hovoru se ujímá slovenský kolega z týmu Orlické koleje. Beru vodu a bežím k hloučku okolo ležícího hráče. Jsem tam už ale zbytečný. Ostatní se mu snaží rozevřít pusu v křeči, aby mu nezapadl jazyk a postupně ho dostávají do stabilizované polohy. Raději tedy bežím na křižovatku pod areál, aby nás záchranka rychleji našla. Přidává se Pepa a Hanka a Smrťa a vytváříme tak síť, kterou doufáme nelze přehlédnout. Sanitka nakonec přijíždí ze Smrťové strany.....(možná je to nevhodné si v této chvíli upustit neco podobného od pusy....ale je to docela paradox, že ?)
Kluk je v pořádku, vezou jej do nemocnice. Naštěstí vše dopadlo dobře. Jdu se uklidnit ke kuřatům a pivu a pak zjišťuji, že jsme ve fotbale první, protože s posledním týmem už hrát nebudeme (bez brankáře, kterého teď odvezli nemůžou hrát)
Tak po občerstvení jdeme na poslední utkání ve volejbale. Hrajeme o šesté nebo páté místo. Nastupujeme proti kvalifikovaným Orlíkům.
Zápas začíná dobře. Dobrá uvolněná nálada na obou stranách. Vyhráváme (!) 25:22 a slavíme první vzhraný set. Orlíky tato skutečnost očividně zmátla. Druhý set jde taky dobře. ovšem prohráváme 22:25. Takže není vítěze. Musí se hrát třetí set. (to se dnes ještě nikomu nepovedlo) Tady už to Reese začíná dramatizovat, píská saka a přešlapy ale oba týmy a ochozy diváků jsou ve velmi dobré náladě. Konečně se mi podaří podat přes síť :) Nicméně, ikdbybychom si to zasloužili, tak jsme nakonec nevyhráli a tak jsme skončili šestí....ale ten krásný pocit nám nikdo nevezme :)
No a pak už jen piva, vyhlášení výsledků, vysněné tričko, piva, piva, kolej a teplé věci, pivo a ležení na trávě a pozorování na trávě a noční přesun na Suchdol..... Super akce :)
Ovšem byl May Dej.
A hned do dvou týmů jsem byl pozvaný. Do volejbalového dream týmu Jose Armando (či jak jsme se jmenovali) a fotbalového favorita Bubeneč, který je natolik dobrý, že mu nevadilo, že v bráně budu já. Bob tedy tvrdil, že budeme dívčí tým, na což mě tedy trošku nalákal :) Nakonec jsme měli "jen" kapitánku ;)
Vstávalo se v sedm, protože se mělo brzo začít hrát. Mělo je správné slovo, protože se začalo až po jedenácté.
První se hrál vojelbalový zápas. Kdy jsme prohráli těsně 2:0 na sety. Pak se převléct do brankářského a spravit si náladu vítězstvím 6:1. Pak žádné sezení....druhý zápas se hrál hned. Ale výhra už jen 3:1. Pak pivo(konečně), kuře (konečně) další pivo a další zápas ve volejbale. Tentokráte to bylo horší a už ne těsně jsme prohráli 2:0 na sety.
Pak pivo a další zápas ve fotbale...který jsme vyhráli ani nevím kolik. Jen vím, že jsem dostal dva góly. Po tomto zápase jsem si šel dat vodu, když tu najednou jeden z hráčů fotbalového týmu, který teď právě hrál leží na zemi a ostatní k němu přibíhají.
Epileptický záchvat. Mobil mám nevím kde, tak křičím na sedící lidi na lavičkách, ať vytáhnou ten svůj, hovoru se ujímá slovenský kolega z týmu Orlické koleje. Beru vodu a bežím k hloučku okolo ležícího hráče. Jsem tam už ale zbytečný. Ostatní se mu snaží rozevřít pusu v křeči, aby mu nezapadl jazyk a postupně ho dostávají do stabilizované polohy. Raději tedy bežím na křižovatku pod areál, aby nás záchranka rychleji našla. Přidává se Pepa a Hanka a Smrťa a vytváříme tak síť, kterou doufáme nelze přehlédnout. Sanitka nakonec přijíždí ze Smrťové strany.....(možná je to nevhodné si v této chvíli upustit neco podobného od pusy....ale je to docela paradox, že ?)
Kluk je v pořádku, vezou jej do nemocnice. Naštěstí vše dopadlo dobře. Jdu se uklidnit ke kuřatům a pivu a pak zjišťuji, že jsme ve fotbale první, protože s posledním týmem už hrát nebudeme (bez brankáře, kterého teď odvezli nemůžou hrát)
Tak po občerstvení jdeme na poslední utkání ve volejbale. Hrajeme o šesté nebo páté místo. Nastupujeme proti kvalifikovaným Orlíkům.
Zápas začíná dobře. Dobrá uvolněná nálada na obou stranách. Vyhráváme (!) 25:22 a slavíme první vzhraný set. Orlíky tato skutečnost očividně zmátla. Druhý set jde taky dobře. ovšem prohráváme 22:25. Takže není vítěze. Musí se hrát třetí set. (to se dnes ještě nikomu nepovedlo) Tady už to Reese začíná dramatizovat, píská saka a přešlapy ale oba týmy a ochozy diváků jsou ve velmi dobré náladě. Konečně se mi podaří podat přes síť :) Nicméně, ikdbybychom si to zasloužili, tak jsme nakonec nevyhráli a tak jsme skončili šestí....ale ten krásný pocit nám nikdo nevezme :)
No a pak už jen piva, vyhlášení výsledků, vysněné tričko, piva, piva, kolej a teplé věci, pivo a ležení na trávě a pozorování na trávě a noční přesun na Suchdol..... Super akce :)
5.5.06
Smysl pro humor
I počítače mají smysl pro humor.
Když jsem v laboratoři už asi po stopadesáté kompiloval jádro z různým nastavením, upravil LILO, restartoval, všiml jsem si, že pri inicializaci se objevuje hláška jako (nevím ji přesně) "could not find modprobe.old. No such file or directory."
Tak jsem si tedy řekl, pomůžu mu šalamounsky, našel jsem modprobe a zkopíroval jej jako modprobe.old
A restartoval.
Načež při initu jsem myslel, že si upustím do trenek, když mi na obrazovce vyskočilo
"Modprobe : I am not old version !!!!!! "
:-D
Když jsem v laboratoři už asi po stopadesáté kompiloval jádro z různým nastavením, upravil LILO, restartoval, všiml jsem si, že pri inicializaci se objevuje hláška jako (nevím ji přesně) "could not find modprobe.old. No such file or directory."
Tak jsem si tedy řekl, pomůžu mu šalamounsky, našel jsem modprobe a zkopíroval jej jako modprobe.old
A restartoval.
Načež při initu jsem myslel, že si upustím do trenek, když mi na obrazovce vyskočilo
"Modprobe : I am not old version !!!!!! "
:-D
4.5.06
Trouba měsíce
Ano ano, další kolo Trouby měsíce vyhrál můj spolubydlící, který tak sebral titul ménu druhému spolubydlícímu.
Vyhrál díky tomu, že v noci se bál chrousta, kterého vydával za můru, kterého následně zavřel do krabičky od filmu a nechal ho dusit celý následující den.
Zkoumal jej, jestli žije tak, že nechal hořet pod krabičkou zapalovač a až se teplem chroust "vzbudil" měl z toho obrovskou radost.
Po té, co jsem mu prozradil, že je to chroust, chtěl jej upálit za to, že k nám leze do pokoje a na moje naléhání jej nedobrovolně vyhodil z okna.
Jen doufám, že to chroust z třetího patra na beton přežil. Této mé poznámce bylo odpovězeno :" Já za to nemůžu, že neumí lítat, když spí."
Následně mi ale spolubydlící prokázal službu a dost mi pomohl, takže je to jen trouba.
Jinak by to byl magor.
Vyhrál díky tomu, že v noci se bál chrousta, kterého vydával za můru, kterého následně zavřel do krabičky od filmu a nechal ho dusit celý následující den.
Zkoumal jej, jestli žije tak, že nechal hořet pod krabičkou zapalovač a až se teplem chroust "vzbudil" měl z toho obrovskou radost.
Po té, co jsem mu prozradil, že je to chroust, chtěl jej upálit za to, že k nám leze do pokoje a na moje naléhání jej nedobrovolně vyhodil z okna.
Jen doufám, že to chroust z třetího patra na beton přežil. Této mé poznámce bylo odpovězeno :" Já za to nemůžu, že neumí lítat, když spí."
Následně mi ale spolubydlící prokázal službu a dost mi pomohl, takže je to jen trouba.
Jinak by to byl magor.
3.5.06
Strahovská liga
Bubenečská paralela vs Tatra 613
Obě mužstva nastupují na vyšlapaný a léta pamatující strahovský umělý trávník. Všichni hráči jsou ve skvělé formě, hra začíná.
První poločas neproměnil nikdo šanci, která se naskytla a tak po změně stran stále 0:0. Povedlo se mi zachránit tři góly a jsem rád.
V druhé třetině se zápas začíná vyhrocovat. Začíná se víc faulovat i víc simulovat. Rozhodčí ztrácí kontrolu nad hrou.
Aniž bych se chválil, dovolte mi malou poznámku. Útočník Tatry, objede našeho obránce a vystřelí. Já se reflexivně odrazím a letím tak, jak to jde vidět v televizi :) Tentokráte ale účelně. Vyrážím špičkami prstů balón na roh, dopadám na zem a je mi moc dobře.
Pak ale znenadání...tuším že po nějakém faulu, na mě střelí, já vyrážím míč, který ale dopadá k nohám hráče Tatry a ten střílí. V tuto chvíli se nacházím na zemi za všemi možnými hráči a balón vidím jen jak kolem mě prolítne.
Druhý gól dostávám zanedlouho...a teď už ani nevím jak jsem ho dostal.
Pak přišla řada na nás a Miky (teď doufám, že to byl on) snižuje na 1:2. Dostáváme se do hry.
Zbývájí dvě minuty do konce. Tlačíme protihráče jak se dá.
Pak se ale hráč Tatry uvolní a s ním běží i náš obránce. Jsou již skoro u hranice brankoviště. Obránce nevypadá na to, že protihráči balón vezme. Běžím proti, slouzávám na zem, balón vypichuji, ale dostávám do hlavy kolenem od našeho.
Bolest jak sviňa. Před očima se mi rozsvítilo. Slzy se mi derou do očí..............
Z té tmy slyším jen "Je ti dobře?","V pohodě?".
Jdu pryč, nevím co je. Ale ta hlava kurevsky bolí. Rozseknuté meziobočí, rašící boule, ....
Přibíhá rozhodčí, vzpamatovávám se a říkám, že je to v pořádku.
Hrajeme dál.
Tatra má roh.
Staví míč, napřahuje a vší silou mě trefuje opět do hlavy........
Končím. Bolí to jak sviňa, pořádně nevidím. Dávám rukavice pryč a odcházím.
Ledový ručník na ránu, klepající se ruce jakožto pozůstatek adrenalinu ze zápasu, hlava třeští. Zima.
Zápas končí 1:2, Tatra vyhrála.
Jedeme domů, chci do postele. Není mi dobře. Je mi zima, začínají mě bolet zuby, smrkám krev.
Obě mužstva nastupují na vyšlapaný a léta pamatující strahovský umělý trávník. Všichni hráči jsou ve skvělé formě, hra začíná.
První poločas neproměnil nikdo šanci, která se naskytla a tak po změně stran stále 0:0. Povedlo se mi zachránit tři góly a jsem rád.
V druhé třetině se zápas začíná vyhrocovat. Začíná se víc faulovat i víc simulovat. Rozhodčí ztrácí kontrolu nad hrou.
Aniž bych se chválil, dovolte mi malou poznámku. Útočník Tatry, objede našeho obránce a vystřelí. Já se reflexivně odrazím a letím tak, jak to jde vidět v televizi :) Tentokráte ale účelně. Vyrážím špičkami prstů balón na roh, dopadám na zem a je mi moc dobře.
Pak ale znenadání...tuším že po nějakém faulu, na mě střelí, já vyrážím míč, který ale dopadá k nohám hráče Tatry a ten střílí. V tuto chvíli se nacházím na zemi za všemi možnými hráči a balón vidím jen jak kolem mě prolítne.
Druhý gól dostávám zanedlouho...a teď už ani nevím jak jsem ho dostal.
Pak přišla řada na nás a Miky (teď doufám, že to byl on) snižuje na 1:2. Dostáváme se do hry.
Zbývájí dvě minuty do konce. Tlačíme protihráče jak se dá.
Pak se ale hráč Tatry uvolní a s ním běží i náš obránce. Jsou již skoro u hranice brankoviště. Obránce nevypadá na to, že protihráči balón vezme. Běžím proti, slouzávám na zem, balón vypichuji, ale dostávám do hlavy kolenem od našeho.
Bolest jak sviňa. Před očima se mi rozsvítilo. Slzy se mi derou do očí..............
Z té tmy slyším jen "Je ti dobře?","V pohodě?".
Jdu pryč, nevím co je. Ale ta hlava kurevsky bolí. Rozseknuté meziobočí, rašící boule, ....
Přibíhá rozhodčí, vzpamatovávám se a říkám, že je to v pořádku.
Hrajeme dál.
Tatra má roh.
Staví míč, napřahuje a vší silou mě trefuje opět do hlavy........
Končím. Bolí to jak sviňa, pořádně nevidím. Dávám rukavice pryč a odcházím.
Ledový ručník na ránu, klepající se ruce jakožto pozůstatek adrenalinu ze zápasu, hlava třeští. Zima.
Zápas končí 1:2, Tatra vyhrála.
Jedeme domů, chci do postele. Není mi dobře. Je mi zima, začínají mě bolet zuby, smrkám krev.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
